Slepí vojáci propagandy

Jiří Dolejš

Jiří Dolejš nabízí úvahu o ideologii a propagandě. Ukazuje, že zuřivé koncepty ideologií je potřeba konfrontovat se životem a kritizovat jejich proměnu v mýty pro fanatiky.

Propaganda je rozšiřování informací za účelem ovlivnění postojů v zájmu určitých ambicí a idejí. Tyto zájmy bývají někdy uspořádány do určitých uspořádaných ideologických doktrín. Ideologie jsou tak člověčí konstrukty (nepadají z nebes) a spolu s tímto člověkem procházejí vývojem.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Mohou trefit podstatu, ale také se mohou odcizit. Učení o světové revoluci prochází změnami, jako jimi procházela třeba víra v židovského mesiáše. Proměny jsou dány vnitřním vývojem i schopností synkreticky spojit vlivy vnější. A stejně jako se metafyzická světská ideologie může stát teologií bez boha, může vést náboženský evolucionismus k přesnějšímu výrazu touhy mas po spravedlnosti.

Dějiny ideologií jsou provázeny různými herezemi a reformami. Vzniká přitom často napětí mezi ustrnulou ortodoxií skupiny, často mocensky i společensky uzavřené, a svobodnějším universalismem vstřebávajícím obecnější změny.

Tomu odpovídají i propagandistické prostředky, ať již máte v kapse Komunistický manifest a nebo Písmo svaté. Už na počátku křesťanství docházelo k napětí mezi dogmatismem a talmudskou uzavřeností zastánců Mojžíšovi víry a praktičtější helénskou kulturou spojenou se stoicismem a novoplatonismem. V okamžicích kdy lidé mají pocit že poměry směřují k záhubě, že ztrácí základ života, obrací se ale často k metafyzice, k mesianismu.

Reklamy vymletých hlav

Voják ideologie lepších zítřků by ale neměl být slepý. Nehlásat propagandu, která má často falešné kořeny. Emancipace člověka je zájmem především plebejským, nobility hájí spíš svá privilegia. Deprivovaný plebejec ale nemusí rozlišit svůj zájem hned přesně. Různé zapálené ideologické sekty proto často verbují mezi pověrčivými otrhanci, strhávaných exaltovaným vzrušením z představy příchodu Mesiáše. A ti mají problém rozlišit hranici mezi skutečností a zbožnými přáními.

Předmětem zaslepené až agresivní eschatologie se mohou stát ideologie výsostně materialistické a s humánními ambicemi. A s nimi spojená propaganda je nakonec cítit zatuchlostí…

Prostě nestačí jen dát si tu propagandisticky správnou a prefabrikovanou pravdu na svůj praporec. Falešné či zavádějící pravdy se mohou obrátit proti svým nositelům. Lidské poznávání je v tomto pohledu dvojaké. Jako logos znamenal imanentní zákonitosti, nezávislou podstatu světa přírody i lidí, tak znamenal i slovo, které se v ústech demiurgů nového řádu stalo tělem, nástrojem řídící svět jako emanace absolutní a nezpochybnitelné pravdy.

Ukazuje se že samotná idea je vždy konfrontována životem. A civilizace se nedostavuje automaticky. Foto tumblr.com

Logos se tak nestává jen objektem poznání ale může být i ujařmujícím dogmatem. A to velmi tvrdě vymáhaným — první křesťané neváhali narušitele ukamenovat, revolucionáři používali gilotiny, šibenici nebo aspoň kádrová ostrakizace.

A voják příslušné ideologie je nucen držet se v tvaru. Pořádek ve svém stádu si přeci rozvracet nenecháme. Už v Bibli svaté lze nalézt příklad, kdy se stádo čistilo pěkně nemilosrdně. Pár neofytů (novokřtěnců), Ananiáš a Safyra, kteří se opovážili neodevzdat obci veškerý svůj majetek, nechal apoštol Petr bez milosti pro výstrahu popravit (Lukáš 4,34-35).

Solidarita uvnitř komuny vyvolených židokřesťanů vyžadovala tedy přísná pravidla a až později se heslo lásky k bližnímu stalo universalistickým, i když také často z politických důvodů nedodržovaným. Toto schéma se v lidské historii mnohokrát vracelo a opakovalo.

Ukazuje se že samotná idea je vždy konfrontována životem. A civilizace se nedostavuje automaticky. Vznešené ideály mohou být i později předmětem výpůjček vrchovatě reakčních.

Tak novověký ideál socialistické spravedlnosti zažil malformaci do nacionálně socialistické podoby. Obranou proti recidivám podobných malformací je demytizace ideologických vyprávění, důraz na toleranci v hledání, místo požadavku na tuhou kázeň bojovníků víry.

Takovým bojovníkům se často místo pravdy nabízí snazší emotivní ztotožnění s ostatními slepci, pochybnosti totiž bolí. A stačí jen málo, aby to bylo ztotožnění s grobiánskou agresí poltickou reklamou vymletých hlav.

Propagandismus novodobých hlasatelů revolty může být stejně apologetický jako byl propagandismus starých evangelistů. Přeci je důležité proti čemu revoltuji, s kým a jak. Pokud pravda není předmětem hledání, ale je postavena předem na oltář, klesá odkaz emancipačního úsilí k rituální hagiografii.

Mytologizací tedy mohou procházet i novodobé původně revoluční ideologie. Pozná se to z nezájmu o fakta, pokud ta nesedí s přesvědčením, tím hůře pro ně. Výsledkem je militantní sektářství měnící vznešení ideje v jejich opak. Takovým slepcům stačí to, že jim někdo nabídne rozdělení na MY a ONI. Ti kteří se snaží ovlivnit svět svými idejemi nakonec končí jako ovlivňovaní. Souvislost s krizí nejen levice, ale universálního humanismu je, myslím, nasnadě.

    Diskuse
    MP
    October 27, 2016 v 8.51
    Jako ateista si doovlím upozornit, že za
    a) Ananiášův příběh není v Lukášovi, ale ve Skutcích (5,1-11)
    b) Petr ani jeho, ani jeho ženu Safyru nenechal popravit.

    Odkazovaná pasáž z Lukáše je nesporně významná pro diskusi kolem onoho "Přinute je vstoupit", kterou podobenství mezi ploty končí.

    Panu poslanci se zjevně popletly jeho výpisky z ideologických školení o ateismu.

    Nemožnou práci se slovy jako Logos ani nekomentuji.

    Inu, slepý voják propagandy, který by rád předstíral bystrozrakost.
    October 27, 2016 v 9.44
    proč nepracovat s významy slova logos?
    za korekci z oblasti biblistiky děkuji (bibli sebou samozřejmě nenosím, ale odkaz na Skutky apoštolů bude nejspíš správnější) ale na tom jak lze chápat různé významy slova LOGOS bych si za sebe dovolil trvat - jak nezávislé objektivní zákonitosti tak jejich zcela subjektivní vyjádření připadá v úvahu a vidím v tom právě tu záludnost - tedy že často nedokážeme rozlišit jak pravda (shoda s objektivní realitou) prochází naším vědomím (někteří to svádí na pravdu "shůry danou", někdo se patlá v dualismu). A tato záludnost se projevuje v zavádějící nebo dokonce přímo manipulativní propagandě
    October 27, 2016 v 9.58
    k incidentu s Ananiášem a Safyrou
    a jestli věříte že ty dva zmiňované nedisciplinované nešťastníky krutě zabil Duch svatý, prosím, ale z textu mám já za zjevné že šlo o tvrdý trest za to že neodevzdali svůj majetek obci a ten trest musela schválit hlava obce, tedy apoštol Petr.
    Za omyl s odkazem se ještě jednou omlouvám (asi jsem se opravdu přehlédl) ale mám celou tu příhodu za jasný důkaz nemilosrdnosti jak se dá stádo věřících čistit od malověrných a nedisciplinovaných. A o to šlo...
    October 27, 2016 v 10.11
    Pane Dolejši,
    z toho textu jasně vyplývá, že zahynuli z vůle boží, čili ten trest žádná hlava obce schvalovat nemusela.
    October 27, 2016 v 10.27
    pomsta lidí či rozzuřený Duch
    tak takto to rozhodně nepůsobí - jestli věříte na vůli Boží, prosím - ale zde šlo o trest v jasné příčinné souvislosti a provázený odsudkem hlavy obce během výslechu za jejich "snahu o podvod" - kromě jasné neúměrnosti viny a trestu (proč by museli vše darovat obci pod hrozbou smrti, že?) tak nositelem oné docela přízemní a kruté pomsty jsou pro mne lidé, tj. vedení obce v čele s apoštolem, a nikoliv nějaký rozzuřený Duch.
    JP
    October 27, 2016 v 13.30
    Logos jako pravda a jako propaganda
    Při pročítání nového textu pana Dolejšího se mi jako první vynořil v mysli nesouhlas s jednou výchozí tézí autora.

    Nicméně, bylo by skutečně nespravedlivé (a vlastně i ve věci samé zavádějící), celkové hodnocení této úvahy a jejího významu redukovat jenom na tuto jednu (svým způsobem dílčí, i když významnou) záležitost.

    Takže: je v každém případě pozitivním a potřebným počinem, že pan Dolejš takovýmto jednoznačným způsobem tematizoval tento aspekt lidských veřejných aktivit, který je svým způsobem prokletím, anebo snad vysloveně dědičným hříchem lidstva po celé jeho dosavadní dějiny, a který se v nijak nezmírněné podobě znovu a znovu projevuje i v současném hnutí levicovém.

    To prokletí dogmatismu, tato beraní tvrdohlavost, s níž si lidé, sotva se jim jenom trochu otevřely jejich oči pro poznání nějakého dílčího výseku celé univerzální skutečnosti, tuto svou dílčí pravdu prohlásí za pravdu celou a absolutní a totální, a nejenže tím končí svou vlastní cestu k jakémukoli dalšímu poznání, ale zároveň nutí i všechny ostatní tato jejich dogmata uznat za "posvátná" - to všechno je skutečně jed pro jakékoli hledání pravdy skutečné, pravdy celé a nezkrácené.

    " Lidské poznávání je v tomto pohledu dvojaké. Jako logos znamenal imanentní zákonitosti, nezávislou podstatu světa přírody i lidí, tak znamenal i slovo, které se v ústech demiurgů nového řádu stalo tělem, nástrojem řídící svět jako emanace absolutní a nezpochybnitelné pravdy."

    Toto je centrální výrok úvahy pana Dolejše; a je to konstatování vystihující dokonale jádro věci.

    Ten "Logos" má skutečně po čertech obojetný charakter, totiž on sám za to dozajista nemůže, sám o sobě není ničím jiným nežli právě a jenom těmi "imanentními zákonitostmi, nezávislou podstatou světa" - jenže jeho neštěstím je právě to, co z něj udělají lidé.

    Respektive, co za něj vydávají lidé. Protože hledat ten pravý logos, to je krajně namáhavá a časově velice náročná záležitost - a tak si lidé ve svých hlavách raději vytvoří a upletou nějakou lacinou náhražku, jakýsi "pseudologos", který ale vzápětí prohlásí za ten jedině pravý a správný, který od této chvíle bude vládnout světu. A protože je tento logos příliš nehmotný, aby mohl vládnout sám, tak se jeho vyznavači přeochotně postaví do jeho služeb, pasují se sami za jeho velekněze a jeho rytíře a jeho pacholky, aby v jeho jménu mohli vládnout sami. A aby mohli ovládat jiné, kteří mají o tom pravém Logu jinou představu.

    Co k tomu dodat? Asi nic. Pan Dolejš všechno vyjádřil přesně a bezezbytku. A - stejně to bude nakonec k ničemu. Ten dogmatický, ten propagandistický pseudologos to nad tím pravým Logem nakonec stejně vždycky vyhraje, znovu a znovu...
    Mimochodem, pane Dolejši, jsem Vám opravdu povděčen za Vaši poslední větu: totiž tu zmínku o krizi "nejen levice, ale (i) univerzálního humanismu". Přesně tohle je totiž předmětem mého vlastního textu o směřování současné levice, který právě v těchto dnech připravuji.
    JP
    October 27, 2016 v 13.55
    Kořeny ideologie
    A teď ještě k tomu zmíněnému momentu určitého nesouhlasu či protestu.

    Jedná se o tento výrok: "Ideologie jsou tak člověčí konstrukty (nepadají z nebes)"...

    Pane Dolejši, Karel Marx by Vám řekl, že ideologie jsou sice převráceným obrazem světa - nicméně v daném smyslu jsou obrazem přesným a objektivním, neboť každá ideologie vyplývá ze zcela konkrétních faktických (materiálních) životních podmínek lidstva, a je tedy jejich zrcadlením.

    Jinak řečeno: ano, ideologie v bezprostředním smyslu jsou skutečně výtvorem toho či onoho konkrétního člověka či skupin; nicméně na straně druhé se v těchto ideologiích zrcadlí právě ta objektivní realita.
    Vlastně by se zde analogicky mohl použít onen slavný Hegelův výrok o "lsti rozumu": lidé se domnívají, že jsou to oni sami kdo je vlastním a originálním aktérem dějin - ale ve skutečnosti svým konáním pouze více či méně nevědomky provádějí a realizují intence skrytých podstat a zákonů světa respektive bytí vůbec. Takže, v tomto smyslu tyto ideologie skutečně "padají s nebes" - jsou totiž určitou (v daném čase pro lidstvo stravitelnou a pochopitelnou) formou onoho vlastního loga, jakožto "imanentní zákonitosti, nezávislé podstaty světa", abych použil Vaši vlastní definici.

    Právě tohle nám celou tu záležitost s ideologiemi dělá tak krajně složitou: ty ideologie jsou na straně jedné opravdu falešným viděným skutečnosti - ale na straně druhé v sobě obsahují i část pravdy. A to sice tu část pravdy, která je v dané historické periodě zrovna ta objektivně relevantní.

    Na tento fenomén jste vlastně poukázal sám: když totiž tu Vaši výše uvedenou definici reprodukujeme v její úplnosti, pak obsahuje ještě jedno, a to sice klíčové slovo: logos znamená "imanentní zákonitosti, nezávislou podstatu světa přírody i lidí".

    Tady je krajně důležité to "i l i d í" - doposud jsme totiž fakticky hovořili jenom o o b j e k t i v n í c h zákonitostech světa a světového dění, ale tady dostáváme do hry člověka, tedy faktor ryze subjektivní, a velice obtížně objektivizovatelný. Krátce řečeno: jakmile máme ve hře člověka, pak tu máme automaticky i ty ideologie. Neboť člověk - to se nedá nic dělat - k tomu "logu" nemá žádné přímé spojení; a tak vůbec nemůže jinak, než si vypomáhat těmi ideologiemi.

    To je prostě fakt; a pro nás se pak nevyhnutelně staví otázka, co s tím. Jak vyjít s tou existencí ideologií - a přitom jim vzít tak dalece jak jen možno to jejich falešné vidění světa, deformování a překrucování reality.
    MH
    October 27, 2016 v 15.52
    DR a pravicový extrémizmus
    Je docela ostuda media jako je Deník Referendum, že jeden z pravidelných "sloupkařů" je členem vedení strany vzešle z normalizace, strany která nejnověji v parlamentu bojkotuje oběť Osvětimi, jindy oslavuje Gottwalda nebo srpnovou okupaci, atd. Tato strana sama sebe postupně zařadila na samotný okraj pravicového nacionalistického extrému, to pak v DR můžete nechat publikovat rovnou i členy např. DSSS.
    October 27, 2016 v 19.23
    Pane Poláčku,
    ta hegeliánská téze, že v ideologiích se zrcadlí objektivní skutečnost, je sama o sobě ideologií ne nějakým faktem mimo ideologie. Ideologií dost nebezpečnou, protože přesvědčení lidí o tom, že jednají na základě zmocnění dějinami, je vede k omlouvání jednání, které by jinak jasně viděli jako zločinné. Všechny masové vraždy dvacátého století páchali lidé, kteří se považovali za aktéry dějin.
    + Další komentáře