Pod patronátem Deníku Referendum se v prostorách New York University v Praze konala konference mezi iniciativou ProAlt a autory Manifestu radikálního liberalismu. Obě zmíněné iniciativy vznikly jako přímá reakce na výsledek jarních voleb do Poslanecké sněmovny a na první kroky vlády Petra Nečase.

Moderátor večera a šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka zdůraznil, že vedle parlamentní opozice a odborů představují občanské iniciativy další zdroj odporu vůči neoliberálním plánům vlády, které mohou zcela destruovat současnou formu sociálního státu. Debatu pak nasměroval otázkou, jakým způsobem lze těmto vládním snahám zabránit.

Ředitel Masarykovy demokratické akademie Jan Černý nejprve upozornil, že nejde pouze o odpor vůči současné vládě. „Perspektiva je dlouhodobější než jen zabraňování neplechám Nečasovy vlády. To má smysl pouze tehdy, pokud se odpor stane součástí politického pohybu, který ten pád vlády přežije. Jde o sebeuvědomění a oživení občanské společnosti jako takové,“ poznamenal Černý.

Mluvčí iniciativy ProAlt socioložka Tereza Stöckelová v této souvislosti varovala, že nelze automaticky počítat s podporou společnosti. Představa, že společnost je dobrá a byla jenom zmanipulována v předvolební kampani, je podle ní nebezpečnou iluzí. Neoliberální ideologie ji za dvacet let výrazným způsobem proměnila, nastavila nové rámce a novou mentalitu.

Levice proto podle ní v současné situaci působí v nepřátelském prostředí. V něm je nucena používat prostředky, které jsou vlastní pravici, a pokud to nedělá, tak nedokáže uspět. To je třeba podle Stöckelové měnit a být si přitom vědom, že společnost nepředstavuje jen řešení, ale také problém.

Také podle místopředsedy ČSSD Lubomíra Zaorálka socialisté dlouho počítali s tím, že zde funguje jakási česká solidarita. To však už nemusí být dávno pravda. Poznamenal, že sociální demokracie představuje historický kompromis mezi prací a kapitálem. Neoliberální diskurs tvrdící, že společnost žádnou regulaci nepotřebuje, tak ohrožuje samu podstatu sociálně demokratického programu. I proto je rád, že vznikají nové iniciativy, které tuto neoliberální vizi odmítají.

Filosof Michael Hauser v této souvislosti podotkl, že vznikající iniciativy nemají samy o sobě šanci situaci zvrátit. Jsou však podhoubím, z něhož může skutečná alternativa vzklíčit. Ve snaze o zabránění nejdrastičtějším změnám v oblasti zdravotnictví, důchodů či školství by se proto měly spojit se sociální demokracií, bez níž nebudou mít dostatečnou politickou váhu.

Podle Jana Šterna je nebezpečná především mantra růstu, které jsme všichni rukojmím. Kdo nechce růst, stává se politickou mrtvolou. Přitom ale víme, že to nemůže pokračovat do nekonečna. Podle Šterna je zde dluh intelektuální elity, která málo formuluje ideu společnosti, jež se bez růstu růstu obejde.

Tereza Stöckelová zdůraznila, že poslední dobou získává obdobný význam slovo konkurenceschopnost. Této mantře, která nás nutí si konkurovat všude a ve všem, je třeba se důsledně bránit a nepřijímat ji jako samozřejmý argument.

Filosof Václav Bělohradský upozornil na paralely se světovým děním. Neoliberální systém podle něj produkuje hněv, který s odkazem na práce Zygmunta Baumana označil za tekutý, nedějinný, pramenící z neurčité frustrace. Příkladem jeho politické artikulace je podle něj například Tea Party v USA, která funguje jako jakýsi lapač hněvu, jehož původ společnost není schopna pojmenovat a jenž se nyní vybíjí primitivním až fašizujícím způsobem.

Shodné rysy vidí Bělohradský u nás i u TOP 09 a Věcí veřejných. „Je to jakýsi konsenzus hněvu. Otázkou je, co s tímto hněvem, který tento systém generuje a současně jej hned zpracovává na konsenzus, o nějž se opírá,“ poznamenal Václav Bělohradský.

Podle politologa Jiřího Peheho jsme svědky obrovského náporu globálního kapitálu na veřejnou sféru a její postupnou kolonizaci soukromým zájmem. „Bez fungující veřejné sféry ovšem nemůže fungovat demokracie. Proto se v této chvíli jedná také o střet mezi demokracií a svobodou na jedné straně a globálním kapitalismem na straně druhé,“ upozornil Pehe.

Podle Jiřího Peheho se zásadně mění také formy práce. „Bankovní úředník si myslí, že je součástí elity, ale ve skutečnosti je novodobý proletář. Většinu života pouze ťuká cifry. Vznikají nové formy proletariátu, jen si to neuvědomují, protože sami propadají iluzi, že jsou něco více,“ soudí Pehe.

Podle Jana Černého i Jiřího Peheho jsou však již vidět první posuny ve společnosti, které se projevily třeba v posledních senátních volbách. Jan Štern vyzdvihl také fakt, že na mnoha radnicích vyhrály skupiny, které se otevřeně postavily proti klientelistickým praktikám. „Také sociální demokracie si bude muset vyřešit, jestli bude stranou Erazima Koháka a Jiřího Dienstbiera ml., nebo spíše Petra Hulinského,“ upozornil Štern.

Účastníci diskuse se v závěru shodli, že jediným reálným způsobem, jak zabránit zcela zásadním a v případě některých kroků i nezvratným negativním změnám, je úzká spolupráce všech aktérů, již současné pojetí neoliberalismu odmítají, a to od politických stran přes odbory až po nejrůznější občanské iniciativy.

V živě a zajímavě diskutujícím publiku čítajícím přes sto osob po celou dobu debatě bedlivě naslouchal i výkonný místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka.

Galerie (10)