Není asi potřeba tu obšírně vysvětlovat, že pokud je v České republice dnes nějaká politická strana, které přejeme všechen úspěch, jsou to Zelení. Jsme biofilní, radikálně demokratické noviny, odhodlaně sloužící empatickým lidem se zájmem o svět kolem sebe; vždy se zastáváme slabších, a tedy i přírody. Mezi Zelenými je lidí smýšlejících obdobně vysoká koncentrace.

Také si zakládáme na tom, že všem, kdo se snaží o lepší svět, dáváme hlas. Stejně jako jsme vždy byli platformou pro představitele demokratických stran s emancipačním programem, jsme také přirozenou tribunou i pro mnohé zelené politiky. Vydáváme jejich texty. Předsedkyni zelených, Gabrielu Svárovskou, která je v loňských volbách po devatenácti letech dovedla do Sněmovny, jsme vyhlásili osobností roku 2025.

Při absenci jakékoli relevantní levice Zeleným mnozí v našem prostředí přáli úspěch i v letošních komunálních volbách v celé republice, a jistě i v Brně, kde sídlíme. A popravdě řečeno, asi je dokonce možné tvrdit, že jsme k němu trošku přispěli.

Rozhovor s brněnskou volební lídryní ODS, občanskou aktivistkou a kulturní producentkou Kamilou Zlatuškovou, který obnažil její fatální neznalosti v základních otázkách brněnské politiky, se v Brně šířil jako stepní požár. A s gustem ho šířili právě i mnozí zelení, kteří se horlivě vymezovali proti tomu, co označovali jako „naivitu“ lídryně ODS.

Mnozí lidé se i na základě našeho rozhovoru rozhodli nevolit „Kamilu“, kterou všichni, kdo se v Brně o něco dobrého snaží, znají a měli ji rádi. Jenomže její příklon k brněnské ODS mnohými otřásl. ODS je v Brně synonymem toho nejhoršího v polistopadové komunální politice, prakticky není nic odpudivého, co se ve městě v posledních pětatřiceti letech stalo, co by nebylo olepeno otisky prstů členů strany s modrou strakou ve znaku. Málokdo uvěřil tomu, že to Kamila Zlatušková jako volební lídryně může změnit.

Velké množství lidí, kteří doufali letos v Brně v nějaký příznivý posun, tak volilo Zelené, podporované řadou dalších menších stran. O to více fascinuje, že jen co skončily volby, v nichž Zelení v Brně dosáhli vcelku slušného zisku bezmála devíti procent a šesti mandátů z pětapadesáti, začali najednou argumentovat úplně stejně naivně jako Kamila Zlatušková a vysvětlovat svým voličům, proč je v pořádku, aby se dál na řízení města podílela i ODS.

Co se v Brně stalo

Po sečtení výsledků bylo v sobotu 10. října vpodvečer jasné, že letošní volby v Brně do městského zastupitelstva dopadly takto:

1. Lidovci a Starostové — Brno blíž k lidem 27,38 % 18 mandátů
2. ODS, TOP 09 18,89 % 13 mandátů
3. ANO 2011 17,14 % 11 mandátů
4. Zelení, Žít Brno, SEN 21 — Zelené Brno 8,91 % 6 mandátů
5. Piráti a FAKT Brno — TU 6,69 % 4 mandáty
6. Za Lužánky 5,26 % 3 mandáty

Všechny ostatní strany skončily pod pěti procenty a v zastupitelstvu zastoupeny nebudou; zvlášť přitom potěší, že rasisté a fašisté z SPD a Motoristů sobě se skoro rovným dílem podělili o 6,5 procenta.

Radost z výsledků v Brně nevydržela dlouho. Ještě tentýž večer, ani ne pár hodin po sečtení výsledků, se objevila zpráva, že se na vytvoření koalice pod vedením lidovců s Jakubem Hruškou jako budoucím primátorem dohodly všechny strany s výjimkou ANO. Brněnské veřejnosti Hruška oznámil, že vládnout městu má nyní koalice pěti kandidujících subjektů včetně ODS.

Napadlo někoho ze zúčastněných, jak asi působí na brněnskou veřejnost, pokud se zástupci pěti kandidátek domluvili, aniž by potřebovali mluvit o programových tématech? V Berlíně se konaly volby 20. září. Tři strany, které jsou si nesouměřitelně programově blíže, než ODS a Zelení v Brně, ještě teď jednají o programu budoucí vlády a každý svůj krok přepečlivě vysvětlují svým voličům. Tak vypadá demokratická politická kultura v Evropě.

Nelze takřka ani říct, o jak perfidní hanebnost ze strany budoucího primátora se jedná vůči brněnským občanům, a to hned v několika rovinách. Jistě je možné mluvit o tom, jak pramálo asi Jakubu Hruškovi záleží na programu a idejích, když o nich ani nebylo nutné předem jednat. Jistě je možné mluvit také o tom, jak málo na programu záleží každé z přizvaných stran, které zkrátka bez dalšího kývly na svou účast v koalici, aniž by o ní potřebovaly předem vědět podrobnosti.

Je to také obrázek toho, jak tragická je vnitřní politická kultura všech zúčastněných stran v Brně, pokud mohou rozhodnutí o vstupu do koalice bez předběžných podmínek učinit, aniž by o tom jednala jejich městská vedení! Proč by měl být vůbec někdo členem politické strany, jejíž představitelé prodají cokoli z programu za příslib funkce a místa u stolu.

Bezcharakterní mocibažnost — bohužel úplně všech — zúčastněných z takového přístupu jen čiší. Tou první mezi všemi nestoudnostmi, od níž je nutno začít celý příběh tvorby brněnské koalice rozplétat, je ovšem účast ODS, neboť ani té samo sebou nikdo nemohl klást předem jakékoli podmínky.

Co je ODS v Brně

ODS se etablovala jako suverénně nejodpudivější politický subjekt patrně ve všech českých a moravských krajských městech. Pokud mezi nimi existuje výjimka, nevíme o ní. Právě na úrovni zoufale špatně koncipovaných krajů a v jejich hlavních městech ODS zbudovala základy svého politického díla, pro které rádi používáme pojem Václava Havla „mafiánský kapitalismus“. Je to systém institucionalizované korupce, spočívající v těžbě veřejných rozpočtů: v jejich „přesměrovávání“ a „odklánění“ do klientských struktur, které kolem sebe ODS vytvořila.

Brno bylo jedním z měst, kde se to podařilo dokonce popsat veřejně a s detaily. S tím, co v moravské metropoli ODS přestavuje, jsme právě v letním rozhovoru konfrontovali Kamilu Zlatuškovou — s otázkami, zda takovouto stranu chce před voliči reprezentovat.

Otec Kamily Zlatuškové Jiří Zlatuška, který se stal zastupitelem v čele své kandidátky před dvaceti lety, zveřejnil v roce 2008 nahrávky, z nichž je zřejmé, že v Brně ODS vybírala „zvláštní daň“ od firem, kterým město přidělovalo zakázky, ve výši 1,5 procenta z jejich ceny. „Na té nahrávce považuji za nejpozoruhodnější to, že je tam bez použití jakékoli kódové mluvy popis institucionálního systému korupce evidentně masového rozsahu,“ komentoval to tehdy Zlatuška.

ODS v Brně vládla od roku 1991 nepřetržitě, jen se dvěma přestávkami v letech 2006—2010 a 2014—2018. V rozhovoru s Kamilou Zlatuškovou jsme si tedy dále popsali, jakou politiku ODS v Brně představuje dnes. Následují pasáže z otázek Deníku Referendum:

Po staré ODS vládnoucí před nástupem ANO, Babiše a tady v Brně Vokřála, tu máme náměstí Svobody bez zeleně, zato s falickými hodinami, které neukazují čas, město přeplněné auty, praxi demolic starých domů a jejich nahrazování lajdáckými obchoďáky typu Velký Špalíček a krabicemi s investičním 1+1 bydlením, divadelní scénu s platy pod hranicí minimální mzdy.

Současná ODS v čele s Markétou Vaňkovou a Robertem Kerndlem vládla Brnu po dvě volební období. V prvním, kdy kandidovala v koalici se Svobodnými a s hnutím Brno autem, voliče lákala mimo jiné na zprůjezdnění města a parkovací domy. Parkovací domy a parkoviště tu pak po jejím nástupu skutečně rostly jak houby po dešti. Město je auty po osmi letech její vlády čím dál přeplněnější. Jednou z dlouhodobých vlajkových lodí politiky ODS v Brně je ochrana autodopravy před regulacemi.

Výsledkem politiky ODS je, že ve městě klesá četnost měření rychlosti. Brno patří z hlediska bezpečnosti pro chodce k nejhorším městům v republice. Máme tu přibližně dvě stě lidí ročně sražených, zhruba sto z toho končí v nemocnici, pět až patnáct lidí ročně zabitých.

Zrušení programu Housing First, který pomáhal tlumit bezdomovectví, končící primátorka Markéta Vaňková komentovala slovy: „Z velké většiny jde o drogově závislé osoby, o lidi, kteří mají například tendence k sebevraždám. Nepovažuji za bezpečné tyto osoby zabydlovat do domů mezi slušné pracující a platící nájemce.“ Končící předseda brněnské ODS Robert Kerndl se zase nechal slyšet: „Někteří lidé na ubytovny prostě patří.“

Tehdy čerstvá lídryně ODS Kamila Zlatušková na řadu otázek týkajících se městu zcela škodlivých záměrů, jako je přesun nádraží či horkovod z Dukovan, odpovídala tak, že ještě není zorientovaná a „musí si to dostudovat“.

Studium dopadlo předvídatelně tak, že namísto argumentace expertů, kteří investiční plány brněnské ODS odmítají jako nesmysly či hazard dlouhodobě a těžce poškozující město, začala plány hájit zavádějícími argumentačními konstrukcemi, jimiž strana s modrou strakou ve znaku své záměry prolévat veřejné prostředky po miliardách účelově zdůvodňuje.

Brněnské strany jednající o budoucí koalici v úterý 20. října 2026 oznámily, že v budoucí městské radě má mít ODS na starosti mimo jiné „strategický rozvoj, majetek a bytovou výstavbu“. Tak samozřejmě není pochyb o tom, že ODS má v oněch oblastech ze všech brněnských stran největší zkušenosti.

Smrtelný hřích nadměrných koalic

Politicky postup nadcházejícího primátora Jakuba Hrušky je barbarstvím páchaným na elementární občanské a politické kultuře ve městě. Není prostě ničím obhajitelné, že stranu zdiskreditovanou tak, jako je ODS v Brně, bez jakýchkoli předběžných podmínek přizval do vznikajícího vedení města.

Přitom je třeba zdůraznit, že Hrušku osobně nepodezíráme z nekalých úmyslů. Působil v brněnském domě ekologické výchovy Lipka, jeho skautská přezdívka je „Srdcař“, z brněnské městské části Kohoutovice, kde byl dosud starostou, na něj přicházejí samé dobré reference — mimo jiné tam vnesl spravedlivý řád do přidělování obecních bytů. Ale už teď je jasné, že v Kohoutovicích měl také zůstat, protože to je horizont jeho politických schopností.

Není možné brněnské občany balamutit, že chcete změnit způsob řízení města, a současně rovnou a bez jakýchkoli podmínek do jeho vedení přizvat ODS, která představuje to nejtemnější v novodobé brněnské historii. To se nedá zdůvodnit ani klasickým lidoveckým lavírováním v duchu veršů Viktora Dyka: „Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle, vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět,“ které by lidovci mohli mít vyryty do svého erbu.

Vykládat lidem, že se chystáte změnit v Brně řízení města a pozvat k tomu ODS, je jako vykládat, že jste se rozhodli změnit způsob, jakým se tu ve veřejném prostoru chovají muži k ženám, a do komise zřízené za tím účelem byste pozvali Dominika Feriho. Je to zkrátka podvod jako Brno, a celé město to pochopitelně vidí.

Pozvat ODS do koalice by bylo na pováženou i tehdy, pokud by její přítomnost byla nutná k sestavení městské většiny bez antisystémových stran. I za takových podmínek by to bylo sporné, poněvadž, jak jsme si ukázali, ODS v Brně je veskrze temnou silou, ale vedle toho zkrátka nelze pomíjet ani fakt, že v evropské perspektivě patří i ODS mezi krajně pravicové, nesystémové strany. A na celostátní úrovni je to subjekt, který svou politikou po celou svou existenci, s výjimkou krátké opoziční epizody Petra Fialy, metodicky vytváří předpoklady k tomu, aby zde antisystémové strany vítězily.

Účast ODS v městské koalici je tedy zcela neobhajitelná v situaci, kdy tu mohla vzniknout pohodlná většina — jednatřicet mandátů z pětapadesáti — bez ní. Vůbec tu neobstojí argumenty takového typu, jako že je lepší mít ODS v koalici pod kontrolou, či bludy o tom, že s Kamilou Zlatuškovou to teď bude jiná, eventuálně že „Srdcař“ Hruška na to dohlédne.

Je třeba říct, že ani STAN ani lidovci v Brně, jejichž zástupci společně utvoří Hruškův zastupitelský klub, samozřejmě, nesestávají výlučně z absolventů nedělní školy dobrých politických mravů. Jinak řečeno i mezi nimi se nepochybně vyskytuje nemálo těch, kteří do politiky přišli sledovat primárně partikulární, osobní či skupinové, zájmy. Za kulisami na tom budou pracovat. Hruška už předem těmto lidem vyklidil nepřijatelně velké pole.

A pak je tu poslední důvod, proč je na místě označovat postup nadcházejícího primátora jako barbarství: nadměrné koalice, které se rozšířily českou komunální politikou jako sněť, jsou úplným výsměchem elementární politické kultuře v zastupitelské demokracii. Jejím základním teoretickým východiskem je předpoklad, že se u moci střídají vládnoucí strany s těmi opozičními.

V opozici strany zpravidla sílí, protože mohou kritizovat nedostatky a chyby těch u moci. Postupně tak posilují svou podporu mezi lidmi, kteří do opozice vkládají naděje na zlepšení stavu věcí veřejných. Z logiky věci vládnoucí strany pak obvykle podporu ztrácejí, protože nemohou uspokojit často protichůdná očekávání svých stoupenců. Za chvíli si ukážeme na konkrétním příkladu, jak tu funguje právě v Brně.

Právě proto je na jedné straně důležité, aby vznikající vládní koalice sestávala z co nejmenšího počtu stran, protože právě to každé z nich umožní uskutečnit relativně největší díl z jejího programu. Naopak pobyt v opozici obvykle umožňuje kultivovat vlastní politickou strukturu a připravovat se k novému podílu na moci, který by měl vykazovat lepší úroveň než účast předchozí. Myslí to Jakub Hruška doopravdy tak, že chce brněnským občanům nechat jenom takovou možnost, aby současnou koalici vystřídaly antisystémové strany v čele s ANO?

Proto teorie zastupitelské demokracie prostě počíná s koaličními vládami sestavenými s nejnižší možnou funkční většinou. Je to otázka elementární politické kultury prakticky ve všech zavedených evropských demokraciích.

Bohužel čeští političtí kutilové vymysleli koncepci co nejširších koalic, v nichž se na každého dostane díl z kořisti, kterou pro mnohé účast na moci představuje, a přitom prakticky nikdo takovouto širokou koalici „Národní fronty“ nebude ohrožovat z opozice. Je to postup, který ze samé své podstaty rozleptává demokratickou politickou kulturu v českých zemích, a to už na komunální úrovni.

A v konečném důsledku představuje takový postup větší ohrožení demokracie než celá právem hanobená Babišova vláda. Což nás přivádí k tomu, že účastnicí takovéto právě vznikající, svých duchem hluboce nedemokratické, koalice v Brně je i strana Zelení.

Postup zelených není obhajitelný formálně ani obsahově

Postup Zelených v Brně není ničím a nijak obhajitelný. A předvedeme si to malým myšlenkovým experimentem.

Představme si, že by lidovec Jakub Hruška v sobotu 10. října večer své politické vandalství spáchal bez účasti Zelených. Prostě by si pozval všechny ostatní kandidátky s výjimkou Zelených a ANO. Zformoval by s nimi pohodlnou většinu sedmatřiceti mandátů z pětapadesáti.

Jak by se v takové situaci brněnští zelení zachovali? Máme za to, že je to úplně nabíledni.

Nepochybně by podrobili zdrcující kritice fakt, že o koalici se lidovci, STAN s ODS, Piráty a kandidátkou Za Lužánky dohodli jen pár hodin po sečtení výsledků. Sžíravě by se vysmívali absenci jakýchkoli programových či personálních parametrů takové dohody. A nepochybně by pranýřovali účast ODS — přesně z těch důvodů, které jsme tu výše vypočetli. Dost možná by se nové vlny sdílení znovu dočkal i náš rozhovor s Kamilou Zlatuškovou.

Není vyloučeno, že by se svými stoupenci organizovali petici, či dokonce demonstraci proti účasti ODS v budoucí brněnské koalici. Kdokoli z předních představitelů brněnských Zelených, který čte tyto řádky, v hloubi duše ví, že přesně toto by se stalo.

Takový postup by byl pochopitelný, zásadový, principiální. Jak tedy máme označit jeho opak, jímž je účast brněnských Zelených na Hruškově politickém vandalství? Jak máme označit jejich souhlas se vstupem do koalice s ODS bez jakýchkoli předběžných programových podmínek? Stačí pro to slovo „pokrytectví“, anebo je to ještě něco horšího?

Svědci vyprávějí, že když se lídryně brněnských zelených Natálie Vencovská vrátila ze schůzky, kde jim prý Jakub Hruška „oznámil“, jak bude nová brněnská koalice vypadat, mnozí ve volebním štábu byli zkoprnělí. Není divu, není divu.

Je ovšem spektakulárním selháním zkušenějších osobností v brněnských Zelených, že Natálii Vencovské v tu chvíli neřekli, že nic takového nepřipadá v úvahu, že jakýkoli vstup do koalice musí být výsledkem kolektivního rozhodnutí členů strany ve městě a že se na účast v koalici nepřistoupí bez jasných programových a kompetenčních podmínek. Tomuto selhání ovšem předchází ještě jedno a nelze je tu obejít.

Tím je způsob, jakým se lídryně zelené kandidátky brněnské veřejnosti v marketingově vedené kampani kolportovala, jako by se jednalo osobnost vyškolenou skandinávskou politickou kulturou („přišla z Dánska“), politicky poučenou a proškolenou, obratnou a sebevědomou mladou ženu, která ví, co obnáší politika a bude v ní schopna obstát. Objevovala se i, jak je dnes vidět, nekonečně nemístná přirovnání k Zohranu Mamdanimu.

Bohužel až během předvolební debaty Deníku Referendum a v následných vystoupeních — například v úplně kalamitním povolebním rozhovoru pro Deník N — se ukázalo, že Natálie Vencovská je sice osobou idealistického založení se srdcem na správném místě, avšak politicky zcela nezkušenou a až bezbřeze naivní. Takže představa, jak nyní něco vyjednává mezi matadory brněnské komunální politiky a v prostředí brněnského po dekády zájmům ODS sloužícího úřednictva, je až trýznivá. Jako byste sardinku poslali dělat politiku mezi žraloky.

Zde je na místě ještě poznamenat, proč terčem podobné naší kritiky nejsou brněnská Pirátská strana a hnutí Za Lužánky. V případě Pirátské strany je tomu tak proto, že od ní v Brně tentokrát už nikdo nic zásadně dobrého nečekal. V případě hnutí Za Lužánky se jedná o stranu jednoho tématu bez nějakých hlubších ambicí přesahujících konkrétní projekt rekonstrukce fotbalového stadionu.

Předvídatelné důsledky: postup Zelených způsobí straně škody v Brně i v republice, velké a dlouhodobé

Není přitom primárně vina lídryně Zelených Natálie Vencovské, že se v takovéto krajně povážlivé situaci vůbec ocitla. Její zkušení kolegové to neměli dopustit. A škody, které politicky bezcharakterní postup Zelených straně napáchá v Brně i celorepublikově, padají primárně na hlavu zkušených místních lídrů, jako je Jana Drápalová, Michal Berg, Jasna Flamíková, kteří sami mají z první ruky zkušenost s tím, jak ničivé má pro jejich stranu důsledky nemastný neslaný podíl na moci.

Připomeňme si to stručnou historií Zelených v Brně v posledních dvaceti letech, kterou by oni sami měli přece znát nejlépe. Stranu zelených jsme v Brně tak jako v celé zemi jak takž postavili na nohy v roce 2003. V Brně se o rok později konalo první referendum o poloze nádraží — Zelení byli vždy hlavní politickou silou vystupující proti doslova zločinnému záměru nádraží z centra odsunout. Výsledky byly jednoznačné, ale vedení města dalo najevo, že se jimi nehodlá řídit.

V roce 2006 tak Zelení dosáhli v Brně historického úspěchu 11,9 procenta a 7 mandátů. Vstoupili tehdy do koalice s ČSSD, lidovci a liberálním hnutím Jiřího Zlatušky. Martin Ander se stal náměstkem, který měl téma rekonstrukce železničního uzlu na starosti. Ve své roli ale tehdy vůbec neobstál. A celkově své působení u moci nezvládli ani brněnští Zelení.

Na jejich propadu se jistě podepsala i bezpáteřná účast strany vedené tehdy Martinem Bursíkem a Ondřejem Liškou v celostátní koalici s ODS. V roce 2010 tak Zelení v Brně spadli na 5,7 % a tři mandáty.

Pak byli čtyři roky v opozici a v roce 2014 jim pomohlo, že se v Brně zformovalo občanské hnutí za druhé referendum o poloze nádraží. Zelení je podporovali nejviditelněji ze všech stran, ostře kritizovali koalici ČSSD a ODS, která tehdy městu vládla a referendum se pokoušela zmařit. Zelení tak v roce 2014 získali 7,4 % hlasů a čtyři mandáty, a to přesto, že vedle nich tehdy kandidoval i mnohem ostřeji profilovaný občanský protestní subjekt Žít Brno, který se také, byť o něco vlažněji, stavěl proti přesunu nádraží, a obdržel dokonce 11,9 % hlasů.

Novou koalici vedlo ANO, které se tehdy v Brně obecně pokládalo za lepší alternativu jak k ODS, tak k ČSSD, kterou éra Romana Onderky v Brně zcela zostudila. Společně s Žít Brno a Zelenými koalici primátora Petra Vokřála tehdy tvořili ještě lidovci.

Martin Ander se podruhé stal náměstkem. Tentokrát se pokoušel prosadit rekonstrukci nádraží v centru města mnohem svědomitěji. Podporoval konání referenda, které se pak uskutečnilo souběžně s krajskými volbami v roce 2016. I v daném případě výsledek skončil zcela jednoznačně pro zachování nádraží v centru. I v druhém případě ale nepřekročil diskriminační hranici účasti — pětatřicet procent oprávněných voličů.

Když potom vedení města rozhodlo o tom, že bude pokračovat v záměru nádraží přesouvat, nezachovali se ani Zelení ani Žít Brno principiálně a v koalici navzdory tomu zůstali až do hořkého konce v roce 2018, kdy ani jeden z obou subjektů nepřekročil pětiprocentní hranici. Zelení tak v důsledku bezcharakterního postupu strany, která nedokázala odejít z vedení města, ani když to rozhodlo přímo proti její hlavní programové prioritě, vypadli z městského zastupitelstva.

Mimo ně zůstali až do roku 2022, kdy společná kandidátka s Žít Brno dostala velmi chatrných 5,97 procenta a tři mandáty. V zastupitelstvu byly dvě zelené političky, Jana Drápalová a Jasna Flamíková, a ústřední postava Žít Brno, stojící za jeho vzestupem i pádem, Matěj Hollan. Všichni tři působili v opozici.

Po čtyřech letech v letošních volbách Strana zelených, kandidující opět v čele koalice menších subjektů včetně Žít Brno, dosáhla zisku 8,9 procenta a šesti mandátů, z nichž ovšem jeden připadá starostovi Židenic Petru Kuncovi, který byl členem TOP 09 a svým politickým profilem odpovídá spíš této straně nežli Zeleným.

Ihned po sečtení výsledků Zelení začali znovu svou podporu v brněnské veřejnosti prohospodařovat. Nepochybně existují lidé, kteří s povolebním postupem Zelených v Brně souhlasí. Zatím jsme ale ani jednoho takového nepotkali a kolem sebe pozorujeme samé přesně opačné reakce. Vybíráme pár z nich:

• Kamarádka: „Kde si můžu vzít svůj hlas zpátky?“
• Příbuzná, která byla v době voleb nemocná: „To jsem nečekala, že budu tak brzo ráda, že jsem nevolila.“
• Kolegyně: „Nepamatuju se, kdy jsem byla naposledy tak vzteklá kvůli politice...“
• A kolegyně z jiného města: „To je srandovní, jak se posmívali Kamile (Zlatuškové), že jde ODS dělat blbečka, a teď jich tam takových bude celá tlupa.“

Takže si to shrňme. Dějiny Zelených v posledních dvaceti letech v Brně jsou velmi přehledné, výmluvné a dá se v nich číst jako v knize. Z opozice a jako reprezentantka většinové vůle občanů města proti přesunu nádraží strana sílila. V roce 2006 na rekordních 11,9 %. Mezi lety 2010 a 2014 z 5,7 % na 7,4 %.

V opozici, když už o nádraží tolik nemluvila, sílila i mezi lety 2018 a 2022 ze 4,5 % na 6,0 %. A konečně také mezi lety 2022 a 2026 z 6,0 % na letošních 8,9 %.

Naopak jako účastnice radničních koalic, které připadají právě na jediná dvě období, kdy v Brně u moci nebyla ODS, a Zelení měli tedy k prosazování svých preferencí ty nejpříhodnější podmínky, dramaticky ztrácela. Mezi lety 2006 a 2010 spadla z 11,9 % na 5,7 %. A mezi lety 2014 a 2018 spadla ze 7,4 % na 4,5 %.

Není vůbec žádný důvod, aby to teď bylo jinak. Zeleným přitom samozřejmě vůbec nepomáhají arogantní výstupy některých jejich političek, které vybízejí kritiky postupu strany mezi svými příznivci, aby „neškodili“, eventuálně v bezděčné parafrázi komunistických funkcionářů označují své kritiky za „nepočetné jednotlivce“.

Natálie Vencovská, realisticky vzato, nemá sebemenší předpoklady na radnici v roli náměstkyně obstát o cokoli lépe, než v ní obstál Martin Ander. Lídryně Zelených tentokrát přitom ani nebyla schopna jasně říct, že strana bude kategoricky vstupovat proti záměru přesunout brněnské hlavní nádraží.

Její propagace v sociálních sítích, která fungovala jako mobilizátor naděje před volbami, teď po volbách už působí jako žalostně plytký bezobsažný marketing. Způsob, jakým brněnští Zelení v sociálních sítích oznamují, že pro sebe vyjednali v budoucí koalici kompetenci pečovat o životní prostředí, vyvolává stud.

Připomeňme si z dějin brněnské komunální politiky ještě to, že v roce 2004 hlasovalo proti přesunu nádraží 67 440 občanů, o dvanáct let později to bylo 59 210 občanů. V obou případech to bylo přes osmdesát procent hlasujících v referendech. A v obou případech to bylo více hlasů, než kolik jich kdy v Brně dostala v komunálních volbách jakákoli kandidátka. Například letošní vítěz STAN a lidovci získali v přepočtu podporu zhruba 36,5 tisíce brněnských voličů.

Zelení přitom v Brně měli jiné mnohem lepší možnost. Za prvé měli doslova povinnost říct, že o své účasti v koalici budou rádi jednat, ale nevstoupí do ní bez podmínek. K nim měla samozřejmě patřit neúčast ODS jako conditio sine qua non. Za druhé měli kategoricky trvat na tom, že pokud se vedení města rovnou nevzdá veskrze škodlivého záměru přesouvat nádraží, o poloze rekonstrukce se bude muset rozhodnout ve třetím referendu, které by se mohlo konat s prezidentskými volbami v roce 2028, které slibují nejvyšší účast z voleb v dohledné době. Mohli samozřejmě také požadovat, aby se vedení města zavázalo, že výsledek referenda bude město respektovat bez ohledu na účast a vyčlení adekvátní prostředky na veřejné kampaně obou stran.

A za třetí měli mít samozřejmě požadavky nejen v oblasti ekologické, ale také v oblastech bydlení a dopravy. Jakub Hruška a spol. by pravděpodobně jejich požadavky nesplnili. A tak by Zelení v Brně vlastním sebvědomým rozhodnutím zůstali v opozici.

Právě v opoziční organizační práci mohla Natálie Vencovská opravdu vyrůst v politickou osobnost. Právě organizační práce, na tématech, která lidi bytostně pálí, je totiž jediným dějinami prověřeným základem skutečných, a ne pouze kosmetických, politických změn, o které všechna emancipační hnutí, sociální i ekologické, ve své prapodstatě usilují. Naopak politikaření bez jasně stanovených limitů a zásad je z definice zradou ideálu.

A právě takto postup Zelených — jako zradu — mnozí jejich brněnští voliči nyní vnímají. Je to zcela pochopitelný, a jak jsme si ukázali, zkušenostmi podepřený, sentiment. A je prakticky jisté, že během následujících čtyř let se bude jenom prohlubovat.

Přitom z opozice Zelení mohli dosáhnout řádově víc. Mohli ve všech klíčových tématech spolupracovat s občanskou společností, získávat v ní zázemí a stávat se její věrohodnou politickou reprezentací. K příštím komunálním volbám mohli přicházet v čele celobrněnského občanského hnutí, které mohlo vést svou kampaň právě i prostřednictvím referend ke klíčovým otázkám, jako je bydlení či jiný velepodvod spojovaný s brněnskou ODS, jímž je dukovanský horkovod. Mají přitom navíc empiricky ověřené, že v opozici v Brně zatím vždycky rostli.

Místo toho se o nich budou zanedlouho vyprávět vtipy jako v Polsku o českém odboji: Proč Zelení v Brně nedělají zelenou politiku? Protože jim to ODS nedovolila.

Brno přitom bylo vždy baštou zelené politiky. Celostátně má dnes strana díky tomu, že ve sněmovně disponuje dvěma suverénně nejvýraznějšími osobnostmi celé opozice, poprvé možnost pomýšlet na větší průlom. I toto ale nynější postup Zelených v Brně ohrožuje. Proč by měla veřejnost Zeleným věřit, že po příštích volbách nevlezou za pár funkcí do koalice s ODS i na celostátní úrovni, když takto nízká politická kultura u nich panuje ve městě, které je jejich hlavní baštou?

Nezatáhne-li jejich členstvo na poslední chvíli za záchrannou brzdu a vstoupí-li skutečně Zelení v Brně poprvé v historii do koalice s ODS, nadlouho tady s nimi už nikdo žádné naděje spojovat nebude. Jen hlupák totiž opakuje stejný chybný postup znovu a znovu, a věří, že mu nakonec přinese jiný výsledek.