Práci profesora Rullera se dostalo velkého mezinárodního uznání. Je jednou z nejvýznačnějších osobností poválečného Brna vůbec. Je mimo jiné autorem projektu haly Rondo, v níž hraje své domácí zápasy Kometa Brno, či obřadní síně v Židenicích. Je také autorem památníku obětem fašismu v Osvětimi či památníku deportace otroků v senegalském Dakaru.

Po roce 1968 byl perzekvován, protože se nesmířil s okupací Československa. V roce 1990 se stal děkanem Fakulty architektury Vysokého učení technického a po odchodu do penze se stal emeritním děkanem této nejvýznačnější brněnské technické vysoké školy. Navzdory jeho pokročilému věku jsme Ivana Rullera zastihli doma v plné práci. Při odchodu se s námi u dveří vystřídali studenti architektury, kteří také přišli k této studnici moudrosti čerpat poznání.

Pane profesore, chystáte se k referendu o hlavním nádraží?

Samozřejmě. A budu hlasovat pro nádraží v centru.

Jaké k tomu máte důvody?

Podívejte, oni se pořád opírají o tangentu pana profesora Fuchse. Pan profesor Fuchs byl špičkový odborník a v soutěži měl dvě varianty. Ani jednu ale neměl o kilometr dál od centra. Byly to varianty, která vlastně jen v určitém jiném úhlu tečovala historické jádro.

Mně na tom úplně primárně vadí, že s odsunem přišli komunisti. Je to takový relikt budovatelských staveb komunismu, které se nedívaly vpravo vlevo a zdevastovaly všechno, co mohly.