Je několik dní před volbami a volební kampaň vrcholí i v Brně. V jedné z posledních velkých televizních debat kandidáti za Zelené Brno, TU Brno a ODS podpořili obnovení projektů Housing First, jejichž prosazení jsem měl v Brně před lety politicky na starost.

Je skvělé, že myšlenka Housing First v Brně stále žije jako téma, k němuž stojí za to se přihlásit. Pokud to však kandidát a kandidátky myslí opravdu vážně, tohle zdaleka nestačí.

Sledovat, jak předešlé garnitury Housing First v Brně de facto vymazaly, bylo pro mě nesmírně bolestivé. Tím, že se vědomě rozhodli neřešit problém rodin s dětmi na ubytovnách a azylových domech, odsoudily stovky dětí k tomu prožít dětství bez základní jistoty, kterou každý člověk potřebuje k životu, bez níž se zkrátka nikdo neobejde. A tou je bydlení.

Začátky Housing First v Brně pro mě znamenají nespočet velmi silných zážitků, které si budu pamatovat asi napořád. Vytvořili jsme tehdy obálky s ilustrovanou a ručně podepsanou pozvánkou k bydlení a osobně jsme je doručili každé z vybraných rodin. Reakce byly nepopsatelné. Tihle lidé totiž většinou už dávno ztratili naději, že by se v jejich životě mohlo něco významně změnit k lepšímu.

Dostat šanci a pocítit, že v ně někdo věří, bylo pro rodiny nesmírně důležité. Nelze snad ani vyjádřit, jak důležité to bylo pro děti. Slzy nebyly výjimkou. A naprostá většina z těchto rodin tehdy své šance využila. A nejen to. Projekty Housing First prokázaly, že tento postup je efektivní, šetří veřejné finance, znamená zlepšení zdraví nebo třeba docházky dětí do škol.

Housing first dal tehdy šanci nejen padesáti rodinám a šedesáti pěti jednotlivcům. Dal šanci jednou provždy dokázat, že tento přístup může fungovat i u nás. Čímž umožnil mnoha dalším na projekt navázat. A dal také šanci Brnu stát se o něco přívětivějším, empatičtějším a také oceňovaným městem.

Brno však této šance nevyužilo. Faktické zrušení evropskými cenami ohodnocených projektů je ostudou těch, kteří Brno poslední léta vedli.

Dnes, po dlouhodobé ignoranci problému, je situace nepřekvapivě ještě horší. Dle statistik magistrátu poslední roky počet sociálních bytů v zásadě stagnuje, nebo se dokonce snižuje, přestože poptávka po nich naopak kontinuálně roste. Problém jak s otevřeným, tak skrytým bezdomovectvím zhoršovaný krizí bydlení léta potichu a bez velké pozornosti bobtná. A je čím dál nemožnější ho ignorovat.

Jen resuscitovat nestačí

Když kandidáti dnes mluví o tom, že chtějí projekty Housing First obnovit, lze v tom spatřovat určitou naději. Aby se však věci v Brně po letech pohnuly kupředu, není v současnosti možné tyto projekty pouze resuscitovat. Je třeba rovnou udělat i další krok.

Tyto projekty totiž původně fungovaly jako takzvaně pilotní. Šlo v nich mimo jiné o to získat přehled o situaci a na dostatečně velkém vzorku zjistit, zda tento přístup bude fungovat a naučit se jej aplikovat. A to se podařilo.

Dalším krokem mělo od začátku být něco jiného — vytvořit z této zkušenosti systém. V závěru volebního období 2014—2018 jsme proto radě města předložili akční plán pro úplné ukončení bezdomovectví rodin s dětmi v Brně do několika let. Plán postavený právě na zkušenostech z pilotních programů, jehož cílem bylo, aby nikdo v Brně nemusel prožít své dětství na ubytovně. Už jsme jej však nestihli prosadit.

Brno už zkrátka Housing First umí a nepotřebuje si to znovu zkoušet na několika desítkách bytů. Brno potřebuje srozumitelnou vizi systému prevence a ukončování bezdomovectví, který propojí politiku bydlení, sociální služby, neziskové organizace a další aktéry v systém, jehož účelem bude skutečně postupně rok od roku snižovat počet lidí bez domova v tomto městě.

Nejde přitom o žádný nerealistický idealismus. Finsko staví na Housing First celonárodní strategii ukončování bezdomovectví a Helsinky dokázaly snížit počet lidí bez domova za posledních několik let o padesát procent a blíží se k takzvané funkční nule. Něco takového už dokázala i jiná města. Jak? Vytvořila organizačně propracovaný a na datech postavený systém, který má jeden jediný cíl — postupně snižovat počet lidí bez domova. Přístup Build for Zero, na němž stavějí, je k dispozici pro každého. I pro Brno.

Bydlení na prvním místě

Když se podívám na kampaň do letošních voleb v Brně, vidím spoustu úplně nových tváří. Mnoho z nich přichází s upřímnou snahou dělat věci jinak a lépe. Po letech nastupuje nová politická generace, a to je moc dobře. Přesto v ní sám osobně něco mírně postrádám.

Tohle město v posledních letech neprošlo zrovna nejsilnějším obdobím. Zájmy těch nejslabších zde byly roky upozaděny ve prospěch zájmů silnějších. Empatie ustoupila egoismu a sobectví. Já bych rád zase cítil naději a viděl někoho, kdo má dostatek odvahy k tomu ji nabídnout. Rád bych zde viděl větší ambice Brno skutečně změnit a pozvednout.

Chtěl bych od někoho slyšet skutečně silnou vizi a závazek v této oblasti. Město si to po těch letech prostě zaslouží. A kdy jindy by se měl člověk odvážit snít o skutečně lepším městě než právě před volbami? Ukončení bezdomovectví není naivní sen. Jde jen o politické rozhodnutí.

Proto se vy, kteří půjdete za pár dní k volbám nejen v Brně, nebojte po svých kandidátech a budoucích zástupcích chtít to nejlepší, a nejen v oblasti ukončování bezdomovectví. Když se člověk dnes rozhlédne po našem veřejném a politickém prostoru, není to vskutku příjemný pohled a někdy to vypadá, že to nejlepší, v co můžeme teď doufat, je zabránění nejhoršímu.

Ale právě v takové době je o to důležitější najít někde místo, které naopak funguje, a z něj pak čerpat a na něm stavět. Několik takových míst určitě se objeví i po těchto volbách. Tak proč by jedním z nich nemohlo zase být Brno?

Vy, kteří poprvé zamíříte do zastupitelských lavic, budete v příštích letech rozhodovat o mnoha nesmírně důležitých věcech. O investicích v řádech desítek až stovek milionů. O tunách betonu, pozemcích a infrastruktuře města. Ale kdykoli se vám podaří vytáhnout jediného mladého člověka z pasti nebydlení, můžete mu tím změnit celý svět.

Můžete tím významně ovlivnit to, jak bude jednou vzpomínat na své dětství, a pomoct ho nasměrovat k lepšímu životu a budoucnosti. A někomu jinému můžete třeba významně prodloužit život, zlepšit zdraví a především poskytnout to nejdůležitější na světě — základní lidskou důstojnost.

O ničem důležitějším nikdy rozhodovat nebudete. Tak na to myslete, až přijde ta chvíle.