I neznalý návštěvník brněnských ulic Cejl, Bratislavská nebo nedaleké Křenové a jejich okolí na první pohled pozná, že jde o takzvaně sociálně vyloučenou lokalitu, v Brně familiárně nazývanou Bronx.

Na zemi se tu povalují odpadky, fasády mnoha domů jsou oprýskané, chodníky děravé. V oblasti žije početná romská komunita, častěji než jinde se tu pohybují také osoby pod vlivem drog, prostitutky či lidé bez domova.

Za bílého dne se zde kolemjdoucí mohou stát svědky toho, jak dospělý člověk vykonává potřebu uprostřed frekventovaného chodníku, nebo partnerské hádky, která vyvrcholí pokusem muže srazit ženu automobilem. Před rokem zde jistý útočník za bílého dne svou partnerku ubodal.

Takzvaný brněnský Bronx se nachází na území dvou velkých městských částí: Brna-sever a Brna-střed.

A právě v těchto místech brněnský magistrát zřizuje paradoxně největší množství takzvaných sociálních městských bytů — tedy bytů pro lidi bez domova, z ubytoven nebo pro rodiny v nouzi.

Proč paradoxně? Sociální byty jsou speciální tím, že jejich nájemníci mají současně zajištěnu podporu sociálních pracovníků, kteří jim mají pomoct zařadit se do společnosti. Kvůli koncentraci těchto bytů ve vyloučených lokalitách však sociálně slabých obyvatel v těchto místech přibývá a městské části, které se už nyní potýkají s řadou problémů, se potýkají s další zátěží.

Odborníci navíc označují zabydlování sociálně slabých obyvatel v už tak vyloučených lokalitách, kde se kumulují popsané sociálně-patologické jevy, za kontraproduktivní. „Prohlubuje to stigmatizaci těchto lidí, jejich vytěsnění na okraj společnosti a může to zhoršovat jejich přístup k pracovním příležitostem a kvalitnímu vzdělání,“ vysvětluje Ivana Kudělová, ředitelka jednoho z Center sociálních služeb Armády spásy v Brně.

Obdobně to vidí i sociální antropoložka Lucie Trlifajová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy: „Pokud sociálně slabé lidi umístíte do prostoru, kde se už tak nachází mnoho lidí se sociálními problémy, začnou se tyto problémy zaručeně prohlubovat.“ Zároveň takové uspořádání připravuje nájemníky sociálních bytů o kontakty s jiným prostředím, které by je naopak mohlo pozvednout.

To ale není vše. Umisťování sociálních bytů do vyloučených lokalit jde dokonce i proti doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí. Resort zároveň varuje před hromaděním sociálních bytů na jednom místě, protože to může podporovat vznik nových vyloučených lokalit.

U nás sociálně slabé nechceme

V Brně se nacházejí celkem dvě stovky sociálních bytů. Všechny patří městu, přičemž část z nich spravuje magistrát a zbytek městské části, na jejichž území se byty nacházejí.

Na rozdíl od bezbariérových bytů nebo bytů pro seniory, které v Brně také existují, poskytuje magistrát nájemníkům sociálních bytů komplexní podporu sociálních pracovníků, aby se lidé mohli začlenit zpět do normálního života. Pracovníci pomáhají nájemníkům s hledáním zaměstnání, vyřizováním na úřadech nebo s návštěvou lékařů či zajištěním školní docházky dětí.

Ve chvíli, kdy nájemce přestane asistenci potřebovat, stane se ze sociálního bytu klasický obecní byt. Celkové množství sociálních bytů se proto často mění. Když ale porovnáme aktuální stav například s daty z července letošního roku, která má redakce DR k dispozici, lze vidět pouze minimální rozdíl.

Brno-střed a Brno-sever spravují dlouhodobě polovinu všech těchto bytů ve městě, přibližně tedy sto. Magistrát vedle toho momentálně spravuje 77 bytů, přičemž většina z nich se nachází opět na území Brna-střed a Brna-sever.

Ostatní městské části, kterých je 27, spravují dohromady pouze 20 sociálních bytů. Tedy v průměru méně než jeden sociální byt na městskou část.

Proč se sociální byty koncentrují pouze ve dvou městských částech? Podle oslovených odborníků je to jednoduše tím, že většina městských částí na svém území sociálně slabé občany nechce.

„Městské části upřednostňují v uvozovkách slušné nájemníky, se kterými nebudou problémy,“ říká právnička v sociálních službách a nově zvolená zastupitelka Brna-střed Kristýna Fuchsová (Zelení), která se bytovou politikou v Brně dlouhodobě zabývá.

„Obyvatelé sociálních bytů jsou v něčem skutečně rizikoví nájemníci. Městské části se často bojí, že půjde o lidi, kteří mají hodně dětí nebo byli dlouho na ulici. A že tím pádem nebudou platit nájem nebo s nimi budou jiné problémy,“ popisuje Fuchsová.

Tuto předsudečnost ilustruje nedávným případem ženy se schizofrenií, které kvůli její nemoci nedávno hrozil vyhazov z obecního bytu. Žena, na jejíž případ upozornily v září Seznam Zprávy, bydlela v městské části Žabovřesky, tedy v jedné z „lepších“ čtvrtí ve městě.

V důsledku své nemoci se chovala nezvykle a sousedi si na ni stěžovali kvůli hluku. Městská část jí proto nechtěla prodloužit nájemní smlouvu, přestože ti samí sousedé později otočili a ženu bránili. Zasáhlo až vedení města a žena mohla v Žabovřeskách — které mají téměř patnáct set obecních bytů, z čehož pouhé dva jsou sociální — prozatím zůstat.

Když radnice nespolupracují

Důvody koncentrace sociálních bytů na jednom místě vidí podobně i ředitelka Centra sociálních služeb Armády spásy v Brně Ivana Kudělová. „Některé městské části nejsou spolupráci v oblasti sociálního bydlení příliš nakloněny. Na tuto skutečnost dlouhodobě upozorňujeme,“ říká Kudělová.

Nové sociální byty totiž vznikají následovně: Městské části mají povinnost nahlásit každý uvolněný obecní byt magistrátu. Ten následně může byt navrhnout pro sociální bydlení. Městská část však musí tento krok odsouhlasit. „Fungování tohoto systému je nezbytně postavené na oboustranném souhlasu města a městských částí. Jinak hrozí, že takový systém nebude dlouhodobě udržitelný a funkční,“ uvedla pro DR Zdeňka Obalilová z tiskového odboru brněnského magistrátu.

Podle nové radní pro bydlení a sociální záležitosti Marie Jílkové (KDU-ČSL) se tato teorie v praxi málokdy naplnila. „Často se stávalo, že městské části volné byty jednoduše nenahlašovaly,“ tvrdí Jílková.

Nerovné rozdělení sociálních bytů chce Jílková podle svých slov řešit. „Aby mohli lidé se sociální podporou začít fungovat, potřebujeme zabránit jejich koncentraci v několika málo lokalitách nebo domech. Žít v takových podmínkách je totiž samo o sobě velmi náročné a brání to úspěšné sociální práci,“ uvedla.

„To už není moje starost“

Magistrát vysvětluje koncentraci sociálních bytů v Brně-střed a Brně-sever velikostí obou městských částí a počtem jejich obyvatel. „V Brně najdeme sociální byty napříč městem. Nejvíce jich je samozřejmě v nejlidnatějších a největších městských částech,“ uvedla pro DR Zdeňka Obalilová z brněnského magistrátu.

Jak ale ukazuje graf výše, v Brně se nachází mnoho dalších městských částí, které mají stovky až tisíce obecních bytů, jejichž část by mohly pro sociálně znevýhodněné uvolnit. To se ale neděje.

Například městská část Brno-Líšeň spravuje přes 2300 obecních bytů. Se sociální podporou není ani jeden z nich. Podle končícího starosty Břetislava Štefana (Váš starosta a občané pro Líšeň) dříve Líšeň sociální byty měla, přešly ale do běžného režimu, protože jejich obyvatelé přestali sociální podporu potřebovat.

Na dotaz, proč tedy Líšeň neposkytla magistrátu další sociální byty, odpověděl Štefan následovně: „To se omlouvám, to už opravdu není moje starost.“

Velký bytový fond má také brněnská Bystrc. Z celkového počtu 1600 obecních bytů ale opět není v režimu sociálním ani jeden. Starosta Tomáš Kratochvíl (Motoristé sobě) argumentuje zcela v rozporu s platnými definicemi tím, že ze své podstaty jsou všechny obecní byty sociální. „Žadatelé musejí splňovat určité podmínky, nesmějí například vlastnit nemovitost nebo jiný velký majetek. V pořadníku jsou rodiny s dětmi nebo rodiče samoživitelé, kteří čekají na byt několik let,“ vyjmenovává Kratochvíl. Starosta Kratochvíli tím však za sociálně slabé označuje průřez běžnou českou populací.

Podobně situaci zdůvodňuje i starosta Břetislav Štefan z Líšně. „Naše kritéria přidělování obecních bytů jsou hodně sociální. Zohledňujeme především rodiny a u mnoha bytů máme velmi nízké nájemné.“

S těmito argumenty ale nesouhlasí městská radní Marie Jílkové (KDU-ČSL). „Sociální byt není sociální pouze nízkou cenou, ale je navíc definovaný tím, že se v něm lidem poskytuje komplexní sociální podpora,“ upřesnila Jílková.

1100 zájemců pod čarou

Brněnský magistrát přitom disponuje pravomocí rozmístit sociální byty do městských částí proti jejich vůli. Malou část uvolněných obecních bytů totiž může obsadit podle svého uvážení. Podle odborníků se to ale téměř neděje.


„Na magistrátu totiž často sedí zastupitelé, kteří jsou zároveň radními i v městských částech, kde sociálně vyloučené obyvatele nechtějí,“ vysvětluje Martin Freund, bývalý brněnský zastupitel za Žít Brno a autor projektů Housing First a Rapid-Rehousing, které v Brně pomáhaly zabydlovat lidi bez domova a chudé rodiny s dětmi.

Praxi potvrzuje i Kristýna Fuchsová: „Kdyby magistrát chtěl, může městským částem některé byty sebrat. Oni ale prostě neradi chodí s městskými částmi do sporu…“

O byty se sociální podporou je přitom extrémní zájem. V průměru město zabydlí pětačtyřicet domácností ročně, přičemž v pořadníku je momentálně 1100 uchazečů.

Celkově město musí udržovat alespoň dvě stě sociálních bytů. Momentálně se číslo drží právě na této spodní hranici. Podle Kristýny Fuchsové je limitem vyššího počtu omezená kapacita sociální pomoci, kterou je město schopno nájemníkům poskytnout. „Počet bytů je hodně závislý na tom, kolik má město sociálních pracovníků. A těch není na celé jižní Moravě nijak hodně,“ dodává Fuchsová.

Nová brněnská koalice chce počet i rozmístění sociálních bytů podle svého programového prohlášení řešit. „Navýšíme počet sociálních a krizových bytů rovnoměrně v celém městě,“ slibují politici.

Podle Martina Freunda koncentrace sociálních bytů ve vyloučených lokalitách vyhovuje i samotnému magistrátu. „Město se bojí, že pokud budou sociálně vyloučení lidé bydlet kdekoliv jinde, sousedé si budou stěžovat, nedejbože na magistrátu. Občas se to skutečně děje. Pokud ale umístíte všechny sociálně slabé do vyloučené lokality, nikdo se neozve,“ říká Freund.

„Když jsme kdysi dělali projekt Rapid Re-Housing, v němž jsme zabydlovali rodiny v bytové nouzi, bojovali jsme o každý byt mimo vyloučenou lokalitu,“ dokresluje.

Místostarosta pro bydlení z Brna-severu Martin Cibula (Hnutí SOL) pro DR dále upozorňuje, že ne všichni obyvatelé sociálních bytů jsou problémoví. Zároveň sociální podpora, které se nájemníkům v těchto bytech dostává, může soužití se sousedy zlepšit. „Díky dobré spolupráci se sociálními pracovníky se dá předejít mnoha nepříjemnostem už v raných fázích,“ říká Cibula.

V Kohoutovicích na to jdou jinak

Jako další z důvodů, proč se městské části ohrazují proti sociálním bytům ve svém obvodu, bývá označována také podoba, respektive kvalita sociální podpory poskytované nájemníkům. Podle zástupců některých městských částí je nedostatečná, což komplikuje život samotným obyvatelům sociálních bytů, ale právě i soužití se sousedy.

Jednou z takových městských částí jsou Kohoutovice, které spravují téměř 2000 obecních bytů, z čehož sociální jsou pouze tři.

Další byty však městská část poskytuje například Armádě spásy, která pomáhá lidem na ulici, seniorům i rodinám s dětmi. „Chápu, že magistrát toho řeší hodně, zatímco Armáda spásy se na sociálně vyloučené lidi specializuje, díky čemuž funguje lépe a je pružnější v řešení problémů, sousedských sporů či individuálních potřeb klientů,“ popisuje radní Eva Sychrová (Kohoutovice, jak je chceme), která má obecní bydlení na starost.

Sychrová se také domnívá, že organizace jako Armáda spásy zároveň lépe vybírají lidi, kteří v bytech bydlí. „U nájemníků vytipovaných magistrátem se občas objevovaly problémy s vandalismem, znečišťováním společných prostor a nerespektováním pravidel,“ říká zastupitelka.

Armáda spásy v současnosti ubytovává lidi v sedmapadesáti bytech pronajatých od jednotlivých městských částí. Kromě Kohoutovic jde také o Brno-střed, Brno-sever a Královo Pole, kde organizace sama vlastní deset bytů.

Nové vedení Brna se chce podle radní pro bydlení Marie Jílkové (KDU-ČSL) nedostatečnou sociální podporou, kterou zajišťuje magistrát, zabývat. „Tohle je určitě nutné pohlídat. Jinak jde o plýtvání energií na to, aby se lidé zapojili do normálního života,“ ujišťuje Jílková.

Radní z Brna-střed i Brna-sever se shodují, že by rozmístění sociálních bytů i do dalších částí města pomohlo: „Pro samotné nájemníky sociálních bytů je rozhodně lepší, pokud žijí v jiném prostředí než mezi sociálně vyloučenými lidmi na Cejlu a v okolí,“ konstatuje radní pro bytovou politiku Brna-středu Martin Vrubel (KDU-ČSL).

„Nejde ani tak o nás, ale spíše by to pomohlo Brnu jako celku. Bylo by to lepší a možná i férovější,“ souhlasí radní Martin Cibula (Hnutí SOL) z Brna-sever.

Rubrika „Rozjezd — Linka k pochopení Brna“ vychází s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.