Jednání o nové pražské koalici se blíží ke konci. Hlavnímu městu budou v příštích čtyřech letech ruku v ruce vládnout vítězní Starostové a koalice občanských demokratů a TOP 09. Časem se — možná — přidá i Praha Sobě. A v opozici skončí jak politická divize holdingu Agrofert, tak i Piráti.

Starostové se pro spolupráci s ODS rozhodli bezprostředně po volbách, přestože mohli pohodlně složit vedení města i bez ní. Na většinu by totiž dosáhli i s Prahou Sobě a Piráty. Ale lídr STAN Petr Hlaváček si umanul, že stůj co stůj udrží občanské demokraty u moci.

Naději tak u kdejakého pražského voliče vystřídalo zklamání. Místo nových zase staré pořádky. Tentokrát ovšem ne pod modrou, ale růžovou fasádou.

Volby přitom jasně ukázaly, že ODS je stranou na ústupu. Lidé jí přestávají věřit. A postupně se od ní odvracejí. Občanští demokraté ztratili plnou čtvrtinu zastupitelských křesel. Z 2294 jim jich zbylo 1721. Oslabovali jak v malých, tak i velkých městech — namátkou v Českých Budějovicích, Brně, Mladé Boleslavi, Zlíně nebo Liberci, kde ze zastupitelstva úplně vypadli.

Těžko říct, zda voliči nahlédli, že vedle Motoristů a Svobody a přímé demokracie u nás krajní pravici představuje také ODS. Že i ona ještě donedávna roztleskávala Donalda Trumpa. A že se její politiky vposledku omezují na brždění a bourání čekohokoliv, co by mohlo přijít České republice k duhu.

Možná nic z toho. Třeba jen chtěli jakousi neurčitou změnu. A tak to „hodili” Starostům. Vždyť ti ostatně na odlišnosti od tradičních partají, které utvářely zdejší poměry, vyrostli.

„Podíváte-li se na politický původ značné části lidí v hnutí STAN, tak uvidíte vymezení se vůči strukturám, které reprezentovala ODS. [...] Stále si pamatujeme, že to byl způsob vládnutí ODS — většinou na obecní úrovni —, který nás přivedl do politiky,” říkal před lety předseda Starostů Vít Rakušan.

Je nevýslovnou škodou pro obyvatele Prahy, že si Hlaváček a jeho suita nevzali slova svého předsedy k srdci. Že se místo pohybu vpřed spolu s Piráty s Prahou Sobě rozhodli za podpory občanských demokratů natahovat devadesátky k prasknutí. A že nejsou zase příliš odlišní od těch, na jejichž kritice před lety vyrostli.