Zastoupení parlamentních, celostátních stran na komunální úrovni klesá. Tento dlouhodobý trend potvrdily výsledky letošních říjnových komunálních voleb: všechny sněmovní strany, opoziční i koaliční, na počty získaných mandátů napříč zemí oslabily, naopak rekordních výšin dosáhl počet nezávislých zvolených zastupitelů.

Nejtvrdší propad zažilo letos vládní krajně pravicové hnutí SPD, které ztratilo 326 mandátů a udrželo si jich pouze 166. Výrazný pokles zaznamenala ODS, která ztratila 573 mandátů a spadla na 1721 křesel, a také KDU-ČSL, jíž ubylo 530 mandátů a zůstalo jí 2 722. Desítky mandátů ztratilo vládní ANO i opoziční STAN, Piráti a TOP 09. Vládním Motoristům sobě, kteří dosud neměli vůbec žádné komunální zastoupení, se povedlo získat pouhých dvacet mandátů po celé zemi, z větších měst se do zastupitelstva dostali pouze v Ostravě a v Ústí nad Labem.

Úspěch nezávislých sdružení a komunálních stran přitom není pouze záležitostí obcí a maloměst. Řadě místních občanských iniciativ se dařilo i ve statutárních městech, kde po sestavení všech komunálních vládnoucích koalic pravděpodobně bude nebývalý počet nezávislých primátorů. Nezávislá regionální uskupení vyhrála volby v Kladně, Mostě, Frýdku-Místku či Třinci. Místní hnutí, která do spolupráce přizvala některou celostátní stranu, pak zvítězila také v Hradci Králové, Ústí nad Labem či v Mladé Boleslavi.

Specifická je situace i v Libereckém kraji, kde mají dlouhodobě — a v letošních volbách to potvrdili — velmi silné postavení Starostové pro Liberecký kraj, samostatné hnutí spolupracující úzce s celostátním hnutím STAN.

Setrvalý vzestup nestraníků

Komunální zastoupení — stejně jako celkový počet členů — v posledních třiceti letech nejzřetelněji klesá lidovcům, kteří si spolu s komunisty drželi dlouhodobě nejsilnější členskou základnu. Existovali totiž již v před rokem 1989 a  po sametové revoluci nebudovali své struktury od nuly.

Letos KDU-ČSL získala napříč zemí 2722 zastupitelů, přitom ještě před čtyřmi lety to bylo 3252 mandátů. V devadesátých letech měli lidovci několikanásobně obecních zastupitelů více: v prvních komunálních volbách v samostatné České republice v roce 1994 to bylo 8180 zastupitelů.

Zlomek svého někdejšího komunálního zastoupení má i ODS. V časech své největší podpory, tedy v komunálních volbách 1994 a 2006, měla ODS více než sedm tisíc zastupitelů, zatímco v letošních volbách získala pouze 1721 mandátů, což představuje ztrátu 573 křesel oproti výsledku z roku 2022.

Strany tradiční levice procházejí celkovým úpadkem, který vyvrcholil ve sněmovních volbách 2021, v nichž se komunisté ani sociální demokraté nedostali do dolní parlamentní komory. Ještě v roce 2014, kdy byla ČSSD nejsilnější sněmovní stranou a KSČM třetí nejsilnější, získali sociální demokraté v komunálních volbách 3773 mandátů a komunisté 2510 mandátů. Letos získala Sociální demokracie napříč zemí pouhých 220 mandátů a KSČM 94 mandátů.

Sečteme-li počet získaných mandátů všech stran, které v době konání komunálních voleb zasedaly v Poslanecké sněmovně, je propad celostátních politických stran na lokální úrovni ještě patrnější. Zatímco v roce 1994 obsadily tehdejší sněmovní strany více než šestadvacet tisíc komunálních mandátů a ještě v roce 2006 to bylo 21440, letos už se jedná o pouhých 8805 mandátů. Nejmarkantnější propad nastal v komunálních volbách 2010 a 2022, tedy v obou případech poté, co ze sněmovny vypadly tradiční strany se silnou komunální základnou. V prvním případě to byla KDU-ČSL, ve druhém ČSSD a KSČM.

Propad celostátních stran koresponduje s dlouhodobým nárůstem zvolených nezávislých kandidátů, jejichž počet letos přesáhl padesát tisíc, zatímco v roce 1994 jich bylo dvaatřicet tisíc. Do těchto čísel se navíc nepočítají různé komunální „strany“, jako třeba Nestraníci, Místní hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst nebo Volba pro město, které nemají jakoukoliv ideovou nebo programovou bázi, ale představují decentralizovanou, servisní platformu pro kolektivy komunálních kandidátů. Jejich započtením by se faktický počet nezávislých kandidátů zvýšil o další stovky.

Politologové kladou pokračující celostátní úpadek stran do souvislosti se snižujícím se počtem členů politických stran obecně a upozorňují, že komunální úroveň české politiky je ve vztahu k parlamentní, ale také krajské, stále autonomnější a emancipovanější.

„Tento trend trvá již od komunálních voleb 2006 a každé volby od té doby počet lokálních politiků z místních hnutí roste. Děje se tak na úkor tradičních stran, jejichž komunální úpadek je daní za vládnutí na celostátní úrovni,“ říká pro Deník Referendum politolog Jakub Lysek z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. „Případně se mohly samy svým vládnutím na komunální úrovni, spojením s klientelismem a korupčními mechanismy, zdiskreditovat. Není to nutně špatně: ukazuje to, že demokracie je funkční a má očistné prvky i na lokální úrovni,“ dodává.

Politolog Jakub Čapek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze by vinu za ztráty na komunální úrovni nedával do souvislosti pouze s nedostatečným úsilím celostátních stran. „Stranictví už potenciálním komunálním politikům nenabízí tolik, jako nabízelo dříve. Dává smysl ve větších městech nebo pro lidi, kteří se chtějí dostat do krajské nebo celostátní politiky. Ale pro běžného člověka je často lepší zachovat si nezávislost za prvé pro lepší možnost změny kandidátní listiny v dalších volbách, ale také proto, že hlavně voliči v menších městech a obcích víc slyší na různá nezávislá uskupení,“ říká Čapek. „Někdy se politické strany dokonce skrývají za místní značky typu Lepší město nebo Společně pro město, aby se prezentovaly coby další nezávislá komunální kandidátka,“ dodává.

Podle politického analytika a komentátora Lukáše Jelínka je sice takový stav příznivý pro komunální politiku, ale potenciálně velmi problematický pro celostátní strany. „Pro města, zvlášť ta menší, nemusí být škoda, že je vede někdo stoprocentně soustředěný na místní zájmy. Stranám ale vysychá líheň politiků, kteří mohou mít v budoucnu i celostátní ambice,“ upozorňuje Jelínek.

„Strana, která nemá pevné kořeny v komunálu, je vratká a často také vzdálená průběžně se vyvíjejícím náladám voličů,“ dodává politolog. „Ti voliči, kteří berou svoji občanskou roli vážně, si navíc dělají obrázek o stranách často na základě zkušeností z komunální politiky. Proto by strany úbytek mandátů měly brát vážně — jako příznak nemoci, kterou musí léčit dřív, než se rozšíří i do vyšších pater.“