Psát o českém politickém pinožení je v posledních letech pěkná pakárna. Ideologické spory se vytratily, přišly takřečené kulturní války. Programové rozdíly se setřely, nastoupila „dobrá” technokratická řešení. Stranický život zašel na úbytě, nahradilo jej poctivě napulírované prázdno. A k tomu všemu nezbytno připočíst neskonale úmorné debaty nad neustále se vracejícími vskutku hloupoučkými nápady.

Kdysi velká a silná partaj s modrým ptákem ve znaku již dlouhé roky jen vzpomíná na doby, kdy byla velká a silná. Zcela nepochybně by ráda znovu dorostla do někdejších rozměrů, ale neví jak na to. Před několika lety vsadila na spojenectví s místními politickými trpaslíky, což jí vyneslo premiérské křeslo. Po prohraných volbách ovšem myšlenku spolupráce odvrhla a jala se dobývat ztracené postavení leštěním vlastní pošramocené značky.

S představou, že volební úspěch přinese návrat ke kořenům, k dávné prapodstatě a kdesi cestou prý roztroušené pravé pravicovosti, oprášila to, na co si z minulosti byla s to vzpomenout, oděla se do obnošeného hávu rozpočtové odpovědnosti a vyrazila na zteč hegemona tuzemské politické scény. Stranický předseda Martin Kupka, svéprávnými poradci nehlídán, se chopil klávesnice, domnívaje se, že se mu mezi ušima vylíhnul nápad za třicet procent hlasů, a vyťukal následující řádky:

Pane Petře Macinko, uděláme vám radost.

Motoristé obnovení karenční doby u svých koaličních partnerů neprosadili. Nevadí, navrhneme ho my.

První tři dny nemoci bez nemocenské zavedla vláda ODS. Zrušila je až Babišova vláda v roce 2019. Je to správné opatření a teď bude mít každý poslanec možnost ukázat, jestli to s úsporami myslí vážně.

ODS bude navrhovat racionální změny, které fungují. Skutečné úspory, ne sliby na rok 2028.

Jakkoliv je bláhové se domnívat, že jeden komentář cokoliv změní, máme za nutné pokusit se občanským demokratům otevřít oči. Před závorkou je třeba uvést, že neprosadili-li znovuzavedení karenční doby Motoristé, neprosadí jej ani oni. Navzdory tomu, že dupání po lidech práce se ve zdejším parlamentu těší mimořádné oblibě, nelze soudně předpokládat, že by Kupkův návrh měl naději na úspěch. Jde jen o pouhopouhé naparování se pro uspokojení vybájeného masochostického voliče.

Stejně tak musíme uvést na pravou míru tvrzení, že karenční doba byla „správným opatřením”. Ačkoli by modří ptáci, opírající se v politice o metodu nasliněného prstu, bezpochyby oponovali, data hovoří jinak. Abychom citovali starší studii: „Z dostupných dat nelze věrohodně ověřit, zda lidé krátkodobou nemocenskou zneužívají a zda karenční doba případné zneužívání omezuje; právě to přitom bylo jedním z hlavních cílů jejího zavedení.” Ale kampak na Kupku s fakty, vědou a realitou vůbec.

Dále se ještě zastavme u oněch úspor. I kdyby se odéesákům splnil sen, karenční doba se vrátila a lidé se zase ploužili do zaměstnání nemocní nebo stonali při čerpání dovolené, stát by neušetřil ani vindru. Ani halíř. Ani grešli. Žádná úspora. Nula. Velká nula. Nanicovaté nic. První dny nemoci se totiž — jak ví ledaskdo, ale nikoliv ten, kdo má ambice nad znalosti — neproplácejí z naší velké erární kapsy, nýbrž z kapsy zaměstnavatelů.

Ovšem pokud se občanští demokraté skutečně domnívají, že právě svévolné, vrtošivé a neopodstatněné navážení se do pracujících jim přinese zpět rozfofrovanou přízeň voličů, nelze jim než v tomto snažení popřát hodně zdaru. Z opozice mnoho škody nenapáchají. Navíc tu je šance, že se brzo vydají na stejnou cestu, po níž se do bezvýznamnosti vytratili demokraté sociální. České společnosti by to jen a jen prospělo.