její projev by se místy dal shrnout jako tvrzení "neříkám nic, ale uvidíte, že na má slova dojde".
Proč vlastně ten projev redakce DR vůbec vydala?
Snad kvůli závěrečné perle "Tato země patří všem: bez ohledu na to, kde se narodili"?
Že by vyhlašování internacionálního komunismu? Mám se těšit, že mi zahrádku, či dům zaberou Somálci, Ukrajinci, či Syřané, protože tahle země patří všem a tak moje vlastnictví těch pár metrů končí?
A to vystoupíme z EU, nebo se režim bude měnit v celé Evropě?
Aby člověk věděl...

Zatímco Vy byste chtěl, aby platilo Čechy Čechům a tu zahrádku Vám nezabral žádný Somálec, Ukrajinec či Syřan, ale arijsky čistý a slovansky roduvěrný soukmenovec. Chápu.

A abych předešel nedorouměním: Ano, vím že podyjí není v Čechách, ale každý správný roduvěrný, ať už odkudkoliv, ví, že když se kácí les, létají třísky.

Snad na tom není DR tak špatně, aby musel tímto doplňovat vydání.
Ta dáma sice trpí tím, čím většina aktivistů /rozdáváním cízího/, ale ani to neumí podat. Kdyby napsala, že tahle země není pro starý /chudé, nemocné/, tak bych to zkousl. Ale že patří všem? To mi v uších hned zní - svět patří nám, pro všechny dosti místa, jen za to vzít a plivnout do dlaní....
Jednou hovoří o tom, že fašizace společnosti vzniká ze sociální frustrace a na druhé straně chce s těmito sociálně frustrovanými bojovat v ulicích.
Pejsek a kočička a dort. Už mě bolí břicho.

Pane Ševčíku,
ta dáma, paní Horáková, píše pravdu a staví se na stranu obecného dobra. Já si ji za to vážím a také jí děkuji. Mluví také za mne a jistě i za mnoho lidí, jimž jde rovněž o dobro pro všechny.

Měl byste se držet hodně zpátky a než psát hlouposti, tak raději mlčet.

Jiří Vyleťal

Domnívám se, že vlastnictví je určitý vztah. Mnohdy velmi důvěrný vztah, ve kterém významnou roli hraje odpovědnost.

Pokud tato země patří všem, znamená to tedy, že všichni k ní mají onen důvěrný vztah a všichni k ní pociťují odpovědnost.(I ti, kteří o ní v životě neslyšeli a vůbec nevědí, že existuje.) Jedním ze způsobů, jak tuto odpovědnost vůči své zemi uplatňovat, je projevení svého uvážlivě vytvořeného názoru v demokratických volbách. Pokud tato země patří všem, měli by tedy všichni mít možnost svoji odpovědnost vůči této zemi v demokratických volbách projevit. Nechť tedy volební právo pro volby do zastupitelských orgánů České republiky mají všichni.

Pokud tato země patří všem a nejedná se o ojedinělou výjimku, znamenalo by to, že i jiné země patří všem, tedy i mně. V tom případě považuji za nutné sdělit všem, že se tohoto svého vlastnictví vzdávám, a to přesto, že tím opouštím stranu obecného dobra, a tedy vlastně kašlu na dobro pro všechny. O většině všech těch ostatních zemí, o jejich problémech a potřebách nevím téměř nic, byla by tedy na mě vložena příliš velká odpovědnost, které bych nedokázal dostát. Opravdu netoužím vlastnit Rusko, USA, Čínu, Německo, Francii, Británii, Polsko, Maďarsko, Slovensko, Ukrajinu, Sýrii, Irák, Libyi, Severní Koreu ..., ani žádné jiné země. Bylo by toho na mě prostě už trochu moc.

Ano, ano. Tak jak na tomto spojování lidí pracuje Deník Referendum?

Mně se pořád zdá, že se tady pracuje spíš na rozdělování než na spojování. Vyjadřují se zde dosti extrémní názory (nerozlišovat uprchlíky a migranty, přijímat každého, tato země patří všem) a kdo s nimi nesouhlasí, ten je promptně označen za fašistu, aby bylo na koho si plivnout. Jako spojování lidí mi to tedy nepřipadá.

ta dáma píše věci, které se vzájemně popírají. To, že do toho vloží pár banálních frází, kterými si vás získala, na tom nic neméní. Dokonce ani to, že vy jste zde ta nejvyšší autorita, která rozhoduje, co je a není hloupé. Já svoji debatu zde končím. Dělám zbytečně reklamu něčemu, co mělo projít bez povšimnutí. Snad jen jako hrozivé memento na to, jak asi zoufale scházejí Zeleným skutečné politické osobnosti. Bursíkůvo objetí je zjevně dál škrtí.

Ono jde o to, že sice spojí, co nejvíce lidí, ale zůstane "antifašistická". To jaksi z podstaty některá spojenectví vylučuje.

Říká se, že vlastnictví zavazuje. Platí však: jak koho. Vy píšete, pane Nusharte, o (velmi) důvěrném vztahu. Ani ten není pravidlem (často právě u velkých vlastníků). Nemusí tomu tak být v případě výlučné majetkové držby a tím spíše jedná-li se o nepatrný podíl (třeba jednu akcii). Také občané, ač mají třeba pro svou skepsi důvody, neprojevují právě hluboký zájem o své volební právo.
Monika Horáková, již neznám, mluvila ve svém projevu zjevně o obyvatelích Česka. Ne všichni, kdo tu žijí, mají sice třeba zmíněné hlasovací právo, ale nějaká práva u nás mají. Jakou cíti sounáležitost s touto zemí, je pochopitelně těžko zjistitelné a určitě případ od případu různé. Rozhodně však mají právo cítit se tu doma.
Dokonce i v globálním měřítku je na místě tvrdit, že Země patří všem. V určitém smyslu se to týká dokonce i zvířat.
Vlastním asi 10 arů země, převážně v podobě zahrady. Tato zahrada by mi nemusela jistě být nějak zvlášť milá, ale (po letech) je. S poněkud se snižující intenzitou cítím totéž k širšímu okolí, k různým jiným krajům u nás. K celé naší vlasti, k jejím (nynějším) asi 79 tisícům čtverečních kilometrů, které tu nejsou pro něčí spekulaci. A mohu pokračovat do zahraničí, do míst, která jsem jsem viděl, nebo se o ně třeba jen zajímal. Do určité míry cítím nejen zájem, ale i zodpovědnost za všechnu zemi, i za moře, za více než půl miliardy kilometrů čtverečních.
Ano, tato země je nás všech.

trochu přehnané důvěry ve spásnou sílu národa a rodné země. Také budíte dojem, že chcete společnost zbavit několika důležitých maxim - zájmu o lidskou rovnost a lidská práva.
Jde nejen o substanci křesťanského světonázoru, ale i o jeden z mála morálních postojů, který umožňuje rozlišovat mezi přítelem a nepřítelem raubířského kapitalismu .............bych upozornil tváří v tvář globálnímu kolapsu.

Ukázkové pochopení dějin lidstva ve zkratce. A tedy hlavně představy, že když si něco pěkného budu přát, tak mi to tento Vesmír splní. Přeji si mír mezi národy. Nekonečnou harmonii. Óm. A v které vteřině kterého roku se ty války a kořistění kam jen oko pohlédne proměnilo ve všeobecné zrealizované dobro a nekonečnou vstřícnost?

Pane Petrásku, budeme-li mít na různé věci rozdílné názory, bude to pro demokracii dobré, neboť ta je z názorové plurality živa.

Budu-li však místo snahy o intersubjektivitu, o zpřístupnění obsahu mé mysli a tedy o umožnění opravdového pochopení, na základě kterého teprve pak můžete skutečně souhlasit nebo nesouhlasit, budu-li tedy místo této snahy implicitně tvrdit, že jste špatný člověk jen proto, že máte názor, který se mi nelíbí, pak se domnívám, že to pro demokracii dobré nebude.

Pokud tedy nebudeme alespoň v určité minimální míře ve vztahu vzájemné intersubjektivity, pak například mé tvrzení, že byste chtěl společnost zbavit zájmu o schopnost jejího mírového soužití, by bylo zcela irelevantní. Já si to totiž (v tomto hypotetickém příkladu) na základě svého vyhodnocení a SVÉHO pochopení Vašich myšlenek mohu myslet a být dokonce o tom i přesvědčen (a budu tedy přesvědčen, že jste špatný člověk), ale skutečné sdílení obsahu Vašich myšlenek je pro mě nepřístupné, proto nemohu vědět, že Vy si ve skutečnosti nic takového nepřejete, nemohu vědět, že nenásilné soužití společnosti Vám naopak leží velmi na srdci, a proto Vás budu soudit neprávem. Velmi dobrý příklad k tomuto výše uvedenému poskytl Petr Uhl ve svém diskusním příspěvku o Janu Urbanovi pod článkem Filipa Outraty "Dějiny, paměť, osvobození"

Nevím, kolik je lidí, kteří skutečně chtějí být špatnými a chtějí dělat zlé věci jiným. O mnohem větším počtu lidí si to však "my dobří" myslíme, a tím vnášíme do společnosti nenávist.

Vy jste však, pane Petrásku, v té větě použil velmi důležitá slova: "budíte dojem", takže Vám nemám co vyčítat, Vaše vyjádření je korektní.

Pochybuji, že Jiří Nushart myslí vážně, že se zříká všech zemí kromě České republiky — pochybuji, že sleduje výlučně domácí zpravodajství a ignoruje všechny zprávy ze světa, že například mávl lhostejně rukou nad tím jak jakýsi vzdálený, cizí Islámský stát ničí starověké památky jakýchsi vzdálených a cizích kultur ve vzdálené a cizí Sýrii. Stejně tak Michal Rusek zjevně považuje za své všechny ty země sužované válkami, kam oko dohlédne, zatímco u nás doma zuří mír.

Volební právo pro všechny lidi, kteří v naší zemi žijí, není žádná absurdita, ale naopak demokratická nutnost. Evropská unie už zavedla aspoň pro své občany právo volit v komunálních volbách té obce, ve které zrovna žijí, ve kterékoliv členské zemi. Jak je to důležité, vidíme v některých pražských čtvrtích, kde cizinci tvoří významnou část obyvatelstva, místy možná i většinu. Zatímco v Praze 7, kde žije mnoho přistěhovalců ze zemí EU, se tito lidé podílejí na sestavování zastupitelstva a mají slovo v debatách o jeho politice, zastupitelstvo se stará o jejich zájmy, na Praze 4 žijí především Vietnamci a zastupitelstvo k nim přistupuje jen jako k předmětu své politiky, neptá se jich, co potřebují nebo chtějí, stará se jen o dobré vztahy mezi nimi a svými voliči, tedy hlavně aby Vietnamci nedělali problémy Čechům; pokud vím, nedělá to úplně zle, nicméně skutečnou nápravu přináší až nová generace Čechů vietnamského původu, kteří se tu narodili, vyrostli v české kultuře, vychodili české školy, a hlavně mají české občanství a volební právo: teprve tito Češi mohou prosazovat svoje zájmy a zájmy svých vietnamských rodičů.

Parlamenty států jsou stále voleny občany, včetně občanů žijících v zahraničí a s vyloučením všech obyvatel státu, kteří nemají jeho občanství. Například tak navzdory naší otevřené hranici s Německem lze v české politice zabodovat „ochranou‟ českého národa před sudetskými Němci, a v německé „obranou‟ německého národa proti českým gastarbeiterům, zlodějům, narkomafiánům a zneužívačům sociálních dávek. Nebo polská pravice se může opírat o hlasy emigrantů, kteří pod její vládou nemusí žít.

Volební systémy je třeba reformovat tak, aby do všech volených úřadů volili všichni, kdo žijí v jejich působnosti, a nikdo jiný. Obyvatelé, ne občané. Dobrým začátkem by bylo dotáhnout do konce federalizaci Evropy a zavést jednotné evropské občanství. I sjednocená Evropa je ovšem málo, jen první krok. V době, kdy lze na druhý konec světa docestovat během pár hodin, jsou národní státy a jim odpovídající koncept občanství přežitkem.

Pan Ševčík se domnívá, že jsou tím myšleni všichni lidé, tedy všichni obyvatelé Země. Pan Profant ani pan Vyleťal tento předpoklad pana Ševčíka nijak nevyvracejí, může se tedy zdát, že s touto interpretací souhlasí. Naproti tomu pan Horák považuje za zjevné, že jsou tím míněni pouze všichni současní obyvatelé Česka. Další zpřesňující charakteristika prvků oné množiny "všech": "bez ohledu na to, kde se narodili", nám v tomto rozhodování nijak nepomáhá, neboť kterýkoliv současný obyvatel Česka se opravdu mohl narodit kdekoliv v celém světě. Zbývá nám tedy zkusit odhadnout smysl té věty z kontextu článku. Pokud bychom brali v úvahu pouze ten samotný poslední odstavec, mohlo by se snad zdát, že těmi "všemi" jsou míněni pouze současní obyvatelé Česka, pokud naopak vezmeme v úvahu článek celý, zdá se z kontextu pravděpodobné, že těmi "všemi" jsou myšleni všichni potenciální imigranti, tedy vskutku všichni obyvatelé Země. Já se i v souvislosti s ostatními podobnými často zaznívajícími výroky (u kterých je význam nezpochybnitelný) přikláním spíše k této druhé možnosti výkladu. Ta věta mi prostě připadá jako jakýsi závěrečný apel tohoto projevu na svědomí posluchačů, sjednocující apel, aby se nám tato myšlenka stala vlastní, pokud nám snad vlastní ještě není (ale to autorka vzhledem ke složení posluchačů zřejmě nepředpokládá).

Z této druhé interpretace onoho výroku by pak tedy vyplývalo, že volební právo pro volby do zastupitelských orgánů ČR by měli mít všichni obyvatelé planety Země, což je myšlenka absurdní a také extrémní.

Samozřejmě, pane Macháčku, že mi není lhostejný osud světa. Zároveň respektuji i to, že osud světa není lhostejný ani jiným lidem, kteří mohou mít odlišné názory, odlišný způsob života, jiné zvyklosti, jiné způsoby řešení problémů, mohou mít jiné povědomí o těchto (svých) problémech a mohou za (své) akutní problémy, vyžadující neodkladné řešení, považovat zcela jiné věci než já. Nemohu jim vnucovat svá řešení pro jejich životy. Každý máme nejlepší povědomí o tom úseku světa, který je nám nejbližší, čímž neříkám, že o těch ostatních částech nevíme nic a mají nám být lhostejné. Každý neseme svůj díl odpovědnosti za celý svět, ten díl odpovědnosti je úměrný našim schopnostostem, nebo spíše možnostem, něco v pozitivním smyslu změnit. (Jiný díl odpovědnosti má - zde probíraný – Leonardo DiCaprio a jiný díl mám já.)

K tomu problému "tato země(ČR) patří všem" a "tento svět je nás všech" bych si zkusil vypomoci příkladem bytového domu, kde každá rodina vlastní jeden byt a všichni společně vlastní celý dům. Každý je tedy odpovědný za svůj byt a všichni společně jsou odpovědni například za elektroinstalaci na chodbách, za výtah a za stav střechy.

Zbytečně se, pane Nusharte, trápíte rozpory, které jste do diskuse vnesl vy sám. Monika Horáková se ve svém projevu technickými detaily, jako je volební právo, nezabývala. O volebním právu jste začal vy, proto jsem se vám pokusil vysvětlit, že skutečně není správné omezovat je jen na (privilegované) občany. Že je zbytečné, aby do pražského magistrátu volili Číňané v Číně, neznamená, že by Pražský hrad patřil Číňanům v Číně méně než mně nebo vám Velká čínská zeď.

Abyste měl ještě víc o čem přemýšlet a z čeho být ještě zmatenější, připomínám heslo prezidenta Zemana, které si vymyslel, a vzápětí příkře odsoudil. I toto heslo je pravdivé, protože z hlediska vyššího principu mravního není žádná část Země ani naší země naším výlučným soukromým vlastnictvím, se kterým bychom měli právo naložit, jak se nám zlíbí. Každému z nás patří celý svět, ale zároveň ten svět máme jen dočasně propůjčený k užívání a správě a za to, jak jej užíváme a spravujeme, nejsme zodpovědní jen vůči všem ostatním lidem, potažmo vůbec bytostem, které ho s námi právě sdílejí, ale i vůči všem předchozím generacím, od kterých jsme svět převzali, a všem budoucím, kterým jsme povinni jej předat.

Pro vás osobně, pane Nusharte, jestli se nepletu, není ostatně zodpovědnost za užívání a správu světa nijak abstraktní, protože spíše než vůči všem ostatním bytostem, současným, minulým i budoucím, ji vnímáte vůči jedné konkrétní bytosti, vyšší a věčné, které říkáte Bůh. Věříte, že s touto bytostí se jednou setkáte tváří v tvář a z toho, jak jste svět užíval a spravoval, se budete Bohu, jeho i svému stvořiteli, přímo osobně zodpovídat.

Děkuji panu Macháčkovi, který vztah mezi člověkem a zemí, zemí, která je mu dočasně dána k užívání, tak krásně a plně vysvětlil. Není co dodat.

Snad jen to, že kdybychom v našem státě k vlastní škodě nelikvidovali křesťanské vzdělání a křesťanství vůbec, nemuselo by skvělé vysvětlení pana Macháčka být pro nás vůbec nové.

V učení katolické církve se tomu říká „obecné určení statků“ a znamená to přesně to, co pan Macháček objasnil. To platí jak pro vztah mezi člověkem a zemí, na níž žije, tak mezi člověkem a jeho materiálními potřebami.

Vztahy mezi lidmi a jejich utváření, se v katolickém učení řídí principy „obecného dobra“, tedy dobra pro všechny.

Tak to jenom tak, že pokud chceme tento rozhašený svět dávat do pořádku, nemusíme vynalézat vynalezené. I tak, velký dík panu Macháčkovi za slova moudrosti.

Jiří Vyleťal

Já chci jen dodat: Abychom s někým mohli něco společně spravovat, musíme s ním žít v přátelských vztazích. Těžko lze totiž něco společně spravovat se svým nepřítelem.

Přes participaci na odpovědnosti za celou Zemi máme pochopitelně nejblíže ke svému užšímu domovu a za něj máme také největší zodpovědnost. Zároveň však nemůžeme v místě, kde žijeme, mít vždy dostatečný nadhled nad různými bezprostředními zájmy a měli bychom proto uznávat, přes zkompromitovanost toho slova, i nějakou vnější arbitráž.

je samozřejmě možné to vnímat i tak, že svět nám nepatří, že ho máme jen propůjčený k dočasnému užívání a jsme povinni ho v pořádku předat dalším generacím. Z toho pak vyplývá, že nejen Země není naším soukromým vlastnictvím, se kterým bychom měli právo naložit, jak se nám zlíbí, ale že této naší libovůli by neměla být vystavena ani lidská společnost a její mravní a kulturní normy vytvořené tradicí, regionálně odlišné kulturní zvyklosti...Tím nechci popírat nutnost ani samotnou existenci přirozeného vývoje jako adaptačního mechanismu na měnící se prostředí a vztahy, ovšem přirozený vývoj je něco jiného než uměle vytvořené nespojitosti tohoto vývoje, které mohou mít fatální následky a jejichž původ tkví vlastně v lidské pýše.

V tom smyslu jsem na tento pohled (že svět nám nepatří) již v některých dřívějších diskusích poukazoval, domníval jsem se nicméně, že Vám toto pojetí světa blízké není, a proto jsem s ním nechtěl tuto naši diskusi zatěžovat. Děkuji Vám však, že se snažíte vyjít vstříc mému způsobu vnímání těchto souvislostí.

Pražský hrad patří samozřejmě ke kulturnímu dědictví "lidí žijících po generace na tomto území" (abych se vyhnul slovům, která nemáte rád) a Velká čínská zeď patří zase ke kulturnímu dědictví Číňanů. Mě by samozřejmě nenapadlo tu zeď stavět, ani kdybych žil v té době. Jako pro člověka, žijícího ve střední Evropě, by to pro mě bylo velmi daleko a neviděl bych v tom žádný smysl (narozdíl od Číňanů v té době).

Myslím, že toto je velice dobrá debata.

Pan Nushart ji začal poněkud nešikovně tím, že na to šel přes „vlastnictví“, tedy přes cosi velmi sporného. Neboť vlastnictví může nejen zavazovat (což se příliš neděje), ale také svazovat. Svazovat v lásce k bližnímu, svazovat při konání skutků obecného dobra, svazovat v utváření správného vztahu k přírodě. (Což se děje v míře vrchovaté.)

Nakonec jsme se ale přece docela hezky domluvili, což je patrné z posledního vstupu pana Nusharta.

Takže lepší svět je možný.

A ne, že svět současný, v němž se jedni topí ve vlastnictví a druzí umírají hlady, svět, v němž padají bomby na nemocnice a potápěči loví v moři mrtvé děti prchající v potápějících se bárkách před válkou, je ten nejlepší z možných světů.

Jiří Vyleťal

napsal jste to přesně:)

Ani sebelepší dobro není vhodné a prostě je n e l z e realizovat, pokud k němu nejsou vhodné okolnosti. A pokud nejsou, tak se nerealizuje dobro, ale zlo. Jaké okolnosti tedy nyní jsou? Tedy exaktně jsou?

Dále nelze pominout fakt (díky za tu podstatnou poznámku, pane Nusharte), že nám zde nepatří nic, dokonce ani naše tělo, že máme vše opravdu jen na krátký okamžik propůjčené.

Ale budiž. Tato země opravdu patří všem, nicméně stejně jako nám lidem, patří třeba i ptákům, jejichž biotop jsme natolik zničili, my, "lidé", paničky a pánové tvorstva, až jich zbyl jen zlomek:

»Z české přírody se začínají vytrácet především druhy kdysi zcela běžné jako skřivan polní, chocholouš obecný, hýl obecný či čejka chocholatá. Příčinou jejich úbytku je především intenzivní způsob obdělávání půdy.«

http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/kazdemu-sestemu-druhu-ptaku-hrozi-v-zemich-eu-vymreni

Nebo zde: »Ornitologové zveřejnili výsledky analýzy, která sleduje počet ptactva v České republice od roku 1982. "Nemůžeme říct, že by se ptákům v Česku dařilo. Je to spíše opačně, ptačí populace klesají," přiznal ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek.

Druhy, které ubývají:

pěnkava obecná
vrabec domácí
strnad obecný
skřivan polní
linduška lesní
budníček větší
zvonek zelený
zvonohlík zahradní
vlaštovka obecná
pěvuška modrá

Ptáci jsou podle biologů dobrým ukazatelem stavu životního prostředí. Stojí na vrcholu potravní pyramidy a současně velmi rychle reagují na změny v přírodě či krajině. "Pokud se podmínky pro některý druh zlepší, rychle se to projeví. Skutečnost je ale přesně opačná, ptáků u nás stále ubývá," dodal Vermouzek.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/v-cesku-ubyva-ptaku-za-poslednich-tricet-let-jich-zmizelo-deset-milionu-1n7-/domaci.aspx?c=A101026_165216_domaci_taj

A opět nezbývá než zmínit reálnou příčinu tohoto stavu, která se i zde, na tomto levicovém fóru, tak těžko vyslovuje, natož, aby se alespoň zde o ní konečně vedla podstatná diskuse:

I úbytek ptáků je přímým důsledkem amorálně plundrovací povahy určité č á s t i lidí, přičemž tato jejich chorobná úchylka je podporována, živena, povzbuzována a dále motivována výchozími premisami a ideami pevně zabudovanými do kořenů ekonomicko-sociálního systému s názvem k a p i t a l i s m u s.

Když zde začnu kritizovat podstatu toho systému, který zde máme, ihned se ně mě (i zde) velmi zuřivě vrhne řada lidí, která tento systém (jako celek) začne obhajovat. Jenže proč tedy vymírají ptáci? Když zde máme nejlepší systém? Opět "jen" collateral damages? Copak nemáme data, že po Listopadu se zlepšila čistota řek a ovzduší? Takže na jaký podstatný parametr našich životů a ekonomiky jsme zapomněli, že i já si zde musím pomáhat takto neutrálním tématem s ptáky, aby bylo zřejmé a jasné, že t e n t o společensko-ekonomický systém nejenže není ideálním cílovým stavem pro člověka, ale ani pro živou přírodu (vážený pane Konvalinko)? – Proto nelze už dále odkládat jeho principiální kritiku (snad kvůli dětsky zastydlé obavě či strachu z návratu minulého režimu?), čímž pochopitelně nemyslím kritiku z bolševických pozic, ale kritiku novou, která zase posune vývoj lidské rasy o kus dál.

Faleš a mnohé mimikry tohoto systému jsou však tak dokonalé, že i zde přítomní levičáci jako je pan Macháček na něj nedají dopustit – což je velmi pozoruhodné. Jenže mnohem pozoruhodnější je, že tento nepochybně principiální rozpor, který vždy existuje mezi způsobem myšlení člověka autentické levice a ideovou podstatou kapitalismu právě zde – tedy na teoreticky levicovém fóru DR – tak často absentuje. Jak je možné, že i zde harmonicky žije levicovost a humanismus spolu s kapitalismem, který "vesele" vede expanzivní války stejně jak před 100 či 200 lety... – a nic se neděje. Je snad příčina této podivné harmonie pouze v slepotě, kdy nevidíme jaké je skutečné pozadí válek? Nebo je to tím, že propaganda je již tak účinná, že to běžný dobrý a upřímný člověk prostě nevidí? Tedy to, kdo přesně má ze všeho konkrétní profit a komu vše slouží?

Tato země dnes nejenže nepatří zvířatům, ale patří čím dál menší části lidí, která vlastní čím dál více. Tato země (a nejen ČR) n á m zde přítomným patří stále méně a méně.

http://www.patria.cz/zpravodajstvi/3199961/vikendar-stiglitz-o-monetarni-politice-americkych-volbach-a-ekonomice.html

A pro ideu, krásnou jak dětské přání, aby tato země opravdu patřila všem, musíme umět něco udělat. A není toho málo a není to snadné. A nebude to hned. Je to velmi trpělivá práce na dlouhý čas. V prvé řadě bychom měli umět prohlédnout faleš, skrze niž se bytostná povaha systému, jehož prvým cílem je více a více hromadit, dovedně halí za slova o demokracii a pomoci.

Slyšíme svůdné mámení Sirén o krásné bohyni Budoucnosti, pro kterou je nutno přinést oběti.
Na jedné straně průlivu cení své krvavé zuby strašná Třídní Nenávist, na druhé straně pak číhá zrádné a nenasytné Sociální Inženýrství. Proplout mezi nimi bez ztráty demokracie vyžaduje odvahu, bystrého ducha a velkou dávku štěstí.

Jsme uprchlíci z našeho ošklivého a krutého světa a prcháme do krásné budoucnosti.

Kdo je tou ošklivostí světa vinen?

Bohatí?
Hloupí?
Příliš chytří?
Lůza?
Fašisté a xenofobové?
Sluníčkáři a humanisté?
Věřící?
Ateisté?
Islám?
Křesťanství?
USA?
Rusko?
Spiknutí homosexuálů?
Všudypřítomná homofobie heterosexuálů?
Mužští šovinisté?
Feministky?

Říkáte kapitalismus. Má ale kapitalismus nějakou duši, abychom ho mohli činit odpovědným? Je to spíš systém vztahů, ve kterém jsme všichni (dobrovolně?) uvězněni. Je to jakási "žitá víra dneška".

Jak se chcete, pane Rusku, od této dnešní žité víry osvobodit, jak se chcete vymanit z "ekosystému kapitalismu"?

Obávám se, že nenávist k žádnému z těch výše jmenovaných ke zlepšení světa nepomůže.

Co může tedy člověk udělat, aby byl svět (jen o trochu) lepší? Nesmí si myslet, že vlastními silami a vlastním rozumem dosáhne uskutečnění dokonalého světa!
Neměl by tolik hledat zlo okolo sebe, ale spíše v sobě. Lepší je však hledat v sobě i v ostatních dobro.

Pochybuji, že se na Vás někdo zuřivě vrhne. Proč také? Ano, v kapitalismu je skutečně obrovský ničivý potenciál, který se aktualizuje ničením přírody a lidí. V tom druhém případě jen okrajově přímým vražděním v imperiálních válkách, o to více však děsivým mrzačením lidských životů a možností.
Ten, kdo to dnes neví, musel ke svému nevědění vynaložit obrovské úsilí.
Jen z toho logicky nevyplývá, že bychom neměli nic dělat pro pomoc těm, kdo pomoc potřebují a my jim pomoc můžeme či že bychom neměli usilovat o co největší demokracií, jakou lze v těchto podmínkách dosáhnout.
Víte, ono je zapotřebí vynaložit obrovské úsilí i k tomu, aby člověk v téhle zemi nevěděl, že existovala a existrují i mnohem odpornější zřízení, než je to současné u nás. A mimochodem, obvykle nebývají přívětivější k ptákům.

byl by ničivý potenciál feudalismu stále menší než ničivý potenciál kapitalismu?

Pane Nusharte, a proč trochu nerozvedete svoje myšlenky? Co vlastně chcete říct? Opravdu upřímně, nechápu.

Chcete snad říct následující?

Je vlastně jedno, jaký je tu systém, zda kapitalismus nebo feudalismus?

Nebo snad, že rozhodně nemá smysl usilovat o jakoukoliv nápravu či reformu současného systému, který je již "na konci dějin" jako poslední dokonalý univerzální systém.

Nebo snad toto: Pokud zde jsou nějaké chyby, vždy je dělají konkrétní lidé. Nápravu nechť hledá každý nejprve u sebe. V každém případě je zbytečné hledat nějaké o b e c n é příčíny těch věcí, které jsou špatně. – Rozhodně není na vině systém kapitalismus jako takový, nebo systém hodnot, které propaguje.

Udělal jste seznam nějakých skupin lidí a zeptal jste se, kdo je za "ošklivost světa" vinen. Co takto udělat jiný seznam?

• Proč sbírají občané vršky pro nemocné děti, když i v systému zdravotnické péče vládne korupce v řádu miliard? – Jak to, že dosud není dokonalá kontrola všech výdajů ve zdravotnictví, kdy víme, že nákupy jsou často předražené? Proč nevznikne jasná a silná v ů l e, toto změnit? Proč to musím psát já zde ve svém volném čase v pátek večer? Co dělají placení a odpovědní? V tomto systému?

• Proč byl předán dítěti na vozíku slavnostně poukaz na směšnou částku 5000 Kč, když tento stát má jinde stovky milionů třeba i na pochybné neziskovky? Jak je možné, že toto a jiné podobné případy lidé ví, a je jim to jedno?

• Jak je možné, že šéfové velkých státních firem berou ve světě i v ČR stonásobky a více běžných platů, jako by to byli nadlidé? A nikomu to nevadí? Jak se stalo, že jsme na toto přistoupili? Tato nespravedlnost snad není podstatou kapitalismu?

• Proč není Švýcarsko ani v NATO ani v EU? Nesouvisí s tím třeba i fakt, že je zde banka pro zúčtování mezinárodních transakcí a tedy i lidé, kteří mají principiálně větší představu o tom, jaká je finanční světová realita? A mají tedy principiální výhodu? Toto není součást kapitalismu?

• Jak je možné, že velké světové centrální banky de facto zcela svévolně určují, kolik nové měny se "vytiskne" skrze kvantitativní uvolňování? (ECB nyní 2200 mld. Kč měsíčně.) Přičemž je světový finanční systém tak nepřehledný, že ani odborníci se na výkladu jednotlivých jevů tohoto k a p i t a l i s t i c k é h o uspořádání neshodnou?

• Jak je možné, že standardní součástí našeho "nejlepšího systému bez vady" se staly finanční spekulace, kdy vlastně jen zcela nepatrná část světové populace vlastní 99 % světového majetku a vlastně nedělá nic jiného, než že dělá vše co může (!) proto, aby o tento majetek nepřišla a nepochybně i včetně rozehrávání válek? Tedy nevytváří jakékoliv hodnoty, ale jen rozbíjí ty staré a k nim přidává finanční bubliny, které jsou trvalým a stále se zhoršujícím stavem světové ekonomiky, kdy ta skupina bankéřů, která je zcela mimo demokratické mechanismy, může naprosto kdykoliv svým svévolným činem spustit nové velké kolo světové krize?

• Jak je možné, že když obyčejný živnostník neprosperuje, musí vyhlásit třeba i osobní bankrot, ale když se v případě velké firmy jako OKD dostane soukromá osoba Bakala k vysokému majetku za zlomek ceny, poruší své veřejně vyslovené sliby a majetek, ale i nové půjčky vytuneluje, tak se nic neděje? Prostě nic? Copak toto není ukázkové představení, jaký konkrétní d u c h má systém s názvem k a p i a t a l i s m u s? Jak dlouho se ještě budeme tvářit, že to není systémová vlastnost (právníci pana Bakaly jednali podle práva), ale "jen" nějaké dopuštění?

Atd. Atd.

* * *

A hlavně jak se vlastně stalo, že místo spojení myšlenek a hledání, jak výše uvedené (a to je pouze nepatrný nahodilý zlomek reality):

A) správně popsat
B) pochopit souvislosti
C) navrhovat řešení

se zde stále dokola odklání pozornost mimo tyto zásadní problémy našeho systému?

A hlavně, vážený pane Nusharte, proč se právě my dva zde ocitáme na opačných stranách bojové fronty? Co myslíte? Jaká je tohoto příčina?

Toto je zajímavý podnět...

Třídní nenávist na jedné straně, jistě…, a dnes spíše v podání pohrdání a nekonečného přezírání ne-mocnými, kterou vidíme u mocných a bohatých – to je jistě jedna strana naší reality... A vidíme toto pohrdání obyčejnými lidmi často i zde, kdy "filosofie" kapitálu oslovuje i nižší a střední třídu, která navíc své "třídní" zájmy prostě vůbec nehají. Všichni jsme si rovni, HateFree, nepřítel není. – Až takovou magickou moc falše kapitál má.

Ale ta Skylla se však mnohem spíše jmenuje "Laissez-faire", tedy nechat věcem volný průběh... Pak dopadne svět tak, že moci se chopí ti, kdo se jí chopí..., sami od sebe, kteří mají nejvíce vůle k moci... Obvykle nejsilnější dravci, cyničtí a bez skrupulí. Jak by tomu mohlo být jinak, když všichni moudří a přemýšliví nejsou ti nejsilnější a nejhrubější...

A nyní přemýšlím, zda na druhou stranu naší bolestné plavby po rozbouřeném myšlenkovém moři, tedy na stranu Charybdy lze opravdu dát opak onoho "nechat být", tedy ZASAHOVAT, což jsou oni vaši "sociální inženýři". Jenže nevím, zda takoví živí zde skutečně ještě jsou. Respektive ne, že by nebyli, nicméně pokud jsou, tak s holými kapsami. Tedy absolutně bez vlivu a bez šance cokoliv sociálního realizovat.

Tedy mám velmi vážnou obavu, že toto je ukázkový mýtus, a že realita je, že zde už dávno nebyl nikdo, kdo by se pokoušel o toto – byť kritizované – ale přesto nějaké "sociální inženýrství", protože na to nikdo "nemá". Finančně. Mocí. Řečmi v hospodě se nezmění nic.

Nebo snad máme považovat za autentické sociální inženýrství bolševický puč? To by bylo možné, pokud by jak Lenina, tak i Trockého nepodporoval kapitál. Protože jinak to není sociální inženýrství, ale jen a pouze p a s t kapitálu (tehdy reprezentovaného Německem, ale i kruhy v USA) na naivní a hloupé, kterou figurky Lenin a Trocký pouze a jen realizovali.

Je nutné pochopit, že žádný "revolucionář" nikdy neměl dost prostředků na realizaci svých obvykle utopických vizí a že vždy jej musel někdo najít a finančně podpořit – ve svůj prospěch, to se týká jak Lenina, tak Trockého, ale třeba i Hitlera, viz "kdo financoval Hitlera". Ostatně i do naší Charty a Havla velmi úspěšně zainvestoval kapitál USA, vždyť dodnes jeho "poselství" o mírové roli USA funguje, viz diskuze zde.)

Toto je tedy první zásadní poznámka k druhé nebezpečné skále, na které hrozí rozbití naší myšlenkové platby.

A ta druhá je prostá: Snad toto označení "sociální inženýrství", které má ve své podstatě velmi pejorativní konotace, nemá nakonec bránit každé autentické snaze udělat tento svět lepší? – To by bylo velmi smutné a tím bychom si vědomě doslova zazdili každou možnost na změnu.

A proč tedy pro ty trpící neuděláme to podstatné? Proč neukončíme války? Proč je naopak děláme? My – tedy všemocné NATO? Podporování nového stěhování národů přece není řešení.

Vám opravdu není divné, že ani spojené světové vojenské velmoci neumí zásadně zrušit IS? Že IS může komusi prodávat ropu? Atd.? Copak by to bylo možné bez mocné zahraniční podpory? Zřejmě tedy Saudské Arábie a Turecka?

Na Rusku se nenechá chlup suchý a naše NATO bude dál harašit zbraněmi v Černém moři a u Polska, ale lidská práva u Saudů nás nechají v klidu? – Jak odporné pokrytectví, jak vědomé vytěsňování faktů. Jak cynické a pragmatické hájení svých zájmů.

Nezlomné přesvědčení pana Ruska, že za všechno zlo tohoto světa může výhradně a pouze kapitalismus, našlo své vyvrcholení v tvrzení, že i za bolševickou revolucí v Rusku nakonec stojí jenom - spiknutí mezinárodního kapitálu!!

Tak to ten Lenin asi v té carské říši ve skutečnosti hodlal vybudovat kapitalismus, jenom že mu to pak nakonec nějak nevyšlo...

Pokud byste mi ukázkově mrzkým způsobem nepodsouval, co jsem nikdy neřekl, pane Poláčku, pokračovala by diskuse lépe, ale budiž, nezbývá, než tato asymetrická verze, kdy vy mi budete podsouvat, co jsem nikdy nikde neřekl, a já na to budu reagovat.

Jedna věc je snít o bolševické revoluci, druhá věc je získat prostředky na její realizaci. Dnes je už přece dostatečně známé, kdo Lenina financoval.

Za fakt, že Leninova rodina měla s carem problém a jeho bratr byl popraven, jistě velký světový kapitál nemůže, ale za to, že byl vybaven penězi a dalšími náležitostmi, aby své megalomanské sociálně utopické vize v praxi realizoval, již nepochybně ano.

A podobně je to i s Trockým. Šílenců, kteří by chtěli to či ono, běhá po světě spousta. Ale jen občas se některý z nich dá použít pro světové události, jen některé kapitál vybavil kapitálem – a tedy vlivem.

Mám zde dávat odkazy, nebo si je dohledáte sám? Pane Poláčku?

»Pro úspěch ruských bolševiků byla klíčová německá podpora, která dohromady dosáhla úctyhodných částek ve stovkách milionů tehdejších německých marek, a to i ve zlatě. Spolupráci s ruskými revolucionáři zajišťovala německá tajná služba.«

Zdroj: http://technet.idnes.cz/jak-vznikl-sssr-lenin-nemecke-penize-dv5-/vojenstvi.aspx?c=A141008_130706_vojenstvi_kuz

»Celý komplet dokumentů podle odborníků vrhá zcela nové světlo na bolševickou revoluci. Podle nich byla naplánována německými ozbrojenými složkami. Ty měly na revoluci své vlastní zájmy. S Ruskem vedlo císařství válku stejně jako se západními mocnostmi a předpokládalo se, že po svržení carského režimu bude Němcům nabídnut ze strany Ruska mír. Císařství by tak přišlo o jednoho významného nepřítele a statisíce vojáků by se mohly přesunout na západní frontu. Přesně to se také do puntíku vyplnilo.«

http://extrastory.cz/prekvapivy-nalez-dokazuje-ze-lenin-byl-nemecky-agent.html

Mimochodem: Zde anglický zdroj o chybějících 50 mld. liber ve zlatě:

http://www.dailymail.co.uk/news/article-2267748/Search-Russias-50billion-missing-gold-worlds-deepest-lake.html

Atd. Takže pro jistotu ještě jednou:

Netvrdím, že kapitál ty věci vymyslel, bohatě vždy stačí, aby je ve "správný" okamžik podpořil. Vždy ve svůj další prospěch, zcela bezohledu, kolik utrpení tím způsobí. To už jde samozřejmě plně na hlavu Lenina, Trockého nebo Hitlera.

Ostatně, co vám to připomíná, pane Poláčku:

»Pokud s ním někdo polemizoval, uchyloval se Trockij k osobnímu napadání a zesměšňování.«

Vy jste NATO? Já ne.
Ale i kdybych byl, nebyl bych všemohoucí. NATO dokáže docela snadno zpustošit v okamžku celý kontinent, ale zavést v řádu měsíců mír v malé zemi zmítané občanskou válkou? To byste ho asi přeceňoval.

Ale jistě, pane Rusku, že N ě m e c k o - jakožto válčící strana - ochotně přepravilo skupinku ruských revolucionářů do Ruska; právě za tím účelem, aby tak rozvrátilo zázemí svého nepřítele.

On je ale zcela zásadní rozdíl mezi konstatováním daného faktu - a mezi tvrzením, že za tím vším stál mezinárodní kapitál respektive kapitalismus.

to nemáme jednoduché.....
Neztotožňujeme se s neoliberalismem ochromenou politikou jak levice, tak pravice.
Opovrhujeme elitou majitelů - "podívej se na svůj Rollex - nadešel čas, naše hlasy již neskončí ve vaší urně".
Současně jsme bezradně pasivní vůči apelu vytváření návrhu radikální změny volebního systému.
Obdobně bezradně sklízíme posměšný škleb populistické pravice, sdělující, že jenom idiot používá slovo solidarita,
A naše bezradnost sem tam ústí do hledání idiota ve vlastních řadách......bych trochu přemrštěně dodal.

A proč se tedy tento text jmenuje "Stát na straně těch, z nichž kapitalismus sdírá kůži"? ¨

Je marné zde hledat alespoň minimální průnik pohledů a tedy konkrétní výstup (pane Horáku), když zde přítomní diskutéři (pane Poláčku) vůbec nemají v úmyslu věci měnit či napravovat, ale naopak chtějí tento systém udržovat jako hotový, konečný a jedině správný.

Pane Poláčku, pokud jste buddhista tak běžte někam na úpatí Himálaje a tam se můžete pokoušet zcela vyvanout a proměnit své ego tak, abyste se zde, v tomto slzavém údolí, již nikdy nenarodil. Abyste vy sám už více netrpěl. A pokud vaše práce spočívá hlavně v tom, že kritizujete každého, kdo chyby v systému vidí a přemýšlí, jak zdejší utrpení omezit, co s ním udělat, tak pak je ovšem jakákoliv další snaha při vaší rétorické schopnosti zcela marná a zbytečná.

Návod k pochopení zde: http://denikreferendum.cz/clanek/22898-jezis-a-aristoteles

Otázka: Je vlastně jedno, jaký je tu systém, zda kapitalismus nebo feudalismus?
Odpověď: Nevím. Myslím, že není jedno, zda je tu demokracie nebo diktatura.

Otázka: Nebo snad, že rozhodně nemá smysl usilovat o jakoukoliv nápravu či reformu současného systému, který je již "na konci dějin" jako poslední dokonalý univerzální systém.
Odpověď: Smysl to rozhodně má, ale nese to s sebou velká rizika. Nesdílím názor, že současný systém je již "na konci dějin", není dokonalý ani univerzální.

Otázka: Nebo snad toto: Pokud zde jsou nějaké chyby, vždy je dělají konkrétní lidé. Nápravu nechť hledá každý nejprve u sebe. V každém případě je zbytečné hledat nějaké o b e c n é příčíny těch věcí, které jsou špatně. – Rozhodně není na vině systém kapitalismus jako takový, nebo systém hodnot, které propaguje.
Odpověď: Není zbytečné hledat obecné příčiny věcí, ovšem s výsledkem takového hledání je nutné nutné nakládat jako s názorem, tedy v rámci zavedených demokracií demokraticky, v rámci celosvětovém diplomaticky. Kapitalismus je systém vztahů, ve kterém jsme uvězněni a na kterém jsme také závislí, tedy jakýsi "ekosystém", který má vady. Pokud někdo pojmenuje příčiny těch vad, může mít do značné míry pravdu, nebo se může do značné míry mýlit. V obou případech ale neexistují žádné prostředky (kromě demokratických mechanismů v rámci demokratického uspořádání a diplomatických mechanismů v rámci celosvětového uspořádání, tedy vlastně obyčejné domluvy), jak tyto správné či chybné poznatky aplikovat. Použití násilí jako prostředku výsledek vždy znehodnotí, i kdybychom vycházeli ze správných předpokladů.

Pak je tu ještě jedna možnost: Začít se v rámci své "ekologické niky" chovat jinak. Pokud se takové chování ukáže jako životaschopné ("evolučně výhodné"), samo se postupně prosadí a rozšíří. Domnívám se, že ani sebegeniálnější elitářské nápady (tedy v širokém slova smyslu "sociální inženýrství"), prosazované hrubou silou a obrovskou mocí (jako např. komunistické revoluce) nemůže dosáhnout stabilních (trvalejších) a pro většinu lidí akceptovatelných uspokojivých výsledků. Těch může dosáhnout spíše přirozený vývoj. Hledat obecné příčiny jevů a zprostředkovávat toto poznání v rámci dialogu i ostatním tomuto vývoji nijak neodporuje.

Lepší jsou malé užitečné věci, které "hřejí a svítí", než nějaký převratný revoluční "krakatit", který obrátí svět vzhůru nohama.

Ty Vaše "tři cesty", pane Nusharte, mají tu jednu chybu, že dějiny se obvykle jen velice málo ptají na to, kdo jim co chce nadiktovat, kterými cestami se mají pohybovat.

Dějiny, to není nakonec nic jiného nežli evoluce v humánní (bio)sféře. Je to tedy ve své podstatě spontánní, či přímo živelný proces. Prostě, když se ukáže, že dosavadní formy existence jsou zastaralé či přímo neudržitelné, pak nastal čas pro vytvoření forem nových. S nějakou "demokracií" to má opravdu jen sotva co společného.

Ostatně, existuje ještě jedna další cesta, kterou jste nezmínil. A to je právě ta cesta hlavní. Ta cesta spočívá v radikální proměně společenských hodnot, spojené s radikální proměnou myšlení většiny společnosti. A tato radikální proměna ve "společenské nadstavbě" jde ruku v ruce se stejně tak radikální proměnou rámcových podmínek reálného života společnosti, v prvé řadě podmínek produkce a vlastnictví.

Pokud se takováto zásadní proměna podaří, pak je "demokratická" vždycky - neboť ji nakonec akceptuje rozhodující většina společnosti.

Ale stejně tak je vždycky svým způsobem "nedemokratická" - protože radikálně neguje a potírá p ř e d c h o z í názory a přesvědčení naprosté většiny populace.

Já mám pocit, že říkáme oba skoro to samé.

Díky za reakci. Můj pocit, je, že na jedné straně řadu chyb našeho systému jednak vůbec nevidíme a nedoceňujeme ba ani NECHCEME VIDĚT (nemohu o5 nezmínit: 7 zemi do 5 let) a hlavně zřejmě, my lidé zde, dole, vůbec nemáme reálnou představu, co vše je v pozadí, o jak masivní tlak na vytváření jednotné ideologie jde; na straně druhé vnímám současně tlak na omezení kritiky, abychom se snad náhodou nějak nepodobali minulé totalitě (přitom: nevstoupíš do stejné řeky).

A nyní opravdu je každá kritika z nejednoho úhlu ihned odstřelena jako cosi špatného, jednou jako snaha o návrat ke komunismu, podruhé jako sociální inženýrství atd. Výsledkem je snaha zachovat status quo, nic neměnit. Nicméně pokud přemýšliví lidé rezignují na kritiku, pokud se nechají vtlačit mezi předem připravené mantinely, tak je to špatně. Byl bych rád, kdybych i od vás slyšel, co vám osobně v současném světě vadí, jak vidíte svět – na řadě příkladů, ideálně snad v pořadí podle závažnosti. Protože jinak se i toto médium promění jen a pouze v silový nástroj těch, "kteří opět jedině správně vědí". Smysl dialogu je v pochopení rozdílnosti postojů a v naději, že v dialogu "nevyhraje" lepší rétor a schopnější demagog, ale soudný rozum a moudrá lidskost.

Pane Nusharte, nevíme, kolik máme času... Hodiny dějin opět tikají...Těžko, velmi těžko se zde hledá shoda (proč právě zde?), když zde není vůle vidět chyby tam, kde jsou a místo toho i zde tolik lidí vidí problémy jinde. Pan Poláček píše dokola (nebudu to víc komentovat) toto: »Nezlomné přesvědčení pana Ruska, že za všechno zlo tohoto světa může výhradně a pouze kapitalismus…« To je ironie, zlá, nekonečně zjednodušující, nevstřícná. A přesto tím dokonale hájí ty, kdo mají jiné úmysly, než my. Protože pak zde diskuse na téma příčin problémů není možná. Vůbec.

Pravda je prostá a jednoduchá a snadno pochopitelná: Obyčejní lidé s běžnými prostředky dělají vždy nejvýše kompars, ale nikdy nejsou samotnou příčinou těch masivních dějinných průšvihů, které generují miliony nebo statisíce mrtvol. A pokud zde VE ZKRATCE dokola opakuji, že na vině je kapitál a kapitalismus, tak mám na mysli, že je nutné opravdu dobře sledovat s k u t e č n é zájmy těch, kteří mají moc, kteří disponují masivní finanční silou. A kteří mají mocné páky na vyvolávání historických dějů. A to nejsou všichni bohatí, to je pouze jedna část velkého kapitálu. Zbytek upřesňuje tento text:

http://www.texasmillennialinstitute.org/know-thy-enemy-a-classier-take-on-class-warfare/

Prodloužil jsem si víkend aspoň jedním dnem dovolené, abych stačil připravit záhon pro borůvky a vysadit čerstvě zakoupené sazenice, vysoké kolem dvaceti centimetrů. Doufám, že Jiří Nushart si mou zodpovědnost za tyto sazenice nepředstavuje jako povinnost udržet je ve stále stejném tvaru, stále stejné výšce, zabránit jim, aby vykvetly a přinesly plody. A že si uvědomuje, že lidé a lidská společnost jsou stejně živé bytosti jako mé borůvkové keře.

Na mravních a kulturních normách vytvořených tradicí a regionálních kulturních zvyklostech není problém ani tak to, že ona tradice byla vždy utvářena libovůlí našich předků nebo že hranice regionů kreslily a překreslovaly podle své libovůle rozpínavé říše a koloniální mocnosti, jako to, že často živé lidi a živé společnosti svazují, brání jim v přirozeném vývoji a přirozeném růstu, ba často živé bytosti přímo mrzačí. Mravní a kulturní normy jako otroctví nebo nevolnictví musí být odstraněny bez ohledu na tradici a nelze je tolerovat ani jako regionální kulturní zvyklost.

Ještě horší než než násilné a utlačovatelské tradice bývá násilné udržování těchto tradic, potlačování přirozeného vývoje k lepší, rovnoprávnější společnosti, jakož i násilné udržování regionů, v hranicích nakreslených minulými koloniálními vládci, jako rezervací tradičních kulturních zvyklostí, ve kterých je nutné zabránit jak kontaminaci tradičních kultur, tak migraci lokálních populací a mísení ras.

Jediná konzervativní zásada, která dává smysl, je: „Neopravuj, co není rozbité.‟ Nemáme právo vtrhnout na území, jehož obyvatelé žijí spokojeně ve své tradiční kultuře, případně ty své tradice rozvíjejí a mění podle svého, a násilím jim vnutit naše tradice s tvrzením, že šíříme civilizaci.

Samozřejmě to, že já si v nějaké společnosti žiji spokojeně, neznamená, že ta společnost není rozbitá a nepotřebuje spravit, nezáleží jenom na mně. Rozhodně nemám právo bránit sousedovi, aby si opravil vodovod, s odvoláním na to, že ten můj nekape.

Nu a pokud snad sousedův vodovod skončí v troskách, udělá z jeho bytu bazén a soused, promočený, zoufalý a bezradný zazvoní u mých dveří a chce se u mě usušit, musím si položit hned dvě otázky:

1) Mám tradici pohostinnosti? To je má zodpovědnost k minulosti, k tradiční kultuře, jak mi ji předali předkové, a jestli mě rodiče učili vítat hosty, a já bych teď raději souseda od svých dveří zahnal, musím se ptát sám sebe a zodpovědět památce svých předků, co že je na mé rodinné tradici pohostinnosti špatného, proč že bych ji měl opustit.

2) Je správné sousedovi pomoci, ať už mám tradici jakoukoliv? To je má zodpovědnost k budoucnosti, k tradici, jakou já předám příštím generacím. A taky samozřejmě zodpovědnost vůči současnosti, vůči mému vlastnímu svědomí, a hlavně vůči sousedovi.

Otázka třetí, jestli soused náhodou nesleduje nekonečné debilní televizní seriály nebo nemá nějakou jinou podezřelou kulturu, je naprosto nepodstatná.

Abych mohl uvěřit tomu, pane Rusku, že Vaše cesta k lepšímu světu je reálná, potřeboval bych, abyste připomněl nějaké zkušenosti z dějin, které by možnost uskutečnění této krásné a ušlechtilé lidské představy dokládaly. Já o žádném Zlatém věku v lidských dějinách nevím, pokládám tedy za velmi nepravděpodobné, že by se ho podařilo uskutečnit zrovna nám, zrovna v této době a navždy. To by pak už nastal onen "konec dějin" a možná také konec světa (někteří ale říkají, že konec světa už byl, jen jsme si ho nestačili všimnout).

Seznam toho, co mi v současném světě vadí, by byl dlouhý a podobný tomu Vašemu. Vaše rozhořčení je oprávněné a pochopitelné. My oba, pane Rusku, si přejeme lepší svět, shodujeme se tedy v cíli. Nerozumíme si však prostředcích, jak tohoto cíle dosáhnout. Bylo by velmi smutné, pokud bychom jen proto stáli "na opačných stranách bojové fronty" (jak jste sám napsal). Nerozumíme si v prostředcích, jak lepšího světa dosahovat, a také v tom, zda lepšího světa lze jen dosahovat (já), nebo zda ho lze nějak konečně a navždy dosáhnout (patrně Vy).

Oba chceme lepší svět, nevím ale, zda si lepší svět představujeme oba stejně. (Některé zde popisované představy lepšího světa jsou s mojí představou lepšího světa zcela neslučitelné, zřejmě tedy nemohou být všichni lidé "ve stejném nebi", muselo by být více paralelních "lepších světů" a pro křesťany i více nebí.)

Také nevím, zda se domníváte, že cestu k lepšímu světu již znáte. K jeho uskutečnění tedy potřebujete o správnosti této cesty všechny přesvědčit. Myslím, že toho nelze dosáhnout jinak než násilím, anebo tak, že všem nesouhlasícím řeknete: "Běžte si tedy budovat svůj lepší svět někde jinde a nepleťte se nám tady do toho našeho."

Pokud ovšem tu cestu stále hledáte, pak jsme oba na stejné straně, na straně světa bez "bojových front". Pak jsme oba píditelé (jak by řekla Pipi Dlouhá punčocha).

Ptal jste se, co mi v současném světě vadí, co je nejzávažnější. Myslím si, že největším nebezpečím pro svět je pýcha a nenávist. Některá nenávist je přiznaná, známe její pohnutky, víme proti komu je namířena. Některá nenávist je však nepřiznaná, skrývá se za různé ušlechtilé proklamace, dokonce ji člověk skrývá i sám před sebou. Taková nenávist není méně nebezpečná.

Třídní nenávistí myslím nenávist v širším slova smyslu. Pokud si i jen ve své mysli rozdělíme lidi na špatné a dobré (dobří budou ti, kteří s námi souhlasí, špatní ti, kteří mají jiné názory), jedná se vlastně o takovou "moderní" současnou třídní nenávist.

Sociální inženýrství myslím také v širším smyslu: jako násilné vnucování názorů a z nich vyplývajících řešení z nadřazených pozic těch údajně chytřejších (nebo lidštějších, morálnějších, pokrokovějších...) za absence dialogu, či jen za jeho předstírání, za absence demokratických mechanismů (v existujících demokraciích), či dokonce za jejich popírání.

Společnost spojují společně uznávané hodnoty, mravní a kulturní normy, vzniklé dlouhodobým přirozeným vývojem. Tento vývoj se, pane Macháčku, nezastavil (jak mi nepravdivě podsouváte, že prý to tvrdím), ani se nikdy nezastaví. Podobný přirozený fylogenetický vývoj různých způsobů chování a velmi účelných rituálů (z hlediska konkrétního druhu) lze zaznamenat i u živočichů. U stejného živočišného druhu lze pozorovat odlišnosti v tomto chování a v těchto rituálech právě v závislosti na tom, kde která konkrétní populace příslušného druhu žije. Nejedná se, pane Macháčku, o libovůli těchto živočichů a jejich předků, jedná se o přírodní proces.

O libovůli vedenou pýchou se naopak jedná tehdy, když někdo chce tyto společnost spojující hodnoty a mravní a kulturní normy zničit i proti vůli ostatní většiny, má toto ničení jako svůj program, neboť ho považuje za pokrok.

Pane Nusharte, když jsem napsal, že ty Vaše tři cesty mají "jen jednu jedinou chybu", myslel jsem to opravdu doslova.

To jest, ty cesty přesvědčování, vlastním příkladem a - ještě předtím - vlastní sebekultivací jsou všechny naprosto v pořádku.

Proč jsem se proti tomu celému konceptu nakonec přece jenom cítil být nucen ohradit, je Vaše odmítnutí převratných změn, jenom ve prospěch těch malých činů.

Proto jsem byl nucen zdůraznit, že v celé evoluci se progresivní procesy uskutečňují právě prostřednictvím velkých skoků, jinak řečeno prostřednictvím revolučních změn.

Tím naprosto nemá být zpochybňována hodnota těch zdánlivě malých pozitivních činů, směřujících k prosazení dobrého, pozitivního oproti špatnému, deformovanému. Jde ale o to, aby se pro jedno nezapomínalo na druhé.

Celá evoluce - a tedy i celé lidské dějiny - jsou konec konců jedním neustálým (a neustávajícím) procesem navzájem se střídajících (a navzájem se doplňujících) změn kvantitativních a kvalitativních.

V takto obecné rovině proti tomu asi sotva kdo bude něco závažného namítat; ale v rovině společenské má většina lidí s uznáním toho samého faktu zcela zásadní problémy.

Ti jedni chtějí vidět jenom revoluci, a hledí spatra na tu nutnost oné masarykovské "drobné práce" na zušlechťování a kultivování lidské společnosti i člověka samého; zatímco ti druzí (jako právě i Masaryk sám) chtějí zase jenom tyto drobné dílčí změny, ale odmítají akceptovat, že v životě společnosti jsou i takové chvíle, kdy prostě ten krunýř dosavadních forem a struktur je už příliš těsný, a že je nutné ho odhodit jako nepotřebnou přítěž, a život postavit na zcela nový základ.

Takže, o to tady šlo: drobná práce na zušlechtění světa ano, ale neztrácet přitom pohled na nutnost změn zásadních a systémových.

A musím ještě doplnit (či zvýraznit): ty zásadní kvalitativní skokové změny se přečasto dějí "nedemokraticky", bez ohledu na chtění či nechtění jednotlivých aktérů.

Taková želva by si dost možná také raději ušetřila ten namáhavý - a velmi nebezpečný - proces s odhozením starého, těsného krunýře, kdy je po nějakou dobu zcela nechráněná, nežli jí naroste nový; ale nedá se nic dělat, tento krok je prostě nutný.

Velké převratné společenské či kulturní změny se také pravidelně konaly proti vůli přinejmenším značné části populace. Ano, pokud tyto změny byly doprovázeny násilím, vždy to za nich zanechalo nějaké stopy. Ale na straně druhé je prostě fakt, že i přesto značná část z nich nakonec měla progresivní charakter.

Francouzská revoluce bude už provždy spojena s gilotinou a s potoky krve; a přesto to byla právě ona, kdo na evropském kontinentu zahájila dějinný proces občanské emancipace a svobody. Kristianizování Ruska se mnohdy provádělo "shora", násilím, tím že mužické obyvatelstvo bylo prostě nahnáno do řeky a tím "pokřtěno". Bylo to proti jejich vůli, proti jejich nejhlubšímu náboženskému přesvědčení; a přesto je fakt, že tato kristianizace ve srovnání s předcházejícími pohanskými kulty znamenala jednoznačný kulturní progres. A tak dále a tak dále. Právě na to jsem se snažil poukázat: my prostě nemůžeme vždy hledět jenom na to, co si lidé sami přejí. Většina je vždycky konzervativní; a nové ideje je nutno vždy vybojovat proti tomuto konzervatismu. Kdyby toho nebylo, pak bychom dnes dost možná stále ještě lezli po stromech.

V prvé řadě dovolte, abych ještě jednou poděkoval za váš čas a snahu mnohé vyjasnit. Napsal jste: »Abych mohl uvěřit tomu, pane Rusku, že Vaše cesta k lepšímu světu je reálná…«

Dovolte napřed odbočku. Co je to vlastně za f e n o m é n, tady tento moderní svět s Internetem, kdy někdo napíše text a ostatní pod ním diskutují? V co přesně vlastně věříme, či možná jen doufáme a možná již někteří ani to ne (možná je to pro někoho jen druh zábavy, asi jako noviny Blesk nebo kino)? Je to vlastně velká odvaha nebo spíše naivita předpokládat, že tento čas a vlastně i práce nalezne nějaký reálný užitek. A jaká jsou tedy "nepsaná pravidla" těchto disputací? Jde tedy hlavně o efekt pro dalšího neznámého čtenáře? Který sem, nikým nepoznán vstoupí, a získá zde poučení? A mají tyto disputace aspoň byť jen nenulový vliv na tvorbu dějin? Nemýlíme se tragicky, když očekáváme (nepochybně ano), že tato naše slova něco objektivně změní ve světě? – Možná cosi nepatrně ano, a možná opravdu nic, prostě vůbec nic. Možná je jediným měřitelným zhodnocením časové investice zde malý či větší ryze o s o b n í posun. A to je už opravdu soukromou a osobní věcí každého z nás, zda ještě jsme schopni vnímat i názory jiné, protože ten nejčastější mechanismus je – a zde se opět plně shodujeme – že si dokážeme sami sobě (!) svoje myšlení zablokovat:

»Ptal jste se, co mi v současném světě vadí, co je nejzávažnější. Myslím si, že největším nebezpečím pro svět je pýcha a nenávist. Některá nenávist je přiznaná, známe její pohnutky, víme proti komu je namířena. Některá nenávist je však nepřiznaná, skrývá se za různé ušlechtilé proklamace, dokonce ji člověk skrývá i sám před sebou. Taková nenávist není méně nebezpečná.«

Jaké nyní cítím emoce? Pokud není člověku 20 nebo 30, tak již po pár slovech druhého dokáže skrze intuici vytušit, "kdo je na druhé straně", někdy je intuice přesná, ale vždy je odrazem osobnosti člověka, jeho charakteru. Pokud někomu "rupnou" nervy a rozhodne se vědomě ukončit dialog "ad hominem", musím pak určitou dobu počkat, abych byl schopen jej dál vnímat a číst a třeba i o c e n i t.

A u pana Poláčka mohu například podepsat toto:

»Takže, o to tady šlo: drobná práce na zušlechtění světa ano, ale neztrácet přitom pohled na nutnost změn zásadních a systémových.« – To je stručně a výstižně napsané.

Jen je škoda, že když jsem se jej ptal, podobně jako vás, pane Nusharte, tak místo konkrétních problémů tohoto světa, ze kterých bychom se mohli posunout k oné jeho »nutnosti změn zásadních a systémových« uvedl, že hlavní nešvar spočívá v tom, že homo sapiens je "omezený" a to hned na tři způsoby. A přestože i zde zmínil alespoň sklony ke konzumu, neměl ani málo tendenci spojit kritiku ke konzumu s kritikou kapitálu, přitom zde bychom přece mohli postoupit dál. Jako kdyby nebylo tou nejvlastnější vlastností kapitalismu sklony ke konzumu nejen podporovat, ale rovnou i vytvářet. – Můžeme jen tipovat, proč neuznal za vhodné pan Poláček jít touto společnou cestou, myslím, že si chystá (a možná ještě roky chystat bude), cosi s v é h o – zásadního, převratného, sofistikovaně promyšleného.

Takže opakovaným problémem, proč se věci nelepší je neschopnost partnerského dialogu a spolupráce, ale ani to není nic nového, viz Tři pruty Svatoplukovy...

Zde mi přece mohl vyjít vstříc, mohl uvést řadu závažných průšvihů současného světa a mohli jsme na nich přemýšlet s p o l e č n ě. Nestalo se tak a já mohu jen tušit, že to bylo hlavně proto, aby se neukázalo, že opět budu mít tendenci a snahu "najít viníka" – v k a p i t a l i s m u. A ano, tudy by se mé myšlení nepochybně ubíralo. Protože levice měla, má a bude mít od doby Marxe principiální a nesmiřitelný rozpor s "fyzikálním" působením kapitálu. To zde je a je to velké téma.

Protože povaha člověka je daná a rozvoj člověka směrem k lidství se děje v řadě různých rovin. A záleží na tom, co v člověku společnost rozvíjí. Toto je podstatné. Ale to hlavní působení na rozvoj člověka je právě skrze společenský systém a skrze jeho hodnotovou orientaci, která každého člověka od dětství rozvíjí určitým směrem.

A k a p i t a l i s m u s přece má tuto premisu: "Člověče, mysli na sebe a své zisky. A když toto bude dělat důsledně každý, tak pak tím vznikne univerzální dobro." Jistě, nejeden užitek a nemalý skrze tuto povahovou vlastnost systému s jménem kapitalismus najdeme, ale nakonec z útrob jeho těla vždy vyhřeznou střeva, která produkují hromady mrtvol, děti pracující 10 hodin a nebo cílenou nenávist proti Rusku, které předcházel Majdan. A skrze export zbraní v konečném důsledku i ty dětské bojovníky v Afriky. Přitom např. právě prodej zbraní je nutné už konečně zásadně kontrolovat. Proč se to neděje? Není vůle.

Jistě, hromady mrtvol zde byly po celé dějiny, byly zde ve feudalismu a i v otrokářství.Takže to, co bylo negativní v těchto systémech, to převzal a do sebe začlenil i kapitalismus. A úkolem dneška je – pokud jsem zde na levici správně – nejen dokázat se na této principiálně destruktivní povaze či podstatě kapitalismu shodnout, ale hlavně při zachování všech výše uvedených požadavků, tedy plně demokratického hledání, působení skrze názory atd. najít shodu na omezení a l e s p o ň jeho nejhorších projevů. Což je samostatné a velké téma, ale zatím vidíme, že místo jeho řešení "musíme" dokola kritizovat Rusko a nedat dopustit na roli USA.

Podobně nemám problém se shodnout v jednotlivostech i s panem Macháčkem:

»…nebo že hranice regionů kreslily a překreslovaly podle své libovůle rozpínavé říše a koloniální mocnosti, jako to, že často živé lidi a živé společnosti svazují, brání jim v přirozeném vývoji a přirozeném růstu, ba často živé bytosti přímo mrzačí…« Nebo:

» Mravní a kulturní normy jako otroctví nebo nevolnictví musí být odstraněny bez ohledu na tradici a nelze je tolerovat ani jako regionální kulturní zvyklost.«

S panem Macháčkem se však principiálně neshodnu v závěru, protože zde nevidím žádný ideový posun: Pomáhat někomu v nouzi je samozřejmé a normální, zde problém přece není. Problém však nastává v okamžiku, kdy on a obhájci migrace začnou – zdá se, že až vědomě – o d m í t a t faktické argumenty (a že jich je) svých oponentů a místo toho je začnou negativně nálepkovat a dělat z nich venkovské burany (viz mj. DVTV: http://video.aktualne.cz/dvtv/v-cesku-roste-podhoubi-lidoveho-fasismu-nenavist-k-uprchliku/r~c764d510161311e6abfa0025900fea04/ ) xenofoby, fašisty atd.

Pan Macháček ve svém příkladu s vodou (viz výše) zcela opomněl širší kontext, buď jej nevidí, nebo, a to je mnohem horší, jej vůbec vidět nechce. A znovu zde musím zmínit příčiny vlny migrace, to není nějaké, že "sousedovi rupla voda" a my jsme zlí, protože mu nechceme pomoci. Zde jde o masivní světové síly, a opět to musím zmínit: o síly kapitálu, který hájí svoje zájmy, a toto je hlavní rovina našeho sporu. Protože ti, kdo z kritiků vlny migrace ("tato země patří všem, uprchlíci vítejte!") dělají xenofoby, t r v a l e odmítají vidět tento primární kontext, prostě jej neřeší.

Napsal jste výše (Revoluce a konzervatismus – úterý, 17. května 2016, 14:44:57:

»Taková želva by si dost možná také raději ušetřila ten namáhavý - a velmi nebezpečný - proces s odhozením starého, těsného krunýře, kdy je po nějakou dobu zcela nechráněná, nežli jí naroste nový; ale nedá se nic dělat, tento krok je prostě nutný.«

Pane Poláčku, vy co nevíte, tak si prostě vymyslíte. Ale přitom vždy působíte a chováte se tak přesvědčivě a znale. Možná si raději po doplnění znalostí ze života želv znovu přečtěte i toho Marxe a jeho Kapitál. Zdá se, že i tomuto tématu rozumíte stejně kvalitně.

»S krunýřem je tělo želvy pevně spojeno páteřními a žeberními kostmi, což v důsledku znamená, že želva nemůže ze svého krunýře vylézt.«

Jsou možné reformy finanční, o kterých se již mluví (omezení daňových rájů), potřeba obnovení progresivního zdanění (rozevírání sociálních nůžek) zase naráží na problém mezinárodní konkurence a stěhování firem do těch zemí, kde jsou daně nižší atd. Podobně bychom mohli vylepšovat samotný systém demokracie, včetně snahy o objektivnější média, ale stále a dokola narážíme na základní problém:

Společnost n e g e n e r u j e potřebnou většinovou shodu, která je k zavádění potřebných změn nutná. Dobré změny existují, ale není zájem je realizovat. Není vůle. K tomu bod 6).

Co by mohlo k této shodě přispět:

1) Důsledně trvat na dialogu jako metodě. Je nutné principiální odmítnutí toho, co doporučila M. Vašáryová: "Se Zemanem se nebavte". Ostatně i zde na tomto fóru je to "oblíbená" metoda, jak posilovat jedny postoje proti druhým: ignorace.

2) Vědomě odmítnout ironii a další metody zesměšnění oponenta v dialogu. To, že máme rozdílné názory je dobré a ne zlé. To, co je problém je ego a jeho neschopnost dávat druhému za pravdu. Pokud lidstvo čeká na vývojový skok, musí nastat právě zde: Musíme více stranit pravdě, než pocitům ega.

3) Nepodlehnout fašizujícím tendencím, což znamená z e j m é n a rozpoznat a odmítnout i podvědomé vytváření groupthinku (skupiny se společným myšlením), kdy ego posiluje již samotná příslušnost ke "správné" skupině. Pak již nejde o hledání pravdy, ale o ponížení druhého, jako "nepřítele". Opět problém pýchy a ega.

4) Vědomě usilovat alespoň o hledání nejmenšího společného průniku zájmů (rada pana Horáka).

5) Sledovat cestu peněz (varianta mé opakované kritiky samotné p o d s t a t y kapitalismu), učit se vidět podstatu souvislostí, vnímat motivace. Vedení EU hájí primárně zájem firem a kapitálu, nikoliv zájem lidí "dole". Podobně i politika NATO hájí expanzi USA, nikoliv lidská práva na Ukrajině. Zde jsme svědky neuvěřitelní naivity a hlouposti.

Jiný příklad: ČNB, kdyby zde byla ta vůle, by mohla oslabit cíleně korunu a držet kurs nad 27 Kč (kvůli cílování inflace na 2 %) mj. i tím, že by doslova rozdávala peníze plošně lidem. Mnozí mají dluhy za 24 %, tím by se oddlužili, ostatní by peníze utratili nebo investovali. Od listopadu 2013 ČNB "uvolnila" přes 550 mld. Kč, což je přes 50 tisíc Kč na osobu. Tato metoda by z hlediska ekonomiky měla větší multiplikativní efekt, než prostý nárůst devizových rezerv. Devizové rezervy ČNB vzrostly od listopadu 2013 z 895 mld. Kč (34,8 mld. €) na 1773 mld. Kč (65,6 mld. €):

https://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/devizove_rezervy/drs_rada.htm

Odbočka: Vůbec se nemluví o tom, že takto relativně bezbolestně by se mohla ČR zcela zbavit státního dluhu.

6) Pochopit a vysvětlovat, že dokud nebude ve světě mír a harmonie, bylo by hrubou chybou rezignovat na dělení na "my" a "oni".

Množinu "my" definuje společný hodnotový systém a společné postavení v mocenské hierarchii či status v pyramidě moci. Velcí vlastníci kapitálu zastávají jiné hodnoty a proto zde je ta hranice.

Příklad: Napříč parlamentem procházely zákony pro podporu ČEZu. Od komunistů, přes ČSSD a Zelené až po ODS a TOP. Poslanci, kteří schválili vysoké podpory pro fotovoltaiku, dodnes nemají zájem tuto "chybu" napravit. Všichni, kterým "my" na jejich zisky platíme, jsou "oni". Nejsme na jedné lodi. A jde celkem o více než 400 mld. Kč:

http://ekonomika.idnes.cz/kauza-solarnich-dotaci-slavi-sest-let-d8j-/ekonomika.aspx?c=A151204_2209960_ekonomika_tumo

Zdánlivě etická snaha, aby lidé zcela rezignovali na toto dělení, je přitom základní s o u č á s t í boje o mocenské postavení. Naivní a etičtí lidé, kteří toto nepochopili, tak pomáhají mocným, aniž to tuší.

7) Znovu a lépe a bez předsudků se zamyslet nad pojmem "třídní boj" – protože ten, bohužel, neskončil. Je nutné odmítnout tezi, že třídní boj znamená lacinou nenávist chudáků k úspěšným. Je to naopak: Všude kolem je zcela běžný třídní boj "z druhé strany", který je tak všední, že jej ani nevnímáme. Nebezpečné a společensky zlé a přitom zcela běžné je pohrdání bohatých lidí těmi "obyčejnými". A zde je nutné opět zmínit kapitalismus a ideje z něj pramenící jako i d e o v ý základ tohoto pohrdání. Několik příkladů namátkou:
– mnohamilionové platy ředitelů vs. propouštění horníků (OKD)
– vysoké zisky prodejních řetězců vs. nízké platy prodavaček
– cynicky asociální trvání doktorů na regulačních poplatcích, jež dále snižovaly kvalitu života nemocných (vybíralo se až o 4–5 mld. Kč), nikomu nevadilo, že se ignoruje Listina práva a svobod podle níž je zdravotnictví bezplatné.

Součástí naší přítomnosti bohužel je, že mnozí si nechali vnutit nejeden cizí výklad souvislostí a nejednu cizí agendu. Protože bohatí lidé "v kravatě" a s vysokým společenským statusem mají automaticky a podvědomě větší respekt, než obyčejní lidé "dole". Proto jsou jejich zájmy lépe a více hájeny.

Připomenutím existence "třídního boje" pochopitelně nemíním jakoukoliv restauraci bolševicko-stalinistického myšlení. Jde o prostý f a k t, že za obyčejného člověka nikdo jeho zájem hájit nebude. Ano, teoreticky by to měla být i na tomto fóru přítomná levice, ale ta – jak vidno – místo toho bude hájit dogma o vedoucí úloze USA a tezi o nekritizovatelnosti velkého kapitálu.

Nová levice nehájí zájem obyčejných lidí, dokonce ani nepodporuje práva odborů, výsledkem jsou extrémně nízké mzdy vzhledem k vysokému HDP v ČR. Atd.

8) Práce na zlepšení volebního systému, kdy kvalitu či hloubku demokracie jako celku ukazuje objektivita a ideová nezávislost médií. Ohledně ČT: častější recyklace editorů, delokalizace z Prahy a Kavčích hor do regionů: Hradec Králové, Ostrava, Ústí nad Labem, Plzeň, Zlín...), místo známostí a dosazování editorů politiky např. volba losem, nebo jinými mechanismy narušujícími monopol na pravdu.

* * *

Obecně: V každé oblasti veřejného života by bylo možné realizovat celou řadu racionálních opatření, které existují a byly by funkční a účinné. Zde ovšem stále řešíme "nepřekonatelný" problém demokracie, kdy musíme vygenerovat úvodem zmíněnou demokratickou shodu většiny. A právě dobrá vůle nám chybí. Vše dále zhoršuje fakt, že nejeden obyčejný člověk dobrovolně hájí zájem kapitálu a nikoliv zájem svůj. Tragédii levice dovršuje bezzubá KSČM, kdy jejich "papaláši", jinak to nazvat nejde, jsou dokola voleni, ale nakonec jejich 12–15 % hlasy levice ochudí, protože žádná strana s KSČM nejde do koalice.

nevím, zda jsem Vás úplně dobře pochopil, ale mrzelo by mě, pokud byste to moje tvrzení o tom, co je největším nebezpečím pro svět, chápal osobně. Tak jsem to nemyslel.

Přiznanou nenávistí myslím například nenávist vůči migrantům (ta by zde při odpovědné reakci na migrační krizi, s cílem skutečně pomoci uprchlíkům, možná vůbec nemusela být), nepřiznanou nenávistí, skrývanou za ušlechtilé proklamace, pak v tom samém případě myslím tu převládající a mediálně viditelnou reakci druhé strany, reprezentovanou například mnohými články na téma migrační krize, xenofobie a fašizace společnosti v Britských listech a v Deníku Referendum.

osopí se žena na cizince, který se jí chtěl rytířsky zastat, když MĚL POCIT, že ji její muž bije.

Stejně bychom, pane Macháčku, dopadli třeba i ve stalinském Sovětském svazu, kdybychom se chtěli rytířsky zastat miliónů zcela nevinných lidí, ze kterých se v gulazích stali otroci, umírající v důsledku nemocí, umrznutí, hladu a špatného zacházení. (Bylo ale otroctví v gulazích nějakou "mravní a kulturní normou"?)

pokud bychom se byli bývali zachovali v reakci na migrační krizi racionálněji, tedy bez nadřazeného okřikování těch s jiným názorem. Pokud bychom zdůrazňovali, že chceme pomoci trpícím. To by nás spojovalo, jako hluboce LIDSKÁ MRAVNÍ A KULTURNÍ NORMA (pane Macháčku). Nikoliv že chceme prosadit svoji vizi multikulturního světa i proti vůli těch, kteří to naopak nechtějí. To nás, jako každá ideologie, rozděluje a s pomocí trpícím to nesouvisí. Je to jen sobecký zájem některých, kteří chtějí využít cizího neštěstí k prosazení JEJICH VLASTNÍHO "lepšího světa".

ale tenhle svět patří jen těm, co spolu souhlasí (v tom, jak má vypadat lepší svět). Ostatní ať táhnou!

Opravdu stojí za zdůraznění, že se zde míchá dohromady do jednoho koktejlu celá řada rovin:

1) Pomáhat migrantům? – Soudný moderní člověk jistě řekne ano. To je kulturní norma.

2) Zvát chudé celého světa plošně do Evropy? Soudný člověk pochopitelně ihned řekne, že je to nesmysl. Přesto – nezapomínejme na to – jednu dobu i takové hlasy z Německa zněly.

3) Dávat opakovaně signály, že Německo a další země přijmou další a další migranty? – Soudný člověk si již ťuká na čelo, pokud ví, že v Německu je v současné době již 1,5 milionu nových migrantů. Vytvářet a udržovat dál NADĚJI u těch obyčejných lidí, to je až nelidské. Eticky odporné.

4) Bez diskuse a doslova násilím prosazovat MULTIKULTURALISMUS? Jako povinnou normu? – Inteligentní člověk si jistě ihned všimne, že žádná malá skupinka nemá právo vnucovat svoji představu o lepším světě jako povinnost.

5) VYMÍRÁNÍ EVROPY
Už je to 13 let, co jsem napsal velký text s názvem Děti se nerodí, místo příčin řešíme následky (mj. vyšel ve zpravodaji Pioneer Investment pro akcionáře, aby znali trendy):

http://casodej.cz/deti_se.htm

Místo vytváření lepších podmínek pro mladé rodiny, náš sobecký k a p i t a l i s m u s raději rozbil země kolem Středomoří a nyní doslova láká muslimy do Evropy.

Fakt, že místo podpory mladých rodin raději zveme cizí migranty (pod rouškou, že se jim musí pomoci) nelze nazvat jinak, než jako zvrácenost. Vlastně si člověk musí představit, že Merkelová má pistoli u hlavy, když na další a další migraci trvá.

6) CENA PRÁCE
Faktem je, že v Číně je v řadě kantonů vyšší hodinová mzda než v ČR. Blahobyt Západu tak už nelze dotovat levnou cenou práce v Číně. Takže co s tím. Pozvat miliony cizinců, aby se z nich stala levná pracovní síla? – Když pomineme, že většina z nich nepřišla do Evropy pracovat (tedy i kdyby opravdu aspoň 1/3 pracovat chtěla), tak je to prostě obyčejná etická prasárna. – A co bude s těmi zeměmi? Kdy byli oni doma? Tam bude potopa? To se už nikdo neptá.

7) PŘÍČINA VÁLEK
A konečně to nejpodstatnější, kdo ty země rozbil a proč. Lze dohledávat USA, Británie, Francie, Turecko, Saudové. Geopolitika, suroviny. Na lidi se prostě kašle.

– V jak příkrém rozporu toto vše je, je opět soudnému člověku ihned zřejmé. Na jedné oficiální snaha "pomáhat", na druhé straně miliony mrtvých, chaos v Libyji, zplundrovaný Irák, bojůvky ISIS, nasazování psí hlavy Assadovi.

Jak je vlastně možné, že to zde nevidí jasně všichni?

A co si vlastně myslí autorka tohoto textu s názvem »Stát na straně těch, z nichž kapitalismus sdírá kůži«

Souhlasí? Nesouhlasí? Ticho. Tyto argumenty a postoje zřejmě nestojí za řeč. Ať žije demokracie a kultura dialogu.

To je, myslím, jádro problému, pane Rusku.

Ale mohl bych se také zeptat jinak:

Jak je možné, že všichni nevidí, že to VŠICHNI STEJNĚ vidět nemohou? Že všichni nemají jednotné (objektivní) vnímání? Naším cílem těžko může být, abychom se zestejnili.

Něco nás přesto ještě spojuje. Ale i tak mnozí horlivě pracují na tom, aby z toho nezbylo nic, abychom se všichni zestejnili ve zfalšované různosti.

sto tisíc dětí (ČR) ročně stačí. Více není třeba, lidí je dost a reprodukují se. O žádné vymírání nejde ani náhodou.

To neustále dokola omílané číslo 1.4 dítěte na ženu v produktivním věku není fakt, nýbrž odhad, a to odhad systémově zkreslený směrem dolů.

Jak to? On totiž počet dětí, které žena za život porodí, lze přesně zjistit až zpětně, pro věkovou skupinu žen po ukončení plodného období jejich životů. Jinak nevíte, zda ještě nějaké děti ty ženy mít nebudou. To se řeší pomocí statistického odhadu, kdy se "typické" rodičovské schéma předchozí generace, u níž je již přesně známo z matrik, aplikuje na generaci právě se v plodném období nacházející. No a to je ten kámen úrazu: Když se rodičovské chování změní, zkreslení je obrovské. V desítkách procent. Jestliže generace, kterou používáte jako mustr, zahajovala rodičovství v 18-20 letech a v 28-30 letech končila, a generace aktuálně plodná, jejíž počet dětí na ženu se snažíte pomocí mustru odhadnout zahajuje rodičovství mezi 28-30 rokem a končí až po čtyřicítce, pak se mustr prostě k odhadu vůbec nehodí, a vychází vám nutně zkreslené číslo. (V generaci použité za mustr statisticky platilo, že žena která nemá první dítě do věku 25 let je z osmesátiprocentní pravděpodobností neplodná a už dítě mít nebude, s dvacetiprocentní pravděpodobností bude mít do konce života jedno dítě, na více než jedno dítě takové ženy zbývala méně než jednoprocentní pravděpodobnost. Každý asi chápe, že aplikovat takový mustr na dnešní rodičovské chování je prostě systematickou chybou.)
Jak si nejlépe ověřit, zda nekecám? Vyhledejte si na webu demografickou prognózu z roku 2003. (Na jejímž základě pracovala tzv. Bezděkova komise pro penzijní reformu.) A z tabulek této prognózy vyčtěte odborně předvídaný počet dětí (bude tam rozmezí, tzv. optimistický, střední a pesimistický scénář, pracovat je třeba s tím středním) které se mají dle demografické prognózy rodit. No a nyní si tuto odbornou prognózu, použijte jen čísla pro již uplynulá léta 2004 - 2015, porovnejte s počty skutečně narozených dětí v těchto létech, čísla najdete na stránkách českého statistického úřadu. Dvanáctileté období má výpovědní schopnost dostatečnou. Obrovský rozdíl, vysoké desetitisíce dětí, které se "neměly narodit, ale narodily" samozřejmě haže do kopru zbytek oné padesátileté prognózy, neboť v průběhu prognózovaného období se tyto "nečekané" děti samy dostanou do plodného období a chybu znásobí.
Nabídnu k úvahám ještě dva mediální jevy, které jen dokreslují držící se mýtus. První (ať ověří, kdo má přístup k /placeným/ elektronickým databázím mediálního obsahu): Výskyt slova vymírání v médiích v textech současně s pojmem demografie versus výskyt slova stárnutí současně s týmž pojmem versus výskyt slova bejbybům (babyboom). V nultých letech milénia se zásadně psalo o vymírání. Slovo vymírání výrazně převyšovalo slovo stárnutí. Dnes se téměř nevyskytuje, převažuje stárnutí. Ještě dříve, než se křivky zkřížily, ještě stále jsme vymírali, ale už v reálném světě chyběla místa ve školkách, se začalo objevovat slovo bejbybům. V jednom textu jsme vymírali, v druhém nevěděli kam s dětmi, obojí současně. A to slovo bejbybům se poprvé objevovalo v titulcích typu "Bejbybům končí". Ano, mediálně končilo, co v mediální reflexi vůbec nezačalo. A tento konec bejbybůmu se stal mediálním evergreenem, bejbybům končil a končil ... až nikdy neskončil, jen z titulků zmizel.
Druhý, opět jen ilustrativní příklad: Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Počet obyvatel ČR poprvé od války převýšil předválečný počet obyvatel Českých zemí. Jinými slovy, zatímco jsme vymírali, poprvé jsme zaplnili díru po zabitých Židech a vysídlených Němcích. Ta díra byla více než třímilionová, a už není. Asi to s tím vymíráním nebude tak horké.

Děkuji za cenné rozšíření demografické otázky. Velmi zajímavé a podstatné úvahy. Přesto zde chci zopakovat, co by nemělo zapadnout:

1) Podmínky mladých rodin v ČR nejsou příznivé a to by šlo dokladovat na mnoha faktorech. Zejména mimo Prahu jsou mzdy (a vzhledem k vysokému výkonu HDP v ČR) doslova zoufalé.

Pokud c h c e být žena s dvěma dětmi (není každá Šichtářová, která má 4) doma, což může být 5 nebo 8 let, tak pokud muž ztratí práci, tak je rodina doslova na pokraji existenční bídy. A co je horší, dokonce je na pokraji bídy i tehdy, když práci má, protože z minimální mzdy 9900 Kč h r u b é h o rodinu s dvěma dětmi neuživí. – To jen na okraj, abych navázal na téma zmíněného textu z června 2003.

Toto je prostě ostuda, srovnejme s minimální mzdou, která se v řadě zemí na Západ od nás pohybuje nad hladinou 40 tisíc korun. Marně roky vysvětluji makroekonomické souvislosti, že pokud bohaté prosperující firmy vyvádějí zisky z ČR, jak neblahé důsledky na celou ekonomiku to má (ročně přes 300 mld. Kč, což patří v % HDP kromě Irska na první místo v Evropě).

Takže celkově nízká mzdová hladina také nepochybně souvisí s problémy mladých rodin, které jsou nejohroženější skupinou.

2) Nepochybně by nemělo být vymírání Evropy jakýmkoliv argumentem pro obhajování vlny migrace.

Zde bych zdůraznil, že toto byl kontext, o který mi v textu šlo.

_______

Fakta:

V roce 1989 bylo v ČR 10,36 milionu obyvatel.
V roce 2013 počet obyvatel stoupl na 10,52 milionu, což je nárůst o 160 tisíc. (zdroj: Světová banka).

A pokud si dohledáme data o imigraci, tak k roku 2013 zde bylo 442 tisíc imigrantů, přičemž více než polovina se zde usadila.

http://www.denik.cz/z_domova/v-cr-zije-441-500-cizincu-vic-nez-polovina-z-nich-se-tu-usadila-20140213.html

Jiný zdroj uvádí, že k 31. 7. 2015 žilo v ČR 267 tisíc cizinců. Z tohoto údaje lze dovodit, že k roku 2013 to mohlo být kolem 230 tisíc.

3) Vsuvka: Není pravda, že Češi jsou xenofobové, jak mnozí tvrdí, naopak Čeči přijímají vzhledem k počtu obyvatel velmi vysoké procento cizinců.


* * *

Abychom se dostali k faktům, zda vymíráme nebo ne, musíme tedy očistit natalitu o tyto dva faktory:

– přibyvší cizince
– prodlužování věku

Musíme tedy zohlednit právě ten podstatný fakt, že se muži dožívají dokonce o 7 let více a ženy o 5 let (srovnání 1990 vs. 2010), a ve srovnání 1989 a 2013 to bude zase o cosi více.

ZÁVĚR: Po odečtení počtu nových cizinců a po odečtení vlivu prodlužování života můžeme konstatovat, že původní místní populace v y m í r á, protože trend zvyšování života nepůjde donekonečna a skrze porušování životního prostředí, růst alergií a další negativní vlivy moderní civilizace nastupuje pozvolna opačný, negativní trend. V každém případě nebude už růst délky života tak výrazný.

Nebýt velmi početného přistěhovalectví (k dnešku cca 300 tisíc) a prodlužování délky života, počet obyvatel ČR by klesal.

Termíny vymírání a stárnutí jsou pochopitelně dva zcela různé jevy, které se nevylučují.

Faktem je, že k udržení "reálné nuly" přírůstku původního místního obyvatelstva musí mít jedna žena něco přes dvě děti, udává se index kolem 2,08.

Faktem je, že v ČR je tento index nepochybně hluboko pod touto hranicí vymírání, protože zvýšené stárnutí populace sice nesnižuje celkový počet obyvatel, ale opravdu jde i přes toto nesnižování celkového počtu již o vymírání.

Jak rychle vymíráme opravdu nejlépe pochopíme, když srovnáme generaci "Husákových" dětí z kraje 70. let (stavěly se paneláky, tedy dostupné bydlení zdarma, byly novomanželské půjčky 100 tisíc Kč, tehdy balík atd.) se současnou natalitou.

1974: 194 215 novorozenců (!)

1981: 144 438 novorozenců – a právě zde jsme začali vymírat, iindex natality na hranici 2,09

Ještě v roce 1993 (doběh socialismu???) to bylo asi 125 tisíc, aby došlo od roku 1996 k masivnímu propadu na hladinu pouhých 90 tisíc.

A právě zde se zavíraly a rušily – zcela krátkozrace jako vždy, jako nepotřebné mateřské školky. A dnes vlastně všude zoufale chybí.

Od tragické úrovně 90 tisíc dětí ročně, kdy v Praze v roce 1999 spadla natalita dokonce na index natality 1,042 – tedy pouhé jedno dítě na jednu ženu – se toho zásadně moc nezlepšilo:

2014: 109 900 – index natality 1,53

http://finance.celkove.cz/clanek/porodnost-v-roce-2014

A ještě jsme zcela zapomněli na vystěhovalectví:

»Obrátil se i vývoj v přistěhovalectví. V roce 2014 se vystěhovalo v republiky 20 tis. osob a naopak se přistěhovalo 41,6 tis. lidí. Stěhováním tak v Česku přibylo 21,7 tis. lidí. Nejvíce se přistěhovalo lidí ze Slovenska, Ukrajiny a Ruska, nejčastěji se vystěhovali lidé pocházející z Ukrajiny, Vietnamu, ale také Češi.«

Zde: http://finance.celkove.cz/clanek/porodnost-v-roce-2014

Také bychom neměli při absolutním počtu novorozenců zapomenout na to, že země má přece jen více i mladých fertilních žen.

Přes vše výše uvedené bychom se zde měli shodnout, že cílem není trvání na migraci jako na řešení problému stárnutí populace nebo jejího vymírání a že mladé české rodiny si podstatně lepší sociální podporu zaslouží.

Tragická neschopnost i této vlády ČSSD zvýšit sociální jistoty mladých rodin je snad její nejhorší vizitkou.

Podpora migrace není řešením zdejší demografické křivky.

A ještě si znovu odkázat na původní text a zejména na přehledný graf:

http://casodej.cz/OBR/NATALITA.GIF

http://casodej.cz/deti_se.htm

* * *

Je zcela jiná nálada ve společnosti, kde je větší počet dětí, které sebou přirozeným způsobem nesou radostnou vitální energii života.

Je nejvyšší čas pochopit, že musíme nasadit všechny síly proti "kultuře" gerontů, které zajímá jen geopolitika a války.

Je krásné jít po městě, kde lze potkávat maminky se spokojenými dětmi. Už nám taková představa připadne téměř jako kýč.

Ze školy si pamatuji, že dříve byl průměrný věk ženy při prvním dítěti snad 22,8 roku. Takže opravdu došlo k tomu, že mnohé ženy dnes teprve kolem 35. roku začínají přemýšlet, zda "do toho" ještě jít. A pak je už často pozdě, zejména když se přidá neplodnost spojená s dlouholetým používáním hormonální antikoncepce.

Chci zde ale zmínit jeden velmi podstatný fakt a opravit své tvrzení z konce příspěvku výše. K tomu ještě jednou doporučuji graf: http://casodej.cz/OBR/NATALITA.GIF

Pokud se v roce 1974 narodilo téměř 200 tisíc dětí, tak tito lidé začali mít děti někdy za 25–30 let, tedy mezi roky cca 1989–1994. A právě tehdy zde byla ještě "normální" natalita na úrovni cca 130 tisíc dětí.

Jenže od roku 1996 do roku 2004 počet dětí klesl průměrně na 90 tisíc (!). A o tom se stále nemluví !!!

Což je vzhledem k 70. letům, kdy můžeme zprůměrovat počet narozených dětí na 170 tisíc (1970–1980) téměř na poloviční úrovni !!!!!

A toto je podstatné:

T e p r v e n y n í (vlastně spíše za 5-8 let) nastupují (měly by rodit) početně velmi slabé ročníky od let 1996, kterých je opravdu reálně až téměř polovina. Navíc se zvyšuje neplodnost.

TREND: Je nepochybné, že právě nyní dosahujeme "vrcholu" natality na úrovni 110 tisíc, protože jde ještě o relativně početně silnou generaci rodičů narozených do roku 1990, kdy byla natalita na hladině 130–150 tisíc. Jinými slovy ještě i dnes čerpáme výhody vysoké natality Husákových dětí, protože i dnes zde jsou matky kolem 40-42 let což je – opakuji – právě vrcholek křivky natality – roky 1974 až 1976 – 194 tisíc až 180 tisíc.

Jakmile tento vliv odezní, tedy cca během 5 let, dojde znovu ke snížení natality na 100 až 90 tisíc.


NEUTĚŠENÁ PROGNÓZA:

Během 20 let čeká ČR masivní pokles natality. A je bohužel již nyní pevně dané, že jakmile dojde do věku k založení rodiny generace po silném poklesu natality po roce 1995, kdy se rodilo již pod 100 tisíc dětí, dojde k poklesu nejprve na 80 a 70 tisíc dětí ročně a spíše až na pouhých 60 tisíc.

Protože ten index natality je opravdu maximálně kolem 1,6, vážený pane Jedličko. K tomu viz mj. tato data:

https://web.natur.cuni.cz/geografie/vzgr/monografie/populacni%20vyvoj/porodnost%20-%20soucasny%20stav.pdf

Měli bychom pomáhat sami sobě, aby zde byla početnější česká generace. Úplná rezignace na podporu našich dětí, či řešení ve smyslu imigrace – to je přece zvrácené.

Záleží na tom, co považuje naše vláda za prioritu. Mladé české rodiny si přece vyšší podporu zaslouží – na tom se jistě shodneme.

Píšete: »Jak je možné, že všichni nevidí, že to VŠICHNI STEJNĚ vidět nemohou? Že všichni nemají jednotné (objektivní) vnímání? Naším cílem těžko může být, abychom se zestejnili. «

Tady přece není nikdo, kdo by toužil po nějakém zestejnění. Vy zde někoho takového vidíte? O žádném zestejnění jsem nemluvil.

A pokud se týká mého »Jak je vlastně možné, že to zde nevidí jasně všichni?« – Tak je to nutné vidět v kontextu zmíněných 7 bodů.

A zde se buď shodneme, že jsem uvedl informace, které jsou fakta, a pak nemusíme bazírovat na slovu všichni, to byl řečnický obrat, za který jste mě chytnul, zde mi šlo pochopitelně o souhlas většiny, nikoliv o sterilní uniformitu. Ale OK, připouštím, že slovo všichni zde není vhodné.

Ale z vašich slov mám spíše pocit, že jsem uvedl něco podstatného, na co lze mít jiný názor, s čím lze opravu polemizovat.

Budu vám vděčný, pokud se vám podaří alespoň stručně uvést, s čím nemusí "všichni" souhlasit, co tedy lze vidět jinak.

Snad přece dnes, poté kdy se i Obama omluvil za Libyji, poté, kdy se ukázalo, že válka proti Iráku byla za vylhanými argumenty, se nebudeme snažit interpretovat roli Západu jako mírotvornou? Tedy že USA za nic nemůžou?

Jinak je škoda, že se téma opět odklonilo mimo podstatu:

Tedy jak bychom měli ideálně reagovat na to, co se nyní děje v Evropě, což podle mého souvisí s tím, abychom měli dobrou vůli řešit problémy tam, kde vznikly a ne tam, kde pouze následně "prosakují". – Což ovšem bez kritiky USA opravdu nepůjde.

A já se zde můžu marně a dokola ptát, jak se vlastně stalo, že česká levice – místo pomoci potřebným – dokola hlásá dogma o nezpochybnitelné vedoucí roli USA.

Pokud nám jde o pomoc lidem, tak to první a základní, co pro ně můžeme udělat, je, že jasně pojmenujeme PŘÍČINY toho, proč se daly miliony lidí do pohybu. A kdyby byla DOBRÁ VŮLE, bylo by možné řešit i to narůstající sucho, nejen expanzivní zájem velkého k a p i t á l u.

Ona existuje taková instituce, ČSÚ se jmenuje. Ne, že by měla patent na rozum, ale některá data shromažďuje v ČR právě jen ona. A jiné instituce -- jako třeba Světová banka -- od ni ta data přímo či zprostředkovaně přebírají. Dost často nepřesně či zkresleně několika zaokrouhleními. O novinářském zkreslení a nepochopení ani nemluvě.

Základní demografické údaje jsou dostupné na serveru ČSÚ bezúplatně. Jsou trochu jiná než ty Vaše. Jakkoli trend zůstává stejný, byť s určitým výkyvem nahoru právě kolem toho Vámi zmiňovaného roku 2004. Zkuste se podívat, za zpřesnění nic nedáte.

Měli bychom být schopni uvědomit si, jak podstatně jsou postoje, jež zastáváme, ovlivňovány naší zkušeností, povahou a věkovou, sociální, politickou, kulturní či jinou příslušností. Připravenost změnit vlastní názor bývá v důsledku toho, žel, téměř vždy jen deklarovaná. Uvedu následující příklad. Také já jsem velmi kritický k podstatě a projevům současné ekonomiky a společnosti. Přes spoustu pro mě nesporných dokladů pro takové mínění, i přes intenzivní pocity znechucení, nesmím pustit ze zřetele, že většina lidí žije v mnohých ohledech stále lépe a že jsou o tom také přesvědčeni. Můžeme tady psát o sdírání kůže, ale zároveň uvidíme lidi, kteří ve své většině žijí oním životem, na jaký jsme nedoufali v této zemi vůbec dosáhnout. Proč jsme tedy nespokojení a podráždění? Třeba proto, že to přišlo pro nás pozdě, že se neumíme a nechceme normálně přizpůsobit a oprostit od požadavků toho, co zrovna není k mání. Chceme spravedlnost a testujeme systém, zda je odolný proti naší snaze o myšlenkovou a politickou diverzi... Nebo jsme jako děti, které chtějí, aby bylo hodně dárků, když jich bylo překvapivé množství už posledně?

Nejprve několik slov k panu Profantovi: Již jsem si zvykl, že vaším "dobrým" zvykem je jediné: Přijít a více či méně arogantně druhého všeznale poučit – a hlavně nijak tématu ani malým dílem nepomoci. Tématu natality jste věnoval asi tak 1/100 času – ba jste si text ani nepřečetl, a přesto chcete znale poučovat? A co zde tedy vlastně chcete sdělit? Pochopí to někdo? Jaký p ř í n o s měla vaše poznámka? Že snad je jedno číslo z mnoha o několik procent jiné? Nikoliv, toto nebylo vaší snahou. Prostě jste sem přišel jen a pouze dehonestovat, tedy posilovat postoj, že Michal Rusek ničemu nerozumí. Nic víc.

A pokud byste se přece jen tématu detailněji věnoval, tak byste v textu, který jsem psal před 13 roky, pochopitelně zaznamenal, že data j s o u uvedená z ČSÚ. Ale to byste si napřed ten odkaz musel otevřít a věnovat mu svůj čas, což jste prostě neudělal:

http://casodej.cz/deti_se.htm

A mimochodem…, považoval jsem již před lety za skvělý nápad si zakoupit statistické ročenky přímo v knižní podobě, jedna stála přes 500 korun.

A teď si obujte dobré boty – nevážený arogantní pane Profante – a běžte laskavě ... do sebe. Cesta bude daleká a teprve někde na jejím konci potkáte své lepší já.

* * *

To podstatné je toto:

Úkolem společnosti je vytvořit dobré podmínky pro rodinu, aby bylo běžné, že rodina má dvě děti a třeba jedna z deseti třeba i 3 nebo více. Také se můžeme shodnout, že na planetě je lidí moc a můžeme chtít zredukovat populaci třeba na polovinu. I to je regulérní názor.

Ale tvářit se v ČR v roce 2016, že z hlediska rodiny je vše v pořádku, když platy začínají na 1/4 mezd běžných na Západě, takže mladí lidé prostě mají s t r a c h zakládat rodinu a podvědomě to odkládají, až je často pozdě... – To je špatné.

A hlavně: Mzdy v ČR se nezvednou samy od sebe. Bez masivního tlaku samotných zaměstnanců za pomoci odborů a pokud to bude nutné i bez masivních stávek (jaké nyní vidíme ve Francii) se v ČR mzdová hladina nezvedne. Přitom je ekonomickým faktem, že z ČR teče (spolu s Irskem) nejvíce kapitálu, téměř 9 % HDP jako renta. Naše ekonomika skvěle prosperuje a zahraniční akcionáři právě v ČR dosahují násobně vyšší ziskovosti, než v Rakousku, Německu nebo Švýcarsku – a právě i na úkor mladých č e s k ý c h rodin. Ale zřejmě je špatně, že zmiňuji našince. Zřejmě těch necelých 100 let, co existuje česká státnost, bylo už příliš. A pokud Češi nemají děti, tak dovezeme potřebné lidi pro ekonomiku odjinud. Vždyť mateřství je z pohledu ekonomiky jen zbytečná zátěž.

Zdá se, pane Horáku, že jste prošel dosti podobnou názorovou konverzí jako svého času i já sám.

Ano, nedá se nic dělat, ale objektivně se nacházíme skutečně v nemálo rozpolcené situaci: na straně jedné se kapitalismus stále ještě jeví společenským řádem založeným principiálně na nehumánních principech (kdo už by dokázal označit mamon za "humánní princip"?...); ale stejně tak platí i ten fakt, že ve srovnání se všemi jinými ekonomicko-společenskými formacemi je to právě tento kapitalismus (alespoň ve svých vyspělých formách), který stále ještě dokáže relativně největší části populace poskytnout relativně největší materiální zabezpečení.

Takže, co s tím? Jaký postoj zaujmout k tomuto kapitalismu? To je opravdu dilema.

A je jen velice málo takových, kteří se s tímto dilematem dokáží vnitřně vypořádat. Naprostá většina populace se dělí na dvě základní skupiny: ta jedna kapitalismus víceméně akceptuje jakožto "svobodné tržní hospodářství", které jim samotným otvírá prostor pro dosažení jejich vlastního blahobytu. Ta druhá část kapitalismus zcela zásadně odmítá, a vidí z něj jenom to "sdírání kůže".

A ono je to opravdu velice snadné, ztotožnit se s jenom jednou z obou protikladných pozicí; neboť kapitalismus sám jak řečeno poskytuje dostatek argumentační munice jak pro jedno, tak i pro druhé.

A svým způsobem by bylo marným počínáním apelovat na příslušníky obou táborů, aby se přece jenom donutili překonat tu jednostrannost svého pohledu, a dokázali se na celou záležitost podívat i z té druhé strany.

Neboť, jak jste sám konstatoval, nakonec za těmito názory stojí reálná osobní podmíněnost jejich nositelů a hlasatelů. To znamená: dokud sám kapitalismus bude takto vnitřně rozštěpený, dokud sám bude produkovat tato pozitiva i negativa - do té doby zůstane i většinová populace tímto způsobem rozštěpená, a jeden tábor nebude schopen pochopit stanovisko toho druhého.

Tak kde přetrvává válka (byť jenom ekonomicko-sociální), tam je skutečně sotva možno očekávat nějakou obecnou snahu o vzájemné porozumění.

Vážený pane Horáku, to, co jste zmínil, je opravu velmi podstatné:

»…nesmíme pustit ze zřetele, že většina lidí žije v mnohých ohledech stále lépe a že jsou o tom také přesvědčeni. Můžeme tady psát o sdírání kůže, ale zároveň uvidíme lidi, kteří ve své většině žijí oním životem, na jaký jsme nedoufali v této zemi vůbec dosáhnout. Proč jsme tedy nespokojení a podráždění? Třeba proto, že to přišlo pro nás pozdě, že se neumíme a nechceme normálně přizpůsobit…«

Tady se dopouštíte, promiňte, známého psychologického efektu. Ti, kdo mají solidní příjmy potřebují psychologicky obhájit svůj status a klid. Takže pokud někdo přináší zprávy, které se nehodí, tak místo zaměření se na f a k t a se zpochybní jeho motivace – jde zřejmě o osobní problém, jde o stáří atd.

Tedy místo řešení REÁLNÉ SITUACE je zde tendence odklonit pozornost a skrze psychologii spíše poukázat na osobní frustraci toho, kdo je pouze poslem špatných zpráv. Ostatně dřív bylo dokonce i zvykem takového posla rovnou popravit, takže máte pravdu, je zde značný pokrok.

Výše uvedený pokles počtu narozených dětí z hladiny 150 tisíc, na hladinu 90 tisíc je ovšem reálný fakt. A velmi alarmující. A přestože to je známo dlouho, je klid, nic se neděje. A stejně tak je fakt, že jakmile – již za pár let – dojde k situaci, kdy budeme očekávat děti právě od této mladší a početně téměř poloviční generace, tak dojde k dalšímu masivnímu propadu ze současných 110 tisíc hluboko pod 90 tisíc. A za dalších 25-30 let pod 60 tisíc...

A naším úkolem zde není t v á ř i t se, že jsme vítězové a jen ti neúspěšní brlají.

Vážený pane Horáku, to snad nemyslíte vážně? Vstříc výše uvedeným datům. To je opravdu checete prostě a jen vytěsnit?

»Chceme spravedlnost a testujeme systém, zda je odolný proti naší snaze o myšlenkovou a politickou diverzi... Nebo jsme jako děti, které chtějí, aby bylo hodně dárků, když jich bylo překvapivé množství už posledně?«

* * *

Pravicově (tj. z hlediska vítězů) jsme odmítli "uplácet" mladé speciální státní podporou, dostupným bydlením, novomanželskými půjčkami atd. Což je nutné, pokud chceme podpořit natalitu. Tyto nástroje fungují, viz Husákovy děti. Ale nejde zde o pravici a levici ani o jakýkoliv náš ideový spor, pane Horáku. Jde jen a pouze o to, aby se mladí lidé t ě š i l i na rodinu, aby se n e b á l i jít do vztahů a aby měli – tolikrát zprofanované – s o c i á l n í jistoty. – Nebo snad i toto odmítneme jako sociální inženýrství?

Pokud budeme se budeme lidsky nízce přít o detaily a neshodneme se, jemná linka života nebude vítězem.

Stojíme před volbou: buď výše uvedená alarmující data pochopíme a uvědomíme si, že bez naší vědomé podpory a razantních změn se trendy n e z m ě n í a pro mladé rodiny něco uděláme – nebo nám to bude jedno. Mám obavu, že dnes už platí jen to druhé. U vás, vážený pane Horáku, mám spíše dojem, že tu hloubku a závažnost problému nevnímáte – a možná, jako i ostatní, vlastně ani vnímat nechcete.

Nebo jsme se s vymíráním již smířili a všeobecný trend vymírání považujeme za úděl lidstva? – Jednou se bude rodit jen pár dětí a ještě ze zkumavky, tak se s tím smiřme.

Možná je tato vlna migrace velkým darem, abychom se právě takto zamysleli sami nad sebou…

Říkám to nerad, ale arogantní jste z nás dvou Vy.
Shodou nezaviněných okolností jsem jak demografickým údajům, tak modelům musel věnovat docela dost pozornost (ony ty narozené děti jdou napřed do školky a pak do školy a je potřeba, aby ty školky a školy pro ně byly). Proto jsem Vás slušně upozornil na to, že se -- předpokládám že nezáměrně a nikoliv nutně v neprospěch Vaší argumentace -- rozcházíte s udaji jediného autoritativního zdroje a doporučil Vám, abyste se na ten dostupný zdroj podíval.

a kýžený kompromis, lze narazit i na Vaše ne zcela konstruktivní zjištění.
Příkladně .....Zde přítomní diskutéři vůbec nemají v úmyslu věci měnit či napravovat, ale naopak chtějí tento systém udržovat jako hotový, konečný a jedině správný......
Jde o mylný nebo zacíleně matoucí zásah do dialogu...... bych se rád dozvěděl.

Snažím se občas i o jakousi žánrovou pestrost a můj příspěvek výše byl určitou kritickou sebereflexí. Byl o potřebnosti pochybovat o rámcích vlastního myšlení. Jak pravili už staří, de omnium dubitandum est. Po každé noci zase přijde den a já nebudu nadále smířen, vážený pane Rusku, s "jádrem pudla" našeho světa. To nepovažuji za nepokornost.
Snažím se dívat pozorně kolem sebe a myslím, že bychom si své soudy neměli ulehčovat. Česko skutečně, ač třeba s nižšími platy, poprvé za můj život je běžnou a obstojnou evropskou zemí. Nicméně, je třeba podotknout, že to mě osobně, tváří v tvář nespravedlnostem a nepravostem, neutěší.
Musím po pravdě konstatovat jednu věc. Nesdílím příliš Vaši obavu z demografického poklesu, a to nejen v celosvětovém měřítku. Myslím, že nejsme jako Češi z malých národů a dosud nedochází k rychlejšímu poklesu počtu obyvatel. Že nás "zachraňuje" přistěhovalectví? Myslím, že současný stav není zásadně odlišný od poměrů v minulosti. Na etnogenezi našeho národa se samozřejmě cizinci odedávna podíleli. Mohu přiznat, že také mezi mými předky byli kdysi někteří.
Já jsem vždy hleděl na počínání a nároky moderních lidí (např. vůči přírodě) poněkud nepřejícně a v zásadě mi není proti mysli snížení světové populace. Když jsem se narodil, čítala 3 miliardy lidí, tedy jen dvě pětiny dnešního stavu. Byla to ostatně přetrvávající vysoká natalita (za snížené mortality), která vedla ke kolonizaci Ameriky především z Britských ostrovů. A odtud se odvíjí onen příběh USA, jak jste jej kriticky v nejednom svém příspěvku prezentoval.

Pane Profante, potěšíte mě, když zde jasně uvedete, jaká mylná čísla jsem uvedl a nebudete jen zcela obecně odkazovat na ČSÚ. Pokud jste se natalitou a čísly zajímal také detailně a stovky hodin, tak se vám omlouvám. Současně ovšem připomínám, že vaše typicky poťouchlé ironizování o tom, že existuje ČSÚ svědčí jen a pouze o vaší pubertální mentalitě – nikoliv o snaze věci řešit.

* * *

Vážený pane Petrasku (stále netuším, zda mám psát správně pane Petrasku – nebo Petrásku, ale to se zřejmě nedozvím, byť jsem se na to již nejednou ptal, vždy bez odpovědi), vás, věčně halícího svůj postoj do rébusů a jazykových hříček, bych se zde rád zeptal, kdo ze zdejších diskutujících – kromě vyjádření s p o k o j e n o s t i se současným stavem (viz ukázkově pan Horák, ale i v úvodu pan Jedlička, který spíše zpochybnil samotné měření natality atd.) zde vůbec jakkoliv vnímá, že pokles natality je problém (to za prvé), natož aby se zde hledalo nějaké ř e š e n í, které jsem zde naopak alespoň ve zkratce zmínil.

Jak jsem pochopil i z reakce pana Horáka, tak pokles natality ze 194 tisíc, na hladinu 150 tisíc, pak až na 90 tisíc a v budoucnu na 60 tisíc prostě problém není. Zřejmě tedy ani pro vás, což nevím. Dovolte tedy otázku:

Vážený pane Petrasku/Petrásku, je pro vás osobně pokles natality ze 150 tisíc na 90 tisíc a v blízké budoucnosti nepochybně na 60–70 tisíc aspoň trochu palčivý problém? Máte děti nebo vnoučata? Přemýšlíte o tom, zda budou mít vaši vnuci jedno nebo snad dokonce až dvě děti? Smířil jste se s tím?

A není opravdu lepší, abychom se místo těchto mravokárných lekcí přece jen věnovali podstatě a tématu? Tedy možnostem, jaké naše společnost, realita našeho "demokratického" systému (je to mnohem spíše médiokracie a plutokracie) dnes ještě má?

A ještě dovolte pár "mravokárných" slov k úrovni dialogu, když jsme tedy u tohoto tématu.

Vážený pane Petrasku/Petrásku, nevím, zda si to uvědomujete, ale způsob vašeho dialogu spočívá v tom, že si zde tu tam vyměníte perličku především s panem Poláčkem, což je pro vás osobně zřejmě dostatečně uspokojující, případně zřejmě vaše jazykolamy – opravdu jsou někdy pozoruhodné – na kterých si dáváte tuze záležet, ocení i nějaký anonymní čtenář. Přesto jsem přesvědčen, že srozumitelnější přístup a hlavně snaha myšlenku rozvinout do většího detailu, by právě u vás – váš rozhled určitě nezpochybňuji – nebyla na závadu. Naopak byste jen dobrým způsobem vyvážil (nejen moji) snahu věci pečlivě (a přesto tak marně) vysvětlovat. Ušetřilo by to čas.

Přivítal bych, i když moc nepočítám s úspěchem, kdybyste srozumitelně a fakticky zkritizoval, co je podle vás jinak, špatně, či co se vám nelíbí, ale současně abyste uvedl i vaše jasné stanovisko, nástin řešení či směr, kterým je podle vás dobré se ubírat. Realita je taková, a to berte jako moji kritiku, že s tím si prostě práci nedáte, vám stačí jen náznak, který pochopí někdy snad jen pan Poláček (viz politický ring jako "drenáž" odvádějící všechny odpady ze společnosti, zde bych opravu rád věděl, kdo kromě mě a pana Poláčka našel sílu a chuť tu vaši z á m ě r n o u zakuklenost louskat), ale jak jsem zaznamenal, i on má s vámi občas problém. Tedy bych vás zde chtěl ve vší slušnosti pouze a jen poprosit a sdělnější postoje, tedy abyste ráčil se z vaší "kazatelny" přece jen o něco hlouběji sklonit dolů k nám, chybujícím smrtelníkům, a přece jen slevil z vaší předokonalé verbální všeobraznosti. Budu vám za to jistě nejen já neskonale vděčen (určitě i pečlivá paní Hájková, někde bych dohledal, že vám také často nerozumí. Ale možná pro vás n e n í ani podstatné, aby vám paní knihovnice rozuměla).

Ano, jsem infantilní, protože na vás ještė vůbec reagují. Takže v letech 1996 až 2004 neklesl počet narozených dětí v prūmėru na devadesát tisíc, drží se pro těch devět let nad průměrem 92 000 s tím, že po poklesu v letech 1998 až 1999 ( dno poklesu 89 471) setrvale stoupá až do roku 2010 (117153) a potom po poklesu stagnuje nad 105 000.
Nikdo nemůže vyloučit, že opravdu jednou klesne počet narozených dětí v ČR na šedesát tisíc, ale určitě to nevyplývá z vývoje posledních tří dekád jako pravděpodobný závěr. A také lze s jistotou říct, že populace ČR zatím nevymírá.

Jsem přesvědčen, že český stát by měl mnohem víc podporovat rodiny s dětmi a považuji za nesmírnou ostudu této vlády, že stæle ještě nevyřešila ani z hlediska rozpočtu bagatelní malér s nedostupností školních obědů pro osm procent dětí. Ale považuji za infantilní lhát a strašit pro dobrou věc a za arogantní myslet si, že mi ty očividné lži někdo uvěří.

Vážený pane Horáku, děkuji za faktickou reakci.

Z hlediska biosféry by asi bylo opravdu vhodné, aby lidstvo snížilo svoji populaci ze současných 7,42 mld. To je srozumitelný postoj. Pokud se ovšem podíváte na "worldmeter":

http://www.worldometers.info/cz/

zjistíme, že počet narozených je celosvětově asi dvakrát vyšší, než počet úmrtí. Jiné stránky pak odhadují, že počet obyvatel planety Země bude v roce 2100 kolem 9–14 mld.:

http://technet.idnes.cz/pocet-obyvatel-zeme-v-roce-2100-dig-/veda.aspx?c=A140918_171459_veda_mla

A tedy ještě upřesnění situace v ČR:

2015 – 10,554 mil. obyvatel

– https://www.czso.cz/csu/czso/obyvatel-ceske-republiky-pribylo

Specialista na natalitu, pan Profant, mě jistě rád zkritizuje a opraví, ale k našemu současnému počtu obyvatel odpovídá pro pouhé dlouhodobé z a c h o v á n í populace (nulový růst, tj. index natality 2,09)

* * * * kolem 150 tisíc obyvatel * * * * *

Současná natalita 110,8 tisíce (2015) je tak podstatně nižší a je na úrovní kolem 1,5.

Mnohé zřejmě mate, že umřelo jen o málo víc obyvatel – 111,2 tisíce, takže z toho zcela m y l n ě (a cynicky) vyvozují – ukázkově viz pan Jedlička v úvodu:

»100 tisíc dětí (ČR) ročně stačí. Více není třeba, lidí je dost a reprodukují se. O žádné vymírání nejde ani náhodou. To neustále dokola omílané číslo 1.4 dítěte na ženu v produktivním věku není fakt, nýbrž odhad...«

že nevymíráme… Což je bohužel v tomto případě doslova fatální omyl. A neznalost.

Abychom pochopili, o co jde, musíme se znovu vrátit k úrovni kolem 150 tisíc, která teprve znamená nulový růst, tedy nevymírání. Jak je možné, že nyní se rodí a umírá cca 110 tisíc, když nulový růst na indexu 2,09 je kolem 150 tisíc? – Zde jde právě o počet 40 tisíc ročně, které přibudou každým rokem skrze prodlužování života:

VÝPOČET: Prodloužení průměrného života o cca 5,3 roku za 20 let, znamená, že neumřelo cca 150 tisíc × 5,3 = cca 800 tisíc lidí, což je, po vydělení 20 roky v průměru cca 40 tisíc lidí ročně (= pouze hrubý odhad).

Takže právě těchto 40 tisíc dětí ročně – 150 vs. 110 tisíc – nám každý rok chybí. A je-li 150 tisíc (nahrubo) dětí ročně index natality 2,09, pak 110 tisíc je náš současný index kolem 1,5.

Jinými slovy to znamená, že 2 rodiny mají dohromady jen o něco málo více, než 3 děti, tedy v průměru má každá druhá rodina jedináčka.

Každému je asi jasné, že tento trend prodlužování života nepůjde donekonečna a prodlužování života se bude postupně snižovat. A možná skrze alergie a další a nové civilizační choroby dojde naopak zanedlouho k regresi.

Podstatné je pochopit, že index natality kolem 1,50 znamená rychlé vymírání, přestože nyní – pouze skrze imigraci cca 16 tisíc ročně – počet obyvatel ČR ještě mírně roste. To ovšem brzy skončí – a možná právě proto je zde ten n e p ř i r o z e n ý sociálně inženýrský masivní proimigrační tlak shora.

Dále ještě ČSÚ uvádí: »V roce 2015 se k nám přistěhovalo 34,9 tisíc osob, což je méně než v roce 2014. Vystěhovalo se 18,9 tisíc osob. Díky zahraničnímu stěhování tak vzrostl počet obyvatel České republiky o 16,0 tisíc. Nejvíce přibylo občanů Slovenska, Ukrajiny a Rumunska.«

_______ Tolik k exaktním faktům. _______

SROVNÁNÍ: Roční počet 35 tisíc imigrantů do ČR rozhodně nesvědčí o tom, že jsme xenofobní národ. USA by pak měly brát přes milion migrantů ročně (na počet obyvatel).

Podle následujícího zdroje chtějí USA brát od roku 2017 až 100 tisíc imigrantů ročně, což je pouhá 1/10 toho, kolik bere nyní naše ČR:

http://www.zet.cz/tema/zahranicni-tisk-usa-prijmou-rocne-sto-tisic-uprchliku-otazka-spoluprace-usa-a-ruska-proti-is-6279

Nevím, zda toto je seriózní zdroj, zde se píše o 250 tisících. Pokud máte někdo lepší zdroj, prosím uveďte:

http://www.breitbart.com/big-government/2015/09/14/federal-data-u-s-annually-admits-quarter-of-a-million-muslim-migrants/

Za zmínku stojí ještě tento odkaz ohledně imigrace:

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Kvalita-nynejsich-imigrantu-je-nizka-pusobi-rozkladne-a-kriminalne-To-zjistili-i-vedci-v-USA-Pokracovani-imigrace-do-Evropy-je-cim-dal-nicivejsi-Ekonom-Kovanda-predklada-jasna-fakta-a-cisla-395847


* * *

A nyní záleží na tom, jak tato fakta budeme chtít interpretovat, což v konečném důsledku povede buď k žádosti na vládu ČSSD, tedy s o c i á l n í demokracie, aby zlepšila postavení mladých rodin – nebo zlepšení situace mladých rodin budeme pokládat za zbytečné, což je ale už pravicový postoj, protože bohatí lidé, jako typičtí voliči pravice, sociální stát nepotřebují.

Přivítal bych, kdybyste nezávisle na vašem hodnocení situace ve společnosti podpořil právě to první stanovisko, vážený pane Horáku. Protože jinak je mi spíše záhadou, proč diskutujete právě zde, na levicovém fóru, které přece má sociální a tedy nepochybně p r o r o d i n n é zaměření v záměru. To pak opravdu nechápu.

– Bakalářská diplomová práce

http://is.muni.cz/th/217394/fss_b/SOC-Bakalarska_prace.doc

Velmi zajímavý odkaz, který ukazuje, že pokud je vůle, tak stát může nastavit v rámci "bio-moci" faktory tak, že mladí lidé mají více dětí. Toto se v dřívějším režimu povedlo. Viz právě 70. roky…

Náš problém je, že dnes zde není vůle (a vidím, že i na tomto fóru) podpořit mladé rodiny. Bohužel. Naše společnost nevidí v podpoře mladých rodin smysl.

* * *

»Článek číslo 3: O mateřském příspěvku

Článek, jehož hlavním obsahem je celý zákon 107 ze dne 8. října 1971 o mateřském příspěvku, začíná alarmující statistikou. Hlásá že přírůstek obyvatelstva v roce 1970 činil pouhé 0,2 %. Populační situace tudíž zůstává nadále nepříznivá a věková struktura obyvatelstva se stále zhoršuje. Čtenářům je pak předložen zákon 107 v plném znění. Ten má být mimořádně závažným opatřením, které má kladně zapůsobit na populační situaci tehdejšího Československa.

Zákon je uveden objasněním jeho účelu takto: „V zájmu zlepšení populačního vývoje se poskytuje ženám, jestliže se věnuji péči o děti a nemají v této době příjem z pracovní činnosti, mateřský příspěvek podle dalších ustanovení tohoto zákona.“

[Zákon 107 § 1 Účel zákona, publikovaný v Děti a my 1972b]. Dále zde čtenáři najdou výčet podmínek nároku na příspěvek, dobu jeho poskytování, výši i změny za kterých by bylo nutné příspěvek vrátit. Součástí je i část pojednávající o promlčení nároku na mateřský příspěvek a o úhradě výdajů vzniklých při poskytování dávky. Druhá polovina textu se zabývá organizací a řízením spojenými s poskytováním mateřského příspěvku.

I toto celé publikování nového zákona o mateřském příspěvku má zcela jasný cíl a účel – doufá se, že se ženy ve fertilním věku po jeho přečtení rozhodnou mít dítě, ať už první nebo další. Jde o čistě informativní publikování nového zákona v jeho přesném znění. Kladný přínos tohoto zveřejnění má spočívat zřejmě především ve snadném přístupu populace k celému znění nového legislativního opatření týkajícího se mateřského příspěvku. «

A ještě tedy pár vybraných čísel, počet narozených dětí v ČR:

1973 – 181 750
1974 – 194 215
1975 – 191 776
1976 – 197 387
1977 – 181 763

1996 – 90 444
1997 – 90 657
1998 – 90 353
1999 – 89 471
2000 – 90 715

Zde vidíme, že vývoj po Listopadu a změna nálady a dalších parametrů ve společnosti současně ovšem a zejména s ukončením propopulační politiky vedlo po 23 letech ke snížení porodnosti na méně než polovinu (!!!).

Podstata přece nespočívá v tom, pane Profante, zda jde o 90 nebo 92 tisíc a zda jsem uvedl roky 1996 až 2004 nebo "jen" 2000. To přece na podstatě nemění zhola nic. Srovnáváme čísla na hladině 180–190 tisíc s hladinou p o l o v i č n í, tedy 90 tisíc.

Musíme vnímat, že loňskou natalitu 110 000 dětí (2015) tvoří z většiny ženy mezi 25–36 roky (viz spodní odkaz na s. 40, aproximace), tedy populace let cca 1979 až 1991:

1979 – 172 112
1980 – 153 801
…
1990 – 130 534
1991 – 129 354

– Během těchto 12 let dosahuje roční průměr téměř na 140 tisíc.

Přehledná statistika zde:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Obyvatelstvo_%C4%8Ceska

A s nástupem svobody po roce 1989, ale hlavně s ukončením propopulační politiky, tedy zejména s ukončením 100 tisícových novomanželských půjček (kolem roku 1992), dochází k prudkému propadů natality na výše zmíněných 90 tisíc.

Již dnes víme, že za 10 let (2025) budou rodit ročníky o 30 tisíc slabší než loni, tedy o průměrném počtu 100–110 tisíc a pokud se populační trendy nezmění (index natality kolem 1,5) pak se narodí ročně kolem 70–80 tisíc dětí.

A za dalších 25 let to bude 50-60 tisíc...
A za dalších 25 let to bude 30-40 tisíc.....
A za dalších 25 let to bude 20-26 tisíc........

* * *

http://popin.natur.cuni.cz/html2/publications/papers/popdev02cz/porodnost.pdf

– Graf na straně 40, srovnání vývoje natality 1990–2000. Zde je jasně vidět, že nedošlo k tomu, co se nám zde celé 90. roky tvrdilo, tedy že ženy budou mít děti jen p o z d ě j i, místo toho došlo jen a pouze k tomu, že velmi mladé ženy mají méně dětí. Proto došlo k poklesu natality.

Jinými slovy: Ty děti, které se dříve rodily velmi mladým ženám 18-26 let tvoří právě tu chybějící 1/3 až 1/4 všech dětí. Starší ženy (po 38) mají jen nepatrně více dětí, než před rokem 1990.

Mnozí si ještě pamatujeme demografku Rychtaříkovou z UK Praha, která se v arogantně cynické pravicové Klausově vládě m a r n ě snažila o sociální propopulační politiku:

ČR má druhou nejnižší porodnost na světě (2003)

http://www.novinky.cz/zena/zdravi/32737-cr-ma-druhou-nejnizsi-porodnost-na-svete.html

* * *

2014: »Průměrný věk žen, které porodily dítě, byl 29,9 let. Ačkoliv jde o nejvyšší počet narozených dětí za 4 roky, jejich počet ani zdaleka nedosahuje počtů z poloviny 70. let minulého století, kdy bylo narozených až téměř 200 tis. Proč tomu tak je, se neví, předpokládá se vliv budování kariéry, získaná svoboda a š p a t n á . e k o n o m i c k á . s i t u a c e mnoha lidí.«

ZDE: http://finance.celkove.cz/clanek/porodnost-v-roce-2014

Německo uvažovalo o částce 250 000 € tj. cca 6,75 milionu Kč jako vyvážení ekonomické hodnoty na jednoho imigranta. Je podivné, že současné vlády nemají ani desetinu či setinu této částky pro podporu domácí natality.

http://www.banky.cz/eu-chce-zavest-poplatek-za-odmitnuteho-migranta

Zde je otázka, zda je to neznalost, hloupost nebo záměr, tedy výše zmíněná "genocida" národních evropských populací.

Pokud bych zde byl na pravicovém fóru, chápal bych, že zde pro jasnou a zřetelnou propopulační politiku, která by dokázala napodobit alespoň z malé části 70. roky, tedy onen populační boom (opravte si rok 1976 na "pouhých" 187 387 narozených dětí) ze 70. let nenajdu pochopení.

Možná nám ale bude tvrdá proimigrantská politika srozumitelnější, když pochopíme, že nadnárodní kapitál ví, že v Africe a jinde ve světě je lidí přebytek, tak proč by měl podporovat přirozenou natalitu v Evropě, když stačí zopakovat stalinskou politiku a s t ě h o v a t národy. – Což se děje, to jsou fakta.

V Africe a jinde je vysoká natalita, tak proč se "nezbavit" těch lidí tím, že je prostě budeme stěhovat do vymírající Evropy. Zde navíc doplní svojí levnou prací výrobu v montovnách a dalších prekarizovaných oborech. Čína je již drahá. – Jistě, ano, toto zní šíleně a vím, že budu mnohými nařčen z konspirace. Jenže proč tedy vlády v Evropě nezmění své politiky tak, aby zde byly lepší podmínky pro mladé rodiny? Víme, že možné to je, ale chybí vůle.

Možná jsme názoru, že obyvatelé ve zdejší české kotlině a moravském a slezském úvalu si zaslouží vyhynout, možná je toto pohled Němců či jiných cizinců, pro které jsme možná tak potřební, jako pro některé Čechy nějací méněcenní "mongolové" nebo křováci.

Jenže vymírají v š e c h n y národy Evropy. Úhrná míra plodnosti 2012 (Eurostat):

Irsko — 2,01
Francie — 2,01
Británie — 1,93
Švédsko — 1,92
Finsko — 1,80
Belgie — 1,78
Dánsko — 1,73
Nizozemsko — 1,72
Litva — 1,61
Slovinsko — 1,58
EU (27) — 1,58
Lucembursko — 1,57
Estonsko — 1,56
Rumunsko — 1,53
Chorvatsko — 1,51
Bulharsko — 1,50
Česká republika — 1,46
Rakousko — 1,45
Lotyšsko — 1,44
Malta — 1,43
Itálie — 1,43
Kypr — 1,39
Německo — 1,38
Slovensko — 1,34
Řecko — 1,34
Maďarsko — 1,34
Španělsko — 1,32
Polsko — 1,30
Portugalsko — 1,28

Zdroj: http://www.cevro.cz/web_files/soubory/ctrnacni-deniky/2014/14denik_10_2014.pdf

Takže pokud odmítneme (z libovolné příčiny) razantní propopulační politiku, která nepochybně možná je a nepochybně funguje, tak vzhledem k výše uvedené realitě musíme pochopit, že současná vlna imigrace je pro někoho (?) zřejmě j e d i n ý m možným dlouhodobým řešením (horizont rok 2100) demografické křivky.

A proto se neřeší p ř í č i n y vlny migrace, kde jsou tito lidé doma, protože samotná vlna migrace je ve skutečnosti cílem, nikoliv problémem. Jedinou faktickou překážkou je odpor "národů" Evropy proti této imigraci. A nyní se hraje o to, zda dojde k podvolení.

Takže ještě jednou
2010 to bylo 117 153 narozených dětí a to po vzestupné dekádě.

Myslím, že v diskusi vlastně nezaznělo, kdy natalita klesá. Těch důvodů je ovšem více a mohou působit pospolu. Rozhodně se ovšem porodnost snižuje v období, kdy se nabízejí četné a dobré ekonomické příležitosti. Podívejme se na případ Polska, které figuruje v žebříčku pana Ruska výše druhé odspoda. Je to přitom stále země s výraznou religiozitou a dosud podstatným průmyslovým i agrárním sektorem. Právě Polsko také bylo ještě před nějakými třemi dekádami co se týče přírustku obyvatelstva evropským premiantem. Co se tedy stalo? Především došlo v Polsku k prudkému růstu životní úrovně. Je známo, že v Evropě prakticky právě jen zde přetrval rychlý růst ekonomiky i po obecném jejím propadu po roce 2009. Konzervativní polská vláda začíná nyní s podporou rodin, jak o tom referuje reportáž na DR. V pořádku. Je však přitom pravděpodobné, že dříve nebo později by tak jako tak v zemi našich sousedů došlo opět k většímu preferování rodinného života. Řeknu to poněkud strohou zkratkou: Někdy je svátek, a jindy pátek. (Přeju hezkou neděli.)

zde prostě nezazní… Stamiliony na imigraci se však našly.

A opravdu nemáte ani trochu pocit, že vědomě vytěsňujete zřejmá f a k t a, která přitom nejsou ani trochu v pořádku?

Již v 90. letech jsme slyšeli, že jde o dočasný pokles, jenže z těch 90 tisíc to sice v jednom roce vyskočilo ještě na zmíněných 117 tisíc (to byl váš svátek), ale nyní dojde k zákonitému poklesu. Pokud zde nebude prorodinná politika. A o ni mi šlo, vidím, že marně.

Jindřich Jedlička - Brno:

Pane Rusku, Neděle, 22.Května 2016, 20:20:41

»Žádáte o to, abychom se vrátili k tématu vymírání. Zdejší diskuse se mají týkat tématu, přesto krátce: To, co píši, není odmítání pomoci rodinám, nýbrž odmítání pomoci bankám (penzijní reforma) pod záminkou "nepříznivého demografického vývoje". Lišíme se v definici slova vymírání. Já mám vzdělání biologické a zemědělské (zootechnika). Pro mne vymírají sumatránští tygři, bornejští orangutani, balijští nosorožci. Existují dvě základní populační křivky (a samozřejmě přechod mezi nimi). Fakt, že člověk jako druh přešel (odlišil se tím od příbuzných lidoopů) k J-křivce, (silně se přemnožuje) sám o sobě vede k následným propadům. Ty jsou ovšem lokální. Fakt, že lýkožrout smrkový několik let po kalamitě z lesa prakticky zmizí, vůbec neznamená, že vymírá. Stabilní populace trvale neroste, trvalý růst je nutně neudržitelný a vede k odporu prostředí. Vámi požadovaná natalita 150 tisíc novorozenců ročně by při nízké dětské úmrtnosti znamenala takový trvalý růst (převyšovala by trvale mortalitu bez ohledu na prodlužování délky života atd.) To je neúnosné, a tudíž nežádoucí. Stabilní populace cyklicky mírně roste a zase mírně klesá (s-křivka).

Natalita kolem 100 tisíc novorozenců ročně není žádným vymíráním. Je to deset milionů narozených za sto let. Při střední délce života (pozor, ona roste) pro jednoduchost 75 let a zanedbatelné dětské úmrtnosti by cokoli nad 133 tisíc porodů znamenalo růst populace. Vašich stopadesát tisíc je prostě cesta do neštěstí.«

ane Rusku, každému leží na srdci něco trochu jiného. Já jsem obecně argumentoval ve smyslu, že neočekávám větší pokles naší populace (spíše naopak) a že ani není nutností, aby ČR soutěžila v četnosti obyvatelstva (třeba s Maďarskem, Řeckem, Portugalskem atp.). Politicky a ekonomicky motivované intervence do rozhodování rodin považuji za potřebné spíše jen v případě hrozby vážné populační nerovnováhy.
Nicméně k Vašemu povzdechu. Nikde jsem nenapsal, že by podpora mladým rodinám neměla (nemohla) být větší. KDU-ČSL se podobně profiluje, ale, pravda, za této vlády by bylo třeba udělat také v předmětné oblasti kroky, které by do jisté míry zavázaly i budoucí exekutivu. Obecně jsem toho názoru, že není špatné, když podstatná část populace dostane od (levicové) vlády dávky, které si nebude chtít nechat jen tak vzít. Rozhodně je to rozumnější politika než mnohé investice do infrastruktury.

Díky za odpověď. Už vás nebudu dále "trápit" dalšími dotazy, tak tedy snad již naposledy. A díky tedy za ujasnění, již se docela shodneme.

Podstatný nesoulad ovšem vidím ve vnímání budoucí natality, tedy v m í ř e propadu. Zde cítím stále snahu ji

a) nevnímat jako závažnou
b) snažit se jej i výpočty opticky zmenšovat (pan Jedlička)
c) jinými slovy bagatelizovat (jednou pátek - jednou svátek, cyklické změny)

Otázka, která je podstatná a kde si můžeme porovnat své myšlení, je, kdy tedy konkrétně by byla překročena hranice, při které je nutné již hlasitě volat POZOR, VYMÍRÁME !

Shodneme se tedy, že zde není nutnost růstu populace, zejména v celosvětové rovině. Zde tedy není problém.

Rozcházíme se však v pohledu, kdy je už propad domácí populace příliš rychlý. Kde je tedy ta hranice? Pokud bude natalita třeba 5 let po sobě o 5 %? nižší, než nulový růst? To asi není problém. Tak snad je tedy problém 10 %? Tedy celá desetina? OK, také ne. Tak snad tedy 20 %? Kdy tu bude místo 5 dětí jen 4? Snad někde tady?

S panem Jedličkou jsme nedospěli ke stejnému pohledu. Já jsem uvedl číslo 150 tisíc, on po přepočítání zvýšil ze 100 tisíc ročně na 133 tisíc. Ty výpočty zde asi nemá smysl ukazovat detailně, ale i panu Jedličkovi vyšlo, že chybí celá 1/4, tedy 25 % populace. A zde se vlastně už shodujeme: 2 rodiny mají dohromady 3 děti, tedy je zde index natality někde k o l e m 1,50 – což znamená velmi rychlé vymírání.

Takže zřejmě ani takto rychlé vymírání není pro vás problém, pane Horáku. Obyvatel neubývá, protože stárneme a cca 15-20 tisíc ročně doplní přirozená imigrace ze Slovenska, Ukrajiny či Rumunska...

* * *

A ještě poznámka k metodice natality a k tomu, co nás mate. Nejvíce nás mate fakt, že skrze relativně rychlé prodlužování života neubývá obyvatel ČR. Zde je nutné pochopit, že natalita 2.0 znamená, že rodina musejí mít 2 děti. Pokud by se lidé dožívali 180 let, stačila by nyní natalita poloviční, tedy pouhé jedno dítě, index 1.0 přičemž by se celkový počet obyvatel nesnižoval.

Měli bychom tedy sledovat nikoliv celkový počet obyvatel, ale věkovou k o h o r t u. Protože samotný termín v y m í r á n í může být velmi snadno přehlédnutý právě nepoklesem celkového počtu (kompenzace stárnutím + imigrací).

A zde jsme opět u srovnání hladin 190 tisíc ze 70. let, cca 146 tisíc potřebných na pouhé dorovnání věkové kohorty a 110 tisíc, což znamená mezigenrační pokles domácí populace o celých 25 %.

* * *

Navíc zde jsou další faktory:

1) jedináčci jsou obvykle sobečtější, nejsou zvyklí se dělit

2) společnosti, v níž mají dvě rodiny jen tři děti chybí "dětská energie", je prostě stará, bez vitality...

Je prostě rozdíl v náladě společnosti, protože když jste např. šli po sídlišti v 70. letech, kdy bylo vidět v kočárcích a na hřištích přes 180 tisíc dětí každý rok, nebo koncem 90. let, kdy jich byla ani ne polovina. Prostě jsou to jiné starosti, jiné myšlenky dospelých atd. Toto velmi podceňujeme.

Takže nejde jen a pouze o demografickou křivku, ale o další průvodní jevy... Místo vitální prorodinné společnosti, máme dnes konzumní a stárnoucí společnost gerontů "s Audi".

Takže jediné tvrdé faktum je, že nevymíráme. Naopak počet obyvatel v České republice stoupl. Česká společnost se ovšem zřejmě bude v příštích desetiletích reprodukovat v určitém rozsahu díky imigraci. Pokud nejsem rasista a nemyslím si, že Ukrajinci, Slováci a Rumuni nejsou lidé (a tuto myšlenku, doufám, nikdo z diskutujích nezastává), pak to nehraje žádnou roli, leda v určité úspoře ve výdajích na vzdělání -- slovenská doktorandka na mé katedře přišla český rozpočet třikrát levněji než její kolegové, kteří chodili od první třídy do českých škol.

Ke stárnutí populace v České republice dochází. Zaplať Bůh, je to dáno průměrným věkem dožití.

Podmínění demografického vývoje strukturou obyvatel lze odhadovat hůře než kdykoliv v minulosti. Jednak se dramaticky pohybuje věk, kdy ženy obvykle mají děti a zvláště kdy mají druhé, popř. třetí dítě, jednak tu hraje zvýšenou roli věk a rodičovské strategie imigrantek.

Takže ještě jednou:
Ano, je potřeba udělat co nejvíc pro mladé rodiny s dětmi, ale

a) nikoliv proto, co vychází v jedné, dnes již zastaralé prognóze (těch 117 000 není zajímavé jako vytržené číslo, ale že vyvrací spolu s předchozími jedenácti lety právě odůvodnění prognozy o strmém populačním sestupu)
a
b) už vůbec ne z pitomých nacionalistických důvodů, které považují etnického Čecha za hodnotnější bytost než cizáka.

Sluší se je podpořit prostě pro zvyšování kvality života v této zemi a protože na to máme a můžeme.

»Takže ještě jednou: Ano, je potřeba udělat co nejvíc pro mladé rodiny s dětmi…« – Díky za tato slova.

Snažíte se opakovaně uvést, vážený pane Profante, že kromě čísla 89 tisíc dětí v roce 1999 zde bylo také i 117 tisíc dětí z roku 2010. Takže kde se onen nárůst vzal? Nu samozřejmě jde po 32 až 34 letech o onen populační "kopec", který přesně odpovídá Husákovým dětem (přesná čísla výše). Nejde tedy o nějakou magii či neznámý vliv, ale o další přímý důsledek vědomé propopulační politiky minulé socialistické vlády. (A vlády se na něj mohly zcela zákonitě připravit, pokud by byl moudré.)

2001 – 90 715
2002 – 92 786
2003 – 93 685
2004 – 97 664
2005 – 102 211
2006 – 105 831
2007 – 114 632
2008 – 119 570 *
2009 – 118 348
2010 – 117 153
2011 – 108 673
2012 – 108 576

K "nám" dnes patří i mladí imigranti, tedy Rusové, Ukrajinci, Rumuni či Slováci, i oni jsou již naši a bydlí zde v ČR již jako noví a často mladí imigranti i oni. Jistě nám po této další multi-kulti shodě nic nebrání, abychom podpořili nejen "našince", ale i ostatní mladé, kteří chtějí mít u nás v ČR děti. Nepochybně k nám imigrují i mladí lidé, kteří si i u nás zakládají rodinu.

A pokud tedy přece jen chceme, aby zde ta mladá dětská vitální nálada byla přítomná a působila svým radostným vlivem, máme na zavedení účinných prorodinných opatření nejpozději k roku 2023 už jen několik let, protože k tomu masivnímu propadu došlo po roce 1991 (1991 + 32 = 2023).

Zůstane-li populační mezigenerační poměr let 1974/2008 tisíc zachován – tedy 194 tisíc / 119 (1,63) –, tak se někdy kolem let 2028–2030 narodí 92 tisíc děleno 1,63 což činí (plus minus autobus) pouhých 56 tisíc dětí. A – jistě – plus děti imigrantů, které jsem zde neuvedl. Pokud se jim narodí 4 tisíce, bude to celkem 60 tisíc. – Toto je velmi reálné číslo.

Zbývá nám tedy jen pár let, abychom si to jednak uvědomili a hlavně abychom se snažili v y t v o ř i t v naší společnosti opravdu vstřícné prorodinné podmínky. Včetně všech imigrantů, kteří k nám do té doby ještě přijdou. – S tím nemám problém, jak mi podsouváte. Jde přece o to, aby se u nás žilo dobře všem.

* * *

Ale možná byste ještě mohl poradit, vážený pane Profante, zda byly nějaké změny ve státní prorodinné politice, nebo zda se něco změnilo v náladě, ve společnosti (pocit bezpečí…), když byla u vlády ČSSD? – Natalita na pár let znatelně stoupla až na 120 tisíc. Nebo je to pouze nahodilá shoda s vládou ČSSD? Když ČSSD byla u moci mezi roky 1998 až 2006?

Byla politika levice a vlády ČSSD tehdy stejně asociální, jako předchozí a následné vlády pravice? Byl mezi nimi nějaký rozdíl? (Víme mj. že ODS po 6 let držela minimální mzdu na 8000 Kč, ale to je jiná věc.)

Nezavedla levice nějakou podporu rodiny, kterou pravice po svém nástupu zase ihned zrušila? (Musíme brát v potaz efekt časového zpoždění každého opatření.)


* * *

A pro srovnání: Na 6 dětí nyní Británie dává ročně 20 000 liber, činí cca 58 tisíc Kč měsíčně… A kromě vitální a pestré anglické populace je zřejmě právě toto primární příčina, proč je v Británii spolu s Irskem a Francii absolutně nejvyšší natalita, tedy přes 1,90…

Vyspělé západní vytvářejí totiž pro své mladé rodiny solidní prorodinné prostředí.

» „Na muslimské ženy připadá v průměru 3,1 dítěte, což je nejvíc ve srovnání se všemi ostatními náboženskými komunitami,“ uvádí autor studie Conrad Hackett. S 2,7 dítěte jsou křesťanky na druhém místě a na třetím hinduistky s 2,4 dítěte. S těmito čísly se lidé bez víry, kteří mají v průměru 1,7 dítěte, nemohou rovnat a v roce 2050 tak budou tvořit asi 13 procent veškeré světové populace. Jen pro srovnání – v roce 2010 to bylo 16 procent.

Muslimové a vysoká porodnost

Na první pohled zanedbatelné čtyři desetiny v rozdílu mezi porodností muslimek a křesťanek budou mít význam na náboženskou skladbu po celém světě. Podle výpočtů budou v roce 2050 tvořit muslimové asi 29,7 procenta světové populace, křesťané pak 31,4 procenta. Nejhojněji zastoupeným náboženstvím se pak muslimská víra při současném trendu stane po roce 2070 (kompletní studii v angličtině si můžete prohlédnout zde).«

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/projekce-zastoupeni-nabozenstvi-v-roce-2050-fix-/zahranicni.aspx?c=A150404_151114_zahranicni_ert

2014: » Demograf a vysokoškolský pedagog Tomáš Fiala se zamýšlí nad přínosy regionálních populačních prognóz, které začátkem letošního roku vydal ČSÚ. Vysvětluje, jakou roli u nás sehrála propopulační politika v 70. letech a jak se změnila zahraniční migrace.

DOTAZ: Má propopulační politika vůbec smysl? Nepřináší více škody než užitku tím, že vytváří generační vlny?

T. FIALA: Současná úhrnná plodnost je však h l u b o k o pod úrovní prosté reprodukce a n a v í c počet žen ve věku nejvyšší plodnosti bude v nejbližších dvaceti letech k l e s a t. Proto si myslím, že vhodná a rozumná propopulační politika by b y l a na místě.

Jednou z možností by třeba bylo více zohlednit počet dětí v důchodovém systému nebo zavést výraznější slevy na daních či na důchodovém pojištění pro pracující rodiče s nezletilými dětmi. «

ZDE: http://www.statistikaamy.cz/2014/03/propopulacni-politika-by-mela-byt-nacasovana/

Turkyně, vysokoškolačky, měly něco přes jedno dítě na ženu už před třiceti lety. Na vyšší číslo to táhly ty negramotné.

Irán je pod reprodukcí a vedení země šílí.

Saudská Arábie měla něco okolo 6,5 dítěte na ženu v roce 2000. Podívejte se kolik má dnes.

Demografický přechod začal v muslimských zemích pozdě, ale je o to rychlejší.

Ne, já se nesnažím úvést. Já uvádím.
A nejde o to, kde se ten nárůst vzal. Jde o to, že pak neproložíte tu vývojovou křivku, ze které Vám vyšel pokles k 60 000.

K té otázce o ČSSD:
Propopulační politika je vždycky jeden z mnoha faktorů ovlivňujících porodnost a málokdy významný. Pravděpodobně nejdůležitějším faktorem babyboomu sedmdesátých let nebyla aktivní propopulační politika, ale centrálně spravovaná bytová nouze. Ta reprodukovala někdejší středověkou patriarchální motivaci, kdy se žena měla šanci stát paní "své" domacnosti až jako matka.
Druhý faktor představovala relativní láce základních potravin (sice udržovaná ze sociálních důvodů negativní daní, ale nezamýšlená primárně jako propopulační opatření), teprve třetí v pořadí byla negativní daň na dětském oblečení a sunaru. Myslím, že příspěvky apod,. byly v porovnání s těmito faktory mnhem méně významné.

Bytová nouze zůstala, ale bez centrální správy má opačný efekt. Opět nejspíše působivější, než přímá propopulační opatření.
Druhý masivní antipopulační faktor je postavení ženy s malým dítětem na trhu práce, ve vysoce kvalifikovaných profesích transformované do kariérových šancí. A u vzdělanější části populace začíná hrát roli rozpad nabídky šancí na vzdělání.

Prostě nejlepší propopulačn politika je ta, která odpovídá na otázku: Jak dítě uživím a vychovám?

Bonusy na daních, porodné apod. neřeší vůbec nic a nevím, jak Vy, ale já jsem potkal hrozně málo třicetiletých, kteří přizpůsobovali své kariérové strategie a osobní hospodaření době odchodu do důchodu nebo jeho případné výši.

Ovšem to, že už není negativní daň na dětskou stravu, oblečení a potřeby, že nemáme školní obědy dotované tak, aby na ně dosáhlo každé dítě a že jsme k tomu nepřidaly ještě svačiny zdarma, že existují doplatky na léky předepsané nezletilým, že nejsou pro řadu dětí dostupné školní kroužky, kurzy plavání atd. -- to není jen uvědomělá antipopulační politika tohoto státu a této sociálnědemokratické a lidovecké vlády, to je asociální zhovadilost, vzhledem k fiskální nenáročnosti podobných opatření neomluvitelná a neodpustitelná.

Vážený pane Profante, děkuji za detaily o možnostech prorodinné politiky. My se zde přece nemusíme ideálně shodnout na tom, zda například masivní výstavba levného a dostupného sociálního bydlení by věc aspoň částečně vyřešila, ale můžeme se aspoň shodnout na tom, že minimálně populační vlny dělají společnosti c i t e l n é problémy, protože jednou jsou školky přebytečné a pak se ruší, pak zase zoufale chybějí, jako je tomu od jejich zrušení dodnes. Podobně jsou problémy na základních školách, na středních školách, ale i na VŠ. Ostatně to potvrzuje i demograf Fiala (výše), že úkolem státu by mělo být omezit populační vlny.

Jedním ze sociálních problémů, o kterém se tu a tam mluví, je trvalá absence sociálního bydlení. A nejde jen o mladé rodiny, ale například o propuštěné vězně, kteří ještě nemají práci. Obvykle bydlí v Azylových domech kdesi za městem (případ Olomouce), ale šanci na samostatné bydlení mají v podstatě nulovou. Což je pro ně z á s a d n í problém.

Pokud by města a obce daly volné pozemsky, pokud by stát dal státní garance bankým na komerční půjčky, mohli by si i sami potřební na brigádách pomoci stavět dostupné sociální bydlení. A pak by mohlo být čisté (neziskové) nájemné v garsonce 2000 Kč a ve 1+1 třeba 2600 Kč a v 2+1 3200 Kč. Což je adekvátní k běžné základní mzdě 10 tisíc hrubého.

Takové dostupné sociální = neziskové bydlení u nás chybí.

Byty se dnes kupují jako investice v nejisté době. Proto je vysoké nájemné, jelikož jsou často prázdné.

»Více než 11 milionů prázdných domů a bytů se vyskytuje v Evropské unii. Je to tolik prázdných bytů, že by v nich bylo možno všech 4,1 milionů bezdomovců v Evropě ubytovat dvakrát.«

»Ve Španělsku jsou rozestavěné byty bourány v demolicích, aby se udržely vysoké ceny už dostavěných bytů.«

http://blisty.cz/art/72279.html

Myslím, že kdyby u nás vznikla na tomto shoda, tak by to všichni (kromě lobby vlastníků a realitek) přivítali, firmy by měly stavební zakázky a vyšší počet bytů by pak vedl i k omezení bytových spekulací.

Ale má to jeden háček: lobby vlastníků bytů nemá zájem na zvýšení počtu bytů, protože by to vedlo k tržnímu poklesu nájemného. Nevíte co s tím? Jak získat pro startovací byty mj. tedy i pro mladé rodiny větší podporu?

A navíc by ti, kdo dnes mají snadné živobytí, kdy zneužívají bytovou nouzi skrze nedostupnost bydlení, měli nižší zisky a museli by se začít živit prací a nikoliv být příjemně "závislí" na rentě z pronájmů. Tedy na pasivních příjmech.

Škoda, že to u nás jasně nepodpoří nějaká autenticky levicová strana. Byla by to navíc účinná prorodinná politika, která by zvýšila i zaměstnanost skrze stavební výstavbu.

A kromě toho by to mělo i další pozitivní efekt: Stát by ročně ušetřil aspoň část z několika miliard, které nyní dává na doplatky na bydlení:

»Oproti loňsku, vláda lehce zvýšila maximální příspěvek na bydlení 2016«

http://kupnisila.cz/prispevek-na-bydleni/

Když se mluví o tom, kolik stojí dítě, většinou se počítají přimé náklady. Tedy jídlo, oblečení, vzdělání.

Na co se zapomíná jsou náklady nepřímé. Tedy ušlé příležitosti.
Tyto náklady jsou dnes, alespoň pro matku, větší, než náklady nepřímé. Existují na to různé statistiky, ale dá se říci, že suma, o kterou žena příjde na ušlé mzdě se rovná ceně domu.

Proto v rozvinutých společnostech platí, že čím je vyšší zaměstnanost žen s malými dětmi, tím vice dětí se rodí.

Co u nás chybí je vysoce kvalitní a cenově dostupná péče o male děti a zkrácené úvazky. Tedy něco, co by matkám umožnovalo neopustit pracovní trh úplně.

Hnutí podporované tak vysokými občanskými sympatiemi by přeci mohlo předložit nejeden dobrý nápad s cílem ovlivnění porodnosti.
Nemluvě o obrovském vlivu ideologické elity hnutí ANO na ceny kvalitních i jiných potravin......bych dodal.

vážený pane Petrasku. Ostatně nejen u tohoto tématu je jasně vidět, jak kdo smýšlí, jaký zájem hájí a proč.

Na jedné straně pragmatici, s hráběmi, které hrabou vždy k sobě (včetně ega a namyšlenosti o vlastní pravdě), na straně druhé ti, kdo hájí slabé, nezaměstnané, kdo vnímají propastný rozdíl v sociálních dávkách, kteří vidí smrt ve válkách a přemýšlejí, jak tyto války ukončit.

Každý k svému ...bych dodal pro změnu zase já. A obecně nejde přece o Babiše, byť se spolu s Ruskem (ehhmm..., tedy zemí Ruskem) stal oblíbeným cílem něčí propagandy.

Pro srovnání:

» Putin propaguje silně rodinu, jako klasickou konzervativní hodnotu a jako základ společnosti. V Rusku se 25. června každoročně pořádá Den rodiny, lásky a věrnosti na den svatých Petra a Fevronie. V Rusku od roku 2007 existuje speciální program podpory mladých rodin, kdy rodiny dostávají za druhé nebo další dítě peníze od státu, ale ne v hotovosti. Říká se tomu mateřský kapitál a rodiny to mohou investovat do bydlení či pro studium dětí. Dnes tato částka činí 429 tisíc rublů, zhruba 250 tisíc korun. Je tam i propagace zdravého způsobu života, sportu a osobního rozvoje. Třeba před týdnem Putin řekl, že úkolem je za pět let zvýšit počet lidí, kteří pravidelně sportují, na 40 procent obyvatelstva, dnes je to 25 procent. Ruská vláda mluví jedním jazykem prosazujícím klasické konzervativní hodnoty. Rusko se stává opravdovým konzervativním státem, kde základem je klasická rodina s maminkou a tatínkem a dětmi, nikoli rodič číslo 1, rodič číslo 2 nebo „přátelé“ jako někde v Evropě.

Zobrazila se tato politika už nějak konkrétně ve stavu společnosti? V zastavení poklesu populace? Mají rodiny více dětí, je méně potratů?

Funguje to. Snížila se úmrtnost, zvýšila porodnost. Konkrétní čísla: Porodnost v loňském roce vzrostla o 3 procenta, navíc ten růst je již několikaletou tendencí, zároveň se úmrtnost v Rusku snížila o 3 procenta. V roce 2006 se v Rusku narodilo 1,4 milionu dětí, v roce 2013 1,9 milionu. Ruská vláda počítá s tím, že v roce 2015 se demografická situace v Rusku stabilizuje a v roce 2025 počet obyvatelstva bude zase 145 milionů lidí.«

Bohužel se zdá, že naše levicová vláda sociální demokracie o podporu rodiny příliš nestojí. Bohatí se postarají sami, ty podporu nepotřebují. A chudí? Na ty se kašle...

Nefunguje to. Rusko nadále vymírá. Denně umírá o skoro tisíc lidí více, než se jich rodí. Průměrný věk dožití mužů je jen 63 let (jeden z nejnižších v Evropě), příčinou je zejména alkoholismus a zhoršující se lékařská péče. Počet obyvatel nadále klesá. Podrobnosti lze snadno dohledat:
http://worldpopulationreview.com/countries/russia-population/

Nejen v RF zůstává svobodným pouze trh a mediální cirkus, ve kterém se rozplývá a mizí rozdíl mezi pravdou a lží.
Blížíme se všeobecné neschopnosti - ať se jakkoliv snažíme - zpochybnit mediálně vytvořený mythos pravdy vůdce.
Jak jinak, když jsme dnes a denně konfrontovaní s výsledky výzkumu veřejného mínění, kterě nás seznamují s přesně takovými náladami, jaká předtím vyprovokovala media.
Putin a Trump a ..........pozdravují.

a současně odmítáme podporu mladých rodin, českých i rumunských, kteří zde žijí. Všech.

Evropa řeší demografickou krizi dovozem cizinců, ale vlastní děti nechce?

A zde se dokola všemi silami kdosi snaží dokázat, že:

a) nevymíráme
b) nemáme málo dětí
c) podpora rodiny je zbytečná (ani v Rusku se to nedaří!)

Atd.

Kam jsem se to dostal?

Není zájem masivně podpořit

• sociální bydlení (mj. pro důchodce, pro propuštěné vězně, ale koneckonců i pro imigranty, ročně jich přijímáme až desítky tisíc)

• změnit sociální systém, novomanželské půjčky považujeme za přežitek

atd. Ti, kdo rozhodují problém nemají. A na ty dole? Na ně se kašle.

Ať žije sociální demokracie!

(strojový překlad:) 9. Noví rodiče v Dánsku získají 52 týdnů placené rodinné dovolené. Noví američtí rodiče nedostanou nic.

Dánská vláda dává nové rodiče v průměru 52 týdnů - celý rok - placené volno po narození dítěte. Tyto 52 týdnů může být přiděleno však rodiče přejí. Vedle 52 týdnů, nové maminky získat 4 týdnů mateřské dovolené před porodem a 14 týdnů po. Dokonce i noví otcové získat další 2 týdny po narození jejich dítěte. Ale tady ve Spojených státech, 1 ze 4 nové matkám vrátit do práce do dvou týdnů po narození dítěte.

To je to, co demokratický socialismus skutečně vypadá. Je to dystopian noční můra, že republikáni dělají to být, nebo ideální představa o tom, co Američané mohli mít, pokud bychom přišli společně a požadoval to od naší vlády?«

http://usuncut.com/world/here-are-9-reasons-denmarks-socialist-economy-leaves-the-us-in-the-dust/

Pokud něko chce podpořit natalitu, musí skončit s představou, že ženám se umožní, aby se svobodně vybraly kariéru a nebo děti, tj. aby si musely vybrat.

Podpořit natalitu znamená podpořit dvoukariérové manželství, tedy ne myšlenku, že dáme rodině peníze, aby matka mohla zůstat s více dětmi deset let doma finančně závislá na hlavě rodiny, naprosto se profesně odrovnala, kromě dětí odřela veškerou špínu domácnosti, neboť je v domácnosti a nic nedělá alternativně méně vydělává, takže malý výdělek musí doma odpracovat a po rozvodu (50% manželství) skončila v naprosté bídě.
Toto je způsob, kterým podporuje natalitu Rusko, tento způsob nefunguje.

Způsob, který funguje je způsob podpory, který má Skandinávie a Francie. Tedy podpora zaměstnanosti matek malých dětí, která je možná díky kvalitní a dostupné péči o předškolní děti, krátkému pracovnímu týdnu (Francie), a zkráceným pracovním úvazkům.... a společenskému klimatu.

Dovoluji si připomenout, že když se u nás zaváděla vícerychlostní mateřská dovolená, tedy možnost volby, žádné nucení, mohla se část obyvatelstva vztekem pominout.

Pro vyspělé západní země platí, že čím vyšší zaměstnanost žen včetně matek malých dětí, tím vyšší počet narozených dětí.

nechť je vedena pokud možno neideologická diskuse. Bohužel součástí ideologické diskuse je i podpora mladých rodin snížením daní. To je už na úrovni Hitlerovy eugeniky.

Ovšem nedomnívám se, že shoda shora na mj. i sociální podpoře mladých rodin v ČR vznikne, protože zákony dělají "nechudí". A nechudí mají jiné priority.

Asi až na 4 nepříliš významné výkyvy, je ta korelace státní podpory rodiny zjevná a průkazná. Přemýšlet můžeme spíše nad tím, proč dobře zaopatření lidé – protože právě oni jsou ti, kdo nastavuje zákony – nechtějí natalitu zvýšit. Buď jsou hloupí, nebo zlí. Logiku v tom nehledejme. A spíše je zde vidět závist naruby: Nechtějí nižším sociálním skupinám dopřát, aby měli prostředky na děti.

www.casodej.cz/OECD-nat.gif

zdroj: https://interaktivni.rozhlas.cz/zakladni-prijem/

Ještě jedna poznámka ohledně natality. Naše vláda je proti vlastním občanům. Jinak by nemohl člen vlády za KDU-ČSL říct toto:

»Ve skutečnosti jsem na tiskové konferenci řekl, že demografické potíže, které naší zemi hrozí v důsledku nízké porodnosti, mohou do jisté míry vyřešit uprchlíci, kteří se v naší zemi rozhodnou zůstat,“ vysvětluje Bělobrádek v prohlášení.«

Vláda neřeší podporu domácí natality, místo toho se smířila s tím, že tento problém pomohou řešit imigranti.

že pokud jde o uprchlíky, v Česku není ani noha.