Slušností proti fašismu

Jan Trnka

Podle některých není fašismus součástí politiky a žádá si proto apolitické řešení. Apolitický antifašismus však není něčím víc než jen rozhořčením se nad narušením klidu.

V pondělí se sešly dva tisíce lidí na náměstí Jiřího z Poděbrad. Všichni chtěli vyjádřit svůj odpor k neonacistickým malůvkám, které se objevily v noci ze soboty na neděli na několika výlohách v Praze.

Demonstrace rozpoutala bitvu. Ne ale společnou bitvu proti fašismu, ale vzájemnou bitvu o to, zda byla sama demonstrace správná, zda ji svolali ti správní lidé, proč nemohla mluvit ta nebo ten, jestli tam bylo rudých vlajek hodně, nebo málo, či zda psanci ještě dnes existují, či zda vyhynuli v devatenáctém století.

Hlavní pohoršení vyvolal výrok „smrt fašismu“, kvůli kterému vládní agentura Hate Free Culture ohlásila, že se dalších demonstrací nezúčastní. Nemálo lidí překvapilo, že demonstrace byla politická, že nešlo jen o srocení tak nějak obecně slušných lidí, které jinak politika nezajímá.

Fašismus, neonacismus nebo rasismus nejsou nějakým nedorozuměním. Nikdo nenastříkal na zeď hákový kříž a šifru 88 jen proto, že se mu nepovedl domeček jedním tahem a o jedničku si spletl letopočet sametové revoluce. Fašismus, neonacismus i rasismus jsou politické postoje, ideologie, které vylučují některé skupiny lidí do kategorie podlidí. Jak se k nim máme postavit?

Vlastně až teď jsem si uvědomil, jak nešťastně pojmenovaná je agentura Hate Free Culture. Nejmenuje se třeba Racism Free, Slavery Free, Sexism Free, Fascism Free. Problémem, který je podle ní potřeba odstranit, jsou nenávist a emoce. Není pak divu, že dojde ke zmatku, když je nenávist naopak na místě.

Copak máme tolerovat nebo milovat genocidu, či ji alespoň ignorovat? Vraždu? Fašismus? Nenávist a intolerance jsou na místě tam, kde žádná tolerance být nemůže.

Žijeme ale v regionu, kde je normou spíše pochopení pro etnickou či sociální nenávist, a kde právě toto pochopení fašisty posiluje. Říci, že ostré odmítnutí všech rasistických a podobných nenávistných směrů je vyhrocováním situace, je pokus o postavení obou stran na stejnou úroveň. Jedni nenávidí uprchlíky, Romy a černochy a ti druzí zas nácky. Tak to ale není. Na jedné straně je nenávist k lidem, na druhé je kategorické odmítnutí nenávistné ideologie.

Demonstrace rozpoutala bitvu. Ne ale společnou bitvu proti fašismu, ale vzájemnou bitvu o to, zda byla sama demonstrace správná a zda ji svolali ti správní lidé. Foto Saša Uhlová, DR

Některé transparenty či proslovy byly prý kontraproduktivní, nebylo přeci potřeba ukazovat své politické postoje, které nás mohou rozdělovat, lepší by bylo jen se sejít a slušně se vyjádřit proti fašismu. Jak se objevilo jinde na Facebooku, máme se spojit proti zlu nehledě na politické smýšlení.

Jenže ideologicky, politicky založená je i ona představa klidného, slušného setkání, na němž se civilizovaně a nekontroverzně vyjádříme proti neonacismu a půjdeme domů. V rámci téhle představy je dáno, co je ve veřejném prostoru přijatelné, jaká hesla mohou zaznít, jaké písně zpívat a zda se může šlapat po trávníku.

Podle této ideologie není fašismus součástí politiky, je to „problém“, který si žádá apolitické řešení. Ale může být apolitický antifašismus něčím víc než jen rozhořčením se nad narušením klidu a poškozením kusu omítky?

Antifašistické postoje jsou součástí vícero politických směrů. Těžko tak může být překvapením, že když se antifašisté sejdou, budou se jejich názory na jiné věci třeba i zásadně lišit. To není chyba systému, ale jeho normální součást.

Politika není expertní hledání toho jediného správného řešení pro každou věc. Nesouhlas s názorem jiného nemusí být jen důsledkem nedostatečného pochopení problému. Politika je soubojem světonázorů, představ o fungování společnosti, stejně jako soubojem zájmů různých skupin obyvatel. A ty se liší.

To ale neznamená, že se nemůžeme spojit proti společnému nepříteli — každý z trochu jiných pozic, každý s jinými politickými představami, ale společně proti fašismu. Jedni přijdou s rudými vlajkami, jiní s černými a další zas třeba s tibetskými. Hrozbě se však postaví společně.

Kdosi v odkazu na pondělní řečníky napsal, že hesla jako „No pasaran!“ se dají tolerovat proto, že se tak nějak ví, že ti skandující „jsou vlastně v pohodě a nemyslí to tak“…

Já naopak doufám, že to tak myslí.

    Diskuse (31 příspěvků)
    MP
    Martin Profant
    April 28, 2016 v 22.51
    Snad to není indiskrétnost,
    ale komu vadilo na protifašistického demonstrací heslo "No pasaran"?
    MJ
    Martin Jiřička
    April 29, 2016 v 19.46
    Vynikající článek!
    Díky za něj! Hlavně se mi líbí ten postřeh, že myšlenka "slušné" demonstrace je vlastně taky politická. To mi nedošlo. A znovu si uvědomuju, jak jsou některé termíny nešťastné. Náckové jsou tzv. "pravicoví extremisté", takže jejich opakem budou ti "levicoví", což je pro ty "liberální" nepřípustné. Ale podle této logiky by ti "uprostřed" byli z poloviny náckové. Dochází jim to?
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    April 29, 2016 v 20.12
    Nedovedu si představit,
    že bych přišel na demonstraci, na kterou "Jedni přijdou s rudými vlajkami, jiní s černými a další zas třeba s tibetskými".

    Co ještě bych měl tolerovat na společné demonstraci? Obrázky Che Guevary? Srp a kladivo?

    Ne. Dovedu si však představit něco jiného. Společnou demonstraci napříč politickým spektrem, na které by vlály české vlajky, vlajky EU, a vlajky NATO.
    IH
    Ivo Horák
    April 29, 2016 v 22.12
    V jednotě je síla (volali jsme v listopadu 1989)
    Pane Kolaříku, ne že bych Vás nechápal, ale bez patřičné velkorysosti by nebyla, a režim v něco takového doufal, ani CH77. A vlastně, při důsledném "prokádrování" petentů, ani jedina větší petice. Nedovedu si představit, jak více usnadnit situaci odpůrcům aktivit, než trváním na tom, kdo tam nesmí být.
    My na to ještě nejsme zvyklí, byť mladí už asi ano, ale na Západě je přece normální ad hoc spojenectví v různosti. Dokonce i (francouzský) prezident a jiné celebrity šli v čele průvodů, s nimiž šel leckdo a které mohly dokonce skončit potyčkami s policií. Jinak se demokracie nezastane nikdo dostatečně. "Rozděl a panuj!" přece platí.
    Musím samozřejmě rozlišovat, na demonstraci řekněme KSČ asi opravdu nepůjdu, ale na demonstraci více subjektů, ne satelitů jedné málo přijatelné strany, klidně.

    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    April 29, 2016 v 23.46
    Pane Horáku, to jste mě moc nepochopil
    Já přece vůbec nechci kádrovat, kdo smí přijít. Ať přijde každý, kdo se chce přihlásit k dané myšlence (např. odporu proti hnědnutí společnosti), ale ať nechá svoje partikulární a rozdělující symboly doma.

    Když připomínáte ten francouzský průvod, co jste tam viděl za symboly? Já si vzpomínám jenom na francouzskou trikolóru.

    Právě proto jsem navrhnul společná shromáždění s českými vlajkami (to bývá přece vždycky při takových příležitostech), a s vlajkami vyšších společenství, kterých jsme členy: Evropské Unie a Severoatlantické Aliance. Tato vyšší společenství jsou také zárukou, že u nás fašismus neprojde. A přece nás spojuje, že jsme všichni jejich hrdými a loajálními občany, že? A naopak, jak víme, fašouni, proti kterým se vymezujeme a proti kterým protestujeme, by z těchto společenství nejraději zdrhli, a přifařili by se někde jinde. No tak jim to ukažme, za jakými hodnotami stojíme, právě těmito vlajkami, které jsou pro ně jako červený hadr pro býka.
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    April 29, 2016 v 23.53
    Jinak v listopadu 1989 pořadatelé pečlivě prověřovali
    kdo s čím chce na shromáždění vystoupit, kdo co chce říci.
    Saša Uhlová, novinářka
    April 30, 2016 v 0.10
    Vlajky NATO?
    Ty by mi zrovna jako demonstrantce vadily. Čímž neříkám, že bych pak kňourala po sociálních sítích, že si všichni nemyslí to, co já. Chci jen říct, že není dobré předjímat, že mé vlastní názory jsou obecně přijatelné.
    MP
    Martin Profant
    April 30, 2016 v 10.0
    Pavlu Kolaříkovi ad 1989
    Prověřovalo se, kdo chce s čím vystoupit? To ano, protože ta vystoupení při absenci přístupu do massmedií dávala revoluci ksicht, ale neprověřovalo se, kdo chce vstoupit (tedy účastnit se).
    Pamatuji diskuse o heslech, vždy neústupně vášnivé, nikdy zakazující, prostě se projasňovalo to, co jsme brali jako společné. Poprvé -- a nejméně do konce prosince 1989 jen jedenkrát -- jsem něco jiného zažil v rozhlase, když jeden z budoucích koryfejů českého antikomunismu, jinak poctivý a slušný chlap, autor krásných a nedoceněných esejů, začal s vážnou tváří vysvětlovat, že tohle by se nemělo říkat, abychom nevyděsili "jezéďáky, co máj v mrazáku půlku praseta a vede se jim jako tomu čuníkovi za živa." dodes si ta slova pamatuju pro zděšení, která ve mně tehdy vyvolala.

    Jinak: Ta demonstrace byla proti organizované intoleranci, která se hákovým křížem sama indentifikovala jako fašistická. Není asi ikoničtější protifašistické heslo než "No pasarán" a dokonce i chvilkové listovaní digitalizovaným selským rozumem (tedy Wikipedií) poskytne osobě alespoň nepříliš funkčně gramotné obraz o tom, jak dalece není tohle heslo identifikované jen s komunismem a anarchismem.
    Nevím sice, co by na podobné demonstraci mohly dělat vlajky NATO, tedy kterou ze spektra různorodých skupin odmítajících nebezpečí hnednutí české společnosti by identifikovaly či co by ohledně odporu k fašismu sdělovaly, ale pokud by to někdo věděl ...

    IH
    Ivo Horák
    April 30, 2016 v 22.46
    Ještě krátké vysvětlení
    Mně se také líbily demonstrace na Letenské pláni, kde vlály jen československé vlajky a lidé tam byli šťastni, že mohli osobně přispět nějakou tou tisícinou promile k velkolepému celku. Dnes je ovšem doba zviditelňování, reklamy a využití každé příležitosti. Průměrná iniciativa má tak tři lídry a tři další aktivisty. Nejít na akci s vlastním "nádobíčkem", tak proč tam vlastně chodit vůbec? Na druhé straně i toto může mít jisté kouzlo.Proč by se při nějaké té akci mělo váhat s představením se širší veřejnosti, se sbíráním podpisů pro něco trochu jiného apod. Důležité jsou především projevy a zde je třeba větší přísnosti: k nenávistným výlevům by docházet nemělo. Ani vůči jedincům sépiového odstínu.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    May 1, 2016 v 1.18
    Tak to je bomba! To je fakt hustokrutopřísný!!!
    Dodneška jsem netušil, že to s tím dělením nenávisti na nenávist odpornou a nenávist pokrokovou myslíte opravdu vážně. Myslel jsem, že vám to vždycky jenom nějak ujede, že to je nedopatření, chyba ve vyjadřování. Ale vy se k té „pokrokové“ nenávisti opravdu hlásíte:

    Agentura Hate Free Culture je prý nešťasně pojmenovaná. Problémem, který je PODLE NÍ potřeba odstranit, je nenávist. (No, to je ale nešťastný omyl!!!)

    „Není pak divu, že dojde ke zmatku, KDYŽ JE NENÁVIST naopak NA MÍSTĚ.“

    Takže, jestli tomu dobře rozumím, ta „odporná“ nahnědlá nenávist se vyhání tou „pokrokovou“ (narudlou) nenávistí. A ta pokroková (narudlá) nenávist je ve skutečnosti slušností. Alespoň podle titulku „Slušností proti fašismu“.

    Já to věděl, já to věděl, já to věděl. Žádná chyba ve vyjadřování! Ruce pryč vod vobou!!!

    Potěš pánbůh!
    + Další komentáře