Člověk má k rodnému městu vždycky pevnou vazbu. Celý život jej táhne silná touha se tam vracet a znovu a znovu zažívat stejné okamžiky jako v dětství a dospívání. Chodit po stejné cestě, po níž chodil na vyučování, navštívit školku, školu, podívat se na místa, kde si jako dítě hrával a kde bydlel. Moje druhé rodné město je Šumperk. Jako bych se tam znovu narodila.

Šumperk je jedno ze vstupních míst do místního pohoří. Často je tedy označován za „Bránu Jeseníků“. Byl patrně založen po polovině 13. století a své jméno získal z německého Schön-Berg — v doslovném překladu „krásný vrch“. Leží na křižovatce cest, které vedou k nejvýznamnějším a nejoblíbenějším údolím a horským sedlům v okolí. Město je navíc celoročním centrem kultury: třeba šumperské divadlo je známé po celé České republice. Každoročně se zde pořádá akce „Město čte knihu“, jejíž součástí jsou různé výstavy a recitace známých děl. Šumperk se proslavil také díky srpnovému mezinárodnímu festivalu folkloru.

U stánků na levnou krásu

Každé ráno jsem stejnou cestou po celé čtyři roky chodila kolem stánku na začátku jedné z ulic. Stánek byl velmi oblíbený mezi nezletilými kuřáky. Paní prodavačka byla milá a ochotná, s úsměvem na rtech, bez problému a bez ptaní každému prodávala oblíbené Startky. U tohoto místa na mě vždy čekala moje kamarádka a doprovázela mě do školy.