Člověk má k rodnému městu vždycky pevnou vazbu. Celý život jej táhne silná touha se tam vracet a znovu a znovu zažívat stejné okamžiky jako v dětství a dospívání. Chodit po stejné cestě, po níž chodil na vyučování, navštívit školku, školu, podívat se na místa, kde si jako dítě hrával a kde bydlel. Moje druhé rodné město je Šumperk. Jako bych se tam znovu narodila.

Šumperk je jedno ze vstupních míst do místního pohoří. Často je tedy označován za „Bránu Jeseníků“. Byl patrně založen po polovině 13. století a své jméno získal z německého Schön-Berg — v doslovném překladu „krásný vrch“. Leží na křižovatce cest, které vedou k nejvýznamnějším a nejoblíbenějším údolím a horským sedlům v okolí. Město je navíc celoročním centrem kultury: třeba šumperské divadlo je známé po celé České republice. Každoročně se zde pořádá akce „Město čte knihu“, jejíž součástí jsou různé výstavy a recitace známých děl. Šumperk se proslavil také díky srpnovému mezinárodnímu festivalu folkloru.

U stánků na levnou krásu

Každé ráno jsem stejnou cestou po celé čtyři roky chodila kolem stánku na začátku jedné z ulic. Stánek byl velmi oblíbený mezi nezletilými kuřáky. Paní prodavačka byla milá a ochotná, s úsměvem na rtech, bez problému a bez ptaní každému prodávala oblíbené Startky. U tohoto místa na mě vždy čekala moje kamarádka a doprovázela mě do školy.

Cestou do „ústavu“, jak se našemu gymnáziu přezdívalo, jsme společně procházely skoro celým městem. Šumperk je místo plné zeleně, krásných parků, sadů a příjemně upravených ulic a uliček. Na začátku pěší zóny, u pošty, je hned několik hospod. Jejich stálí zákazníci nás při odchodu z „noční směny“ vždy slušně zdravili.

Naše cesta pokračovala přes malebné centrum. Hlavní třída, tak zvaný „točák“, je pro mnoho Šumperáků bodem setkávání. Během roku se zde scházejí milenci, kamarádi, známí. V zimě zde stojí vánoční strom, který je pýchou města. Kolem něj se krčí vánoční stánky s pravým svařákem.

Neblaze proslulé inkviziční procesy, které v letech 1679—94 otřásly dějinami města a blízkého okolí, mají svou stálou expozici ve sklepení Evropského domu. Říká se mu Geschaderův dům a z hlavní třídy to k němu není daleko.

Opravdovým probouzením pro nás však bývala vůně čerstvého pečiva z pekárny „U Evičky“, kterou jsme navštěvovaly každý den během naší výpravy do gymnázia. Pekárna přišla ke svému jménu díky mamince naší spolužačky, která zde pracovala.

Kousek opodál stojí hospoda „U Řeka“. Nekuřácký prostor oblíbený hlavně mladými lidmi. V létě, kdy se většina studentů vrací z velkých měst zpět domů, U Řeka místo k sezení nenajdete. Proto většina hostů posedává venku u cesty. Kdybyste v tomto roční období v Šumperku někoho hledali, jako první byste měli prohledat tento podnik. Nejspíš jej tam naleznete. Nejen díky „Řekovi“ jsou šumperské letní večery opravdu kouzelné. Město žije.

I když je pro mě Praha jedno z nejhezčích měst světa, do Šumperka se budu vždy ráda vracet. Jsou tam milí a ochotní lidé, kteří nám pomohli najít druhý domov a pocit, že někam opravdu patříme. Mám zde přátele a rodinu.