Kterak Kladno anektovalo Vrapice
Ivana RecmanováNový týden srpnových fejetonů začíná Ivana Recmanová pohlednicí ze středních Čech. Není všechno doprava, co tu jezdí…
Vrapice, nejsevernější městská část města Kladna, se můžou pochlubit přírodní památkou Žraločí zuby, čističkou odpadních vod, hřbitovem, odborným učilištěm a praktickou školou. Dopravní obsluha, zdá se, tomu nicméně tak úplně neodpovídá.
Krom obligátní mandelinky (jak se v kladenském interdialektu nazývají autobusy městské hromadné dopravy) číslo 4 zde projíždí občasná linka A52, která spojuje Kladno a Středokluky, a také vlaky jedoucí trasu Kralupy nad Vltavou-Kladno, případně dokonce Kralupy nad Vltavou-Praha. Na zdejší zastávce se staví ale pouze na znamení. Možná je to tím, že Kladno-Dubí a Brandýsek, kde vlak staví po Vrapicích, disponují na rozdíl od Vrapic kamennými obchody. Dává to ovšem docela smysl — těžko se půjdu podívat po památkách i nepamátkách, když si tam nebudu moct koupit ani vodu.
Zdejší vlaková zastávka ale nebyla v minulosti důležitá jen pro Vrapice. V dávné minulosti, kdy byly Vrapice součástí obce Stehelčeves, tvořila zastávka důležitý dopravní uzel, který podle Wikipedie zajišťoval obsluhu přilehlých kladenských dolů. Tehdy se ale zastávka jmenovala Buštěhrad — možná proto, že Buštěhrad je větší než Vrapice a Stehelčeves dohromady a potřeboval nějaké dopravní spojení s okolním světem.
Pokud by se někdo chtěl dostat ze zastávky do Buštěhradu, čekal by ho ale dlouhý výlet. Ze zastávky, která sídlí na okraji lesa, je nutno sejít dolů do obytné zóny a poté se vydat po silnici okolo hřbitova až na kraj městské části, kde vysoký most odděluje Vrapice od civilizace. Poté, co cestovatel podejde most, půjde podél silnice, kde si s ním pozdravy vymění akorát stará boží muka. Na křižovatce se vydá doleva a dorazí do města.
Stehelčeves je o poznání blíže — pokud člověk sejde na hlavní silnici, půjde dál směrem od Kladna, mine čističku odpadních vod, podiví se nad velikostí Buštěhradské haldy (která ani tak na území Buštěhradu neleží) a za chvíli dorazí do vesnice. Na druhou stranu, ze Stehelčevsi je to beztak blízko do Dřetovic, kde se nalézá další vlaková zastávka na téže trati.
Že je Buštěhrad daleko a Vrapice jsou blízko, si Kladno uvědomilo velmi brzo, a proto Vrapice anektovalo. Od té doby se zastávka jmenuje Kladno-Vrapice, a vzpomínky na Buštěhrad jsou tak uchovány už jen v archivních jízdních řádech.
Na druhou stranu, Kladno nebylo hloupé a tušilo, že kdyby Buštěhrad odřízlo od spojení s okolním světem, došlo by nejspíš k meziměstské válce. A tak tedy Buštěhrad obsluhuje několik autobusových linek na trase Kladno-Praha, takzvané „polorychlíky“ a „ploužáky“. Polorychlíky staví po cestě na Buštěhradě, v Lidicích a v Makotřasech, ploužáky ještě v hromadě dalších obcí. Místní si tedy nemohou na špatné dopravní spojení stěžovat — dokonce jsou na tom lépe než obyvatelé Vrapic.
A tak tedy vrapičtí obyvatelé, kteří dávno získali vlakovou zastávku, vlastně utržili Pyrrhovo vítězství — vlaky k nim jezdí, ale k čemu jim to je, když jen párkrát denně a navíc se musejí zastavit na znamení? Jak se říká, není všechno zlato, co se třpytí — a zde možná i „není všechno doprava, co jezdí“.