Že mám vybrat jenom jedno místo? No dobrá.

Půlka pracovního týdne, tedy středa. To je tak akorát čas začít burcovat kamarády, freneticky rozesílat sms zprávy přibližně tohoto znění: „Co víkend? Ádr?“ Při vyťukávání písmenek na telefonu nevědomky nadzvednu dvakrát za sebou významně obočí nebo uličnicky, případně spiklenecky zamrkám — alespoň tedy myslím, že tak nějak při tom vypadám. My kluci a holky, co jezdíme do Ádru, totiž víme…

Vlastně jsem už dávno ztratila představu o tom, jakým způsobem o svém volném čase smýšlejí nehorolezci. My totiž chceme mimo pracovní dobu za každou cenu do hor nebo skal. A mezi těmi všemi, po nichž se lze sápat vzhůru, pro mě Adršpach zaujímá speciální místo.

Národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály leží v severo-východních Čechách, něco přes dvacet kilometrů od města Náchod. Z Náchoda směrem do Adršpachu projedete mimo jiné Policí nad Metují, kde mají muzeum stavebnice Merkur, Jiráskovým Hronovem a Teplicemi nad Metují, odkud se vstupuje do Teplických skal.

Adršpašsko-teplické skály jsou skalní město se stovkami nebo spíš tisícovkami roztodivně tvarovaných pískovcových věží. Mnohé z nich si vysloužily pojmenování podle toho, čemu se podobají: například Milenci, Starosta a Starostová, Cukrovarský komín, Krakonošova lenoška, Džbán, Čertův most, Sloní náměstí, Indián.

Turisté se mezi nimi mohou procházet po značené trase, při spojení Adršpašských a Teplických skal dokonce vznikne moc pěkná celodenní tůra, vhodná i pro horké letní dny. Na sobě těsně namačkané věže zaručují stín i chlad — někde až nečekaný. V uzoučké soutěsce známé jako Sibiř v Teplických skalách zůstává sníh do pozdního jara nebo i do začátku léta a během horkého dne zde může být klidně jenom deset stupňů.

Stín a vlhkost u pat skalních věží znamenají, že zde najdeme rostliny typické spíš pro vyšší nadmořské výšky.