To je hezkej text, díky!

Extrém, který se podařil našim aktivistům: Romové žijí pocitem, že jim Gadžové ubližují a že za to, jak nyní žijí, nemohou oni sami, ale Gadžové. I když mají v lecčem pravdu. Říká se, že Romové jsou jako děti. Který aktivista by své děti neustále vodil za ručičku a nepřipravoval je pro praktický život? Asi žádný. Přesto se k Romům takto chovají. Zbavují je prakticky snahy aktivně přistoupit ke svým životům. Jsou na to navíc pyšní a a za to dobře honorovaní. Děs.
Navíc pak udržují v Romech pocit pernamentního ublížení. V praxi to pak vypadá tak, že otec dvou malých Romů, kteří kradou jak straky, při projednávání jejich trestné činnosti, po celou dobu jednání křičel, že ostatní jsou z.....í rasisté a že si to s nimi vyřídí.
Povzbudivé pro tento pocit ublížení jsou i filmy, v níchž se vypíchne vzácná vyjímka, a budí se jí dojem, že všichni Romové se snaží pracovat a nemohou jen kvůli Gádžům. No co, jsou na takové filmy granty a že nadělají víc škody, než úžitku, neboť zkreslují notně realitu, tvůrce netrápí. Penízky v kapse umlčí svědomí.
Ve stavu, do jakého Romy dostali všichni ti "dobráci", kteří je odnaučili se o sebe postarat, odnaučili je pracovat, je téměř nemožné, pokusit se je začlenit do společnosti. Jsou navyklí životu na dávkách, naučili se, jak se dostat ke všem těm "sirotčím" důchodům, "ošetřovatelským" dávkám pro prarodiče atd. V tomhle jsou již mistři. Bohužel pro ně i pro nás.
Neboť na tohle nepotřebují ani úspěšně absolvovat povinnou základní docházku, což vědí a řídí se tím. Jejich přístup k dětem postrádá pocit zodpovědnosti vůči nim, neboť stát se postará. Výchova dle toho vypadá. Porodnost taktéž.
Jenže šrouby se utahují. Platí víc než jindy, že "kdo chvíli stál, již stojí opodál". Ti, kteří nechavají Romy stát, se sice dobře zabezpečují, ale škoda vzniklá jejich činností narůstá.
Slovenští Romové sice někde ve Zvolenu žijí jako zvířata, ale chodí už k nám za prací. To já vidím jako strašně důležité. Důležitější než to, zda mají doma vymalováno. Jenom práce může Romy začlenit do společnosti. Jenom život za vlastní vydělané peníze v nich vypěstuje pocit odpovědnosti za sebe, za své děti, pozvedne je. Pokud tuto základní pravdu aktivisté nechápou, měli by svůj altruismus napřít jiným směrem. Nebo nedělat nic. Je to lepší než trvale škodit. Furt platí, že aktivní blb je horší, než školený diverzant.
PS. Vím, že to, co jsem psal, se nevztahuje na všechny Romy. Je škoda, že aktivisté s těmi začleněnými nepracují jako s pozitivními vzory. Pokud ano, tak zřejmě málo. Ale to je dáno nemotivačností systému. Pokud je aktivista placen za to, že vydává brožůry a vodí malé Romy do Zoo, proč by měl dělat něco jiného?

Souhlasíte s tvrzením, že pokud se o jedno pracovní místo uchází gadžo a Rom, dostane ve většině případů přednost gadžo, a to nikoli na základě svých větších dovedností, ale jen na základě toho, jak vypadá?

Většinová zkušenost majority bohužel i tohle předurčuje.
Nicméně vraťme se k pracovním příležitostem. Opět se budu opakovat. Proč si musí můj bývalý zaměstnavatel řadu let vozit pracovníky, a z toho ve velké míře Romy, ze Slovenska, když je u nás tolik Romů /a nejen jich/ bez práce? Věřte, že to není v žádném případě nízkou mzdou, platil vždy zaměstnancům slušně! A jestliže bez problémů zaměstná Romy ze Slovenska, kterým musí navíc zajistit ubytování, proč by nezaměstnal naše Romy? Tady to není o tom, jak kdo vypadá, tohle s rasismem nemá nic společného.
Jeden čas si museli nezaměstnaní donést na ÚP 3 potvrzení z firem, že pro ně není práce. Romové z našeho okresu si k nám nechodili pro práci, chodili si pro potvrzení, že práce není. Když jim kolega řekl, že potvrzení nedostanou, ale práci ano, už jsme je neviděli. Do práce nastoupila, co pamatuji, jen jedna mladá Romka. Pracovala asi dvě hodiny, pak si sedla a usedavě plakala. Zbytek dopoledne. Pak jí jel vlak, takže odjela a už jsem jí opět nikdy neviděli.
Abych ale nepaušalizoval. Podobné případy jsem měli i s Gadži. Ovšem zatímco z nich se takto chovalo zhruba 20-30 %, Romové byli stoprocentní. Tedy naši, ne slovenští.
Na Slovensku asi nemají tolik neziskovek a tak se jejich Romové naučili pracovat. Jak vidno, ušetřili bratři Slováci dvakrát a ještě tím udělali pro Romy to nejlepší, co mohli.

Ale to víte, že mají na Slovensku neziskovek jak když máku naseje. Netěšte se, neziskovky jsou dneska všude, důsledek globalizace. A lidí, kteří vědí, že člověk, který dře jako vůl, je osel, najdete taky všude dost. Oni jsou lidé všimavé potvory a docela rychle postřehnou, že když se necháš dřít jako hovada, tak tě taky tak platí.

O počtu "neziskovek" na Slovensku nemám šajnu, takže je možné, že se mýlím. V každém případě slovenští Romové jezdí za prací k nám, což je pro ně pozitivní. Někdo je k tomu musel pohnout. Nám se takový impuls nepovedl.
Myslím, že naši Romové nejsou tak uvědomělí, aby odmítali práci kvůli tomu, že se domnívají, že je někdo chce vykořisťovat. Nepracují, protože nemusí. Babička paterčat přece odmítla se o ně starat za 10 tisíc měsíčně s tím, že se jí to nevyplatí. Kdyby byl systém funkční, nemusel by tu trapnost vidět stát v téměř přímém přenosu.
Já bych se chtěl vrátit k práci jako takové. Věřím, že práce polidštila opici. Že i při jednoduchých pracovních pracovních úkonech se člověk rozvíjí. Že pocit vykonané práce člověka těší. V práci získá sociální kontakty. Vypracuje si velmi důležité pracovní návyky. Naučí se úctě k práci druhých, úctě k hodnotám. Jeho děti v něm získají potřebný vzor. On získá pocit, že zde není zbytečný. Stoupne sám u sebe na ceně. Jeho okolí jej uznává, respektuje. Stoupá na společenském žebříčku, neboť přestává být sockou.
Počítal jsem to zde již 100x. Počet našich nezaměstnaných a počet zaměstnaných cizinců na nenáročných pracovních zařazeních. Ať aktivisté zajistí Romům práci a začnu si jich vážit. Chodit si s nimi popovídat mohou až po té práci.