Mám rád místa, kde je vidět, co si někdo myslel o sobě a o světě. Místa si čtu, z pozice šťastného bezdomovce, jak říkal Jiří Gruša. Když je člověk šťastným bezdomovcem, vlastní spousty míst, která jsou mu rozprostřenými dílčími domovy. Většina mých míst leží v českém pohraničí, postavili je čeští Němci, kteří se kulturou opouzdřovali v podmínkách, kde se těžko žilo.

Jízdárna ve Světcích u Tachova, se zbytky kláštera a nedostavěným zámkem patří k místům, která jsou dobrá ke čtení. V mé mentální mapě jízdárna patří k pozoruhodným zbytečnostem vypovídajícím o reprezentaci jednoho nafoukaného zpátečníka.

Stavebník jízdárny Alfred Windischgrätz (1787-1862) byl zpátečníkem velmi reprezentativním. Za člověka považoval feudály od barona výše. Jako voják opakovaně zachraňoval Rakousko, v roce 1848 zatlačoval revolucionáře v Praze, Vídni i Budapešti.

Jízdárna ve Světcích je druhá největší v Evropě. Šedesát metrů dlouhá, padesát dva metrů široká, strop ve výšce šestadvaceti metrů. Zámek, který rod stavěl nad jízdárnou, zůstal nedostavěný a dnes je příjemnou ruinou, ze které rostou stromky.