Dukova lůza

Josef Nerušil

Pražské arcibiskupství vydává reakci na dvojici textů publikovaných autory našeho deníku. Lukáš Senft a Ivan Štampach podle něj úplně dezinterpretovali slova kardinála Duky.

Jednomu nacistickému pohlavárovi je přisuzován výrok, že „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. Ve skutečnost se ani nemusí jednat o lež, ale i jen o pouhou nepravdu, danou neznalostí nebo nedostatečným vhledem do tématu. Přestože v poslední době zažíváme inflaci všemožných komentářů, polemik a debat nad nejrůznějšími tématy, občas to vypadá, že naše schopnost rozvinout kvalitní dialog se blíží nule. V dialogu totiž nejde jenom o prosazování „svých“ pravd, ale také o pozorné naslouchání názorovým oponentům a přemítání nad jejich argumenty.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Pozorného debatéra spravedlivá kritika nepohorší, ale posune o krok kupředu. Potíží však je, že často jednáme pod vlivem nejrůznějších dojmů. Nebudu polemizovat s názory Lukáše Senfta, zda neoliberalismus jakkoliv vychází či nevychází z křesťanství — stejně bychom mohli vzpomenout i okřídlený výrok, že Kristus byl první marxista, encykliku Rerum Novarum a jiné „prohřešky“, kvůli kterým na pravici viní církev z přílišného socialismu. Jde mi spíše o způsob jeho „selektivní“ práce se snadno dostupnými a ověřitelnými fakty.

Upozorňuje-li tedy autor na Dukovo povídání s prezidentem Klausem, považoval bych přinejmenším za novinářsky korektní (a zvláště pak profesionální), aby také dodal, že Duka ve stejném cyklu na ČT dělal rozhovor s Václavem Havlem, Jiřím Stránským a dalšími.

Stejně tak je z opačného spektra potřeba vědět, že kardinál Duka téměř nejčastěji (a ochotně) poskytuje rozhovory deníku Právo, na pozvání se účastní nejenom prestižních akcí (např. na Vítkově), ale i politickou reprezentací opomíjeného pietního aktu v Letech, dlouhodobě se setkává a obědvá s bezdomovci (zde nebo zde) , čtvrtinu svých příjmů věnuje na dobročinné účely a v rozhlase se zamýšlí nejenom nad kulturou protestu, ale také opakovaně odsuzuje zneužívání exekucí ve prospěch obohacování jedinců (zde a zde).

Osoba kardinála, která se má v úvahách autora stát předmětem veřejného pohoršení se tím dostává do úplně jiného světla, než by si přálo jeho přesvědčení. Nejinak je tomu i s oním údajným výrokem o „odborářské lůze“ — který ve skutečnosti nikdy nezazněl, a už vůbec ne v kontextu, jaký se mu přisuzuje.

Pomineme-li titulek, který ke komentáři kardinála Duky přidala redakce ČRo, slovo „lůza“ kardinál nikdy nepoužil: do úst mu je vložil až jeho bývalý dominikánský spolubratr Odilo Štampach. Není důvod Odilo Štampacha vinit, že by měl kvůli okolnostem svého odchodu z Římskokatolické církve na kardinála „pifku“ a chtěl mu škodit (Duka se mu naopak snažil do posledních chvíle pomoci), spíše v rozjitřené atmosféře demonstrací smíchal dohromady několik jen zdánlivě souvisejících dojmů.

Kardinál ve skutečnosti nemluvil o odborářské demonstraci, ale obecně o kultuře protestu; nepoužil slova „lůza“, ale „ochlokracie“ (což je něco — byť jen trochu — jiného) a svá slova nemohl směřovat k odborářské demonstraci už jenom kvůli tomu, že se glosa nahrávala asi s třítýdenním předstihem, tedy v době, kdy ještě nebylo o zmíněné demonstraci vidu ani slechu.

Pomineme-li titulek, který ke komentáři kardinála Duky přidala redakce ČRo, slovo „lůza“ kardinál nikdy nepoužil: do úst mu je vložil až jeho bývalý dominikánský spolubratr Odilo Štampach. Foto Draceane/Wikipedia

Publikace komentáře den po protestu tak byla souhra náhod, která však nic nemění na tom, že kardinál Duka svá slova směřoval v obecné rovině k situaci, kdy se to na veřejnosti jen hemžilo nejrůznějšími iniciativami, protestními uskupeními a dalšími akcemi všeho druhu (vzpomeňme např. Holešovskou výzvu, ProAlt, iniciativu D.O.S.T. apod.).

Ať se to někomu líbí nebo ne, je tu stále více než milion katolíků, kteří mají právo na to, aby hlas kardinála, primase českého a jejich nejvyššího reprezentanta v této zemi k závažným společenským otázkám veřejně zazněl.

Originální znění Glosy ze dne 25. května 2013 si každý může přečíst (či poslechnout) na webu ČRo. Inkriminovaná citace poté zní: „Nevadí mi protesty, ale vadí mi množství projevů, které už dávno překročily míru pokojného protestu a staly se projevy hrubiánství a vulgarity. Tím se protest sesouvá z roviny demokracie do roviny ochlokracie. Vím, že to není záměr většiny demonstrujících, ale bylo by na straně organizátorů, aby si této skutečnosti více všímali.“

Nepřesnou interpretaci kardinálových slov považujeme za maličkost — přesto bychom ale apelovali, aby se diskuze nevedla v duchu úvodního odstavce, kdy se i zkušení diskutéři jako Ondřej Slačálek, Václav Krajňanský, Jiří Silný, Lukáš Kraus nebo Lukáš Senft stávají obětí mediálních zkratek a dezinterpretací.

Argument, že Duka se v glose jen alibisticky vyhnul termínu „lůza“ korektnějším opisem není na místě: každé slovo má svůj význam, každé se hodí pro jinou příležitost. Kdo prošel studiem teologie (jako Ivan Štampach), by pak upřesnil, že biblické užití slova „ochlos“ lze překládat jako lid; dav; lůzu — v uvedeném pořadí. To však nic nemění na skutečnosti, že snaha o interpretaci Dukova komentáře ve vztahu (výlučně) k odborářské demonstraci není validní už od samotného počátku.

    Diskuse
    JV
    May 15, 2015 v 9.55
    Jádro problému
    Víte pane Nerušile, ono lze vést pře o významech slov, o souhrách náhod různých vyjádření s konkrétními událostmi, také o tom, jak to či ono bylo myšleno atd. a tak do nekonečna. Lze také porovnávat stupně příklonu k té či oné straně rozdělené společnosti.

    Co se však vymyká výše uvedenému způsobu pozorování, je obraz, jaký člověk, který významným způsobem působí ve veřejném prostoru, o sobě vytváří. A tady je prostě nesporně velký rozdíl mezi obrazem papeže Františka a kardinála Dominika Duky.

    Myslím, že v tom je jádro problému.

    S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal
    MP
    May 15, 2015 v 11.16
    Jsem rád, že se to všechno tak hezky vysvětlilo
    Jen jedno mi vrtá hlavou. jak jinak než jako "lůza" se dá do češtiny přeložit slovo "olchos", které pan kardinál podle tohoto článku použil v složenině ὀχλοκρατία?
    Josef Nerušil tvrdí, že je to něco jiného. Jako tolerantní člověk mu chci věřit, ale byl bych přeci jen vděčný, kdyby to trochu zdůvodnil. Anebo sprostota není sprostota, když se to řekne starořecky?
    PK
    May 15, 2015 v 11.51
    Pane Profante
    Ptáte se špatně. Správná otázka má směřovat na ty, kteří vědomě vyměnili ta 2 slova. A ta správná otázka je úplně jednoduchá, neboť jednoslovná: Proč?
    JN
    May 15, 2015 v 11.53
    Pastýřský list nebo politická agitka?
    1. ledna 2012 jsem byl v kostele. Vnímal jsem posvátnou atmosféru místa a slavnostní novoroční náladu. Najednou však slyším toto: "Zvlášť radostně vítám zájem dětí a škol a je spravedlivé poděkovat učitelům i ministerstvům školství a kultury za jejich přínos k oslavám."
    Bylo to v době, kdy ministrem školství byl odvolaný - neodvolaný Josef Dobeš, podle tehdejšího prezidenta Václava Klause "nejlepší ministr školství", na ministerstvu školství dále působil až do konce roku 2011 kontroverzní Ladislav Bátora a Dobešovým poradcem byl Václav Klaus ml. Ministrem kultury byl pro změnu Jiří Besser, který po četných skandálech nakonec sám odstoupil na konci roku 2011. Těmto všem lidem tedy kardinál Duka děkoval!
    V kostelích pražské arcidiecéze byl totiž čten novoroční pastýřský list Dominika Duky, který dále pokračoval: "...Druzí zneužívají nejednou velmi sobecky výdaje státu na sociální potřeby a chtějí z nich urvat co nejvíc, aniž by se přičinili svou prací o zvýšení národního důchodu..."
    To už na mě bylo opravdu moc, byl jsem znechucen a snad bych byl raději z toho kostela odešel! Domnívám se, že takovéto politické agitky a vyjadřování politických postojů do posvátného prostředí kostela nepatří a kardinál Dominik Duka se tím v mých očích zcela zdiskreditoval. Dodávám, že na podzim toho roku byly schváleny tzv. církevní restituce.
    MP
    May 15, 2015 v 14.51
    Pavlovi Kolaříkovi
    Ta slova ale nikdo nevyměnil. Olchokratie se tradičně do češtiny překládá "vláda lůzy" a slovo olchos "lůza". Otázka zní, proč se Josef Nerušil domnívá, že se mají v Dukově případě překládat jinak? Anebo proč si myslí, že se to nemá překládat?
    PK
    May 15, 2015 v 15.42
    M. Profantovi
    Ale ne. Někdo prostě místo aby citoval, vyměnil slova. Proč, když je to totéž?

    A ještě: proč trváte na tom, aby autor článku znovu zopakoval poslední odstavec?
    PK
    May 15, 2015 v 15.55
    Ještě M. Profantovi
    Čímž ovšem neříkám, že se 100 proc. s autorem ztotožňuji.
    PK
    May 15, 2015 v 16.4
    Např. obhajoba pozvání V. Klause
    do "svátečního rozjímání" je naprosto bizarní.
    MP
    May 15, 2015 v 17.52
    Pavlovi Kolaříkovi
    Opakovat ten poslední odstavec klidně můžete, ale moc se tím nezmění. Přenechám biblistům, aby diskutovali o tom, zda v onom argotu, který vedl sv. Jeronýma k otázce, proč Duch Svatý používal tak úděsnou řečtinu, lze někdy také Olchos překládat jako lid. V slově olchokracie, které nepochází z koiné a v bibli se pokud vím nevyskytuje, takto překládat nejde a z Dukovy věty je zřejmé, že si to nemyslel: demokracie může sklouzávat k olchokracii jen tehdy, pokud mají démos a olchos různý význam.
    Bohužel se zdá, Nerušilovo vysvětlení v posledním odstavci patří do jedné rodiny s Ovčáčkovým hledáním Peroutkových článků.
    May 15, 2015 v 18.0
    Ochlokracie=demokracie?
    Pokud pan Nerušil má pravdu v tom, že prvním významem slova "ochlos" je lid, pak je ochlokracie jen jiným názvem pro demokracii. Co má kardinál Duka proti demokracii?
    + Další komentáře