Jednomu nacistickému pohlavárovi je přisuzován výrok, že „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. Ve skutečnost se ani nemusí jednat o lež, ale i jen o pouhou nepravdu, danou neznalostí nebo nedostatečným vhledem do tématu. Přestože v poslední době zažíváme inflaci všemožných komentářů, polemik a debat nad nejrůznějšími tématy, občas to vypadá, že naše schopnost rozvinout kvalitní dialog se blíží nule. V dialogu totiž nejde jenom o prosazování „svých“ pravd, ale také o pozorné naslouchání názorovým oponentům a přemítání nad jejich argumenty.

Pozorného debatéra spravedlivá kritika nepohorší, ale posune o krok kupředu. Potíží však je, že často jednáme pod vlivem nejrůznějších dojmů. Nebudu polemizovat s názory Lukáše Senfta, zda neoliberalismus jakkoliv vychází či nevychází z křesťanství — stejně bychom mohli vzpomenout i okřídlený výrok, že Kristus byl první marxista, encykliku Rerum Novarum a jiné „prohřešky“, kvůli kterým na pravici viní církev z přílišného socialismu. Jde mi spíše o způsob jeho „selektivní“ práce se snadno dostupnými a ověřitelnými fakty.

Upozorňuje-li tedy autor na Dukovo povídání s prezidentem Klausem, považoval bych přinejmenším za novinářsky korektní (a zvláště pak profesionální), aby také dodal, že Duka ve stejném cyklu na ČT dělal rozhovor s Václavem Havlem, Jiřím Stránským a dalšími.

Stejně tak je z opačného spektra potřeba vědět, že kardinál Duka téměř nejčastěji (a ochotně) poskytuje rozhovory deníku Právo, na pozvání se účastní nejenom prestižních akcí (např. na Vítkově), ale i politickou reprezentací opomíjeného pietního aktu v Letech, dlouhodobě se setkává a obědvá s bezdomovci (zde nebo zde) , čtvrtinu svých příjmů věnuje na dobročinné účely a v rozhlase se zamýšlí nejenom nad kulturou protestu, ale také opakovaně odsuzuje zneužívání exekucí ve prospěch obohacování jedinců (zde a zde).

Osoba kardinála, která se má v úvahách autora stát předmětem veřejného pohoršení se tím dostává do úplně jiného světla, než by si přálo jeho přesvědčení. Nejinak je tomu i s oním údajným výrokem o „odborářské lůze“ — který ve skutečnosti nikdy nezazněl, a už vůbec ne v kontextu, jaký se mu přisuzuje.

Pomineme-li titulek, který ke komentáři kardinála Duky přidala redakce ČRo, slovo „lůza“ kardinál nikdy nepoužil: do úst mu je vložil až jeho bývalý dominikánský spolubratr Odilo Štampach. Není důvod Odilo Štampacha vinit, že by měl kvůli okolnostem svého odchodu z Římskokatolické církve na kardinála „pifku“ a chtěl mu škodit (Duka se mu naopak snažil do posledních chvíle pomoci), spíše v rozjitřené atmosféře demonstrací smíchal dohromady několik jen zdánlivě souvisejících dojmů.

Kardinál ve skutečnosti nemluvil o odborářské demonstraci, ale obecně o kultuře protestu; nepoužil slova „lůza“, ale „ochlokracie“ (což je něco — byť jen trochu — jiného) a svá slova nemohl směřovat k odborářské demonstraci už jenom kvůli tomu, že se glosa nahrávala asi s třítýdenním předstihem, tedy v době, kdy ještě nebylo o zmíněné demonstraci vidu ani slechu.

↗

Pomineme-li titulek, který ke komentáři kardinála Duky přidala redakce ČRo, slovo „lůza“ kardinál nikdy nepoužil: do úst mu je vložil až jeho bývalý dominikánský spolubratr Odilo Štampach. Foto Draceane/Wikipedia

Publikace komentáře den po protestu tak byla souhra náhod, která však nic nemění na tom, že kardinál Duka svá slova směřoval v obecné rovině k situaci, kdy se to na veřejnosti jen hemžilo nejrůznějšími iniciativami, protestními uskupeními a dalšími akcemi všeho druhu (vzpomeňme např. Holešovskou výzvu, ProAlt, iniciativu D.O.S.T. apod.).

Ať se to někomu líbí nebo ne, je tu stále více než milion katolíků, kteří mají právo na to, aby hlas kardinála, primase českého a jejich nejvyššího reprezentanta v této zemi k závažným společenským otázkám veřejně zazněl.

Originální znění Glosy ze dne 25. května 2013 si každý může přečíst (či poslechnout) na webu ČRo. Inkriminovaná citace poté zní: „Nevadí mi protesty, ale vadí mi množství projevů, které už dávno překročily míru pokojného protestu a staly se projevy hrubiánství a vulgarity. Tím se protest sesouvá z roviny demokracie do roviny ochlokracie. Vím, že to není záměr většiny demonstrujících, ale bylo by na straně organizátorů, aby si této skutečnosti více všímali.“

Nepřesnou interpretaci kardinálových slov považujeme za maličkost — přesto bychom ale apelovali, aby se diskuze nevedla v duchu úvodního odstavce, kdy se i zkušení diskutéři jako Ondřej Slačálek, Václav Krajňanský, Jiří Silný, Lukáš Kraus nebo Lukáš Senft stávají obětí mediálních zkratek a dezinterpretací.

Argument, že Duka se v glose jen alibisticky vyhnul termínu „lůza“ korektnějším opisem není na místě: každé slovo má svůj význam, každé se hodí pro jinou příležitost. Kdo prošel studiem teologie (jako Ivan Štampach), by pak upřesnil, že biblické užití slova „ochlos“ lze překládat jako lid; dav; lůzu — v uvedeném pořadí. To však nic nemění na skutečnosti, že snaha o interpretaci Dukova komentáře ve vztahu (výlučně) k odborářské demonstraci není validní už od samotného počátku.