Danajský dar pro církve a trestuhodná neznalost

Josef Nerušil

Otázka vlastnictví majetku církvemi se stala jednou z nejvýraznějších štěpných linií české politické scény za posledních pět let. Podle autora, který reaguje na Jiřího Silného, se vede na úrovni dojmů a povrchních znalostí věci.

Otázka majetkového narovnání (nesprávně označovaného jako církevní restituce) se podle očekávání pomalu, ale jistě vynořuje v předvolebním boji. Narovnání mezi státem a církvemi můžeme považovat za „dar církvím“, nebo za „nápravu křivdy, spáchané komunistickým režimem“. Na potřebnosti odluky církví od státu a vyřešení financování církví se ale snad shodneme v obou případech.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Současnou podobu zákona vyjednaly parlamentní strany (včetně ČSSD), spolu se zástupci krajů a obcí v tzv. Kasalově komisi. Současná podoba narovnání vychází z tehdy odsouhlaseného principu: navrátit co lze, co nelze kompenzovat finančně, a sporných případů se církve zřeknou. Nesporné vlastnictví majetku církvemi na základě údajů z pozemkových knih potvrzují PF UK v Praze a PF MU v Brně (opačnou tezi pak vypracoval známý JUDr. Kindl z PF v Plzni, nebo JUDr. Hrádela, který svůj charakter „předvedl“ dostatečně už při korupčních skandálech ve fotbale).

Pokud se však Jiří Silný domnívá, že církve „dostanou všechno, o co si řeknou“ je jednoduše na omylu. Církve dostanou zpět jen o něco více než třetinu z původně užívaného majetku, o něco méně než třetinu pak církvím vyplatí stát v průběhu následujících třiceti let ve formě finančních kompenzací — a podstatné části svých nároků se církve vzdávají (vycházím z původních odhadů rozsahu majetku v užívání církví ve výši až 200 mld.). Vše navíc musejí řádně prokázat, jinak jim státní instituce nebudou moci majetek vydat.

Může se samozřejmě ukázat, že majetkové narovnání „byl dar danajský“ a že církvím uškodí na pověsti. Nestane se tak ale proto, že by občané ČR se zabavením majetku církvím souhlasili. Podle výzkumu CVVM pouhých 29% dotázaných považuje komunistické zabavení majetku církví po roce 1948 za spravedlivé, 58% obyvatelstva tato problematika ve skutečnosti nezajímá a 65% dotázaných nesouhlasí se současným návrhem na majetkové vyrovnání (nikoliv až 85%, jak rádi poukazují někteří internetoví diskutéři). Je otázka, jakou podporu veřejnosti by získal návrh ČSSD o zřízení fondu na financování církví. Stejně tak je s otazníkem, proč s touto myšlenkou přišla ČSSD až poté, co její zástupci odsouhlasili jiné řešení. Nelze se ale divit církvím, že jim idea fondu příliš nevoněla, zvláště poté, co v roce 2003 (za úřadování sociálnědemokratického ministra kultury) skončila v likvidaci Náboženská matice. Pro pořádek jenom dodejme, že v matici byl ve formě fondu rovněž soustředěn majetek, který „měl“ sloužit k „financování potřeb církví“.

Pověsti církvím ve skutečnosti nejvíce škodí neustálé a zbytečné poštvávání ze strany (některých) politiků a politických stran. Podle průzkumu CVVM většinu společnosti téma majetkového narovnání ani příliš nezajímá. Otevírání tématu, které se po složitých debatách podařilo uzavřít, tak neslouží k ničemu jinému, než k provokaci jedné skupině obyvatel proti druhé. Žádný zákon není dokonalý, velká část debaty však byla a je vedena lživě, což možná snad pramení jen z lenosti používat vyhledávač Google. Všechny potřebné informace — soupis majetku, mechanismus jeho ocenění, zásady pro uznání/neuznání nároku jsou dostupné na stránkách ministerstva kultury a dalších organizací.

Nechci, aby byl tento článek vnímán jako bezvýhradná obrana mechanizmu narovnání vztahu mezi státem a církvemi, daná zákonem č. 428/2012 sb. Je dobře, že se o tématu nadále vede debata, protože některé kroky mohly být učiněny jinak. Nicméně je také zapotřebí říci, že se otázka tzv. církevních restitucí po dvaceti letech de facto i de iure uzavřela. Když však vystudovaní právníci slibují referendum o majetkovém vyrovnání státu s církvemi, musejí také jako právníci vědět, že občanům jednoduše lžou, že slibují něco, co není možné.

Odtud už jsme jenom krůček ke snaze o získávání politických bodů na základě poštvávání proti menšině věřících. Důkazem je i článek Silného, který se snaží vykreslit napojení církví na pravicové strany a podsunout jim spoluzodpovědnost za asociální politiku. Pokud je mi známo, přinejmenším římskokatolická církev se od politických aktivit distancuje, naopak se snaží nalézt cesty, jak být ve společnosti prospěšná (také zde). Stejně tak by se možná pan Silný rád dozvěděl, že téma Romů ve společnosti pozoruje církev a zvláště kardinál Duka dlouhodobě. Stejně ničemu užitečnému neslouží ani překrucování slov Joela Rumla a Dominika Duky — oba citované slogany jsou vytržené z kontextu, kardinál Duka nikdy slovo lůza nepoužil (dovolím si jen upozornit, že titulek komentáře je prací redakce ČRo, nikoliv pana kardinála). Myslím, že všechna uvedená fakta si může snadno opatřit každý redaktor, který chce na téma církví ve společnosti psát.

V demokracii má být veden dialog. Takový ale musí splňovat určitá kritéria — přinejmenším znalost problematiky a obsahovat jistou míru nadhledu. Poštvávat proti skupině věřících na základě odkazu na „zátěž pro veřejný rozpočet“ (představují skutečně dvě miliardy ročně pro státní rozpočet tak dramatickou zátěž?) je stejně hloupé, jako poštvávat proti Romům na základě vyplácení čtyřiceti miliard na sociálních dávkách ze státního rozpočtu. Jsem toho názoru, že ani já, ani žádný ze čtenářů Deníku Referendum by si nepřál, aby se k rasovým a sociálním nepokojům přidalo i náboženské násilí.

    Diskuse
    TT
    September 13, 2013 v 1.30
    obrana ano, ale bez lží prosím
    Duka použil slovo ochlokracie proti odborářsko-levicové demonstraci. Vláda lůzy je legitimní překlad a panu Nerušilovi by nepomohl ani odkaz na Talmud, kde ochlos označuje ozbrojenou stráž.

    Je opravdu paradoxní, když je v článku korektně napsáno: "Církve dostanou zpět jen o něco více než třetinu z původně užívaného majetku..."

    Kdybych já dostal třetinu majetku, který jsem v životě užíval, je ze mě multimilionář! Ale to je prostě argumentace jak rozprávka. Důležité je, co církve sdělují: "Chceme majetky ať se děje co se děje a chceme s nimi kšeftovat."

    Nic jiného totiž za tím není. Církve dostaly majetky ve výčtovém zákoně a hospodaří s nimi velmi tristně. Většina klášterů přežívá z dotací, farnosti chátrají, pole a zahrady leží buď ladem, nebo v lepším případě jsou v pronájmu. Věřících pomálu a přínos církví společnosti je vidět hlavně skrze Jocha a Semína.

    A to říkám jako křesťan, který se stydí za české církve a jejich vedoucí představitele. Na druhé straně jsem pořád členem církví (dvou) protože v nich i v těch ostatních je mnoho lidí a sborů, kteří se snaží situaci zlepšit.

    Manipulací s fakty v touze po penězích toho ale dosáhnout nelze. Bude sice na zlaté prsteny prelátů, které mohou zastánci "majetkového narovnání" donekonečna líbat a zbude i na pěkné kacabajky. Jenom ten Kristus v tom nějak mizí. No za ty miliardy si ho můžou vyřezat z ebenu a pěkně tlustě ho pozlatit.

    Ten bude mít radost!
    JS
    September 13, 2013 v 8.5
    K této otázce
    už jsou jen na těchto stránkách desítky článků a stovky diskusních příspěvků se spoustou protichůdných argumentů a není možné ani účelné pořád všechny opakovat.
    Nakonec se ukáže, že volba arguemtnace je spojena se zájmem, který dotyčný disutující má. Mým zájmem je důvěryhodnost církví a proto také jako věřící veřejně vystupuji, aby bylo zřejmé, že s touto podobou majetkového vyrovnání se obtížně vyrovnávají i někteří křesťané.

    Tak jen snad k tomu daru - odkazuji na příspěvek Palva Čižinského:Církevní restituce jako Nečasova reforma, který ukazuje, že na "rmajetkové narovnání" není právní nárok, ale je to politické rozhodnutí někomu je poskytnout, jinému ne, z tohoto hlediska tedy dar.

    Rozsah vracené majetku i výše náhrad byly mnohokrát zpochybněny - i kvůli tomu, že nejde o transparentní proces. Zdá se že se žádá v některých případech i o majetek zkonfiskovaný před roke 1948 a zejména výše náhrad je určena podle sazeb daleko vyších než ve srovnatelných případech.

    O ocholokracii už psal Tomáš Tožička, citát J. Rumla je převztatý z tisku, kontext v obou případech jasný: odpor proti levici.

    O apolitičnosti římskokatolické církve a pana kardinála Duky osobně si dovoluji pochybovat i když se samozřejmě církev nechová jako politická strana. Ale svůj
    vliv uplatňuje a právě "rmajetkové narovnání" ukázalo že velmi zdatně.

    Nijak nezpochybňují velký rozsah charitativních aktivit, které církve u nás organizují a na kterých se podílí mnoho věřících a myslím, že to společnost oceňuje a že skutečně nehrozí, jakési "náboženské násilí", které bych vyvolal kritickým sloupkem v internetovém deníku. To ale asi autor nemyslel tak úplně vážně.


    Obětavě pečovat o oběti nespravedlivého systému
    (za státní dotace, i když mizerné) je jedna věc, starat se, aby obětí nebylo čím dál víc je věc druhá.
    Právě souvislost výroku kardinála Duky o hrozbě ochlokracie jako reakce na zcela demokratický projev lidí demonstrujících proti asociální politice Dukových přátel v ODS a TOP 09, ukazuje k jádru problému. U nás se církve nestaví za práva těch, kterým se nedostává sociální spravedlnosti. Staví se zejména za svá vlastní práva. Co je na tom křesťanského, nevím.
    JP
    September 13, 2013 v 9.13
    Díky
    Děkuji redakci DR za zveřejnění článku, který vybočuje ze zdejšího mainstreamu, stejně jako autorovi.

    Stručně k reakcím - nevím, zda lze vést dialog s někým, kdo opět omílá "zlaté prsteny prelátů" či církvi podsouvá své projekce o "kšeftování". Připomíná mi to oblíbené Romy, co jezdí pro dávky mercedesem, Židy, kteří tahají za drátky a odírají dělnictvo apod.

    Jde-li o Duku, také z něj nejsem nadšený, i jsem proti jeho přílišné vstřícnosti ku světské moci protestoval, ale levice si averzi k církvi ráda usnadňuje tím, že mezi osobu Duky a církev klade rovnítko, aby mohla šmahem zatratit to druhé. Podpásové je i ztotožňování přínosu církví s působením Semína a Jocha (kteří pokud vím za církev nejednají). Takhle myslím nelze vést seriózní diskuzi.

    Jde-li o "dar", moc rád bych ty, kdo hovoří o daru, vystavil situaci, kdy budou okradeni (třeba o auto) a poté bude hlasováno, zda jim alespoň část ukradeného bude vrácena, kdy důležitým hlediskem bude, zda si to zaslouží, zda jsou sympatičtí, k čemu chtějí auto užívat, jestli jim nestačí bicykl atd. Aby "darem" dostali ukradenou věc zpět.

    Jde-li pak o charakter vlastnictví církevních subjektů, viz nález ÚS ze dne 29.5.2013, sp. zn. Pl.ÚS 10/13, dostupný např. zde: http://nalus.usoud.cz/Search/Word.aspx?id=79493 - a doporučuji nečíst jen disenty, které levice nadřazuje nálezu samotnému, ale i text odůvodnění, na němž se shodla většina ÚS.
    JH
    September 13, 2013 v 11.49
    Už začátek článku odhaluje zakonzervovanost myšlení autora víc než by si snad sám přál
    "Narovnání mezi státem a církvemi můžeme považovat za „dar církvím“, nebo za „nápravu křivdy, spáchané komunistickým režimem“. Na potřebnosti odluky církví od státu a vyřešení financování církví se ale snad shodneme v obou případech."

    Autor tímto výrokem navozuje určitým způsobem nepřekročitelné paradigma. Já ale s odlukou církve a státu v tomto pojetí, které je mimochodem státům s podobnou právní tradicí zcela cizí (tam církve, jejichž hospodaření je omezeno, platí stát, byť třeba z desátku věřících), naprosto nesouhlasím a její potřebnost mi ještě nikdo nevysvětlil.

    Obávám se navíc, že celá reforma vztahu státu a církve (odluka tomu prosím neříkejme, tou se označovaly reformy snižující vliv církve na výkonu státních funkcí) je diskriminační pro malé církve a náboženské společnosti. Katolická církev možná dostala dost majetku, z jehož zhodnocení může v budoucnu žít. Z jakého majetku však mají vyplácet svým pracovníkům mzdy malé církve a náboženské společnosti, až je přestane platit stát?

    Navíc, vzhledem k tomu, že stát výměnou za omezení hospodařské činnosti ze strany církví jejich provoz desítky (vlastně stovky let - jde to zpět až k josefu II.) let platil, jsou jakékoli řeči o "vracení ukradeného majetku" mimo mísu.
    JH
    September 13, 2013 v 12.12
    A konec, to je perla sama.
    "Poštvávat proti skupině věřících na základě odkazu na „zátěž pro veřejný rozpočet“ (představují skutečně dvě miliardy ročně pro státní rozpočet tak dramatickou zátěž?) je stejně hloupé, jako poštvávat proti Romům na základě vyplácení čtyřiceti miliard na sociálních dávkách ze státního rozpočtu. Jsem toho názoru, že ani já, ani žádný ze čtenářů Deníku Referendum by si nepřál, aby se k rasovým a sociálním nepokojům přidalo i náboženské násilí."

    Toto nesrovnatelné a nestoudné srovnávání perzekuce Romů s údajným utlačováním věřících navíc naznačuje buď autorův rasismus nebo zcela cynické (a neméně rasisitické) ohýbání faktů. Na rozdíl od těch dvou miliard, které jdou skutečně na infrastrukturu věřícím, těch 40 miliard není pro Romy (kdo jsou to ti Romové a jak se pozná, že je sociální dávka přiznána Romovi a ne ne-Romovi?), ale pro příjemce sociálních dávek obecně, ať jsou jakéhokoli původu. Srovnání těcho údajů tedy není nijak relevantní.

    Vysoce manipulativní a patetický závěr (nebo snad výhrůžka před nesouhlasnými postoji?) čtenáře proto nechává na pochybách, zda by nějaká ta perzekuce mocných náboženských organizací nebyla přece jen na místě. :-)
    ??
    September 13, 2013 v 18.56
    Benda i Vlk lžou takříkajíc v přímém přenosu.
    Trochu mi jako katolíkovi vadí, že obhájci "restitucí" používají přímé, snadno odhalitelné lži.

    http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/14.6.2012/

    Benda 43-45 minuta

    http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=648

    "totiž právo, které je v chartě lidských práv na prvním místě – právo na majetek, "

    A že se církevní činitel jako pověstného stébla chytá právě teď "populárních Romů", to už je opravdu politický kýč.
    JN
    September 17, 2013 v 15.7
    Skutečně jen Jocha a Semín?
    Pane Tožičko,

    pakliže chcete přesný termín, o čem se mluví (při majetku, který církev užívala):

    "Dočasná komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi souhlasí s tím, že má být církvím a náboženským společnostem vydáno a nahrazeno to, co vlastnily nebo měly vlastnit k datu 25. února 1948."

    Pakliže vidíte působení církví ve společnosti zejména prostřednictvím pánů Jocha a Semína, je mi skutečně líto Vašeho omezeného rozhledu. Já, jako tradiční moravský katolík jsem o panu Semínovi až do svého příchodu do Prahy nikdy neslyšel, pana Jocha jsem znal jen jaksi z mediálních ohlasů. V každém případě mě překvapilo, kolik pražských kavárenských intelektuálů považuje tyto dva za "katolický mainstream". Co kdyby jste se také zeptal nějakého mimopražského katolíka, co o těch pánech (alespoň) ví? Není trochu divné poměřovat nějakou skupinu obyvatel podle místa, kde je jich nejméně?

    Pro Vaši potřebu uvádím doslovnou citaci slov pana kardinála:

    Nevadí mi protesty, ale vadí mi množství projevů, které už dávno překročily míru pokojného protestu a staly se projevy hrubiánství a vulgarity. Tím se protest sesouvá z roviny demokracie do roviny ochlokracie. Vím, že to není záměr většiny demonstrujících, ale bylo by na straně organizátorů, aby si této skutečnosti více všímali.

    Pro Vaši informaci také dodám, že nahrávka byla natočena asi měsíc před odborářskou demonstrací, publikace glosy v den protestů byla čistě náhoda (demonstrace byla vyhlášena jen několik dní dopředu). Glosa tedy vyjadřovala obecnou úvahu pana kardinála. Otázka je spíše ta, proč ji někteří na sebe začali vztahovat.

    Předsudky typu "zlaté prsteny" a "kacabajky" nemá cenu ve slušné diskuzi ani komentovat.
    JN
    September 17, 2013 v 15.21
    Poděkování
    Ano, pane Siný, s touto podobou majetkového vyrovnání se obtížně vyrovnávají i někteří křesťané - jsou tu ale i tací, kteří mají pocit, že církev měla dostat více. Proto jsem rád, že už je téma uzavřeno, mám za to, že bychom se s takovou nikdy nikam nedostali. Máte to jak s fotbalem, každý má nápady, ale málokdo mu skutečně rozumí (ze strany odpůrců velmi oceňuji znalost problematiky např. u V. Koníčka).

    V článku jsme Vás určitě nechtěl obvinit z vyvolávání násilí, ale spíše poukázat na to, že neustálé poštvávání se snadno může vymknout kontrole. Začíná to nevinně, nějaký "hrdina" třeba "jen" naruší bohoslužbu. Jak ale píšete, pokud bude frustrace společnosti pokračovat - skutečně se nemohou neoblíbené církve stát dalším terčem "rozhořčené většiny"?

    Děkuji za reakce a také za Deníku Referendum za publikaci článku a umožnění diskuze.
    September 18, 2013 v 12.50
    Majetkové narovnání - odluka církví od státu
    Dobrý den pane Nerušile,

    na majetkovém narovnání mi stále není jasná jedna věc a nedaří se mi na nyní najít odpověď. Doposud byly církve financovány státem na základě jejich registrace a splnění určitých podmínek. Nyní po narovnání bude toto financování postupně snižováno až zastaveno. Jak se ale bude řešit situace, kdy se v ČR zaregistruje nová církev, která nemá na vyrovnání podíl? Nedotane od státu nic i když bude splňovat obdobné podmínky jako církve doposud dotované? Nebo je to jinak?

    Děkuji Vám za odpověď a přeji hezký den
    September 19, 2013 v 5.16
    Pane Šťastný,
    ptáte se pana Nerušila, kdo bude financovat nové církve, které budou případně založeny. Pan Nerušil má sotva zájem na tom, aby byly zakládány nové církve. Stejně tak pochybuji, že na tom má zájem stát. Nové církve tedy zakládány buď nebudou nebo se budou muset financovat samy. Podle mě to není žádný problém, pokud má ovšem církev nějaké věřící. V opačném případě to samozřejmě problém je. Proto ten zoufalý boj o majetek.
    + Další komentáře