Církevní restituce jako elixír mládí
Petr MinaříkCírkevním restitucím se podaří dosud nemožné — návrat (celé společnosti) v čase, konkrétně do 90. let minulého století.
Jen blázen nebo masochista může s klidem nesouhlasit se současným vládním návrhem na vyrovnání a narovnání vztahu mezi státem a církvemi. Zákonná norma přinese všem občanům České republiky reálné požitky, o něž se neuměle pokoušela spousta šarlatánů rudolfínské Prahy a dalších údobí. Všichni totiž omládneme o deset let!
Lež jako věž je tvrzení mnoha oponentů tzv. církevních restitucí, že odkloněním několika desítek miliard korun ze státního rozpočtu na účty organizací, které se poctivě věnují uchovávání lidových zvyků v nejrůznějších síních tradic, je podvod a zlodějna. Jen novodobí karlínští kluci bez dostatečného vzdělání a latinského rozhledu nechápou, že poslední, kdo z pečlivě uspořených peněz nejlepšího ministra financí bude něco mít, jsou církve.
Má skoromarxistická maminka mě v dětství naučila jenom "Andělíčku, můj strážníčku...", ale na internetu jsou patrně všechny modlitby dostupné. Ale pozor, pokud chcete být dál považováni za ateisty, tak to prosím dělejte tak, aby vás u toho nikdo neviděl. Ono je to pak účinnější. Někteří lidé to dělají právě naopak, protože mají strach, že by jim pak nikdo nevěřil, že jsou věřící.