Billboardová aféra, ČSSD a církve

Filip Outrata

Křesťané, které nešťastně pojatý předvolební billboard ČSSD urazil, si zaslouží omluvu. Celá společnost pak seriózní, do hloubky jdoucí debatu o vztahu mezi církvemi a společností.

Přenesme se na chvíli do jiné země, nacházející se právě uprostřed předvolební kampaně. Náboženská identifikace, církevní příslušnost, deklarovaná a veřejně prezentovaná víra tam hrají nemalou roli v případném úspěchu či neúspěchu kandidáta. Slova duchovního či kazatele jsou politikem prvního řádu. Mluvíme o Spojených státech, zřejmě nejnáboženštější zemi „Západu“. Česká republika je v pomyslném žebříčku na protilehlé příčce, patří k nejméně náboženským státům. A přece se v posledních týdnech může zdát, že tím, co rozhodne o výsledku volebního klání, bude téma spojené s církvemi a náboženskými společnostmi. Čím je dán tento zvláštní paradox?

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Aféra s billboardem ČSSD, ukazujícím předání měšce s více než stovkou miliard rukou politika ruce církevního preláta, zřetelně ukázala mnoho věcí. Na jedné straně samotná volba tohoto motivu a jeho výtvarného ztvárnění, evokujícího jistý rozšířený typ proticírkevní propagandy 50. let, ukazuje nedostatek citlivosti pro křesťanské prostředí a jeho mentalitu - a koneckonců i pro naše moderní dějiny. Jinak by zadavatelům volební kampaně muselo být jasné, že volbou tohoto motivu na ČSSD strhnou prudkou až vášnivou kritiku a dostane se jim nálepky toho, kdo oživuje démony dob nedávno minulých. Hlavního záměru, dát zřetelně a úderně najevo odmítavý postoj k vládnímu návrhu „restitučního“ zákona, mohlo být dosaženo i jinou formou.

Přitom nemůže být omluvou ani to, že výroky některých představitelů našich církví si o podobně hrubozrnnou kritiku přímo říkají. Vzpomeňme dobře známý komentář kardinála Duky o „vládě lůzy“ na okraj pokojné protivládní demonstrace. Nikdy totiž nelze zapomínat, že církve nejsou totožné s jejich nejvyššími představiteli. Církve, to nejsou jen kardinálové, biskupové a synodní seniorové, ale všichni věřící, kteří zdaleka netvoří jednolitou masu.

Neméně závažná byla ale reakce církevních představitelů, která bez rozpaků položila rovnítko mezi současnou ČSSD a stalinistickou KSČ padesátých let. Reakce přehnaná a stejně necitlivá, tentokrát k prostředí levicové politické strany a také k její historii po roce 1989, která nenabízí žádné příklady jednání diskriminujícího církve a křesťany, snad s výjimkou toho, že se za vlád sociální demokracie nepodařilo dotáhnout otázku navracení majetku. Domnívám se, že prudkost a až hysterický tón této reakce některých církevních představitelů mohou od církví a od křesťanství odpuzovat mnohé občany, kteří nejsou zapálenými bojovníky pro restituce ani proti nim, ale na celou aféru pohlížejí víceméně coby nezaujatí pozorovatelé.

Může „billboardová aféra“ zastavit postupný proces přibližování podstatných částí křesťanského prostředí a demokratické levicové politiky? Připomeňme několik nejdůležitějších bodů. Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek deklaruje blízkost strany ekonomickému programu sociální demokracie. V době, kdy preference lidovců stoupají a předstihly poprvé dokonce i vládní TOP 09. V rámci ČSSD se snaží nalézt své místo na slunci křesťansko-sociální platforma. Mezi křesťany je celkově stále více těch, kteří kritizují ekonomickou a sociální politiku této vlády a vyjadřují sympatie k protestům odborů a občanské společnosti, či se jich přímo aktivně účastní.

Naštěstí je nepravděpodobné, že by toto směřování mohlo být zastaveno jedním předvolebním billboardem. Symboly mají ale obrovskou moc, nelze ji nikdy podceňovat. Antikomunismus, přiživovaný vlivnou částí mediální scény a bohužel i některými představiteli církví, má hlubokou živnou půdu. Sám je démonem minulosti, který na sebe bere masku bojovníka proti démonům minulosti. Neposkytovat tomuto strašidlu potravu, stejně jako nepřiživovat animozitu vůči jakýmkoli částem společnosti, vymezeným ať již nábožensky, národnostně či jakkoli jinak, je úkolem všech zodpovědných politiků i novinářů.

Všem křesťanům, kterých se billboard ČSSD dotkl, urazil jejich náboženské cítění či oživil jejich vzpomínky na dobu perzekuce, patří omluva. Celé společnosti, členům církví, věřícím bez církevní příslušnosti i ateistům pak náleží seriózní, do hloubky jdoucí debata o postavení církví a náboženství obecně ve společnosti, o jejich sociální, kulturní a vzdělávací roli a jejím významu pro všechny. O hodnotách, které věřící a jejich církve a náboženské společnosti přinášejí. Není v zájmu sociální demokracie, ani demokracie jako takové, když se přínos a role církví a křesťanů redukuje na otázku navrácení či nenavrácení majetku.

    Diskuse
    MP
    August 21, 2012 v 11.7
    P. Outrato,
    nechápu, jak mohl billboard urazit "prosté věřící", když ona ruka na něm patří - jak sám píšete - církevní prelátovi, pokud zároveň platí to, co taktéž uvádíte, že totiž věřící rozlišují mezi běžnými církevními laiky a vysokým klérem. Ve vaší argumentaci tedy nacházím nekonzistentnost.

    Já se spíš bojím toho, že velká část našich katolických věřících mezi "církevním lidem" a vysokým klérem bohužel příliš nerozlišuje a nechává se pak manilupovat hysterickými výkřiky biskupů a kampaněmi Katolického týdeníku.
    Bylo by dobře, kdyby současná vyhrocená situace konečně otevřela obyčejným katolíkům oči, aby zahlédli, že jejich nejvyšší představitelé, za něž oni samozřejmě vzhledem k nedemokratickému a hierarchickému uspořádání řk církve nemůžou, jsou prachsprostí nenažranci.

    Ostatně, to, že něco říkali komunisté, je pro naši pravici už samo o sobě důkazem, že takový názor je zavrženíhodný a špatný. Jenže pokud nepředpojatě a kriticky zkoumáme současnost, zjišťujeme, že komunisté v mnoha věcech měli pravdu. Diskurz o nenažraných prelátech, paktujících se vždycky s mocnými a bohatými proti zájmům potřebných a utiskovaných, není pouhou nenávistnou propagandou, ale má opravdu mnoho do sebe.

    MP
    August 21, 2012 v 14.5
    Využívám výjimečné příležitosti souhlasit
    bez výhrad s Martinem Plevou.
    S jediným dodatkem -- ikonografie bohatého a hamižného církevního potentáta nepochází z padesátých let dvacátého století a dokonce ta éra komunistické totalitní ideologie ani nebyla obdobím jejího rozkvětu. Ta chybná historicky chybná lokalizace českého antiklerikalismu není než další ideologický žvást hamižného preláta.
    FO
    August 21, 2012 v 19.54
    Vážený pane Plevo,
    domnívám se, že billboard skutečně řadu věřících urazit mohl. Odkázat můžu například na reakci jedné z diskutujícíh zde na Referendu, evangelické farářky Dagmar Oupické. Ta se po shlédnutí billboardu cítila "uražená a ponížená". Zdůrazňuji, že to je evangelička se sympatií k levici - jinak by zde na Referendu ani nediskutovala. Lze si představit, že v jiném křesťanském prostředí byly reakce ještě vyhrocenější. Sám jsem se s takovou reakcí z katolické strany, přitom od člověka politicky značně nalevo, setkal.

    Víte, já se v přesťanském prostředí, různých církví, pohybuji už dost dlouho. Vím proto, že ačkoli je k představitelům církví vždy jistá distance, podle situace a typu církve silnější či méně silná, vždy je také zároveň jistá solidarita. Kdybych to měl srovnat se vztahem většiny občanů a potentátů - politiků, v křesťanském prostředí není tak silné odcizení "my / oni", ale i preláti jsou vnímáni jako "jedni z nás", i když mnohdy velmi kriticky. Je to prostě jiný vztah, těžko pochopitelný pro někoho kdo nezná křesťanské prostředí zevnitř.

    Konkrétně: je jistě pravda, že v římskokatolické církvi laici - "prostí věřící" z principu hierarchické struktury církve na své preláty nemohou. Je ale otázka, jestli by mnozí z nich chtěli, kdyby mohli. Můžete tomu říkat manipulace nebo indoktrinace, nebo třeba společná formace a kolektivní identita, ale je to tak. Samozřejmě, v každé církvi jsou věřící víc na "okraji" a kritičtější, a zřejmě jich nyní přibývá.

    A dále: máte pravdu, že diskurs o nenažraných prelátech má mnoho do sebe a v současné situaci je, zdá se, opět aktuální. Problém je v tom, že v 50. letech byl tento diskurs využit ne k postihu takových prelátů, ale zcela obyčejných věřících, laiků, rolníků aj. To je něco co se ani po 60 letech nedá prostě odsunout stranou, zůstává to v kolektivní mentalitě a sebepochopení křesťanů. Proto se s podobnou kritikou musí v naší konkrétní situaci zacházet velmi obezřetně. Vyslovujete naději, že by současná situace mohla otevřít "obyčejným katolíkům" oči. To je jistě možné, ale tento konkrétní billboard k tomu podle mne nepřispěje, spíš naopak.
    August 21, 2012 v 21.33
    Většina lidí vůbec nechce, aby jim někdo "otevřel oči", pane Outrato.
    August 21, 2012 v 21.36
    souhlasím s Filipem Outratou
    když jsem ten billboard viděl poprvé, taky jsem se trochu lekl. A souhlasím i s tím, že stejného efektu mohlo být dosaženo mnohem méně kontroverzním způsobem. Vůbec mám dojem, že ČSSD svým příliš historizujícím a příliš právnickým přístupem k tématu restitucí pravici spíše nahrává. Pro dnešní intelektuální elitu jsou restituce způsobem, jak se vyrovnat s názory Zdeňka Nejedlého. A ČSSD je může utvrzovat v tom, že toto vyrovnání je stále aktuální. Přitom by bylo možno akcentovat mnohem více protikorupční notu: církve jsou netransparentní, není v nich vnitřní demokracie a kontrola. A hlavně, téma restitucí je typické politikum: namísto hrabání se v právní povaze patentů Josefa II se mohlo říci, že restituce by sice možné byly, ale my je prostě nechceme! Že 134 miliardy jsou nyní více potřeba jinde než v církvích. Myslím, že by to lidé pochopili.
    Filipa bych jen trochu doplnil v tom, že si myslím, že jakkoli billboardy nebyly tou nejšťastnější formou kampaně, tak že kampaň církví je mnohem horší, mnohem manipulativnější a klamavější. Pokud se já jako křesťan mohu před billboardem leknout, že mě stát zase bude pronásledovat, tak mnohem více se musím leknout, když Duka označuje demonstranty za lůzu (do rabující lůzy se možno střílet) a když každého kritika církvních nároků označí za komunistu či nacistu.
    MP
    August 21, 2012 v 21.55
    Vážený pane Outrato,
    nemyslím si, že by ten billboard byl kandidát na nejvkusnější projekt roku, ale považoval jsem ho legitimní tah v ostré diskuse, zatímco Dukovu reakci za denunciační. Paradoxně jste mě přesvědčil o tom, že ten plakát byl účelnější, než jsem myslel. Protože pokud máte pravdu, pak je to asi jeden z mála způsobů, jak otevřít "obyčejným katolíkům" oči. Přes dvacet let se k věřícím tato společnost chová neobyčejně vstřícně, první fáze restitucí prošla bez vážné kritiky, ve veřejnoprávní televizi mají vymezený pozoruhodně rozsáhlý prostor, církevní školství je zvýhodněné oproti ostatním neveřejným školám a dobrovolně respektujeme případné výhrady k učebním textům ze strany církví atd.
    Pokud mají "obyčejní katolíci" tuto smířlivost české společnosti za samozřejmou a čtou současnost prizmatem dávných křivd (s historicky sotva obhajitelnou představou jakoby byli jejich výsadními adresáty), pak je asi potřeba, aby pochopili, jak křehký takový vstřícný vztah je.

    FO
    August 21, 2012 v 23.6
    Vážený pane Profante,
    Já s Vámi vpodstatě ve všem souhlasím. Rozhodně s tím, že katolíci jsou (bohužel) velmi uzavření do sebe a málo vnímají nejen vstřícnost okolní společnosti, ale někdy jakoby i samotnou její existenci. Možná nějaká forma "léčby šokem" skutečně může být efektivní. Jen se obávám, že jejím výsledkem může být i vznik skutečně silného katolického konzervativního proudu, který u nás zatím je poměrně slabý. Nebo jinak: utuží se spojenectví mezi konzervativci, ultrakonzervativci a umírněnými centristy, což podle mě přímo symbolizuje shoda v reakci na billboard u Tomáše Halíka a Dominika Duky. Já jsem zkrátka spíš pro dialog, naslouchání a vysvětlování než pro "varovné výstřely".
    FO
    August 21, 2012 v 23.8
    Pavlovi Čižinskému
    Taky považuju reakci představitelů církví za horší - ale nedá se nic dělat, ztvárnění billboardu jim poskytlo munici a snadný terč.
    FO
    August 21, 2012 v 23.9
    Paní Hájková,
    já jsem asi naivní, ale věřím, že většina lidí po tom, aby jim někdo otevřel oči, touží (aspoň vskrytu).
    MP
    August 21, 2012 v 23.17
    Děkuji p. Outratovi a p. Čižinskému za kultivovanou diskusi
    Jen několik poznámek: Církev má v naší zemi takovou svobodu a vycházelo se jí za uplynulých 20 let natolik vstříc jako ještě NIKDY v českých dějinách (rozuměj ještě nikdy neplatily obě ony charakteristiky současně).

    Proto mě trošku šokuje, jak může p. Čižinský napsat, že se na základě billboardu ČSSD málem začal bát, aby nezačal být jako křesťan opět státem pronásledován. Chápu nadsázku, ale takovou formulaci považuji za zcela nepatřičnou, protože nahrává Dukovi a zbytečně mu dodává argumenty (když jinak v podstatě žádné nemá). Katolík a předseda ČSSD B. Sobotka správně řekl: nejde o víru, ale o peníze. A je obzvláště podlé (dodávám já), když církevní představitelé a jejich poslušný tisk tyto dvě věci směšuje a tím věřícím sugeruje, že by se snad mohla opakovat 50. léta (čímž reaguji na p. Outratu).

    A v žádném případě si nemyslím, že příliš "právnický a historizující" směr argumentace, který socdem zvolila, je kontraproduktivní, spíše se zdá, že u většinové společnosti to straně body přihrává. Souhlasím nicméně s tím, že "intelektuální elita" (upřesnil bych "Havlovi pohrobci") chtějí právě rozbít český antiklerikalismus (porazit toho Z. Nejedlého), protože se domnívají, že tím (konečně už) morálně ozdraví národ. Za všechny např. s notnou dávkou svaté prostoty promluvil nedávno v televizi J. Stach. A zde je místo pro levicové intelektuály, aby ukázali, že církev a její ekonomická moc nejsou v žádném přípradě zárukou dobra a morálky, ale - jak dějiny ukazují - spíše naopak a že navíc církevní majetek byl získán a udržován za okolností, které jsou z hlediska dnešních demokratických hodnot nepřijatelné.
    + Další komentáře