Co také sděluje ČSSD svým předvolebním plakátem

Jiří Vyleťal

Sociální demokraté se plakátem proti církevním restitucím znemožnili - jako obvykle. ČSSD bude nevolitelná nejen pro všechny věřící, ale i pro duchovně zaměřené lidí s kritickým myšlením.

ČSSD disponuje zvláštní schopností. Pravidelně před volbami se dokáže dokonale znemožnit. Naposledy před pár dny, když zemi zaplavily plakáty zobrazující ruku úředníka, kterak ruce duchovního předává dar v podobě měšce s obnosem 134 miliard korun. Scénka jak vystřižená z padesátých let. Byl to tehdy „kněžour“, kdo se jako první mezi jinými stal synonymem pijavice přisáté k výdobytkům vědecky řízené socialistické společnosti. Sociální demokracie tím vsadila na jednoduchou lež, od níž si slibuje více voličských hlasů než od složitější pravdy.

Především nejde skutečně o dar. Ostatně, může si snad někdo rozumný představit, že by neoliberální politické elity, které každé aktivum důsledně převádějí do soukromých rukou, darovaly nějaké organizaci — nadto organizaci duchovní a nevýdělečné — vůbec něco? A k tomu — jak se u daru sluší a patří — nezištně?

Jak notoricky známo, církve byly komunistickým státem po 25. únoru 1948 nesčetněkrát o svůj majetek okradeny. Není pravdou, že se neví, co církvím patřilo, a co ne. Katolická církev je proslulá řádným vedením záznamů po stovky let. Nejsem přirozeně odborníkem na majetkové vztahy mezi státem a církví, ale tvrzení o tom, že leckterý církevní majetek nebyl od dob Josefa II. výhradně ve vlastnictví církví, mi na rozum nejde. Pohříchu to nejenže nedává smysl, ale nevyjadřuje ani stav žádoucí. Nezdá se mi rozumné, aby kostel, jejž užívá výhradně církev k bohoslužbám, měl patřit ještě někomu dalšímu, když jiné určení kostela neexistuje. Rovněž nepovažuji za smysluplné, aby o pozemcích a dalších nemovitostech, které církve užívaly k plnění charitativní, sociální či zdravotní péče, jakož i k vlastnímu financování, rozhodoval ještě někdo jiný. Je snad obvyklé, že by vlastníkům majetků necírkevních někdo určoval ještě nějakého dalšího vlastníka, a to jenom proto, aby na to dotyčný nebyl sám? Kromě toho si nelze nevšimnout, že o společném vlastnictví církví a státu se mluví až teď, kdy jde do tuhého. Což vzbuzuje dojem, že se hledají důvody, jak se vypořádání vyhnout.

Malá odbočka: dokážu si ovšem představit, že stát posedlý privatizací je schopen mezi restituční položky zahrnout i ledacos jiného. To proto, aby k privatizaci, kterou státem odkoupený církevní majetek stejně čeká, toho bylo co nejvíce.

Jestliže se při restitucích necírkevních nemovitostí, o které stát občany rovněž okradl, nezkoumal původ majetku, proč se tak má dít u majetku církevního? Chce-li někdo vlastnická práva církví zpochybňovat událostmi po Bílé hoře či Josefínskými reformami, pak by měl požadovat od necírkevních restituentů prapradědečkovy CK účty od záhumenku a činžáku ve Vodičkové. Jinak žádné restituce. To bychom se pobavili a posléze raději zůstali u 25. února a těm církvím možná také něco přiznali, není-liž pravda?

Podle vedení ČSSD je tedy vracení ukradeného darem. Zvláštní pořádek — nikoliv tedy u nás. Vzhledem k tomu, že v této republice už byl každý okraden, netřeba sebemenší míry představivosti, abychom si ve zcela hypotetickém případě — totiž v případě, že by policie někoho dopadla — natrénovali skálopevné přesvědčení, že po zloději nic chtít nebudeme. Případně zloděje laskavě požádali o založení zvláštního fondu, z něhož bychom si tu a tam něco z toho, co z lupu ještě zbylo, mohli vypůjčit, možná i vzít. Taková představa jde sice s lidskou přirozeností dohromady asi jako vejce s kovadlinou, ale nic naplat. Zřejmě to již na odpovědných místech v ČSSD osobně vyzkoušeli, a tak vědí, že to bude fungovat, když s návrhem tohoto druhu přicházejí. Ostatně fondy, najmě ty majetkové, se u nás také osvědčily, že?

Ale dost ironie, věc je vážná. Tam kde se nevrací, co bylo ukradeno, nelze mluvit o právním státě. S jedinou výjimkou. Že by podobně, jako to předpokládá institut znárodnění, jehož uplatnění katolická církev připouští, byl dotčený majetek použit pro vyšší dobro, než znamená vracení ukradeného. V současné situaci by mohlo jít výhradně o ověřitelné a řádně kontrolované sociální výdaje. Například na výstavbu sociálního bydlení, systém zaměstnávání lidí sociálně vylučovaných, pomoc lidem v sociální nouzi a zdravotnictví na nekomerční bázi. Zkrátka by muselo jít o náhradu pravicí zdevastovaného sociálního státu.

S ničím takovým ovšem ČSSD nikdy nepřišla. A to ani za časů jejího osmiletého vládnutí, kdy byly podmínky pro vypořádání církevních restitucí nesrovnatelně lepší. (Především díky kardinálu Vlkovi, který věděl, co může od české pravice čekat. Nicméně, nedělal si iluze ani o tehdejší levici.) Místo toho ČSSD čekala, že věc pěkně po česku vyšumí do ztracena. A tak dnes může jenom mlčet, když se restituce řeší s arcibiskupem, který neprivilegované občany považuje za lůzu a podporu pro svoji věc hledá u politických elit pošlapávajících nejzákladnější axiómy křesťanství.

I když to s prolhaným plakátem ČSSD nesouvisí, je zřejmé, že restituce provedené podle dohody mezi současnou vládou a církvemi žádné požehnání církvím nepřinesou. Na velké peníze, na jejichž „správu“ se již jistě hrnou nabídky, nejsou připraveny. Nedisponují vlastním aparátem pro obnovu a údržbu sakrálních staveb. Podobné platí pro rozumné a z křesťanského hlediska přijatelné využití pozemků a dalších nemovitostí. Církvím, zejména té katolické, chybí i tady organizační a technické zázemí a pro nejednu nemovitost i smysluplné využití. Se vším se budou muset obracet na „tržní prostředí“ a to žádným milosrdenstvím netrpí. Miliardy protečou najatým správcům církevního majetku skrz prsty dříve než voda v potoce. Tím, že stát nebude přispívat na žádný z církevních výdajů, se připraví společnost o další potřebný prvek solidarity. Církve pak o jednu z mála jistot.

Ostatně o žádné opravdu velké peníze ani nejde, uvážíme-li, že jenom na státních zakázkách bylo v roce 2010 vydáno 630 miliard korun. (Vzhledem k tomu, s jakou velkorysostí jsou státní zakázky zadávány, nedivil bych se, kdyby to, co společnost skutečně potřebuje, se dalo pořídit za polovinu.) Mimoto je oněch 134 miliard, které ČSSD záměrně uvádí jako jednu finanční položku, ve skutečnosti pouze 59 miliard. Za dalších 75 miliard totiž obdrží církve nazpět nemovitý majetek. Takže sečteno, podtrženo, stát vyplatí církvím částku, která se rovná jedné pětině toho, co ročně skončí v kapsách podvodníků se státními zakázkami. Takže na zlodějinu je dost, a na restituce ne?

Sociální demokracii a nemalou část české společnosti, která v ní vkládala naději, přijde její plakát s měšcem velmi draho. Dlužno dodat, že plakát, který si ve své tuposti nezadá se škrtacími nápady pravicové vlády, není pouhým ztvárněním momentálního nápadu. Je smutným dokladem o tom, že se sociální demokracie od roku 2006 nepoučila (tehdy byl na jejím předvolebním plakátě výkřik po zabránění restitucím stůj co stůj položkou č.1). Ukazuje se, že její spodní proudy kryptokomunistického ražení nacházejí ve straně úrodnou půdu. Jak vidět, Marxovo heslo o náboženství jako opiu lidstva a Marxův pohled na svět skrze výrobní vztahy je podstatnou ideovou náplní strany. Billboard zesměšňující církev a s ní věřící spoluobčany je důkazem, že tradiční levicové podceňování duchovních hodnot má ve straně náležitou mocenskou pozici. Jinak by něco tak ohavného, jako je aktuální předvolební plakát, nemohlo práh Lidového domu opustit.

Bohužel anebo bohudík? — za takových podmínek bude ČSSD nevolitelná nejen pro všechny věřící, ale i pro řadu duchovně zaměřených lidí včetně lidí s kritickým a nezávislým myšlením. Svým plakátem totiž vyhrála soutěž na dodavatele idejí do lokálu čtvrté cenové skupiny. Dopad na prezidentského kandidáta ČSSD Jiřího Dienstbiera, který se od prolhaného plakátu nedistancoval, bude mít svoji nezanedbatelnou váhu. Jak šalebné je kouzlo nechtěného, hrají-li si s ním političtí nedoukové: levicová ČSSD posílí pravici.

ČSSD se prezentuje jako strana zastávající se lidí práce a lidí sociálně slabších. Ptám se, proč tedy zvolila jako první krok své kampaně před krajskými volbami zrovna církevní restituce, které s kompetencemi krajů nesouvisí? Pokud by ČSSD šlo při krajských volbách o naznačení politické koncepce celostátního dosahu, proč nedala přednost ukázat na svých billboardech kandidáty, u nichž je předpoklad, že se budou na úrovni krajů zasazovat o zrušení asociálních reforem? Vždyť ty jsou na rozdíl od restitucí pro dosavadní voliče ČSSD skutečnou pohromou.

    Diskuse
    MP
    August 13, 2012 v 8.49
    Nezlob se na zrcadlo, když máš křivou hubu.
    On se Duka a spol. chovají tak, že si tu karikaturu zaslouží - a to tu dikobrazí.
    A právní stát není tam, kde není rovnost. Lépe nevracet to, co bylo ukradeno, než vracet jen privilegovaným a ještě za různých podmínek.
    August 13, 2012 v 9.33
    ať žije duchovnost?
    Naprosto souhlasím s Martinem Profantem; na hrubý pytel hrubá záplata.

    Mám z článku nepříjemný pocit, že se Jiří Vyleťal, který na jiném místě (http://www.proalt.cz/?p=3524) kritizuje "povrchní a opožděný antikomunismus", - když dojde na lámání chleba - k takovému pohodlnému antikomunismu docela rád přikloní. Nebo se snad mýlím?

    A odkud má pan Vyleťal svůj brilantní postřeh, že k levicové tradici patří "podceňování duchovních hodnot"?!

    Tvrdit něco takového v aktuálním kontextu, tj, ve chvíli kdy církevní potentáti ukazují, že nepodceňují hodnoty materiální, je poněkud legrační. A navíc je to bohapustý nesmysl.

    (Doufám, že důvodem k napsání tak špatného článku byl jen chvat způsobený rozčilením. Byť ani to autora nijak neomlouvá.)
    AB
    August 13, 2012 v 9.49
    Pochybuji, že tímto plakátem se stane ČSSD nevoliltelná. I několik anket (jistě, zatím nereprezentativních) ukázalo, že drtivé většině lidí plakát nevadí. V Událostech komentářích odmítl jeho analogii s nacismem jeden historik a odbornice na marketing zase odmítla, že by probouzel závist...

    Mnohým duchovním lidem mnohem víc vadí ta militantní touha po majetku ze strany církví - ostatně nevšiml jsem si, že by se k čemukoliv jinému v poslední době vyslovovaly...
    Přiznám se, že jsem tuhle kauzičku nesledoval, protože jsem měl teď hlavu plnou jiných věcí. Až když jsem viděl, jak moc se o tom mluví, vygoogloval jsem si onen bilboard a byl šokován. To je celý ten povyk kvůli takové prkotině? Je to součást kampaně (viz další plakáty), která je konfrontační a populistická, ale to je - bohužel - u kampaní zcela normální. Když se podíváme na ostatní ty plakáty, tak to má logiku, ovšem je to nedomyšlené v tom, že úplně stejné plakáty by mohla pravice použít při kritice vysokého zdanění, např.

    Co považuju opravdu za problematické, to jsou ona přirovnání k nacismu. Ale o tom už se tu mluvilo.

    "Co bylo ukradeno, musí být vráceno" už se mi nechce komentovat. Jsou tu ale i argumentační zkraty a nepřesné informace:

    "Ostatně, může si snad někdo rozumný představit, že by neoliberální politické elity, které každé aktivum důsledně převádějí do soukromých rukou, darovaly nějaké organizaci – nadto organizaci duchovní a nevýdělečné – vůbec něco? A k tomu – jak se u daru sluší a patří – nezištně?" - Tak to je opravdu nepochopení povahy toho režimu. Neoliberalismus jde běžně ruku v ruce s neokonzervatismem, nehledě na to, že jde přece o formu privatizace, jak přiznává sám autor. Nezištné to není, ty skupiny se navzájem posilují - oslabení sociálních jistot v ekonomice, rozklížení společnosti, a místo toho její zdisciplinování konzervativními autoritami. Zcela v duchu současného Hradu.

    A vůbec nemohu souhlasit s tím, jak autor smete ze stolu historickou skutečnost, že tzv. církevní majetek měl vždy poloveřejnou povahu. Tím, že se to dnes nerespektuje, otevírá se cesta k tomu, aby se s tím majetkem zacházelo úplně stejně jako se soukromým majetkem. Přitom ne všechny majetky jsou si rovny. Neziskové organizace mají např. ze zákona omezení, jak zacházet se svým majetkem, resp. s jeho výnosy. Je to proto, aby ty majetky sloužily veřejně prospěšným účelům a ne soukromému zisku.

    Nejsem snad přílišný optimista, ale nevěřím, že všechno z těch 630 mld, které autor uvádí jako hodnotu veřejných zakázek, je rozkradeno. Takže následné přirovnání je mírně řečeno přehnané.

    U toho Marxova citátu stojí za to jej znát, on není zas až tolik primitivní.

    A odkdy je kritika církevních hodnostářů kritikou duchovních hodnot?!
    MP
    August 13, 2012 v 10.49
    Pro M.Š. - K opiu lidstva
    Ale na druhou stranu ten Marxův postoj není tak složitý -- náboženství je utišující prostředek na tak bolavé společenské vztahy, že by jinak byly k nevydržení. Není to, jak se domnívala stalinistická propaganda a jak to od ní zjevně převzal p.Vyleťal, nástroj otupování či ohlupování. Svojí funkci proto náboženství ztrácí podle Marxe teprve s osvobozením lidí z nelidských poměrů.

    P.s. J. Vyleťalovi
    Mimochodem, pravice nedává ze svého, dává z takových maličkostí jako jsou výdaje na školství (a nárůst žáků ve třídě nad třicet dětí), nevalorizace důchodů, z nefinancování ústavů sociální péče a v neposlední řadě z převedu financování veřejných výdajů z daní na financování z veřejného dluhu (tedy z přerozdělování ve prospěch finančního kapitálu). Trochu mi vadí, když lidé, kteří z takových zdrojů berou, žvaní o morálce.
    August 13, 2012 v 10.54
    co jsou to vlastně ty zatrolené "duchovní hodnoty" ?
    1) Když už se zde autor a Martin Škabraha dotkli Marxe, snad neuškodí přečíst si to, aby bylo jasno, o čem je řeč (mimochodem: Marxovi bylo v té době pouhých 25 let):

    "Světská existence omylu je kompromitována, jakmile byla vyvrácena její nebeská oratio pro aris et focis. Člověk, který ve fantastické skutečnosti nebes, kde hledal nadčlověka, našel jen odraz sebe samého, nebude už ochoten nalézat jen zdání sebe samého, jen „nečlověka“ tam, kde hledá a musi hledat svou pravou skutečnost.

    Základem nenáboženské kritiky je: člověk dělá náboženství, náboženství nedělá člověka. Náboženství je totiž sebeuvědomění a sebedůvěra člověka, který se buďto ještě nenašel, nebo se už zase sám sobě ztratil. Ale člověk, to není abstraktní bytost trůnící někde mimo tento svět. Člověk, to je svět člověka, stát, společnost. Tento stát, tato společnost produkují náboženství, převrácené vědomí světa, protože jsou samy převráceným světem. Náboženství je všeobecná theorie tohoto světa, jeho encyklopedické kompendium, jeho logika v populární formě, jeho spiritualistický point d‘honneur, jeho enthusiasmus, jeho morální sankce, jeho slavnostní dovršení, jeho povšechný důvod útěchy a ospravedlnění. Náboženství je fantastickým uskutečněním lidské podstaty, protože pravou skutečnost lidská podstata nemá. Boj proti náboženství je tedy nepřímo bojem proti onomu světu, jehož je náboženství duchovním aromatem.

    Náboženská bída je jednak výrazem skutečné bídy, jednak protestem proti skutečné bídě. Náboženství je povzdech utlačeného tvora, cit bezcitného světa, duch bezduchých poměrů. Je to opium lidu.

    Zrušit náboženství jako ilusorní štěstí lidu znamená žádat jeho skutečné štěstí. Požadavek vzdát se ilusí o svém postavení je požadavek vzdát se postavení, ve kterém je zapotřebí ilusí. Kritika náboženství je tedy v zárodku kritikou tohoto slzavého údolí, jemuž náboženství tvoří svatozář.

    Kritika strhla s okovů imaginární květy, ne proto, aby člověk vlekl dál bezútěšné okovy, nezkrášlené fantasií, nýbrž aby tyto okovy odhodil a utrhl živý květ. Kritika náboženství zbavuje člověka ilusí proto, aby myslil, jednal, tvořil svou skutečnost jako člověk, který se zbavil ilusí a přišel k rozumu, aby se pohyboval kolem sebe, a tím kolem svého skutečného slunce.
    Náboženství je jen ilusorní slunce, které se točí kolem člověka, dokud se člověk nepohybuje kolem sebe.

    Je tedy úkolem dějin, když zmizela pravda onoho světa, nastolit pravdu tohoto světa. A prvním úkolem filosofie, která slouží dějinám, je, aby poté, když byla odhalena posvátná podoba sebeodcizení člověka, odhalila toto sebeodcizení i v jeho neposvátných podobách. Kritika nebe se takto mění v kritiku země, kritika nábozenství v kritiku práva, kritika theologie v kritiku politiky.“ (http://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1843/121843.htm#1a)

    2) Jiří Vyleťal jakožto koordinátor Křesťansko-sociální platformy České strany sociálně demokratické formuluje pozici platformy takto:

    „...Je to právě úsilí ovlivnit sociálně–demokratický diskurs křesťanským učením. Přesněji řečeno: ČSSD by si měla uvědomit, co je nejniternějším zdrojem myšlenkového proudu z něhož sociálně–demokratické hnutí vzniklo. Její politika by tomu měla odpovídat.“ (http://e-cirkev.archa.cz/clanek/1300-Rozhovor-s-Jirim-Vyletalem-koordinatorem-Krestansko-socialni-platformy-Ceske-strany-socialne-demokraticke/index.htm)

    ČSSD je na tom myšlenkově (ideologicky) dost neslavně. Netuším, nakolik ji v tomto ohledu chtějí a mohou postavit na nohy Pehe, Špidla nebo Vyleťal.
    August 13, 2012 v 11.4
    Souhlasím s autorem článku v tom, že některé reakce na tzv. církevní restituce jsou spíše v rovině animozity vůči církvi, než snahou o naplnění práva. Ponechme stranou, proč právě české katolické církvi se místo lásky a úcty občanů dostává spíše nepřátelství a odporu, ale taková je prostě lůza, jak říká Duka. Pokud se však tato církev přichýlila pod jeho vedením k pravicové ekipě, těžko může očekávat podporu od levice, za takové blbce její vedoucí představitele snad autor článku nepovažuje.
    "Ukradeno - vráceno" - toho se autor mohl vyvarovat, to čpí příliš primitivní propagandou, používanou tam, kde chybí argumenty.
    Jsou tu ale jiné zásadní otázky, které jsou často kladeny a autor se jim cíleně vyhnul, čímž jeho článek pozbyl novinářské kvality. Současný zákon o církevních restitucích přece jednostranně a tudíž neoprávněně zvýhodňuje církve při restitucích oproti jiným restituentům-ocenění pozemků cenou tržní atd.. A to značně, takže hlavně tady se pane Vyleťale nedá mluvit o právním státu! A v tomto případě může ČSSD oprávněně mluvit o daru pro církev. Na závěr, je pravda, že ČSSD by více měla klást důraz na boj proti asociálním reformám, ale bohužel naplnění tzv.církevních restitucí bude znamenat nutnost zvýšení těchto asociálních tlaků, protože někdo je zaplatit bude muset a v Čechách je pravidlem, že bohatí to nejsou.
    MT
    August 13, 2012 v 11.17

    Na můj vkus je ten plakát ČSSD trochu silná káva.

    Pokud jde ale o "prolhanost", to tedy pr.

    Má-li být agitace účinná, musí být relativně zjednodušená, přehledná.

    S plakátem nejsem příliš spokojen VNITŘNĚ - ale co naplat:
    ... jsem nucen na něj pohlížet a brát ho jako daň nutné agitační techniky při volbách, reklamách atd. ...

    MT
    August 13, 2012 v 11.28

    „...Je to právě úsilí ovlivnit sociálně–demokratický diskurs křesťanským učením. Přesněji řečeno: ČSSD by si měla uvědomit, co je nejniternějším zdrojem myšlenkového proudu z něhož sociálně–demokratické hnutí vzniklo. Její politika by tomu měla odpovídat.“

    (http://e-cirkev.archa.cz/clanek/1300-Rozhovor-s-Jirim-Vyletalem-koordinatorem-Krestansko-socialni-platformy-Ceske-strany-socialne-demokraticke/index.htm)


    Sociálně-demokratické hnutí vzniklo z křesťanských idejí - i kdyby sociálních?

    No to je tedy bomba.
    Pokud vím vznikající socdem navazovala na prohloubení tzv. osvíceneckého, radikálně demokratického, někdy i sociálně-liberálního směru (jednak obvykle bezvěreckého, maximálně vůči náboženství indiferentního - když už vůbec ...) směrem ke zdůraznění práv práce a sociálních otázek.

    Křesťanství bylo občas terčem útoků socdem - a církev téměř vždy !

    Takže panu Vyleťalovi se zachtělo přepisovat dějiny?

    Naštěstí mám doma sociálně demokratickou literaturu z přelomu XIX.a XX. století ...

    MN
    August 13, 2012 v 16.32
    Několik velmi tezovitých poznámek:
    Jsem velmi potěšen, že nejsem jediným členem ČSSD, který je současnou kampaní proti církevním restitucím znechucen. Proto bych chtěl velmi ocenit stanovisko pana Vyleťala, byť je psáno laickým jazykem a některé jeho teze nejsou zcela odborně vyargumentované.
    Pan Vyleťal má absolutní pravdu v tom, že nejde o žádný dar, rozhodně ne o dar státu církvím. Maximálně lze hovořit o „daru“ římskokatolické církve nekatolickým církvím. Kritikové církevních restitucí by si měli uvědomit, že jak návrh zákona, tak i historické právní dokumenty (rakousko uherský zákoník apod.) se dají vyhledat na internetu…. Můžeme vést spory o tom, zda je vhodné vydávat církvi majetek, který byl komunistickým režimem církvi zcizen na základě toho či onoho právního aktu, ale těžko můžeme nazvat restituci darem, rozhodně ne v případě majetku církve římskokatolické.
    Nejsem expertem na historickou právní sémantiku, ale již při letmém prostudování na internetu dostupných historických právních dokumentů a právních analýz, mi přijde teze o veřejnoprávním charakteru církevního majetku v minulosti jako dosti pochybná.
    Kampaň ČSSD se mi jeví jako sporná z hlediska kritéria politické korektnosti, podle kterého by se politické kampaně neměly týkat otázek soužití náboženských, rasových nebo etnických skupin, nýbrž spíše by měly zrcadlit socioekonomická štěpení ve společnosti. Na případnou námitku, že kampaň necílí na církve nýbrž na politiku vládní koalice, odpovídám, že samotné církve to tak nechápou. Navíc kampaň oživuje mnohé bolestné rány z dávné minulosti, o kterých jsme si mysleli, že jsou dávno zhojeny (tzv. spor o smysl českých dějin).
    Za nejzávažnější pak považuji námitku pana Vyleťala o „spodních proudech kryptokomunistického ražení ve straně“. Nedomnívám se, že kryptokomunismus je tím správným pojmenováním. Petr Nováček to vyjádřil také trochu nepřesně, když konstatoval: „Takže jestli tomu rozumím dobře, pokud tato kampaň zabere, tak to výhledově znamená, že sociální demokracie se posouvá určitým směrem, řekl bych doleva, nebo spíš k radikalismu, a že ztrácí zájem operovat ve středu toho politického pole, a to je pro charakter sociální demokracie vážné sdělení a taky je to vážné sdělení pro budoucí podobu české politické scény.“ 9.8.2012 ČRo 1 - Radiožurnál str. 01 18:10 Ozvěny dne_ Spíše totiž jde o militantní laicismus a radikální republikanismus ve stylu francouzské třetí republiky. V postkomunistické zemi je však takováto politika dost problematická s ohledem na jisté společné ideové kořeny radikálně demokratického republikanismu a komunismu (opět by si to vyžádalo mnohem hlubší analýzu). Takováto radikálně republikánská idea řešení vztahu církví a státu je, dle mého skromného názoru, v jistém napětí s duchem příslušných judikátů ústavního soudu v dané věci.
    Úmyslně jsem tento příspěvek pojal jako úderné politické provolání, uvědomuji si, že empirické doložení tezí v něm uvedených by vyžadovalo velmi rozsáhlé analýzy.
    + Další komentáře