Vyhlášení psychologické války občanům?
Ivan ŠtampachCírkevní papaláši zřejmě připouštějí pouze totální podřízení a nepodmíněný souhlas. Jenomže demokracie je diskuse, a diskuse bude pokračovat, i když pánové v purpuru budou dupat nožičkami a křičet, že se jim tím děje křivda.
Všichni obyvatelé České republiky se nesklonili před autoritou pravicové vlády a náboženských představitelů, nepřijímají poslušně, co pomazané hlavy předkládají a dovolují si tu nevýslovnou drzost, že o zákoně diskutují a vyslovují k němu připomínky. V římskokatolické církvi je něco neslýchaného, když obyčejný smrtelník vysloví námitku. Demokracie však přes velké potíže přece jen pozvolna postupuje. Před rokem už přetekl pohár trpělivosti a Římu vždy poslušná irská vláda se vzbouřila. Irský premiér Taoiseach Enda Kenny se vyslovil o církevní zprávě, která měla sprovodit ze světa pedofilní aféru, že vynesla na světlo nefunkčnost, odtrženost, elitářství a narcismus, který dominuje kultuře Vatikánu až do těchto dní a pokládal za nutné připomenout: Toto není Řím. Toto je Irská republika v roce 2011, republika, v níž platí zákony. Demokracie, toť diskuse a diskuse bude pokračovat, i když zdejší pánové v purpuru a jiných barvách budou dupat nožičkami a křičet, že se jim tím děje křivda.
Signatáři společného prohlášení České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí, Dominik Duka, Joel Ruml a Jiří Daniček tvrdí, že předvolební kampaň sociální demokracie vytváří atmosféru závisti a nenávisti vůči církvím a náboženským společnostem. Pokud je rozdílný názor značné většiny českých obyvatel a celé opozice prohlašován za projev nenávisti, je zřejmé, že se církevní představitelé nepoučili z minulosti. Těžký kalibr, kterým nabili svá mediální děla, ukazuje, že jim je pořád nejbližší řešení názorových rozepří „milosrdně bez prolití krve“, totiž metodou, jíž jedna z podepsaných církví použila v Kostnici r. 1415 (a v tisících dalších případů) a předchůdci a inspirátoři druhé např. v Ženevě r. 1553 nebo roku 1619 v Haagu. Ještě štěstí, že nás před nimi chrání sekulární stát.
Doporučuji tento obsahově i jazykově pozoruhodný text Achaba Haidlera. Jen mám obavy, že živelný mystický pirát bude také obviněn z nenávisti k církvím a náboženství.
http://haidler.blog.idnes.cz/c/282647/Srandicka-a-zadrhel.html
A coby křesťan se necítím být uražený plakátem ČSSD, za to mě uráží, jak se vůbec neproblematizuje ve světle evangelia získání tak nestoudně objemného majetku. Od raných křesťanů, přes valdenské, Františkově intenci věrné františkánští radikálové, někteří čeští i světoví reformátoři, baptisté, kvakeři, mennonité, někteří mystikové, paracelsiáni, pietisté, teologové osvobození nebo feministické teoložky vždy soukromé vlastnictví (nejen) církve z teologického hlediska problematizovali. To přinejmenším znamená, že neexistuje žádná teologická vše-shoda na téma (církevního) majetku. Zaráží mě také, jak manažerský jazyk a sentimentální řeči a la „co bylo ukradeno, musí být vráceno“, vytlačily jakoukoli teologickou argumentaci. Ta nepřichází vůbec. Jestliže je církev společenstvím Božího lidu, znamená to, že onen majetek bude náležet všem jejím věřícím? O jakou eklesiologii se vlastně vedení církví opírá?
A nejsme jako křesťané v době, kdy stále více našich bližních je vystaveno narůstající chudobě, diskriminaci a úzkosti v důsledku krize, povinni v prvé řadě upřednostnit nejpotřebnější? Přesně na nedostatek této řeči geniálně poukazuje Achab Haidler! Proč nám církevní a náboženští hodnostáři veřejně neoznámí, že majetek, který získají, upotřebí pro nejchudší? Inu, protože to je poslední věc, kterou by s ním zamýšleli udělat.
A také nevycházím z údivu, jak falešný a pitomý estetismus, mor české inteligence, zase zahaluje skutečnost. Tohle přece není o plakátu, ale o podezřelém transferu peněz a majetku. A podílejí se na něm ti, kteří by měli být příkladem evangelijní životní orientace. Naštěstí se ani nenamáhají maskovat své cíle náboženskou terminologií. To by v kontextu biblické tradice byla totiž čirá blasfemie!
Některé argumenty Ivana Štampacha lze snad označit za populistické (což mě osobně nevadí), určitě ne za agresivně demagogické. Je řekněme populistické napsat, že církve dostanou peníze rodin a důchodců, protože to zjednodušeným, populistickým způsobem poukazuje na fakt, že se v době plošného šetření a s tím souvisejcícího prudkého nárůstu chudých a sociálně vyloučených z toho stejného státního rozpočtu, v němž se škrtá chudým a hendikepovaným, budou platit nemalé částky navýšené např. oproti tomu, jak se vypočítávaly restituční náhrady v případě individuálních restituentů.
Postoj ČSSD k církevním restitucím je, pokud je mi známo, stále stejný - nezpochybňuje jejich potřebu, ale má jinou představu o jejich provedení; to současné označuje (podle mého právem) zjednodušeně za "dar". Chybou ČSSD (stejně jako předcházejícéch pravicových vlád) bylo ovšem to, že nějakou rozumnou formu restituce a narovnání vztahu státu a církve neprovedla, když vládla.
Za populistický lze označit i onen billboard ČSSD - a znovu, vítám ho, protože se díky němu konečně rozhořela větší diskuse o konkrétní podobě církevních restitucí.
Jediné, co bych plakátu i související kampani ČSSD vytknul, je jednostranné zacílení na katolickou církev: to je opět populisticky zjednodušující, ale zde už příliš, protože protestantské církve se v tom vezou úplně stejně, ba ještě více - jednou z bizarností schváleného zákona je právě dar státu, resp. katolické církve církvím protestantským, kterým bude "vrácen" majetek, jež nikdy neměly, některé z nich v r. 1948 ani neexistovaly. To vše pod bombastickým heslem "Co bylo ukradeno, musí být vráceno"...
Mně například se také příčí to heslo "Co bylo ukradeno, musí být vráceno" a ještě spousta dalších. A co s tím mohu dělat? Nic.
Čili protestanti (s výjimkou těch čtyř malých cirkví) se nechali koupit. Je možné si představit větší pošlapání památky M.J.Husa a všech reformátorů?