Kněžské šílenství

Tomáš Tožička

Církve v České republice se poslední dvě dekády soustavně znemožňují. Poslední ekumenické prohlášení k restitucím lze vnímat už jen jako projev šílenství a postupující zlaté horečky.

Čemu vděčíme církvím za posledních dvacet let? Čemu vděčíme církvím za posledních čtyřicet, šedesát, osmdesát let? Je to něco tak závažného, aby to stálo za 100 miliard, za 50 miliard, a stálo to vůbec za něco? Taková úvaha až příliš připomíná rozhovor Hospodina s Lotem ve městě Sodoma, kde marně hledali deset spravedlivých, aby Sodoma mohla být zachráněna. A protože je nenašli, Sodoma byla zničena.

Nevím, kde bychom dnes mezi nejvyššími funkcionáři církví oněch deset spravedlivých hledali. Spravedlnosti mají sice plná ústa, ale jen pokud jde o majetky, kterých se mohou domoci. Pokud jde o spravedlnost v biblickém smyslu slova — tedy jako péči o sociálně slabé a vyloučené, o nemocné a osamělé — hledali bychom ji ve vedení většiny církví marně.

Je zajímavé, jak rychlé jsou výroky církve proti jejím kritikům a pokud se mají zastávat mocných. Připomeňme si, jak páter Duka označil odboráře za lůzu. Pane Bože — prolétne křesťanovi hlavou střelhbitá modlitba. Nemá ten Tejc nakonec pravdu, když říká, že by Duka nejraději získal zpátky moc upalovat?

Zajímavé je, když pak tento pán srovnává protirestituční kampaň s „neblahými antisemitskými a antiklerikálními plakáty 'třetí říše', na rudo přetřenými gottwaldovskými ideology." Nejen že plete páté přes deváté, ale hlavně nějak zapomíná na antisemitské kampaně své vlastní organizace. Především na dobu, kdy Katolické listy s podporou vedení českých katolíků podněcovaly antisemitskou propagandu v Hilsnerově aféře. Když se do procesu zapojil T.G. Masaryk, Katolické listy o něm napsaly: „Hanobením rukopisů začal a nyní dospěl až na ochránce vraha.“ Jak se ukázalo, Hilsner vraždu nespáchal, ale antisemitismus z katolické církve nevymizel a  oficiální organizace jako např. Jezuité až do roku 1946 nepřijímaly kandidáty „kteří pocházeli z židovské rasy, ledaže jejich otec, děd a praděd prokazatelně patřili ke katolické církvi“.

Radikální rozluku s antisemitismem udělal až Druhý vatikánský koncil pod vedením jednoho z nejosvícenějších katolíků a vzácného člověka - papeže Jana XXIII — Roncalliho. Jenže na něj i na Druhý vatikánský koncil by katoličtí preláti typu Duka & Co. rádi co nejrychleji zapomněli.

Ale zabývat se Dukou nemá zase tak moc cenu, protože ten člověk je nejspíš už úplně mimo. Co si myslet o jednom z nejvyšších představitelů jedné z největších organizací, který by vážně chtěl postavit pomník maršálkovi Radeckému? Bojovníku proti nezávislosti Itálie a představiteli vojenské stupidity ve Švejkových heroizačních promluvách. Inu, pokud nemá jiné starosti, je to hezká ukázka oddanosti staré C.K. monarchii, kdy to katolická církev měla tak lehké.

Ale abych se jako protestant nenavážel jen do katolíků: ani nekatolické církve, včetně židovské obce, na tom nejsou o mnoho lépe. Poklonkování režimu po roce 1989 není nepodobné tomu, co se dělo předtím. Kritika sociálních poměrů, zastání se nejslabších, boj proti rasismu, toho se skutečně od náboženských spolků těžko nadějeme.

Mluvím samozřejmě o vedoucích představitelích církví i jejich charitativních institucí. Vystoupit veřejně a postavit se za marginalizované můžeme očekávat ještě tak od poctivých duchovních — kterých není málo! A rovněž tak najdeme mnoho věřících, kteří svou víru berou jako poslání a ne jako nedělní (nebo sobotní) pokrytecké předvádění své „staré dobré víry“. V roce 2009, ve výzkumu agentury STEM, 30 % dotazovaných, kteří se pokládají za římské katolíky, uvedlo, že církve považuje za neužitečné organizace. To mělo být pro církve alarmující, ale nebylo. Jak říkal Masaryk: „Hus, před ním už Štítný, vyšli z nápravy mravů; v nich jsem našel, co mne už jako chlapce tísnilo, když jsem pozoroval divný život kněží.“ Ovšem místo pomoci a podpory sledujeme už dvacet let tahanice o majetky!

Jak pravil jeden entuziastický kazatel: „Představte si, že by Ježíš horoval v parlamentu za navracení majetku.“ A já dodávám — dělal by to v době, kdy krize dopadá na stovky tisíc obyvatel této země, na desítky tisíc nezaměstnaných, potýkajících se s ponižováním ze strany úřadů? V době, kdy lidé bez domova umírají na ulicích zimou?

Ano, křesťanské církve, tedy spíše jejich charitativní odnože s většinou nevěřících zaměstnanců, stejně jako jiné organizace, poskytují i sociální či jiné služby. Za ty ovšem, a tak je to správné, dostávají zaplaceno. Je to málo a stejně jako v případě všech, kteří dělají dobrou sociální práci, by to mělo podstatně více. A kdyby postavy jako Duka , Daníček a Ruml vystupovaly častěji proti korupci a nepoctivosti, kdyby podporovaly odborné týmy hledající nová řešení — jak to dělají církve jinde — nemuseli jsme skončit se zkorumpovanou vládou řízenou bandou lumpen-podnikatelů z daňových rájů. A na ty služby by bylo!

Ovšem takhle to vypadá, že církevní představitelé se do politiky dovedou zapojit, jen když je ovládne šílenství zlaté horečky spojené s vidinou obrovských majetků a spekulací s nimi.

Jako evangelický teolog jsem hluboce přesvědčen, že církev by svou parochiální činnost měla financovat jen a pouze z členských příspěvků. Majetky církve, pokud nějaké má, a výnosy z nich by měly sloužit k sociální práci. Té, kterou nefinancuje stát — péči o bezdomovce, pomoc nezaměstnaným... To je nedílnou součástí ježíšovského poslání a tak to dělají tisíce náboženských komunit po celém světě, především pak v těch zemích, které jsou neskonale chudší, než jsme my. Církve se svou touhou po majetku působí jako hlupák z podobenství o boháči a stodolách, který si po získání velkého jmění říkal: „Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.“ Ale bohatství mu nepomohlo... skončil špatně ještě té noci.

Důvody proti restitucím nejsou právní, ale morální a teologické.

Majetky církve by neměly sloužit k financování běžného náboženského chodu. To je blasfemie a urážka křesťanství. A ta je mnohem horší než vylepení pár třeba nevkusných plakátů.

    Diskuse (21 příspěvků)
    MT
    Miroslav Tejkl
    August 10, 2012 v 11.40

    Církev by neměla být podrobována nějakým moralizujícím zdůvodněním, proč by se jí restituce neměly týkat.
    Jako jestli smí být bohatá a jak by s majetkem měla nakládat, atd.

    Tady jde o něco jiného - proč má být církevní právnická osoba zvýhodněna oproti jiným právnickým osobám, kterým se přece - kromě tělovýchovy a výčtových zákonů - obvykle nic nevracelo?

    Má církev právo na restituční privilegia?


    Někdo si myslí, že má ...

    ... většina obyvatelstva ale zřejmě nevidí důvod, proč by církve měly být "něco lepšího".

    Ostatně v silně náboženských USA se církve o sobe musí postarat samy - bez státu jen s podporou svých souvěrců a darů jiných.
    TT
    Tomáš Tožička
    August 10, 2012 v 12.11
    Pane Tejkle
    církev je organizace, která byla založena s nějakým posláním. Pokud ho neplní, pak mají její členové, ale stejně tak i kdokoli další, právo ji kritizovat. Já tak činím z pozicě člena hned dvou církví - ČCE a CČSH...

    Pokud jsou nějaké kroky organizace v rozporu s jejím posláním, pak je zpochybněn důvod její samotné existenci. A to se bohužel děje s církvemi v ČR již dlouho a nehorázné restituční požadavky jsou jen vyvrcholením. A jak správně říkáte, v USA, ale i v celé Africe, Asii a mnoha jiných a mnohem chudších zemích se církve musejí postarat o sebe sami. A to jim ještě zbývá na sociální a vzdělávací práci!
    Jan Černý
    August 10, 2012 v 12.14
    Právní a morální
    Řekl bych, že obojí druh argumentu je platný, každý pro jinou sféru: Ve věci církevních restitucí je to, co uvádí pan Tejkl, argumentem pro politické rozhodování veřejnosti a politické reprezentace; to, co uvádí Tomáš Tožička, je morálně-teologickým argumentem pro rozhodování církví a náb. obcí a jejich jednání se státem.

    K podpoře toho prvního uvádím ještě výčet podivností ve Sněmovně schváleného zákona:
    - netransparentní zákon spojující restituci a další financování církví státem (takže „restituce“ není vůbec v názvu zákona uvedena, což je bohužel hluboce pravdivé)
    - ocenění pozemků výpočtem z tržní, mnohem vyšší (4-5krát) ceny než u individuálních restituentů v minulosti (s tím spojena též hrozba žalob z jejich strany)
    - soudní výlohy při domáhání se majetku hradí v každém případě stát (což také nahrává libovolným spekulantům k tomu, aby aspoň zkusili relativně cokoliv – když prohrají, hradí to stát, když ne, napakují se)
    - prodej restituovaného majetku je osvobozen od daně (přitom daň z prodeje nemovitostí bude od roku 2013 vyšší než dnes)
    - často se uvádí nebezpečí prolomení hranice 25. února 1948, ale tohle je myslím spíše dohad či dojem vyplývající z nejasnosti některých ustanovení a z přepokládaného záměru učinit (za 20 let) církve nezávislé na státu: to nebyly ani za první republiky po pozemkové reformě a žily z tzv. kongruy, tedy za podpory státu
    - za zákonem je lobbing skupin, které chtěji z lukrativními pozemky přidělenými v restituci kšeftovat
    - nejedná se o restituci, nýbrž o politickou dohodu a vytvoření další mocenské základny pro konzervativní síly v zemi: v době nejhrubšího škrtání se organizacím s prudce klesajícími počty členů přiděluje rozsáhlý majetek, nadhodnocený (viz výše), dosud neprokázaný (není výčet), přidělovaný i subjektům, které v době nástupu komunismu vůbec neexistovaly (Apoštolská církev, nebo třeba moje církev (ČCE), která existovala, ale žádný takový majetek neměla – je to prostě dárek pro nás, ale děkuji, já ho nechci a podle jakýchsi průzkumů snad asi polovina věřících také ne – ale neviděl jsem je, takže za to neručím)
    - užití majetku bylo před Únorem většinou účelově vázáno; dnes se majetek ocitne v jiném právním režimu (bez dalšího „soukromý majetek“), a to v době, v níž už jiné než spekulativní a korupční obchodování v podstatě neexistuje. Inteligentnější lidé i v katolické církvi mají oprávněný strach, co se s majektkem vzhledem ke standardům podnikání u nás stane.
    JP
    Jan Potměšil, právník - státní správa
    August 10, 2012 v 12.47
    Ad tahanice o majetek
    20 let tzv.tahanic o majetek je především ostudou státu, který r. 1991 něco zákonem slíbil, a doteď to není schopen splnit. Že se tím blokuje rozvoj min. pětiny obcí v republice stát také nepohnulo. Vina pak padá i na ČSSD, která byla 8 let u moci restituce mohla provést po svém, ale raději je odkládala. Tak teď má, co má. Byť já myslím, že je nakonec ráda. Neponese za restituce odpovědnost, nebude je muset sama dělat, a ještě má výborné téma před volbami.
    TT
    Tomáš Tožička
    August 10, 2012 v 13.32
    Ostuda českých církví ne českého státu
    Ostudou je, že se církve vůbec o onen majetek tahají. Kdyby to byly skutečně aktivní organizace, měly by dostatek členů a dnes i dost majetku. Jako to mají církve, které vznikly po roce 1989 a nic si od státu nevzaly!

    Podívejte se, jak katolíci husité i evangelíci hospodaří s tím, co mají. Polorozpadlé fary a další církevní budovy, neobhospodařovaná pole, prázdné a nevyužité domy. A co dělají církve? Ještě se brání to pronajmout byť k dobročinným účelům. Kolik jsem vedl takových jednání s církevními bafuňáři. K ničemu.

    Dokud budou mít peníze od státu a zajištěné živobytí, budou z nich jen obročníci, kteří tak maximálně budou světit koncerty Lucie Bílé na plese ODS :-))
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    August 10, 2012 v 13.44
    P. Tejkle, církev má právo být bohatá,
    pokud si na to bohatství za stávajících podmínek a způsobem, který je s dnešními etickými hodnotami slučitelný, vydělá. (Aspoň takový je étos a všeobecný morální konsensus demokratického kapitalismu.)
    Což však rozhodně není případ církevního majetku, který získala církev v nedemokratických dobách, nedemokratickými prostředky a těmi jej i udržovala (viz mé argumenty jinde, náb. nesvoboda, absolutismus, nevolnictví a poddantsví atd.).

    Já si navíc myslím, že Ježíšova nevěsta by měla být chudá, bohatá je spíše, jak říkal již Hus, nevětska Antikristova, ale uznávám, že tento argument zde neplatí, protože pokud někdo nechce respektovat evangelium a hodlá za každou cenu zbohatnout, nelze mu v tom v demokratické společnosti bránit, ale ať si na to nejdřív vydělá jako každý podnikatel...
    JS
    Jiří Silný
    August 10, 2012 v 16.47
    Pro církve
    vzešlé z české reformace je to přímo otázka víry, vyjádřené ve Čtyřech pražských artikulech, kde se říká, že církev má být chudá. Ale podobné tradice jsou i u katolíků a jiných. V bibli se k tomu dá dohledat spousta citátů. Samozřejmě jsou náklady nutné pro fungování církví, ale měly by mít podobu průběžného financování a ne hromadění pokladů, na které je snadno spoléhat. Vztato ab absurdum nebudou správci církevního majetku nakonec potřebovat žádné věřící, bude stačit žít z úroků a výnosů. Tak může docela pravděpodobně vypadat konec institučního křesťanství v Čechách. Ať už to dopadne jak chce, znamená to nepochybně další úbytek věřících a v určitém bodě už je pak obtížná i pouhá reprodukce insitituce a tradice.
    Tento fatální vývoj předznamenalo už polistiopadové zaměření na "návrat" kamsi zpátky o desítky let, jakoby to vůbec bylo možné. S tím je spojena až zoufalá snaha o udržení privilegií. Vzpomínám jak pobouřeni byli církevní představitelé, když po nich ministr kultury Dostál chtěl, aby svoje výjimečné postavení argumentačně obhájili v současném kontextu. Církve také v devadesátých letech zablokovaly řešení financování celé občanské společnosti pomocí daňových asignací, protože doufaly, že si ukrojí větší díl koláče. Díky ministrovi (to slovo původně znamená služebník) Kalouskovi se jim to možná podaří. Pán Bůh s námi a Zlý pryč.
    JP
    Jan Potměšil, právník - státní správa
    August 10, 2012 v 17.24
    Ad TT:
    Myslím, že přeháníte a příliš je z toho cítit Vaše averze ke katolické církvi. Jinak nemyslím si, že se církve o něco tahají - trpělivě čekají déle jak 20 let, až teď Duka trochu přitvrdil. I žalobu k ÚS dávaly města a obce prostřednictvím senátorů kvůli blokacím církevního majetku, který v obcích už déle jak 20 let chátrá - nebyly to církve. Kdyby na odškodnění čekal 20 let politický vězeň či jiný restituent, byl by z toho skandál. Tady se dělá skandál z toho, že má být vůbec něco vráceno - to je chucpe.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    August 10, 2012 v 17.38
    Stále se k tomu vracím, nyní to tu zaznělo i od pana Černého - "ocenění pozemků výpočtem z tržní, mnohem vyšší (4-5krát) ceny než u individuálních restituentů v minulosti (s tím spojena též hrozba žalob z jejich strany)" a další jeho výčet "podivností". Jak to, pane Potměšile, že církev nerestituje dle stejného principu jako ostatní právnické osoby? Jistě by nedostala náhradu za nevydaný majetek bez prokazatelného a zákonného ocenění, to soudně nelze. Pokud mají nemovitosti nyní jiné vlastníky, náhradu musí určit soud ve výši ceny v místě obvyklé a stát vyplatí tuto náhradu. Jak to, že je zjevně oproti jiným takto zvýhodněná? Odpovězte už prosím konečně na tyto otázky.
    JP
    Jan Potměšil, právník - státní správa
    August 10, 2012 v 18.55
    AD lŠ:
    To jsem u výslechu? Proč myslíte, že mám povinnost na Vás reagovat?

    Soud by to mohl rozhodovat, pokud by k tomu bylů zákonem zmocněn. To narovnání má paušální rysy a je mi vcelkem jedno, jak je to či ono oceněno, pokud by se církvím - kdyby se řešilo opravdu vše, včetně bezdůvodného obohacení, mělo vracet cca 3x tolik.

    Jinak kdyby byla ČSSD jen trochu konstruktivní, mohlo to také vypadat jinak. Byl jsem u některých jednání už před 3 - 4 roky, a snažila se restituce hlavně potopit. Tzn. má také podíl na nynější podobě restitucí, když odmítala konstruktivní řešení a po 8 let své vlády nic nepřipravila.

    Pro mě je podstatné, že bude narovnání a odluka, detaily už příliš neřeším. Hlavně aby se to hnulo a odblokovaly se církevní majetky.
    + Další komentáře