Dopis senátorům strany ČSSD
Dominik DukaKardinál Dominik Duka zaslal společně s Ekumenickou radou církví a Federací židovských obcí dopis senátorům ČSSD. Apeluje na ně, aby zvážili důvody oddělení financování církví od státního rozpočtu.
Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři za Českou stranu sociálně demokratickou!
Dovoluji si Vás oslovit vzhledem k napětí, které se v posledních dnech vyostřilo mezi vedením ČSSD na straně jedné a Českou biskupskou konferencí, Ekumenickou radou církví a Federací židovských obcí na straně druhé ohledně billboardů, vážících se k otázce restitucí.
Rád bych Vás ujistil, jak jsme to již ostatně učinili ve vlastním prohlášení, že naše kritické poznámky nejsou a nebyly namířeny proti straně ČSSD, proti její politice, či ve snaze ovlivnit volební výsledky, ale jen a jen proti způsobu, jakým se vede předvolební kampaň.
Jeden z těchto konkrétních způsobů se dotkl a dotýká těch, kdo jsou věřící. Nevidíme se jako zloději, nebo skupina společnosti, neprávem obdarovaná na úkor rodin s dětmi a starých lidí. Připouštím, že tvůrci kampaně v duchu marketingových doporučení plně neuvážili důsledky a nebrali přitom ohled na věřící, církve a náboženské společnosti. Ať jde tedy o náhodu, nedomyšlenost, či nešťastně volené prostředky, považuji za vhodné, aby nikdo, nejen ČSSD, na této otázce nestavěl svou volební kampaň.
Mnohokrát jsem jednal s vedoucími představiteli ČSSD, s poslanci, i Vámi, senátory, stejně jako se starosty a hejtmany, kteří jsou členy Vaší strany. Došli jsme k přijatelnému kompromisu, na kterém se shodly politické strany zastoupené v tzv. Kasalově komisi, i všechny církve a náboženské společnosti dosud placené podle zákona o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností. Právě snaha ukončit a zprůhlednit toto financování byla hlavním motivem našich jednání. Nejde nám tedy o majetek jako takový, ale o vytvoření přijatelného modelu, v němž církve budou nadále svůj provoz financovat na vlastní odpovědnost.
Pevně doufám, že uvěříte mému ujištění, že nemám zájem rozdmýchávat jakékoliv vášně a vzájemně na sebe útočící kampaně. Žiji v naději, že zvážíte racionální důvody oddělení financování církví od státního rozpočtu a nebudete bránit přijetí navrhovaného zákona. V tom, že kraj Vysočina a Zlínský kraj se staví ústy regionálních představitelů ČSSD zdrženlivě k billboardům, které kritizujeme, vidím vstřícné gesto. Myslím, že je rozumné uznat určité, byť nezamýšlené, pochybení a pokusit se umírnit tyto diskuse a věnovat se skutečně závažným celospolečenským tématům, na kterých lze vzájemně spolupracovat.
Vzhledem k tomu, že jsem byl označován za jediného oponenta a kritika a vzhledem k tomu, že ona ruka na billboardech patří římskokatolickému prelátovi či biskupovi, píši tento list. Činím tak ovšem s vědomím ostatních představitelů církví a náboženských společností.
S pozdravem „V Duchu pravdy“.
(Redakce Deníku Referendum dopis zveřejňuje se svolením České biskupské konference.)
"Zpívejte něco, hoši," křičel dolů, "nebo chcete, abych vás naučil nové písničce? Tak zpívejte za mnou:
Ze všech znejmilejší
svou milou já mám,
nechodím tam za ní sám,
chodí za ni jiných více,
milenců má na tisíce,
a ta moje znejmilejší
je Panenka Maria - - -
... příliš málo, příliš pozdě i pro samotnou komunikaci - natož pokud by mělo jít o věcný kompromis samotného problému ...
Hejtmani krajů Vysočina a Zlín navíc říkají něco jiného než Duka předjímá, že říkají.
A úplně nejblbější je elementární taktika Dukova - on si snad opravdu myslí, že s někým, s kým vyjednávám a kdo mi není podřízen, lze hovořit na půdorysu argumentace typu:
"Uznejte, že jste udělali chybu, my už o té Vaší chybě taky nebudeme hovořit a začneme všichni znovu, jinak a lépe ..."
Rád vidím, že i na pražském arcibiskupství mají profesionální PR a analytiku.
Sociální demokracie má svůj program. a svou odpovědnost vůči dosavadním a budoucím možným voličům. Myslím, že ji není cizí myšlenka vlastního nezávislého hospodaření církví bez přispění státního rozpočtu. Sociální demokracie předkládá model, který by umožnil ukončení závislosti na státním rozpočtu.
Zůstává však spor o to, kam se lze vracet. Zúčastněné strany deklarují návrat před zábory po únoru 1948. Rozumí se před zábory na základě právních norem přijatých po únoru a zábory v rozporu s právními normami. Myslím, že senátoři a poslanci ČSSD budou dbát o to, aby se zákon fakticky nevracel před pozemkovou reformu z r. 1919 a před její revizi z r. 1947, což současný zákon činí.
Myslím, že o všech těchto tématech je možno korektně diskutovat.
To nechápu. Paragraf 5 odstavec 1 současného návrhu explicitně umožňuje restituci majetku odňatého na základě revize pozemkové reformy z r. 1947, pokud k odnětí došlo po únoru 1948 (6 měsíců po počátku účinnosti) a bez náhrady.
Tak v čem je vtip? V té náhradě?
Jak si čeští a moravští biskupové na čele s předsedou ČBK Dukou představují diskusi o "situaci ve společnosti", si můžeme přečíst např. v tomto prohlášení reagujícím na stotisícovou protivládní demonstraci z 21. dubna tohoto roku:
http://tisk.cirkev.cz/z-domova/slovo-biskupu-k-situaci-ve-spolecnosti/
Za chudé věřící se budeme modlit, věřící by se ale v žádném případě neměli hněvat na vládu a přidávat se k nějakým protestům, říkají věřícím jejich biskupové. Hloupější potvrzení antiklerikálních stereotypů české společnosti už biskupové vymyslet nemohli.
Na jiném místě označil Duka protestující občany za "lůzu".
Z římskokatolické církve se pod Dukovým vedením stal věrný spojenec neoliberální vlády. "Restituční" dary vtahují do tohoto spojenectví i ostatní církve, které bez váhání přijaly dukovský slovník i manýry. Na rom nic nemění ani profesionální PR na pražském arcibiskupství.
Češi se snaží vyklouznout ze střetu a tíhnou ke smíru (nějak se dohodnout).
Jak kdyby to měli v genech - stačí se podívat na vyjádření zejména pana Německého shora, které jakoby bylo jistou úlevou "on udělal jakýsi formulační smírný krok, měli bychom ho pochválit" ...
Ve skutečnosti se kromě mírnějšíé formulace nezměnilo nic dalšího ... samozřejmě je to lepší než VŮBEC nic ...
... ale jenom tak ...
Nicméně, nepletu-li se, i onen zákon o revizi 1. pozemkové reformy nařizoval vyvlastnění za náhradu (zdroj http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1947-142), zatímco navrhovaný restituční zákon (http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=580&CT1=0) zde stanoví, že restituovatelné je to, co bylo vyvlastněno podle tohoto zákona bez náhrady (což je v zásadě contradictio in adjecto). Takže by mě zajímalo, jak to vlastně v praxi bude vypadat, protože mě to nedává valný smysl.
Pochopitelně se ve svém vystoupení nemohl nevyhnout neobhajitelným částem předlohy. Jeho dlouhou řeč ale na rozdíl od těch ostatních, mohla Lenka Procházková (která nejspíš teď sedí) na galerii Senátu snad alespoň poslouchat se zájmem.
S vystoupením kontrastovala velmi hloupá a zbytečná reakce Škromacha, který je kvůli jeho délce označil za obstrukci. – Následoval –posléze přijatý – procedurální návrh na omezení délky vystoupení (na 2x10 minut), který Petr Vícha zakončil zvoláním "kdo čím zachází, tím také schází".
Jak může být „senátorem“ někdo, kdo se chová tak dětinsky?!
Byla hrůza sledovat tu ubohost v přímém přenosu. Senátoři jakoby spoléhali na to, že už se na to dnes nikdo nekouká.
Zůstane asi marným přáním, aby se ČSSD dokázala zastydět a v budoucnu vybírala do Senátu kvalitnější lidi než jsou Škromach nebo Štech. Např. jako Martin Potůček (je velká škoda, že ve stejném obvodě jako Potůček kandiduje Lenka Procházková.)
Sdílím obavy o existenci církví ve státě bez majetku a příjmů.
Sdílím takovou kritiku, která míří na neschopnost politických stran plnit své zadání péče o souměrnost politickomocenských sil, o na elitách závislou většinu.
Jsem ale přesvědčen, že hledání východiska církví spoluúčastí v kolektivu soutěžících ziskových společností je nezralým rozhodnutím. Očekávané stále vypjatější podnikatelské riziko v prostředí slabého státu si vynucuje intensivní činnost v oblasti, která je církevnímu zadání doposud vesměs druhotného významu.
Status církví jako ziskových společností může být občanem chápán i jako vyhlášení bankrotu vůči těm společenským silám, před kterými hledá většina věřících u církví podporu.
A stát se výrazným gestem rezignace na zájem o tvorbu demokratické etiky…….. zcela vážně pomyslel jsem si.
Vy jste mi ale filuta!
Nemohu zrovna tvrdit, že bych panu Petráskovi příliš rozuměl.
Přesněji řečeno jeho příspěvek je pro mne nesrozumitelný zcela ...
Náročnost takového zadání zato zcela srozumitelně přesahuje nejen mé síly.
Všem přispěvatelům doporučuji sehnat si Katolický týdeník č. 33 z tohoto týdne. Chcete-li se vrátit zpět do časů nejostudnějších novinářských kampaní z dob Anticharty nebo Palachova týdne, čtěte aktuální číslo tohoto církevního Rudého práva!
Celé vydání je plné zběsilých útoků proti opozici a "anticírkevní linii", jak se ostatně slovníkem doby minulé píše hned v úvodníku čísla. Titulky jako "Jasné ne nenávistné kampani", "Osobnosti podporují majetkové vyrovnání", nebo "Postavte se za své biskupy" hovoří za vše. Vypadá to, jako by byla celá země "jednotně a nerozborně" semknuta v jednotném šiku v odsuzování jakékoliv kritiky církevních restitucí.
Pokud zde někdo hovoří o kvalitní PR politice pražského arcibiskupství, ať si přečte "rozbor" poradce kardinála Duky P. Milana Badala v témže čísle, který na kritické vystoupení ČSSD k chystaným restitucím reaguje tím způsobem, že uštěpačným tónem vypočítává všechny její hříchy přes Ratha až k odsouzenému ministru Svobodovi a na vážnou námitku opozičního poslance Zaorálka ohledně možných spekulací s nově nabytými majetky a pozemky přes soukromé firmy reaguje s neskutečnou arogancí takto: "Kdo a jak bude s majetkem církví nakládat, je starost církví. My také neprojevujeme falešnou starost, co dělají politici se svými penězi." (!)
Naprostou bombou je však rozhovor s generálním sekretářem České biskupské konference mons. Holubem, který částku finančních náhrad církvím bagatelizuje jako "pouhé dvě promile státního rozpočtu" a přirovnává ji k "ceně hub, které si přinesou čeští houbaři z lesa během léta a podzimu". Konečně jsme se tedy dověděli, jak si církevní reprezentace představuje nalezení zdrojů pro chystané finanční vyrovnání s církvemi: peníze na církevní restituce zřejmě porostou jako houby po dešti.
Nebudu zde citovat vše, co nové číslo KT obsahuje (k tématu např. ještě Editorial + hlavní komentář ve stejném duchu), doporučuji přečíst.
O kvalitní PR politice arcibiskupství se opravdu nedá hovořit.
Doporučuji přečíst vyjádření JUDr. PhDr. Jaroslav Kuba, CSc.
http://www.blisty.cz/art/64528.html