Pokud pan kardinál Duka v tomto dopise zmírňuje svůj útočný tón, pak ústřední tiskový orgán katolické církve naopak přitvrzuje.
Všem přispěvatelům doporučuji sehnat si Katolický týdeník č. 33 z tohoto týdne. Chcete-li se vrátit zpět do časů nejostudnějších novinářských kampaní z dob Anticharty nebo Palachova týdne, čtěte aktuální číslo tohoto církevního Rudého práva!
Celé vydání je plné zběsilých útoků proti opozici a "anticírkevní linii", jak se ostatně slovníkem doby minulé píše hned v úvodníku čísla. Titulky jako "Jasné ne nenávistné kampani", "Osobnosti podporují majetkové vyrovnání", nebo "Postavte se za své biskupy" hovoří za vše. Vypadá to, jako by byla celá země "jednotně a nerozborně" semknuta v jednotném šiku v odsuzování jakékoliv kritiky církevních restitucí.
Pokud zde někdo hovoří o kvalitní PR politice pražského arcibiskupství, ať si přečte "rozbor" poradce kardinála Duky P. Milana Badala v témže čísle, který na kritické vystoupení ČSSD k chystaným restitucím reaguje tím způsobem, že uštěpačným tónem vypočítává všechny její hříchy přes Ratha až k odsouzenému ministru Svobodovi a na vážnou námitku opozičního poslance Zaorálka ohledně možných spekulací s nově nabytými majetky a pozemky přes soukromé firmy reaguje s neskutečnou arogancí takto: "Kdo a jak bude s majetkem církví nakládat, je starost církví. My také neprojevujeme falešnou starost, co dělají politici se svými penězi." (!)
Naprostou bombou je však rozhovor s generálním sekretářem České biskupské konference mons. Holubem, který částku finančních náhrad církvím bagatelizuje jako "pouhé dvě promile státního rozpočtu" a přirovnává ji k "ceně hub, které si přinesou čeští houbaři z lesa během léta a podzimu". Konečně jsme se tedy dověděli, jak si církevní reprezentace představuje nalezení zdrojů pro chystané finanční vyrovnání s církvemi: peníze na církevní restituce zřejmě porostou jako houby po dešti.
Nebudu zde citovat vše, co nové číslo KT obsahuje (k tématu např. ještě Editorial + hlavní komentář ve stejném duchu), doporučuji přečíst.
O kvalitní PR politice arcibiskupství se opravdu nedá hovořit.
Dopis senátorům strany ČSSD
Dominik Duka
Všem přispěvatelům doporučuji sehnat si Katolický týdeník č. 33 z tohoto týdne. Chcete-li se vrátit zpět do časů nejostudnějších novinářských kampaní z dob Anticharty nebo Palachova týdne, čtěte aktuální číslo tohoto církevního Rudého práva!
Celé vydání je plné zběsilých útoků proti opozici a "anticírkevní linii", jak se ostatně slovníkem doby minulé píše hned v úvodníku čísla. Titulky jako "Jasné ne nenávistné kampani", "Osobnosti podporují majetkové vyrovnání", nebo "Postavte se za své biskupy" hovoří za vše. Vypadá to, jako by byla celá země "jednotně a nerozborně" semknuta v jednotném šiku v odsuzování jakékoliv kritiky církevních restitucí.
Pokud zde někdo hovoří o kvalitní PR politice pražského arcibiskupství, ať si přečte "rozbor" poradce kardinála Duky P. Milana Badala v témže čísle, který na kritické vystoupení ČSSD k chystaným restitucím reaguje tím způsobem, že uštěpačným tónem vypočítává všechny její hříchy přes Ratha až k odsouzenému ministru Svobodovi a na vážnou námitku opozičního poslance Zaorálka ohledně možných spekulací s nově nabytými majetky a pozemky přes soukromé firmy reaguje s neskutečnou arogancí takto: "Kdo a jak bude s majetkem církví nakládat, je starost církví. My také neprojevujeme falešnou starost, co dělají politici se svými penězi." (!)
Naprostou bombou je však rozhovor s generálním sekretářem České biskupské konference mons. Holubem, který částku finančních náhrad církvím bagatelizuje jako "pouhé dvě promile státního rozpočtu" a přirovnává ji k "ceně hub, které si přinesou čeští houbaři z lesa během léta a podzimu". Konečně jsme se tedy dověděli, jak si církevní reprezentace představuje nalezení zdrojů pro chystané finanční vyrovnání s církvemi: peníze na církevní restituce zřejmě porostou jako houby po dešti.
Nebudu zde citovat vše, co nové číslo KT obsahuje (k tématu např. ještě Editorial + hlavní komentář ve stejném duchu), doporučuji přečíst.
O kvalitní PR politice arcibiskupství se opravdu nedá hovořit.
Bez názvu
Petr Borkovec