Dagmar Urbánková

+   +   +

Já už s ním pást ovce nebudu. Nemůžu.

Říkám mu: Cítíš něco?

On: Ne. Co bych měl cítit?

Cítíš něco v tý naší maringotce, když zatopím?

Co bych měl jako cítit?

Víš co, říkám mu, ono je to cítit, když se zatopí, víš? Ty bláho — prosím tě, už nechčij do toho umyvadla prostě!

Pak chvíli mlčím.

Proč nejdeš pod strom? Co kejveš ramenama? Dyť se to tu nedá vydržet! Řekni něco, sakra!

Já se stydím

před ovcema venku.