reklama

Profil čtenáře:
Jan Hradil

JH
Profese: úředník ve veřejné správě
"Poštvávat proti skupině věřících na základě odkazu na „zátěž pro veřejný rozpočet“ (představují skutečně dvě miliardy ročně pro státní rozpočet tak dramatickou zátěž?) je stejně hloupé, jako poštvávat proti Romům na základě vyplácení čtyřiceti miliard na sociálních dávkách ze státního rozpočtu. Jsem toho názoru, že ani já, ani žádný ze čtenářů Deníku Referendum by si nepřál, aby se k rasovým a sociálním nepokojům přidalo i náboženské násilí."

Toto nesrovnatelné a nestoudné srovnávání perzekuce Romů s údajným utlačováním věřících navíc naznačuje buď autorův rasismus nebo zcela cynické (a neméně rasisitické) ohýbání faktů. Na rozdíl od těch dvou miliard, které jdou skutečně na infrastrukturu věřícím, těch 40 miliard není pro Romy (kdo jsou to ti Romové a jak se pozná, že je sociální dávka přiznána Romovi a ne ne-Romovi?), ale pro příjemce sociálních dávek obecně, ať jsou jakéhokoli původu. Srovnání těcho údajů tedy není nijak relevantní.

Vysoce manipulativní a patetický závěr (nebo snad výhrůžka před nesouhlasnými postoji?) čtenáře proto nechává na pochybách, zda by nějaká ta perzekuce mocných náboženských organizací nebyla přece jen na místě. :-)
"Narovnání mezi státem a církvemi můžeme považovat za „dar církvím“, nebo za „nápravu křivdy, spáchané komunistickým režimem“. Na potřebnosti odluky církví od státu a vyřešení financování církví se ale snad shodneme v obou případech."

Autor tímto výrokem navozuje určitým způsobem nepřekročitelné paradigma. Já ale s odlukou církve a státu v tomto pojetí, které je mimochodem státům s podobnou právní tradicí zcela cizí (tam církve, jejichž hospodaření je omezeno, platí stát, byť třeba z desátku věřících), naprosto nesouhlasím a její potřebnost mi ještě nikdo nevysvětlil.

Obávám se navíc, že celá reforma vztahu státu a církve (odluka tomu prosím neříkejme, tou se označovaly reformy snižující vliv církve na výkonu státních funkcí) je diskriminační pro malé církve a náboženské společnosti. Katolická církev možná dostala dost majetku, z jehož zhodnocení může v budoucnu žít. Z jakého majetku však mají vyplácet svým pracovníkům mzdy malé církve a náboženské společnosti, až je přestane platit stát?

Navíc, vzhledem k tomu, že stát výměnou za omezení hospodařské činnosti ze strany církví jejich provoz desítky (vlastně stovky let - jde to zpět až k josefu II.) let platil, jsou jakékoli řeči o "vracení ukradeného majetku" mimo mísu.
souhlasím s jeho kritikou ohledně měření míry demokracie i s kritikou politiků, kteří si podmínek výkonu vazby a trestu odnětí svobody až doteď vůbec nevšimli. v jednotlivostech ale autor používá jen obecně uživaná, ale neopodstatněná klišé.

např. jmenování soudců ÚS prezidentem - jednak se obměňují pomalu, jednak kandidáty schvaluje senát a konečně by mě zajímalo, jaký alternativní způsob jejich jmenování navhruje, aby o jejich nepodjatosti skutečně nebylo pochyb. jmenování prezidentem funguje i v jiných státech, volba těchto soudců lidem by z ÚS učinila ještě větší politikum než je nyní.

k rathovi: autor očekává, že se rath dozná. nepochopil, že i politik má právo využívat všechny prostředky ke své procesní obraně. i kdybychom nepochybovali o vině d. ratha a neexistovaly kolem případu různé souvislosti s financováním dalších osob, bylo by jeho doznání v podstatě rezignací na vlastní obranu. to je podle mne nejen nesmírně naivní, ale jde navíc o falešné moralizování.

k modrooranžovému dinosauru: jeho existenci nelze popírat, nicméně nelze pochopit autorovu naivitu vůči "malým" stranám. to je samozřejmě stará a mnoho oddiskutovaná písnička. osobně jsem názoru, že "noví lidé" nejsou, jsou jen dobří a špatní lidé, kteří se na chodu existujících politických stran podílejí. jakékoli pokusy o nové strany jen přispívají k netransparentnosti politického prostředí, navíc s jakoukoli stranou, která se dostane k moci, se ihned spolčí osoby, které z takového angažmá mohou získat osobní prospěch. strany US, SZ nebo VV snad nemá ani cenu zmiňovat. svou argumentací se tak autor snižuje na úroveň RaJóna.

konečně, tvrzení, že ČSSD bude ODS prostřednictvím policie a justice dělat stejné věci (zaměření se na jejich korupční kauzy), je spíše přáním, které je otcem myšlenky. minulé vládní angažmá ČSSD totiž takové spekulace spíše vyvrací. ČSSD nechala odsoudit tak akorát svého ministra financí Svobodu. takže jde opět jen o další autorův plk.
Jasně jsou v něm řečena fakta, tedy zejména že Řekové už podstatně stlačili své mzdy (jinými slovy už nyní jsou svými náklady na práci mnohem "konkurenceschopnější" než dříve), je učiněn názorný příklad na nás samých (ano, České republice se může stát to samé), a jsou naznačeny základní pilíře řešení: tedy oddlužení, transfery (zde je tedy zmíněna jen obdoba Marshallova plánu pro Řecko, podle mého názoru musí být hospodářsky méně rozvinuté oblasti Evropy "dotovány" trvale) a změna měnové unie (odklon od protiinflační doktríny). já bych přidal eurobondy, z nichž mohou být částečně financovány i unijní kohezní programy kontrolované na centrální úrovni, a základní postupy a podmínky při insolvenci státu eurozóny směřující k oddlužení.

Vylučovat Řecko z eurozóny není vhodné řešení ani pro Řecko, ani pro Evropu.
Jakube, v tomto článku jsi dokázal přesně vyjádřit to, za co si Tě obecně nesmírně vážím: jsi principiální a radikální, ale zároveň dokážeš být realistický, věcný a konstruktivní i tehdy, když se to zrovna nenosí. Je to skvělý článek.