Tak dlouho se chodí s Trojkou do Athén, až se Řecko utrhne

Aleš Chmelař

Výsledky řeckých voleb nejsou překvapivé. Pokles ekonomické aktivity a platů překonal stav středoevropských zemí po rozpadu sovětského bloku a je hlubší než Velká deprese v Evropě během třicátých let, která dostala Hitlera k moci.

Výsledkům řeckých voleb se nemůžeme divit. Pokles ekonomické aktivity a platů za posledních pět let si v ničem nezadá s válečným stavem. Už překonal propad centrálně řízených ekonomik všech středoevropských zemí po rozpadu sovětského bloku a je hlubší než Velká deprese v Evropě během třicátých let, která dostala Hitlera k moci.

Podmínky kladené Komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem (Trojkou) jsou vnímané jako jasný diktát z ciziny. Na Řeky plivou bulváry v celé Evropě a jsou terčem nadávek rasistů i vtipů z úst obyčejných pracovitých Evropanů. V tomto kontextu bychom za oněch rozumně nerozumných sedm procent pro řeckou neonacistickou stranu měli být ještě rádi.

Větším problémem je interpretace voleb jako zoufalého volání o pomoc. Řecko nyní prochází pátým rokem recese. Jen za poslední dva roky se reálné důchody snížily o 30%. Ve státní správě, odkud bylo propuštěno více jak sto třicet tisíc zaměstnanců, se šly reálné platy dolů přesně o polovinu a stejnou měrou klesly mzdy ve státních podnicích. Celková nezaměstnanost dosahuje dvaadvaceti a u mládeže 52%

Ještě větším problémem je, že většina Evropanů toto volání o pomoc bere jako nářek rozmazlených fracků. Fracků, kteří si zvykli na smetanu a teď křičí, když jim Trojka ordinuje mléko.

Proč si Řekové mají válet šunky a my na ně makat?

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
JH
Jan Hradil, úředník ve veřejné správě
May 11, 2012 v 12.02
Potřebný článek!
Jasně jsou v něm řečena fakta, tedy zejména že Řekové už podstatně stlačili své mzdy (jinými slovy už nyní jsou svými náklady na práci mnohem "konkurenceschopnější" než dříve), je učiněn názorný příklad na nás samých (ano, České republice se může stát to samé), a jsou naznačeny základní pilíře řešení: tedy oddlužení, transfery (zde je tedy zmíněna jen obdoba Marshallova plánu pro Řecko, podle mého názoru musí být hospodářsky méně rozvinuté oblasti Evropy "dotovány" trvale) a změna měnové unie (odklon od protiinflační doktríny). já bych přidal eurobondy, z nichž mohou být částečně financovány i unijní kohezní programy kontrolované na centrální úrovni, a základní postupy a podmínky při insolvenci státu eurozóny směřující k oddlužení.

Vylučovat Řecko z eurozóny není vhodné řešení ani pro Řecko, ani pro Evropu.
Jiří Dolejš, poslanec
May 11, 2012 v 14.15
řecké trápení
Řecko zjevně směřuje k utrápené rozšířené velké koalici jakési zcela nepopulární minimální shody napříč spektrem.
Volby sice vyhrála díky bonusu pro vítěze pravice, ale pro nepoužitelnost neofašistické "Chrisi Avgi" Nikose Michaloliakose nemá ani s ANEL většinu.
A levice má nejen menšinu ale je rozštěpená - potrestaný vládní PASOK sice předběhla radikálnější SYRIZA, ale té se do spolku s PASOK nechce a je tu i principiální nedohoda se zarytě protiunijní KKE Aleky Papargu.
A tak uskupení z leva do prava socdem PASOK, demokratická levice DIMAR a pravicopví Nový demokraté je zřejmě jediná šance, ale s tím, že koridor pro jejich snažení je dramaticky zúžen.
Alternativa vlády žeckých plukovníků ale také není moc lákavá.
SH
Stanislav Hošek, Penzista
May 12, 2012 v 20.00
Jak dlouho ještě ty tanečky?
Celá úvěrová ekonomika je fakticky pyramidovou hrou, čili obrovským letadlem. Nemůže vůbec v reálném světě dlouhodobě fungovat. Příklad. Pokud by svatý Josef v den narození Ježíše dal do banky tehdejší nejmenší minci a ta by v ní byla úročena dodneška, její majitel by měl jmění ve výši zlatého pokladu o váze víc jak tří zeměkoulí. To věděli již předbibličtí Židé a proto co sedm let odpouštěli dluhy svým bližním. Západ přes veškerou svou údajnou chytrost místo toho, celý problém periodicky řešil válkami.
Nyní snad poprvé nastala doba, kdy většina lidí už chápe, že tak to dál nepůjde. Ještě sice nějaký čas budou mocní chodit kolem horké kaše, ale nakonec jim nic jiného nezbude, než většinu dluhů odepsat. Osobně již celé desítky let, ještě za komunistů tvrdím, že veškeré státní dluhopisy jednou budou těmi nedražšími tapetami. Dneska už ani těmi ne, protože jde pouze o počítačově zaevidované cifry. Když se to tak vezme, nulita dluhopisů nikoho neožebračí. Ti co je vlastní mají ještě pořád dostatek jiných prostředků.