Není pravda, že ČSSD nárok církví na odškodnění nikdy nezpochybňovala - viz výroky o tom, že církev vlastně nic nevlastnila nebo že jde o dar. Autor také není konzistentní v tom, že jednou připouští odškodnění, jindy zas hovoří o daru. Podotýkám, že neoblíbené restituce stát přislíbil přímo v zákoně už r. 1990 a nemohl pak nic nedělat, tlačil ho k tomu i ústavní soud. Nešlo o rozhodnutí politické, ale o právní nutnost. Vzhledem k tomu, že nikomu zřejmě nevadí např. dotování fotovoltaiky ve výši 40 mld. ročně, ale není schopen zkousnout narovnání s církemi spojené s odlukou církve od státu, nejde o otázku faktů, ale především emocí. Jinak s povděkem kvituji, že autor zaregistroval, že katolická církev nerovná se Duka, resp. že jsou tu i jiní představitelé než jmenovaný.
Sám návrh na konání referenda je samozřejmě jen populismem, zvrátit restituce by už bylo možno jen protiprávně, resp. nějakým novým znárodněním.

Jinak hovořit o "daru" církvím považuji za notně demagogické. Jako kdyby mi někdo ukradnul auto a jeho vrácení bylo "darem", příp. se mělo hlasovat o tom, zda si jeho vrácení dost zasloužím, co s autem budu dělat, zda ho vůbec potřebuju atd. Odpůrci vyrovnání s církvemi by měli otevřeně říct, že souhlasí a ztotožňují se s postupem státu v r. 1948 - 49 a kdyby k němu nedošlo, rádi by vyvlastňování zrealizovali i dnes. Od komunistů samotných je pak výzva k referendum skutečnou drzostí - něco ukradnou a poté vyzývají k tomu, aby se o vrácení ukradeného hlasovalo. Třídní spravedlnost...

Zákon z roku 1990 udává nutnost vzniku zákona, ne jeho podobu. Kdyby byl ten zákon dobrý, nevzbudil by takový odpor.
Proč je špatný? V první řadě protože spojuje dohromady restituce a nový začátek. Peníze dostanou církve, kterým nikdo nic nezabavil (v době zabavování neexistovaly) a jiné jsou z něj vyňaty, ačkoliv jim něco zabaveno bylo. A zároveň je obhajován jako restituční (i Vámi) a počítá s majetky roku 1948.

Nevím, jestli je vyrovnání na základě chybného zákona "dar", nebo je to jen demagogie. Taktéž nevím, zda je konfiskace bez náhrady "krádež", nebo to je jen demagogie. Nicméně církve dostaly náhradu ve formě závazku vyplácet mzdy duchovních-což se dělo. V takové situaci bych o kradení opravdu nemluvil.

Chcete otevřenost? Budiž. Pokládám za skutečnou drzost, že se Katolická církev uchází o majetek nabytý za feudalismu. Systému, který aktivně pomáhala udržovat, a který byl ve svých nejhorších podobách stejný nebo dokonce horší než nejhorší podoba vlády KSČ. Na tento majetek si nemůže činit morální nárok (právní nemá kvůli retroaktivitě).

A k některým vašim drobnějším argumentům:
Myslím si, že stát by měl podporovat nejen všechny neziskovky (církevní i sekulární), dbát o údržbu historických památek (bez ohledu na vlastníka) a podporovat i církve jako takové (patří do společnosti, z důvodů historických i jiných). A na oplátku mít právo kontroly (které by vlastně měl mít tak jako tak). Odluka církví od státu je asi tak proveditelná, jako odluka firem. Vždy se budou ovlivňovat. Jde o to, jaké ty vztahy budou. Neměly by být na základě ekonomického lobbingu, jevu který nepřijatelně zvýhodňuje vlastníky.

To by bylo tak vše.

Neříkám, že zákon je optimální, ovšem to není důvodem odporu vůči restitucím - negativní postoj by byl proti jakémukoliv jinému zákonu, jímž by se něco vracelo, a to jen z důvodu, že jde o církve - jak bylo zřejmé třeba ze strany ČSSD, kdykoliv to vypadalo, že dojde k nějaké dohodě.
Nemyslím, že je také přesné argumentovat feudalismem - tituly nabytí majetku byly různé, někde šlo o sbírku, donaci, odkaz atd., ne náhodou některé řády argumentovaly, že třeba na charitativní zařízení udělaly sbírku, postavili budovu, tu pak komunisti sebrali, teď v ní platí nájem, a ještě jim někdo říká, že jde o "dar", ne-li "krádež" (plete se, kdo koho okradl). Těch pozemkových reforem už byla předtím celá řada, a v r. 48-49 už šlo o 100% konfiskaci zbytku, přitom nevím, o co by šlo opřít, že právě církve by neměly mít žádný majetek a lépe je takovému majetku ve státních rukou.. Buďme upřímní - vadí nám katolická církev, za všech okolností, a jsme tak na jedné lodi s komunisty, jejichž kroky hodláme i vášnivě obhajovat.

Pane Potměšile, obdivuju Vaši trpělivost, ale tohle opravdu nemá cenu. I inteligentní, liberálně smýšlející a zjevně otevření lidé, jako je pan Kolařík, mají ve věcech týkajících se církví mlhu před očima a není s nima řeč. Tady bojujete proti Aloisi "třista let jsme trpěli" Jiráskovi, Zdeňku Nejedlému, Otakaru Vávrovi a legiím dalších. Jste na straně Zikmunda, té lišky ryšavé, a to vám nikdo neodpáře. To i ti sudetští Němci najdou v Čechách víc zastání než ti zatracení jezovité. Logiku a právo sem netahejte.....

Velice souhlasím s panem Potměšilem. Chtít dělat referendum o uskutečnění restitucí je důkazem o nedostatečném právním vědomí. Je to totéž, jako chtít referendum o tom, jestli ukradené má být navráceno. Kdo z okradených by chtěl, aby po dopadení zloděje místní komunita hlasovala o tom, jestli mu bude ukradený majetek zpět navrácen? A k tomu ještě by měl okradený zloději prokazovat, jak s majetkem naloží a nechat se od něj kontrolovat. Jsou prostě věci, o kterých se referendum konat nemůže, protože jde o společenské axiomy, a ty se nikdy nesmějí stát předmětem volby. Jistě si každý dovede představit, jak by dopadlo např. takové referendum o tom, jak řešit tzv. romský problém (v podstatě jde ovšem o český problém).

Jestliže souhlasím s restitucemi, neznamená to ještě souhlas se způsobem, jakým prováděcí zákon byl schválen. Nicméně, na vině jsou tu také levicové vlády, které restituce, jejichž provedení bylo schváleno již v r.1990, měly dotáhnout do konce. Tím se také podepsaly na zákoně o provedení restitucí, který nakonec prosadila pravice za nechutného podlézání kardinála Duky prezidentu Klausovi a celému pravicovému spektru.

Tím si katolická církev samozřejmě nemálo ublížila. Vina, že to takto dopadlo, leží však jak na pravici, tak na ČSSD.

Jinak bych stejně jako pan Potměšil zdůraznil, že žádný zákon by pro naši veřejnost, která je spojitě od roku 1918 vychovávána k nenávisti vůči katolické církvi, nebyl dobrý.
Jiří Vyleťal

O daru jsem ve zkratce psal, protože se výpočet náhrad jeví jako značně nadhodnocený - kdo se tématem zabývá, jistě k tomu najde dost informací. Církve za minulého režimu nepřišly o všechen majetek - většinu kostelů a far dál vlastnily (a dnes často nevědí co s nimi) a jak píše pan Kolařík, stát se zavázal hradit platy duchvním a dalším pracovníkům církve a také financovat nezbytné opravy. Dělo se to na úrovni bídné, ale dělo se to čtyřicet let. Můj zájem na tématu není poškozovat církve, naopak mi vadí, že se církve způsobem, jakým o odškodnění usilovaly a jakým ho dosáhly diskreditují samy a to v prostředí, které je navíc, jak píše pan Konvalinka, na chování církví zvláště citlivé - z některých dobrých důvodů. Církve tak samy sobě stojí v cestě k věrohodnému zvěstování.

Nejrozumnější by asi teď bylo nechat už restituce restitucemi, respektovat nález ÚS a věnovat potřebnou energii jinam. Jako křesťan katolického vyznání bych k tomu jenom dodal, že hrozba odebrání části majetku mě rozhodně nepřiměje k obraně církve (církví), neboť se nejedná o věc sub speciae aeternitatis skutečně podstatnou.

Jen několik poznámek:

Slib referenda o církevních restitucích přichází s křížkem po funuse.

Ústavní soud si pomohl konstrukcí, že tzv. finanční náhrada v sobě obsahuje jak prvek kompenzační, tak vůči ostatním církvím vyrovnávací. Jaksi neřeší, že se "vyrovnání" týká ne všech, ale jen vybraných církví, těch, které aktuálně pobírají příspěvek na duchovní, asi to z hlediska náboženské neutrality státu a rovnosti občanů před zákonem nevadí.

Těžko půjde zasáhnout do vlastnictví už nabytého majetku, leda že by EU shledala, že se jedná o neoprávněnou veřejnou podporu.

Stát může teoreticky snížit finanční příspěvek církvím, ale je otázka, jestli to nekoliduje s ochranou již nabytých práv.

Takže asi jediné, co zbývá, je apelovat na církve, aby ty peníze použily hlavně na sociální účely.

Děkuji panu Konvalinkovi, člověk se rád dočte o tom, že je inteligentní, otevřený a svobodomyslný. A přeji mu (a každému, kdo se k němu přidá) hodně štěstí v jeho boji s Jiráskem (dost přeceňovaný autor), Nejedlým (tomu se lidé dneska spíše smějí, včetně těch, co netuší, kdo to byl), a Vávrou (u jednoho jeho filmu jsem málem usnul). Ani jsem si neuvědomil, jak mne naočkovali obrozeneckým pohledem na dějiny (který je nacionalistický a zastaralý).

Děkuji i panu Potměšilovi. Taková upřímnost se hned tak nevidí. Přímo napsat, že nezáleží na zákoně, o kterém se diskutuje. Určitě se najde dost těch, kterým by i francouzský restituční model připadal příliš vstřícný. Ale nevím, zda tu nedochází k tomu, že by někdo podle téže logiky obhajoval výdej jakéhokoli majetku na požádání.

Ale teď trochu věcněji:
Moc nechápu, proč pan Potměšil píše "právě církvím". Konfiskace přece postihly i jiné vlastníky.
Také mi vadí ten zmatek v právních nárocích. Restituce obecně byly v mnohých zemích mnohem menší, ve Francii neproběhly vůbec. Vyvlastnění proběhla v souladu s tehdejším právním řádem. Říci, že byly protiprávní, je retroaktivní. Jediný nárok na restituce je nárok morální-a ten skutečně nemohu pociťovat vůči někomu, kdo svůj majetek nabyl před rokem 1848. Maximálně kdyby dokázal, že to dostal od lidí třetího stavu. Jinak ne. S tím, je li to církev, rodina, či firma to nemá co dělat. To je můj názor-někdo může mít jiný. Ale právě proto je to politikum.

K panu Frňkovi se snad ani není třeba se vyjadřovat. Mluvit o laskavé péči státu může vskutku jen hyena. Tohoto sousloví použil ale jen pan Franěk sám (nevyvozujte z toho prosím nikdo žádnou urážku, je to jen trochu neobratná formulace). To že byl někdo poškozen kvůli členství v nějáké organizaci, vytváří přeci závazek vůči němu, ne kvůli té organizaci.

Ještě ke starším návrhům: Neznám je. Možná byly ještě horší (ale také nebyly přijaty), možná byly lepší. Ale žádný asi nemohl být dobrý, když se nikdo neobtěžoval získat pro některý z nich širokou podporu v řadách opozice-bez toho může být závazek takovéhoto druhu legitimní jen těžko.

držet se věci je ještě lepší. Takže nebudu reagovat na osočování.

Také si myslím, že referendum nemá už smysl a to, jestli další jednání mezi státem a církvemi k něčemu povedou, se uvidí.
Ale způsob prosazení nároků církví a jejich rozsah a rakce církevních představitelů na jakoukoli kritiku podsatně
přispěly k polarizaci společnosti a ke snížení důvěryhodnosti církví a proto je o tom třeba dál mluvit. Třeba se dá něco napravit?

To, že církve vedly kapaň za navrácení majetku pod heslem "co bylo ukradeno, musí být vráceno" nebylo ani korektní ani důstojné. Proto je třeba připomenout, že církve, na rozdíl od jiných, určitou kompenzaci dostávaly i když to nebylo dostačující a financování představovalo nástroj kontroly. (O laskavé péči státu tady psal jen pan Fraňěk.)

To, že byly církve zejména v době stalinismu krutě pronásledovány je také fakt. Stejně byly pronásledovány statisíce lidí, kteří nikdy žádné odškodnění nedostali a stovky organizací režim vůbec nestrpěl a prostě zanikly.

Osobně jsem byl přívržencem daňových asignací, navrhovaných v devadesátých letech, s jejichž pomocí by bylo možné financovat nejen církve ale i ostatní občanské organizace. Dopadlo to jinak, církve chtěly vlastní řešení.

Jestli pomůže apelování na církve nevím. Vždyť se ve všech kostelech každou neděli nebo i častěji čte Bible - a jak zpívali V+W, tam to všechno je. Změna smýšlení a posun hodnot od mamonu ke spravedlnosti a k lásce k nepřátelům může přijít jen zevnitř. Někdy je problém i s tím pochopit, kdo jsou skuteční nepřátelé.

protož napomůže občanovi zbavit se dominujícího přesvědčení, že v církevních institucí a především v katolickém klérusu vítězí zájem o podnikání na neoliberálním trhu, před zájmem o spirituální hodnoty. Notabene v době perestrojky postoje Vatikánu, který se začíná probouzet ze snu o své poctivé účasti na fiskálním trhu.
A možná napomůže mnohým z hlubokého studu za zdejší kulturní/civilizační zaostalost..............řekl bych.