Edward Luce a jeho kritická obrana západního liberalismu

Filip Outrata

K vzestupu politického populismu vydatně přispívají západní liberální elity. Kniha Edwarda Luce je jejich ostrou kritikou a zároveň angažovanou obranou demokracie.

Kniha anglického novináře Edwarda Luce Soumrak západního liberalismu je pronikavou analýzou krize dnešního západního světa. V nakladatelství Argo vyšla jako první svazek nové edice Crossover, bok po boku s novou knihou Naomi Kleinové Ne nestačí.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Edward Luce sám je paradoxně téměř prototypem západního establishmentu — je synem předního britského konzervativního politika, dlouholetým komentátorem deníku Financial Times, kde od roku 1995 působil nejprve na Filipínách a poté v indickém Dillí. V letech 1999—2001 pracoval v týmu Clintonova ministra financí Larryho Summerse. Ve své poslední knize, vydané v roce 2017, nicméně dnešní, zejména americkou, liberální elitu velmi tvrdě kritizuje.

Edward Luce je syn předního britského konzervativního politika a dlouholetý komentátor Financial Times. Liberální elitu však ve své knize tvrdě kritizuje. Foto CSIS

U nás v Hillarylandu

A kritika je to skutečně ostrá. „Strávil jsem jako novinář poměrně dost času vedením rozhovorů s předáky ultranacionalistických hnutí a sekt a vůbec s fanatiky všeho druhu po celém světě. Dosud jsem ale nenarazil na skupinu, která by ve svém smýšlení byla odříznuta od okolního světa tak jako Hillaryland.“

„Hillaryland“ podle Luce prostě čekal, že za něj volby vyhraje demografie, a odmítal vnímat situaci a názory velké vrstvy (nejen) bílých pracujících Američanů, mnohdy dřívějších voličů demokratů. Vystačil si s až otřesně prázdnými frázemi. Příčinou je konformismus vlastní technokratické politické elitě západního světa. Levici třetí cesty „pohltila nicota“.

Nová levice se „už dávno vyjadřuje jazykem konzultantů z McKinsey — což je lingua franca davoského fóra“. Nejde ale jen o jazyk, ale hlavně o vyprázdněný obsah. V západním světě, zejména ve Spojených státech a Velké Británii, strmým způsobem vzrůstají společenské nerovnosti. Spolu s růstem příjmové nerovnosti klesá sociální mobilita. Liberální levice tomu nejenže nedokáže bránit, ale dokonce se na tom mnohdy aktivně podílí.

Příkladem je zvyšování rozdílu mezi velkoměsty a jejich okolím. Metropole jsou multikulturní, ale zároveň stále více oligarchické. „Ve Spojených státech platí, že čím liberálnější je městská politika, tím vyšší je míra nerovností.“ Dříve byla města tahounem daného regionu, nyní na něm spíše parazitují. Jak hlasování o brexitu, tak výhra Donalda Trumpa prokázaly radikálnost tohoto rozdělení.

Návrat na předměstí

Co se ale dá proti tomu dělat? Jednou z důležitých věcí je podle Edwarda Luce neopovrhovat těmi, kdo se uchylují k protestní volbě, voliči Trumpa či přívrženci brexitu. „Přesvědčovat lidi o tom, jak je jistá věc záslužná, je něco jiného než naznačovat, že ti, kteří tuto záslužnost nedokážou pochopit, jsou morální vyvrhelové. Mezi těmito dvěma přístupy je tenká linie. Liberální Amerika tuto linii překročila dlouho předtím, než Obama nastoupil do úřadu.“

Luce obsáhle cituje z biografické knihy francouzského filosofa Didiera Eribona Návrat do Remeše (Retour à Reims, 2009), která je svědectvím o osobním překonání tohoto opovržení. Eribon, významný intelektuál, autor životopisu Michela Foucaulta, pochází ze skromných poměrů remešského předměstí. Pro své intelektuální zaměření — a také otevřené přiznání k homosexualitě — se zcela rozešel se svým otcem, dělníkem a vyhraněně levicovým voličem.

Když se po otcově smrti pařížský intelektuál do rodného města po dlouhé době vrátil, zjistil, že se toho celkově mnoho nezměnilo, ale zásadně se změnila politická preference jeho rodiny. Namísto komunistů volili Národní frontu. „Společenská třída“ zůstala táž, ale změnil se objekt její kolektivní oddanosti — a také společný nepřítel. Tím byli nyní přistěhovalci. Eribona to zpočátku vyděsilo, ale postupně začal postoje svých příbuzných na pozadí jejich životní situace chápat.

A vzpomněl si také, co říkal jeho otec o levicových studentech, kteří ho dnes poučují o tom, co je správné, a „za deset let se vrátí a budou nám poroučet“. A hle: „Titíž lidé nyní skutečně učili na univerzitách, byli vládními zaměstnanci a řídili velké továrny. Stali se z nich obhájci světa, který jim perfektně vyhovoval.“ Aniž přestal opovrhovat francouzským neofašismem, Didier Eribon začal chápat, proč se k němu tolik lidí obrací.

Staronový Trumpův svět

Postoj Edwarda Luce je velmi podobný: zůstává přesvědčeným demokratem, politici jako Trump či Orbán jsou podle něj velkým nebezpečím. Nepochybuje o tom, že demokracie lépe funguje, je nejen správnější, ale i efektivnější než autokracie. Zároveň si ale uvědomuje, že vzestupu trumpovského typu politiky nelze zabránit pouhým poučováním o kráse a vznešenosti svobody a demokracie. Klíčové je pochopení sociálních souvislostí toho, co se děje.

Trump během kampaně brojil proti nenasytnosti Wall Streetu, hned po nástupu do funkce ale začal uvolňovat regulace, které velké banky držely na uzdě. Jeho politický směr se dá označit jako „hybridní plutopopulismus“, který obrací hněv „těch dole“ proti imigrantům a vnějším nepřátelům, zavádí teatrální styl politiky, jakýsi „KukluxKardashian“, ale základní sociální a politické souřadnice se nemění.

Ve dvojím ohni populismu a plutokracie se bude liberální demokracie ve svém dnešním stavu jen stěží efektivně bránit. Edward Luce není ve svém výhledu příliš optimistický. Dnešní svět je nebezpečnější, západní společnosti slabší, jejich elity uzavřené do sebe. Hotové recepty kniha nenabízí a nemá je dnes asi nikdo. Způsob kritiky, který Luce ukazuje, ale přinejmenším otevírá cestu k hlubšímu pochopení klíčových souvislostí, zejména sociálního rozměru nového oligarchopopulismu.

A zaujme také živým stylem, místy hořce sarkastickým. Na některé věci je prostě těžké se dívat s humorem... „Zvykejme si, že za Trumpa se bude znovu na svět nahlížet perspektivou nelítostného starozákonního „oko za oko, zub za zub“. Nepochybuji nicméně ani v nejmenším o tom, že Wall Street bude i nadále patřit k těm, kdo si nakonec vždy vyslouží ryze novozákonní odpuštění.“

    Diskuse
    February 6, 2019 v 10.14
    Další článek Léčba Zemanem? Ale to už tady bylo.
    FO
    February 6, 2019 v 11.51
    M. Znojovi
    Můžu se zeptat - znáte tu knihu? O ten článek tolik nejde, nikdy to nezachytí danou knihu tak, jak by si zasloužila. Pokud ji znáte, působí na Vás jako "léčba Zemanem"? Autor tvrdí něco zcela jiného, o žádnou "léčbu" Trumpem a podobnými nejde, spíš naopak. Zajímalo by mě, proč jste získal tento dojem...
    February 6, 2019 v 15.9
    Moje chyba. Vyjádřil jsem se příliš zkratkovitě. Zapomněl jsem na sloveso “bude”. Knihu jsem vskutku nečetl, ale mluvil jsem o vašem článku a hlavně dalším článku budoucím. Zdá se mi totiž, že se váš článek pohybuje na jisté argumentační trajektorii, kdy další článek bude už Léčba Zemanem. Neříkám, že jej napíšete vy, to si nemyslím, ale najde se dosti “levičáků”, kteří ano, protože za všechno podle nich může tzv. neutrální liberální střed. Poznámka byla adresována jim. Vy jste jen udělal takový první výkop.
    Zajímavé je, že odliv dobře placené průmyslové dělnické práce do zahraničí, který probíhal za třech republikánských a jednoho demokratického prezidenta, zastavil až Obama. Odliv, který zdevastoval průmyslové státy jako Pensylvánie.
    Smetánku to asi moc netrápilo, ona na tom vydělala, ale - jak se ukázalo - široké vrsty dost trpěly.
    ( vřele doporučuji film https://www.csfd.cz/film/236288-pryc-od-pece/prehled/ )

    A přesto se to do volebních preferencí modrých límečků vůbec nepromítlo.

    Ale je fakt, že Clintonové by zájem o tuto skupinu voličů asi nikdo neuvěřil a ona se o jejich získání ani moc nesnažila...
    FO
    February 6, 2019 v 20.36
    M.Znojovi
    Trochu pochybuju, jestli se dá u krátkého článku určit jeho trajektorie, ale budiž. Já si nemyslím, že liberální střed může za všechno, ale zároveň si myslím, že má máslo na hlavě. Podle mě se nedá říct, že liberální střed za "to" v podstatě nemůže. Naopak má smysl hledat poctivě jeho chyby. To podle mě Luceova kniha dělá. Že z toho někdo může vyvodit léčbu Zemanem, je možné, ale za to nemůže Edward Luce a troufám si říct, že ani já.
    IH
    February 6, 2019 v 22.43
    Dovolte poznámku trochu "od lesa"
    Moje oblíbená kniha Effi Briestová Theodora Fontana končí výrokem "Ale to bychom zašli příliš daleko." Takto je uťat první, žel beznadějně pozdní náznak sebekritiky Effiných rodičů.

    Liberálové, kteří to mají v popisu práce, resp. si myslí, že jim to přinese peníze, jsou historicky bezprecedentně otevření a k vlastnímu systému kritičtí. Liberálové, kteří mají v popisu práce, resp. si myslí, že jim to vynese, něco jiného, totiž nečinit systému násilí, by mohli, nebo měli užít výše uvedeného citátu z románu z doby fin de siecle. Jinak nemohou, resp. nemohou za nic.
    February 7, 2019 v 9.21
    Určitě je třeba jít dál "do lesa". Když se posuzuje zavinění, pak nejsnazší leč povrchní soudy bývají typu všechno nebo nic.
    JN
    February 7, 2019 v 13.22
    "Léčba" Zemanem
    reaguje hlavně na kladné morální sebehodnocení liberálních elit.

    Že je ovšem takovéto sebehodnocení (z hlediska očekáných zásluh těchto elit o stav společnosti) v kontrastu s růstem společenských (nejen ekonomických) nerovností a z hlediska příznaků nerovnosti je naopak ono sebehodnocení s růstem (nejen ekonomických) nerovností v souladu - to všechno působí při "léčbě" Zemanem jako "podpůrný prostředek".
    PK
    February 8, 2019 v 17.47
    Jaké zavinění, a čeho?
    Tohle by měli vysvětlit ti, kteří nás po zveřejnění volebních výsledků z Česka, z USA, a z britského referenda ani nenechali se vzpamatovat z šoku, a okamžitě nás začali bombardovat předem připravenými moralitami, že nesmíme pohrdat voliči Zemana, Babiše, Okamury, Trumpa, britskými brexitáři atd.

    Takže bych se těchto moralizátorů rád zeptal: copak není všechno v nejlepším pořádku? Ono je nějaké "to", které někdo zavinil, a má smysl se o tom bavit?

    Copak Zeman není dobrým prezidentem? Copak Trump není dobrým prezidentem? Copak Babiš není dobrým premiérem? Jsou to vítězové voleb - takže copak nejsou mravně, intelektuálně a vůbec po všech stránkách vhodní pro tyto úřady, a vhodnější, než byli všichni jejich protikandidáti? Copak to jejich voliči, kterých si velmi vážíme, takto správně nezhodnotili, a copak je proto nezvolili, že jsou dobří, ba nejlepší?

    Copak angličtí voliči nezhodnotili správně, že bude lepší vystoupit z EU, a podle toho se nerozhodli?

    Copak ono není všechno v pořádku, a má smysl mluvit o tom, že někdo něco zavinil?
    FO
    February 9, 2019 v 7.29
    Pane Kolaříku, tohle je postoj typu "nechci se nic dozvědět, nechci se poučit, chci si jen opakovat tu svou". Máte na to svaté právo. Ale tak nějak mi to přijde škoda.

    Jinak k meritu věci: autorovi jde právě o to, že Trump není dobrým prezidentem, je prezidentem katastrofálně špatným, a protože mu to není jedno, zamýšlí se nad tím, proč k tomu došlo.

    Nevím ovšem, koho myslíte těmi moralizátory.
    + Další komentáře