Nejsou lidi, aneb je tu ještě někdo, kdo chce být prezidentem?

Jiří Vyleťal

Jiří Vyleťal se zamýšlí nad otázkou, jaký smysl má v dnešní době ještě úřad prezidenta — má-li nějaký vůbec.

Kdo by to byl tehdy před pěti lety řekl, že takhle se promění společenská atmosféra kolem volby příštího prezidenta. Volba hlavy státu referendem, již jsme si po mnoha letech vyvzdorovali, byla první vlaštovkou principu přímé volby. Výsledek byl rozpačitý — vzhledem k tomu, že od nového způsobu volby se očekával jiný výsledek, než jaký by přinesla volba postaru — ale i tak byla cítit naděje, že s prezidentem vybaveným vůlí lidu se vláda věcí našich začne vracet do našich rukou.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Nestalo se, a kdeže ty předpředloňské sněhy jsou. Atmosféra, v níž před pěti lety lidé pečlivě vážili svůj hlas a při televizních přenosech viseli kandidátům na rtech, stejně jako zápal, s nímž dobrovolníci sháněli podpisy pro své kandidáty, jako by se vytratily navždy. Míra nezájmu občanů i stran, z nichž ani jedna nenavrhla svého kandidáta, jako by byl přímo úměrný počtu navržených kandidátů (celkem 18; před pěti lety 9) i jejich bezvýznamnosti.

Čím to vlastně je? Zklamáním z výkonu Miloše Zemana, anebo něčím, s čím se dosud nepočítalo?

Důvody nezájmu

Miloš Zeman začal své úřadování dobře. Po prvním roce mu nebylo co vytknout. Publicisté, kteří se jej snažili stůj co stůj zesměšňovat a častovali jej přízvisky jako „buran“ nebo „opilec“, si na jeho zdrženlivosti vylámali zuby. Také Zemanův druhý rok nebyl špatný. Prezident si dobře vedl při sporu o udělování vědeckých titulů, když dal najevo, že nemíní být razítkem.

Těžko říci, zda se Miloš Zeman v oněch prvních dvou letech přemáhal, leč další roky už to s jeho úřadováním šlo jenom z kopce. Otevřená podpora islamofobům šířícím nenávist, jako třeba Martinu Konvičkovi, a cynické postoje vůči uprchlíkům, kteří k nám ani nepřišli, byly plné povýšenosti a arogance. Za své postoje vůči islámu i uprchlíkům sklidil sice potlesk, ale jako představitel státu, který se pokládá za otevřený a sekulární, selhal na celé čáře.

Selhal i jako jeden z občanů země, z níž po 40 let lidé utíkali. Celkem jich bylo na 400 000, přičemž téměř všichni byli uprchlíci ekonomičtí. Ani v nejmenším jej nenapadlo, jaký dluh jeho země nese vůči zemím, jež naše uprchlíky přijímaly a nyní přijímají ve statisících a milionech ty dnešní. Ano, Zeman zklamal, neboť v tom, v čem měl jít příkladem, v nezištné pomoci potřebným, se zachoval přímo opačně. To je první důvod nezájmu veřejnosti o nadcházející volbu prezidenta, byť ne každý si tuto souvislost uvědomuje.

Už za prezidenta Havla (a předtím za Masaryka i Beneše) — a ještě více za prezidenta Klause a samozřejmě i za prezidenta Zemana — se při každé příležitosti ukazovalo, jak nejasné jsou jejich kompetence. Byli jsme svědky svévolného až arogantního výkladu Ústavy (nejvíce u Klause — Lisabonská smlouva, jmenování premiérů, sestavování vlád, protahování termínů), ale i naprostých zbytečností, kdy se prezident jevil jako ceremoniář a rozdávač vysvědčení. Jako by byl úřad prezidenta jednou absolutistický, podruhé bez jasného určení a potřetí zbytečný. A to je druhý důvod rozčarování občanů nad volbou hlavy státu.

Kdyby nekandidoval, ani bychom nevěděli, jak vypadá. Foto FB J. Drahoše

Nejzávažnější příčina pochyb spojených s úřadem prezidenta, které už trvají velmi dlouho, však přišla na svět se vznikem Československa. Úřad prezidenta byl totiž stvořen jako náhrada za krále, respektive císaře; ještě přesněji jako náhražka za císaře Františka Josefa. František Josef vládl předlouhých 68 let a lidé jej vnímali v lidském i institucionálním smyslu jako někoho, bez koho nelze být. Masaryk uprázdněné místo v duši lidu ochotně přijal. Nebyl už císařem pánem, ale tatíčkem, otcem zakladatelem. Na monarchii nenechal nit suchou, ale jejím vnějším znakům se nebránil. Masaryk nechtěl dělat praktickou denní politiku, chtěl být nad ní. Ovlivňoval ji svou autoritou a nitkami táhnoucími se z Hradu do podhradí. Masaryk se nedržel důsledně Ústavy a zákonná ustanovení, dotýkala-li se jeho osoby, se mu šila na míru.

Masaryk stvořil úřad prezidenta a stvořil jej pro sólistu, pro politické libero. Beneš jej v tomto duchu převzal. O podstatných záležitostech rozhodoval sám a nejednou v rozporu s Ústavou, což vyhovovalo Benešově nedůvěřivosti k lidem pod ním.

Komunističtí prezidenti žádnými prezidenty nebyli. Byli představiteli komunistické strany, přičemž ručitelem jejich moci byla Moskva. Úřad prezidenta byl druhou židlí, na níž seděli.

Český stát se vydává za pokračovatele Československa, což ovšem není pravda. V původních hranicích zaniklo Československo roku 1938 a jako stát zaniklo 31.12.1992. Nicméně čeští prezidenti svůj úřad založený Masarykem zdědili. Podotkněme, že rádi. Od dob první Československé republiky se však mnohé změnilo. Nikdo z českých prezidentů už není nositelem aureoly prezidenta zakladatele Masaryka, ani prezidenta osvoboditele Beneše. Nadto mravy značně upadly. Může-li jeden prezident udělit amnestii podvodníkům a zcizit pero na summitu a druhý se vyjadřovat ve vulgarismech, fotit se s dřevěným samopalem a ukazovat se na pódiu s fanatikem, který by rád namlel naše bližní, muslimy, do masokostní moučky, pak lze nad způsoby, jakými lze tento úřad spravovat, jen kroutit hlavou. A to je třetí důvod, pro který nebude nadcházející prezidentská volba tím, čím byla před pěti lety. Postrádá špetku naděje.

Nejsou lidi

Volba referendem má jednu velikou přednost. Pokud se mínění většiny rozchází s míněním vládnoucí elity, může se stát prezidentem i ten, koho by mezi sebe nikdy nepustila. Má to ale i svůj háček. Prezidentem se může stát každý. A přesně tuto situaci připomíná pohled na kandidáty prezidentského úřadu.

Nenajdeme mezi nimi jediného, který by ve veřejném životě či v politice delší dobu (ba ani kratší) předváděl něco jednoznačně dobrého, pro co by stálo za to jej volit. Přesným opakem tohoto ideálu je Mirek Topolánek. V souvislosti s ním se lze ptát, proč se nepřihlásil i Petr Nečas? Ostatně, nebylo by lepší pro znemožněné předsedy vlád, jímž nedošla chuť škodit, zřizovat spíše instituty na způsob toho Klausova, než prezidentský úřad?

Médii preferovaný Jiří Drahoš má jistě za sebou coby předseda Akademie věd nejeden dobrý počin, ale ve veřejnosti a politice nepředvedl vůbec nic. Kdyby nekandidoval, ani bychom nevěděli, jak vypadá. Pokud by měla kvalifikace prezidenta spočívat v úspěších dosažených v daném oboru, proč potom volit? Stačilo by losovat ze seznamu vyznamenaných.

Originálním kandidátem je textař a někdejší podnikatel s hazardem Michal Horáček. Opravdu zvláštní kvalifikační kombinace. Ostatně, prezident básník, původně vydělávající na neštěstí a slabostech druhých, není to vhodné téma k úvahám o úřadě, s jehož posláním si nevíme rady?

Mezi prezidentské kandidáty se přihlásil také jakýsi lékař. U nás máme slabost pro lékaře. Všechna čest panu doktorovi a doktorům vůbec, vždyť nic z toho, co svedou, si amatérsky do kupy nedáme, ale není jich pro ten úřad škoda? A potom, co kdyby se to chytlo? Měli bychom jich ještě méně a z úřadu vlády by nám nadělali Růžovou zahradu.

Leč, konec sarkasmů. Úřad prezidenta patří zrušit. Je zbytečný a nadto — nejsou lidi. Zaběhlý politický systém nám nikoho na způsob spasitele nevygeneruje. Cožpak nevidíme, že tento úřad, mohl-li být vůbec kdy službou, jí není, ale je nástrojem sebeprezentace? Vystačí-li si Amerika s třemi sty miliony obyvatel s jedním prezidentem bez předsedy vlády, bude patrně samotný předseda vlády České republice stačit. Náklady na prezidentskou kancelář nechť jdou na bydlení pro lidi bez domova. Lepší konec prezidentování v Čechách si přát nelze.

    Diskuse
    Někdy už v devadesátých létech minulého století - když zase byla na pořadu volba prezidenta, tehdy ovšem ještě parlamentem - se jednoho známého českého intelektuála (žijícího v exilu, vyučujícího na pařížské Sorbonně) náhodně zeptal na ulici pracovník výzkumu veřejného mínění, kdo by podle jeho názoru měl být prezidentem.

    "Já!" - odpověděl tento.

    Tato odpověď tazatele zřejmě poněkud překvapila, takže se ještě přeptal: "A proč zrovna vy?"

    "A proč ne? Jsem absolventem tří univerzit, ovládám čtyři světové jazyky, vystupovat před publikem mi nedělá potíže." (Ta poslední zmínka byla zjevně postranním poukazem na Havla, s jeho chronickou nejistotou při veřejných vystoupeních.)

    Ovšem, tento český intelektuál toto své "já prezidentem" mínil jenom možná svým způsobem trochu provokativně; ale možná také trochu jako podnět k zamyšlení.

    Neboť dostatečnou kvalifikaci by bezpochyby měl; ale samozřejmě ho vůbec ani nenapadlo, aby svou literárně-vědeckou činnost vyměnil za politickou kariéru. Byť i spojenou s postem formálně nejvyšším.

    Neboť jak už Aristoteles věděl, právě ty nejlepší muže je nejobtížnější získat pro politické funkce, neboť ti nejlepší mají mnohem hodnotnější záležitosti na práci nežli politiku.
    November 26, 2017 v 19.54
    Jednoduché řešení
    Pro úřady, pro které je těžké získat nejlepší muže, bude nejlepší získat ženy.
    Zůstává problém, jak pro to získat ty nejlepší (ženy).
    Nejlepší ženy?
    Navrhoval bych Alici Masarykovou, nebo Anežku Přemyslovnu.
    VP
    November 27, 2017 v 12.29
    Proč volit prezidentem politika, když nejde o politickou, ale spíš morální a reprezentativní funkci? Buďme vděčni, že se hlásí slušní lidé, kteří něco dokázali.
    My, co jsme Zemana nevolili, věděli jsme proč. Svou tvář ukazoval již dřív, i během voleb.
    Proč chce pan Vyleťal zrušit jedinou volbu na níž se pravidelně může podílet národ a učit se rozhodovat o svých záležitostech?
    MP
    November 27, 2017 v 17.32
    Pozoruhodná myšlenka
    Prof. Drahoš ve ve veřejnosti a v politice nepředvedl vůbec nic.

    Smutné pojetí veřejnosti, když předseda Akademie věd není pro autora veřejná funkce, když nic neznamená veřejný střet o financování české vědy a několik vyjednávání s vládou atd.
    Prostě pokud se člověk nenechal nafotit v Berlusconiho vile není osvědčena jeho veřejná způsobilost a mezinárodní kontakty -- a navíc si nám zcela explicitně nedokázal, že před námi nic neskrývá.
    MP
    November 27, 2017 v 17.34
    Honzovi Macháčkovi
    Když ony ženské bývají rozumnější než chlapy a vědí, že není o co stát.
    JV
    November 27, 2017 v 22.12
    Odpověď pánům Profantovi a Pospíšilovi
    V minulých prezidentských volbách kandidovala Táňa Fischerová. Její postoje ohledně toho, kam by se česká společnost měla ubírat, co by měly být její priority a co se v minulosti dělalo špatně, byly po celou dobu jejího veřejného působení – tedy dávno před její prezidentskou kandidaturou - dobře známy. Stála vždy na straně slabších, odsuzovala chamtivost, korupci, účelové jednání, povýšenost a vůbec všechny nepravosti, jichž je naše politika (a nejen ona) plná. Táňa Fischerová působila léta jako poslankyně v parlamentu, vždy hlasovala podle svého svědomí, nikdy se nenechala nikým přimět k jednání podle cizí vůle.

    O její zásadovostí, skromností, smyslu pro sociální spravedlnost a vůli k oběti pro dobro všech jsme se po dlouhý čas mohli přesvědčit např. v pořadu ČRO 2 „Jak to vidí“. Táňa Fischerová vždy veřejně a bez ohledu na to, zda sklidí chválu či hanu, vyjadřovala své názory. Také za komunismu. Nechyběla na demonstracích proti odporným asociálním reformám vlád Topolánka a Nečase. Bylo možno se s ní setkat na přednáškách Švihlíkové a všude tam, kde bylo třeba ukázat, že jiný svět, než svět mamonu a nadvlády jedněch nad druhými, je nejen možný, ale i nutný.

    Pro to všechno jsem před pěti lety volil Táňu Fischerovou. Koho bych mohl volit dnes? Kdo z kandidátů, včetně pana Drahoše, se může něčím alespoň trochu srovnatelným pochlubit? Naprosto nikdo.

    Ještě pár slov výhradně pro pana Pospíšila. Já přece nikde netvrdím, že chci zrušit nějaký způsob volby, neřku-li způsob volby, jímž se učí lid rozhodovat o svých záležitostech. To, co já chci, je zrušit konkrétní politickou funkci, konkrétně funkci prezidenta. (To jsou přece dvě odlišné věci, které spolu co do principu nesouvisí.) Považuji prezidentskou funkci za zbytečnou až škodlivou. Důvody uvádím v článku.

    Dobrou noc a vše dobré přeje, Jiří Vyleťal.
    IH
    November 28, 2017 v 12.25
    Velmi signifikantní kandidátská nouze
    Diskusní příspěvek autora článku pana Vyleťala podává, myslím, dobré vysvětlení skutečnosti, proč na prezidentskou funkci neaspirují kandidáti (ženy už vůbec ne), v jejichž případě by si našinec říkal: "O nejvyšší úřad se ucházejí skvělé osobnosti, máme se před světem zase jednou čím pochlubit." Ne že by takoví lidé snad už vůbec vymřeli, ale poutají málo autentického zájmu lidí, (o médiích nemluvě). Nejlepšími kandidáty ošem ambice necloumají, takže se netlačí do světla reflektorů, nenaparují se a nečtou veřejnosti ze rtů. Tváří v tvář dvouprocentní vyhlídce se mohou cítit de facto zproštěni pocitu povinnosti vůbec uvažovat o (teoreticky) nejčestnější službě veřejnosti. Výsledkem je, že soubor vyzyvatelů M. Zemana vypadá tak, jak vypadá. Spíše než jako celostátní šampionát nejlepších kandidátů jako nějaké krajské primárky.
    DU
    November 28, 2017 v 16.59
    Pokud byla funkce prezidenta zřízena jako náhražka krále, resp. císaře,
    a důvody pro takovou náhradu pominuly nebo se funkce prezidenta historicky neosvědčila, (ať už byl volen parlamentem tajně, veřejně nebo přímo občany) je tedy vhodné vrátit se ke králi, případně po dohodě s blízkými státy střední Evropy k císaři.

    O tom, která dynastie by na český trůn zasedla, je klidně možné vypsat (dnes tak populárně přetřásané) referendum.
    + Další komentáře