Firma Energoaqua podala odvolání proti pokutě, kterou jí udělila Česká inspekce životního prostředí v případu otravy řeky Bečvy. Řízení o pokutě bylo inspekci přiděleno na základě usnesení vsetínského okresního soudu v říjnu 2023. Inspekce o pokutě rozhodla v listopadu loňského roku.

Soud zabývající se otravou řeky Bečvy se konal ve Vsetíně od ledna 2023 a navzdory tomu, že po zhruba dvaceti veřejných líčeních v rozsudku označil jako viníka firmu Energoaqua, nikdy pro takové tvrzení nesnesl faktické důkazy. Před soudem naopak zazněla řada důvodů, proč je případná vina firmy Energoaqua vyloučena, a to přitom soudkyně Ludmila Gerlová dokonce obhajobě další důkazy, které vinu firmy zcela vylučují jako „fyzikálně nemožnou“, vůbec nepřipustila.

Vsetínská soudkyně Ludmila Gerlová při svém odůvodňování usnesení řekla, že není možné prokázat, jak přesně Energoaqua řeku Bečvu v září 2020 otrávila, a tudíž firma není trestně odpovědná. Právě takovouto konstrukcí případ přesunula z trestněprávní roviny do roviny správní, tedy k České inspekci životního prostředí, konkrétně k jejímu brněnskému inspektorátu. Popsaný právní postup je přitom krajně neobvyklý.

Proti usnesení vsetínského soudu se následně odvolal státní zástupce Jiří Sachr, který de facto požadoval, aby trestní stíhání firmy pokračovalo. Krajský soud v Olomouci nicméně v ryze formálním řízení v listopadu 2024 usnesení ze Vsetína stvrdil.

Inspekce v návaznosti na to 10. listopadu loňského roku rozhodla, že firma Energoaqua je vinna, a udělila jí pokutu ve výši pěti milionů korun.

Rozhodnutí bez důkazu

Stejně jako měsíce trvající soudní řízení, ani rozhodnutí inspekce životního prostředí v přestupkovém řízení nepřineslo do případu argumenty, které by vinu Energoaquy prokazovaly. Inspekce naopak plně přejímá argumentaci, která zazněla u soudu, včetně jejích nedostatků. Stejně jako soud i inspekce ve správním řízení s Energoaquou zcela pomíjí zjištění odborníků, které její možnou vinu vylučují.

Základ obvinění tvoří tvrzení, že firma, která se v areálu bývalé Tesly Rožnov, kde dnes sídlí několik průmyslových společností, zabývá čištěním technologických vod, vypouštěla odpadní vody v rozporu s povolením. Konkrétně má jít o to, že od dubna 2018 do září 2020 podle ČIŽP Energoaqua osmačtyřicetkrát překročila hodnoty některých látek v odpadních vodách — zpravidla o desetiny, setiny, případně tisíciny miligramů na litr, výjimečně pak o nižší jednotky — to konkrétně v případě amoniakálního dusíku.

Profesor Marek Petřivalský z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého označuje zhruba polovinu z těchto překročení za „drobné“ prohřešky. „Současně je zásadní, že zde nejsou uvedeny hodnoty takzvané nejistoty měření, což je obvykle dvacet procent,“ upozorňuje Petřivalský. Pokud bychom to vzali v potaz, v mnoha případech by ani o žádné překročení nešlo.

V případě niklu a dusitanů se už ale jedná o vážnější prohřešky, které mohou poukazovat na to, že čistírna odpadních vod společnosti Energoaqua nefunguje bez problémů. Současně však mezi těmito případy a otravou Bečvy v září 2020 neexistuje žádná doložená souvislost. „Spíše to vypadá, že se tím chce ukázat, že ve firmě panuje nepořádek, což na ni má vrhnout stín podezření,“ domnívá se profesor environmentálních věd Jakub Hruška, který se s případem a jeho detaily v minulosti důkladně obeznámil.

Z této série přečinů, rozprostřených do více než dvou let, pak inspekce odvozuje svůj klíčový — devětačtyřicátý — argument v neprospěch firmy: „V přesně nezjištěné době, nejméně však v období od 19. 9. 2020 do 21. 9. 2020 průběžně vypustila odpadní vody obsahující nadlimitní množství kyanidů. Minimálně však 20 kg kyanidů kanalizačním odvodním kanálem ústícím v katastru obce Valašské Meziříčí do toku Bečva, a způsobila tak havárii.“

Toto tvrzení však oproti předchozím osmačtyřiceti případům překročení povolených hodnot není podloženo žádnou analýzou, konkrétním vzorkem odpadních vod či jiným důkazem. Je založeno čistě na zkoumání čistírny odpadních vod firmy Energoaqua a jejích odpadních vod, které se odehrálo v rámci vyšetřování po havárii. Jak upozorňuje Marek Petřivalský, ale i další experti obeznámení s tímto případem a jeho obsáhlými podklady, „možnost se nerovná naplnění skutkové podstaty“.

Tři otázky. A tři zavádějící odpovědi

Rozhodnutí ČIŽP o pokutě pro společnost Energoaqua ve své druhé polovině formuluje odpovědi na tři otázky. První z nich se ptá, zda se v chemické čistírně odpadních vod mohly nacházet kyanidy v dostatečném množství, aby způsobily zářijovou otravu Bečvy. Druhá zjišťuje, jakým způsobem se mohly kyanidy dostat z čistírny do řeky. A poslední se zaobírá tím, zda mohla masivní otrava vypuknout až 3,5 kilometru daleko od výpusti Energoaquy.

Odpovědi na tyto otázky ČIŽP zakládá především na znaleckém posudku Jiřího Klicpery, který byl zpracován pro policii v rámci trestního vyšetřování. Jak se ale ukázalo i během soudního líčení ve Vsetíně, Klicperův posudek obsahuje velké množství nepřesných, nesprávně interpretovaných či dokonce zcela nepravdivých tvrzení. Klicpera navíc ztratil na věrohodnosti, když u vsetínského soudu nepravdivě obvinil společnost Energoaqua, že získala certifikáty ISO stvrzující kvalitu provozu čistírny odpadních vod neoprávněně. Certifikační firma Klicperu zažalovala a soud jí dal za pravdu.

Klicperův znalecký posudek k otravě Bečvy v minulosti podrobil odborné revizi Přemysl Soldán, vedoucí ostravské pobočky Výzkumného ústavu vodohospodářského, který je rovněž soudním znalcem se specializací na vliv cizorodých látek na kvalitu vody. Soldán revizní posudek vypracoval pro společnost Energoaqua za účelem obhajoby před soudem. Soudkyně však ani tento, téměř dvousetstránkový podrobný dokument, který má redakce DR k dispozici, nepřipustila mezi důkazy.

Podle Marka Petřivalského na první z otázek inspekce neexistuje žádný přímý důkaz. „Jistě, kyanidy se v čistírně Energoaquy nacházet mohly, ale to stejné platí pro areál firmy Deza v řádově vyšších množstvích,“ říká.

Zásadními nedostatky pak trpí snaha inspekce o zdůvodnění druhé otázky — tedy jakým způsobem se kyanidy z Energoaquy mohly dostat do řeky. Zdůvodnění je totiž věcně zcela nelogické.

V rozhodnutí inspekce stojí, že reaktory, v nichž Energoaqua odstraňuje kyanidy z odpadních vod, obsahovaly před havárií 0,01 mg/l kyanidů. A tyto odpadní vody inspekce dává do přímé souvislosti se vzorkem z Bečvy z 20. září 2020, tedy v den otravy, který obsahoval koncentraci 0,027 mg/l — tedy vyšší. Že by koncentrace kyanidu po vypuštění odpadních vod do řeky stoupla, jednoduše není možné.

Právě konkrétní reaktor s provozním označením SiR3 — který obsahoval 0,01 mg/l kyanidů — označuje inspekce za zdroj otravy Bečvy. Nejedná se přitom ani o koncový krok čištění kyanidových vod ve firmě Energoaqua. Bylo by tedy logické, že v následujících krocích čištění by koncentrace kyanidu v obsahu daného reaktoru ještě více klesla.

K tomu, že podobně zavádějícím způsobem se inspekce vyrovnala i s odpovědí na třetí otázku, se dostaneme vzápětí.

Správní řízení podle ČIŽP: Jednání bez ústního projednání, protismyslně použitá zpráva

Energoaqua se proti rozhodnutí ČIŽP o vině za otravu Bečvy a s tím související pětimilionové pokutě v zákonné lhůtě odvolala. Úřadem, k němuž odvolání směřuje, je ministerstvo životního prostředí, aktuálně ovládané Motoristy sobě, ovšem personálně už znovu obsazované i Babišovými lidmi s neblahou pověstí…

Ve svém odvolání firma poukazuje na řadu nedostatků, jež podle ní rozhodnutí inspekce má. V prvé řadě tvrdí, že jí vina ve správním řízení nebyla prokázána. Dále si stěžuje, že inspekcí v rámci řízení nebyla vyzvána k ústnímu jednání, přestože o něj výslovně žádala.

Nedostala proto příležitost navrhnout v řízení důkazy na svou obhajobu — mimo jiné například revizní posudek Přemysla Soldána. Opakuje se tak situace z trestního řízení u soudu. Argumenty a důkazy, které obvinění vyvracejí, nejsou připuštěny.

„Obviněný by měl vždy dostat možnost ústně se obhájit. Nový přestupkový zákon to sice nevyžaduje kategoricky ve všech případech, ale přesto stále platí, že je úřady nařizují. Pokud nebylo nařízeno ústní jednání, bývá to podle mé zkušenosti často první indicie, že řízení nemusí probíhat čistě,“ uvádí k tomu odborník na správní právo a právo životního prostředí z  Univerzity Karlovy Petr Svoboda.

Rozsáhlé množství nálezů Ústavního soudu z minulých let navíc podle Svobody dobře ilustruje, že právě opomenutí důkazů, které z takového postupu může logicky vyplývat, je jednou z nejzákladnějších chyb správních i soudních řízení. „Je to zcela v rozporu s principy spravedlivého procesu, které nám zajišťuje i Listina základních práv a svobod,“ říká.

Těžištěm odvolání Energoaquy je tedy poukazování na to, že rozhodnutí ČIŽP, které se opírá zejména o znalecký posudek vytvořený problematickým znalcem Jiřím Klicperou pro policii, obsahuje řadu nepřesností, nepravd a dezinterpretací: „Takto lze pokračovat bod za bodem, jedno neprokázané a neodůvodněné tvrzení za druhým… a to jen proto, že ČIŽP rezignovala na ústní jednání a dokazování,“ stojí v odvolání.

Inspekce životního prostředí dokonce ve svém rozhodnutí cituje z materiálu Výzkumného úřadu vodohospodářského, který ale tímto úřadem nikdy nebyl autorizován. Jak zjistil Deník Referendum, Výzkumný ústav vodohospodářský byl inspekcí krátce po otravě Bečvy v září 2020 požádán o posouzení důkazních materiálů. „Jenomže závěry zprávy se inspekci nelíbily a snažila se je ohnout,“ říká jeden z jejích autorů. Proto tato zpráva nezískala punc oficiálního vyjádření ústavu.

Redakce má zprávu Výzkumného ústavu vodohospodářského k dispozici a její závěry skutečně odporují výsledku soudu i správního řízení, které Česká inspekce životního prostředí s firmou Energoaqua vedla. Ve zprávě se mimo jiné doslova píše: „Z dodaných podkladů a dodatečně zjištěných skutečností nelze jednoznačně určit původce havárie na řece Bečvě spojené s úhynem většího množství ryb, která byla zjištěna dne 20. 9. 2020.“

A zejména pak: „Na základě zdokumentované lokalizace úhynu ryb a výsledků provedeného experimentálního prověření rozsahu mísicí zóny se jeví jako pravděpodobnější, že k vypuštění nebo úniku směsi látek obsahujících toxické kyanidy došlo v úseku řeky Bečvy vymezeném ústím Jasenického potoka (včetně) a nadzemním křížením řeky s elektrickým vedením velmi vysokého napětí cca 700 metrů nad silničním mostem v Choryni, než že k tomuto vypuštění nebo úniku došlo v úseku výše na vodním toku.“ Výzkumný ústav vodohospodářský tedy napsal, že toxická látka unikla spíše v oblasti, kde se nacházejí výpusti z Dezy, nikoliv tam, kde má svou výpusť Energoaqua.

Z této zprávy inspekce ve svém rozhodnutí o vině Energoaquy přesto cituje informace o změřené mísící zóně, tedy místě, kde je toxická látka rozprostřená v celém korytu řeky, ryby před ní už nedokážou uniknout, a tudíž hynou. Cituje z ní však v rozporu s faktickým tvrzením výzkumného ústavu — a zcela proti jeho smyslu právě v odpovědi na třetí z otázek, které ve svém rozhodnutí o vině Energoaquy formuluje.

Bez ohledu na to však jde o použití zprávy, která, jak jsme řekli, nebyla nikdy oficiálně schválena. A to právě proto, že se její vyznění inspekci podle svědků „nehodilo“.

Alibismus a rezignace Petra Bejčka

Zůstává otázkou, proč právě Česká inspekce životního prostředí po letech od havárie, během nichž se projasnilo množství sporných otázek souvisejících s případem otravy Bečvy, nijak dosavadní oficiální verzi případu nerevidovala. Inspekce sama řadou selhání při šetření havárie, jež ostatně vyšly najevo i při projednávání před soudem ve Vsetíně a které konstatovala zpráva parlamentní vyšetřovací komise, k pokřivenému vyšetřování otravy řeky Bečvy zásadně přispěla.

A stávající ředitel inspekce Petr Bejček přicházel do úřadu v březnu roku 2023 s tím, že mu chce po letech skandálního řízení ze strany Erika Geusse, který za zpackané vyšetřování otravy Bečvy, nese odpovědnost, „napravit pověst“.

Petr Bejček se v září loňského roku osobně účastnil vzpomínkové akce k pátému výročí otravy Bečvy přímo ve Valašském Meziříčí, kde také vystoupil v debatě spolu s šéfredaktorem DR Jakubem Patočkou, vědcem Jakubem Hruškou či rybářem Stanislavem Pernickým. Že by možnou vinu Energoaquy připouštěl, nedal ani náznakem najevo.

Není tedy pochyb o tom, že zrovna Petr Bejček je s existencí důkazních materiálů, které efektivně nabourávají současné rozhodnutí inspekce v případu Energoaquy, přinejmenším hrubě obeznámen. Na otázku DR, proč se z pozice ředitele inspekce nezasadil o to, aby se tyto materiály konečně „dostaly do hry“, Bejček odpověděl, že je vyloučeno, aby jako ředitel úřadu do správního řízení jakkoliv vstupoval.

„Není to úkolem ředitele. Mým úkolem je dohlédnout, aby tady pracovali proškolení pracovníci, kteří jsou schopní dohlédnout, že to řízení proběhne správně,“ řekl Deníku Referendum. Vnitřní organizační rád inspekce, který má DR k dispozici, přitom v článku 12 působnosti ředitele říká, že, ředitel „rozhoduje o dalších věcech, jejichž rozhodnutí si sám vyhradí nebo u nichž mu rozhodování vyplývá z platných a účinných právních předpisů“.

Podle odborníka na správní právo a právo životního prostředí z Univerzity Karlovy Petra Svobody nadto platí, že ředitel úřadu má kompletní právo jej řídit a vydávat závazné pokyny podřízeným zaměstnancům. Má také kompletní pravomoc a působnost dělat všecko, co zákon úřadu svěřuje. „V praxi ředitel může sám nahradit všechny zaměstnance úřadu. Pokud by tedy Petr Bejček chtěl dohlédnout na správní řízení s Energoaquou, nic mu v tom nebrání,“ tvrdí Svoboda.

Petr Bejček navíc minulý týden v pátek — tedy 23. ledna — ráno rozeslal pracovníkům inspekce e-mail, v němž oznamuje, že ve své funkci končí a k 1. únoru nastupuje na ministerstvo financí, kde bude řídit sekci Právní a majetek státu. Vrací se tak na ministerstvo řízené Alenou Schillerovou, pod níž na ministerstvu pracoval před svým angažmá na pozici ředitele ČIŽP, a to konkrétně jako vedoucí sekce zajišťující vnitřní chod ministerstva v oblasti státní služby, personální agendy, veřejných zakázek a rozpočtové kapitoly ministerstva.

Po Bejčkově odchodu má být řízením inspekce pověřen Oldřich Jarolím. Aktuálně na inspekci vede odbor technické ochrany životního prostředí a integrované prevence.

Další průtahy řízení uvízlého ve slepé uličce

Pokud jde o Energoaquu, ta se tedy nyní proti pokutě a obvinění odvolala k ministerstvu životního prostředí. V aktuální politické konstelaci lze ale změnu kurzu v jejím případu předpokládat jen těžko. Pokud si firma udrží vůli a bude nadále usilovat o své očištění, dalším odvolacím orgánem pro ni bude Nejvyšší správní soud a následně případně soud ústavní.

V každém případě to však bude znamenat další průtahy v už tak se vlekoucím případu. V němž se skutečný viník otravy řeky Bečvy nikdy nezačal ani hledat.