Když pátého října potvrdily výsledky parlamentních voleb očekávané vítězství Babišovy strany ANO, trávila jsem večer se svými španělskými přáteli. Jeden z nich tehdy zadoufal, že by nová česká vláda přinejmenším nemusela být tak iracionálně umanutá, co se týče podpory Izraele. „Horší to být v tomto ohledu přece nemůže,“ prohlásil.

Při pohledu na výkon předchozího ministra zahraničí Jana Lipavského (ODS), se vskutku zdá, že v tomto ohledu nelze klesnout hlouběji. Lipavského se sice původně zdráhal tehdejší prezident Miloš Zeman jmenovat právě s odkazem na jeho postoj k Izraeli a Palestině. V předešlé Sněmovně koneckonců Lipavský projevil zájem o předsednictví poslanecké skupiny přátel Palestiny, která nakonec nevznikla kvůli koronavirovému lockdownu.

Opojen teplem ministerského křesla se nicméně z Lipavského vyklubal jeden z nejvíce proizraelských ministrů zahraničí na světě. Do Izraele přispěchal jako vůbec první zahraniční státník po 7. říjnu 2023, v dalších návštěvách mu nezabránil ani mezinárodní zatykač vydaný na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a na exministra obrany Joava Galanta v listopadu 2024 kvůli obvinění ze spáchání válečných zločinů právě v Gaze.

Česká republika za Lipavského úřadování vytrvale blokovala mezinárodní rezoluce, které Izrael vyzývaly třeba k otevření humanitárního koridoru do Gazy. Vývoz českého vojenského materiálu do Izraele mezi lety 2022 a 2024 stoupl téměř dvojnásobně. Fialova vláda zkrátka upřednostnila jimi tolik opěvovanou „tradici česko-izraelského přátelství“ a zisky zbrojního průmyslu před ochranou lidských životů a práv.

Kde se sekají ruce, stínají hlavy a teče krev

Nový ministr zahraničí Petr Macinka (MS) nicméně nezůstává pozadu. Ještě před svým jmenováním do funkce u příležitosti listopadových oslav židovského svátku chanuka podpořil — prý jakožto výraz solidarity s Izraelem a Židy — přesun české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, kde prý měla být už dávno.

Přesun ambasády do Jeruzaléma je přitom v rozporu s mezinárodním právem, jelikož Izrael okupuje východní Jeruzalém, pročež mezinárodní společenství uznává za hlavní město Izraele Tel Aviv. A zároveň je to, nepřekvapivě, v rozporu s Macinkovými předchozími prohlášeními.

„Absurditou největší je debata o tom, jestli se má přesunout o padesát kilometrů ambasáda z Tel Avivu do Jeruzaléma. To je taková blbost, kterou vymyslel Zeman. Já si myslím, že to je bezpečnostní riziko, protože v Jeruzalému nemá ambasádu nikdo kromě Američanů a arabský svět to nese velmi úkorně,“ komentoval Macinka nápad na přesun ambasády ve facebookovém videu ze 17. října 2023.

„Nehledě na to, že to nepotřebujeme, protože Česká republika má zastupitelský úřad, a ten má pobočku v Jeruzalémě, takže toto všechno je absolutní šaškárna, je to PR a zneužívání toho konfliktu a potoků a řek, veleřek krve, která tam teče, a nezměrného lidského utrpení, partičkou neschopných politiků, kteří vůbec ničemu nerozumí,“ pokračoval.

Šlo o jedinou část videa, které mělo údajně komentovat dění v Izraeli a Palestině, v níž se vskutku vyjadřoval k tématu. Ve zbytku videa totiž nehovořil o politicko-historickém kontextu palestinského útoku a izraelské války, nýbrž šířil morální paniku povídačkami o masové migraci z muslimského světa a o bezpečnostním riziku, jež z ní plyne.

Obdobně pak dění v Izraeli a Palestině „komentoval“ skrze rasistické stereotypy o krvežíznivých Arabech v instagramovém videu. V něm vysvětloval útok Hamásu na Izrael jako důsledek sbližování Izraele s arabskými zeměmi skrze abrahámské dohody, které „opomíjely některé Araby, zejména Palestince — a oni věděli, že jejich doménou je brutální terorismus“.

Budiž mu k dobru, že ve videu alespoň vyzývá mezinárodní společenství k tlaku na příměří, ačkoliv tak opět činí pomocí argumentů z orientalistických báchorek — jde prý totiž o „skutečnou válku, kde se sekají ruce a stínají hlavy a teče krev“.

Válka v Gaze přitom byla válkou, kde lidské bytosti připravovaly o končetiny nikoliv arabské mačety, nýbrž izraelské vyspělé vojenské technologie, dodávané pokryteckým Západem. Na moje dotazy na příčiny jeho názorového obratu ve věci přesunu ambasády do Jeruzaléma Macinka nereaguje.

Hanba Macinkovi, chvála aktivistům

Důležitost „kontinuity tradičního přátelství se Státem Izrael“ samozřejmě nechybí ani v programovém prohlášení nové vlády. Ještě v prosinci pak Macinka z ministerstva zahraničních věcí stihl dle zdrojů Seznam zpráv vyhodit stovky lidí včetně šesti ze sedmi vrchních ředitelů, čímž dle zasvěcených ohrozil samo fungování ministerstva.

V lednu pak dal své zahraničně-politické priority jasně najevo prvními návštěvami zahraničních státníků. Devatenáctého ledna v Černínském paláci přivítal svůj maďarský protějšek Pétera Szijjártóa, s nímž nepřekvapivě debatoval mimo jiné o tom, jak čelit masové migraci. O den později pak do jeho kanceláře zavítal izraelský ministr zahraničí Gideon Sa'ar.

Připomeňme si, že se tak děje v době, kdy Izrael denně porušuje dohodu o příměří v Gaze a v Libanonu, kdy nadále blokuje přísun humanitární pomoci do Gazy a zároveň v Gaze zakazuje působit humanitárním organizacím. V době, kdy roste míra násilí izraelských osadníků na okupovaném Západním břehu a kdy Izrael útočí tu na Jemen, tu na Sýrii, kde zároveň rozšiřuje jím okupovaná území.

Po jednání Macinky se Sa'arem následovala tisková konference, na níž se mohli novináři a novinářky akreditovat do druhé hodiny odpolední 19. října. O akreditaci jsem požádala 19. října dopoledne. Tiskové oddělení ministerstva mou akreditaci obratem potvrdilo a požádalo mě o číslo občanského průkazu a datum narození.

V půl jedenácté večer jsem však obdržela email s tím, že „s ohledem na doporučení bezpečnostních orgánů“ bylo ministerstvo „nuceno upravit formát zítřejšího jednání s izraelským ministrem“ — a stejně tak následnou tiskovou konferenci. Z kapacitních důvodů proto můžu tiskovou konferenci sledovat leda na sociálních sítích. Dle mluvčího ministerstva Daniela Drakeho se mohli konference účastnit osobně pouze ti, kdo se přihlásili jako první.

Bezpečnostní riziko, jež ministerstvo donutilo formát setkání upravit, pravděpodobně představovala propalestinská demonstrace před Černínským palácem. Její účastníci svým skandováním a projevy narozdíl od našeho dalšího servilního ministra zahraničí izraelskému státníkovi připomněli, že se jeho stát dlouhodobě dopouští okupace a násilí na Palestincích.

Jimi způsobený hluk během konference dokonce sám Macinka okomentoval. „Slyšíme zpoza oken, jak nám tady v České republice, a nejen tady sílí antisemitismus,“ poznamenal, přestože skandování jako „Gideon Sa'ar do Haagu“ nebo „Hanba Macinkovi“ nemohly mít s nenávistí vůči Židům společného zhola nic.

Saar si následně vychvaloval „dlouhá staletí česko-izraelského přátelství“: boj s antisemitismem je prý snad dokonce „součástí české DNA“. „Drahý ministře, věřím, že pod novou vládou můžeme tento vztah přenést na jinou úroveň, a ještě ho prohloubit,“ naléhal Sa'ar na Macinku.

Navzdory Macinkově předchozí kritice českého „syndromu podílnictví na každé válce“ tak platí, že česká zahraniční politika bude i pod jeho vedením charakteristická svou ostudnou participací na dlouhodobém a strukturálním útlaku Palestinek a Palestinců. Čest a chvála propalestinským aktivistům a aktivistkám, kteří na to hlasitě upozorňují.