Právo civět na ženská těla

Kamila Abbasi

Kamila Abbasi osvětluje právní okolnosti aktuálního sporu kolem burkin. Podobný zákaz nepatří do moderní evropské společnosti. Burkini se staly pouhým hromosvodem nenávisti vůči muslimům a pokusem ovládat ženská těla.

Ženy si zvykly na to, že jejich hidžáb je hromosvodem pro veškeré emoce vůči muslimské komunitě v jakékoliv společnosti na světě. I ve Francii je to opět žena, ke komu se tyto emoce obracejí a na kterou dopadají údajná „opatření proti terorismu“. Proč Francie přistoupila k zákazu muslimských plavek? V čem Francouze pobuřuje žena „bez šnorchlu“, oděná do „muslimsky konformního neoprenu“?

„V Deníku Referendum zní kritické hlasy emancipovaných žen, které analyzují, ale nenaříkají. A debaty se účastní i muži.“
×

Vymítání symbolů

Chceme-li zachovat náboženskou svobodu, lze zvolit dva přístupy. Prvním je naprostá rozvolněnost — tedy mnohost náboženských symbolů ve veřejném prostoru. Na ulicích, ve školách i na úřadech se pak můžete setkat s nošením křížků na krku, židovskými jarmulkami a také muslimským šátkem (hidžábem).

Druhým, opačným přístupem, je naprosté vyprázdnění veřejného prostoru od všech náboženských symbolů. Ve společnosti se pak nesetkáte s manifestací absolutně ničeho.

Liberalizace i zákazy muslimských náboženských symbolů se objeví vždy nejprve ve školství. Nejinak tomu bylo ve Francii, která od roku 2004 zvolila absolutní odstranění náboženských symbolů ze škol.

Celostátní zákaz jarmulek, hidžábů a výrazných náboženských symbolů (tedy i kříže na krku) ve školách pak byl zdůvodněn tím, že děti jsou nesmírně citlivé na existenci jakýchkoliv symbolů a vedle toho jsou také velmi ovlivnitelné.

Muslimské šátky navíc působily problémy v hodinách tělocviku, kde z důvodu bezpečnosti není možné nosit jakoukoliv pokrývku hlavy (tedy ani čepice nebo klobouky, které školám — jakožto alternativu — nabízely muslimské žákyně Dogru a Kervanci v případě před Evropským soudem pro lidská práva „Dogru proti Francii“).

Od roku 2011 pak ve Francii platí druhý kontroverzní zákon. Tím je zákaz celoobličejového zahalování, tedy zákaz nošení burek a nikábů. Burka má — slovy našeho pana prezidenta — „takovou tu síťku přes oči“. Nikáb je varianta „bez síťky“, kdy je žena kompletně zahalená, ale stále jí můžeme vidět do očí.

Francie naznala, že tyto závoje a „síťky“ mohou vytvářet překážku mezi ženou a okolní společností. Protože má samotná tvář v evropském kulturním okruhu jedinečnou hodnotu, nelze si představit, že by se ženy dokázaly integrovat do francouzské společnosti, pokud se odhalují jedině v soukromí, ovšem mimo domácnost se pohybují pouze se zahalenou tváří.

Šátky patří do křesťanské společnosti

Zakážeme-li ovšem ženám nosit obyčejné muslimské šátky, jedná se o zásah do svobody náboženského vyznání. Je proto třeba připomenout, že evropské státy sdružuje významný lidskoprávní dokument, kterým je Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nad ochranou této Úmluvy a jejím dodržováním ze strany států bdí Evropský soud pro lidská práva, který již v minulosti zákazy muslimských šátků několikrát řešil. V případě Francie pak oba dosavadní zákazy (zákaz celoobličejového zahalování v případě burek a nikábů, i zákaz muslimských šátků ve školství) před Evropským soudem pro lidská práva obstály.

Zakáže-li některý stát nošení náboženského symbolu, k Evropskému soudu pro lidská práva se případ může dostat velmi rychle. Soud se pak ale vždy zabývá povahou státu, který nošení symbolu zakázal. Je podstatné, zda jde o stát ateistický (Česká republika), tradičně sekulární (Francie) nebo naopak vysoce religiózní (Itálie).

Spor o burky byl sporem o právo na znalost identity protějšku, ale nynější hádka o burkini je patriarchálním sporem o to, co vše na ženě ještě máme vidět. Repro DR

Už z těchto důvodů je nemyslitelné, aby například Itálii před soudem „prošlo“ opatření zakazující muslimkám se zahalovat, pokud by jinak religiózní Itálie současně nezakázala také nošení ostatních symbolů — tedy i kříže.

Je proto snadné se dovtípit, že žádný italský politik by záměr zákazu zahalování politicky neustál, protože tento zákaz by současně znamenal nutnost zbavit Itálii vedle muslimských šátků právě i tolik milovaného kříže.

Tvrzení, že do křesťanské Evropy šátky nepatří, proto nedává smysl. Je-li stát skutečně křesťanský a chce-li na veřejnosti svůj kříž, musí z hlediska lidskoprávních dokumentů, kterými je Evropa vázána, strpět i muslimský šátek.

Křesťanské státy jsou tedy, na rozdíl od států podřízených ateismu, daleko více otevřené koexistenci různých náboženských symbolů ve společnosti, neboť se v prvé řadě obávají o vlastní krucifix.

Naproti tomu státy ateistické směle vyprázdní veřejný prostor jak od muslimských šátků, tak od kříže, na kterém ostatně ani nijak netrvají.

Nahota místo svobody

Kromě pláží není v žádném francouzském veřejném prostoru zakázáno chodit v burkinách. Burkini jako oděv totiž nespadají pod zákonný zákaz burek a nikábů. Ženám je přeci vidět do tváře.

Pokud by žena v tomto „bazénovém oděvu“ vyrazila na pařížské bulváry, pokutována by nebyla. Šovinisté by dokonce mohli poznamenat, že ženě přes upnuté burkini vidíme siluetu, což se rozhodně nedalo říci o beznadějně volném nikábu či burce.

Jak bylo řečeno v úvodu, ženy si už zvykly, že například jejich hidžáb je hromosvodem pro veškeré emoce vůči muslimské komunitě obecně. A to přesto, že žádný z nedávných teroristických útoků ve Francii nezpůsobila muslimská zahalená žena.

Jistě, lze pochopit, že většinové společnosti záleží na tom, jak moc je žena oblečená, když jde na úřad, do banky, do nemocnice. Je totiž příjemné, když člověku vidíme do tváře, a působí podivně, když mu nemůžeme myšlenky a emoce „číst z očí“.

V případě francouzského zákazu nošení burek a nikábů, šlo právě o zákaz nepřiměřeného zahalování na veřejnosti. Společnost tehdy vydala jasný signál: „Chceme Ti vidět do tváře, chceme vidět, kdo jsi ty, kdož se mnou jednáš.“

Tento signál byl zcela legitimní pro poklidné soužití většinové a muslimské komunity v jedné společnosti. V případě burkin je však situace poněkud rozdílná. Jaký signál vysílá společnost tentokrát? „Chceme Ti vidět až za hory, máme právo civět, ukaž nám, co skrýváš!“

Stručně řečeno: spor o burky byl sporem o právo na znalost identity protějšku, ale nynější hádka o burkini je patriarchálním sporem o to, co vše na ženě ještě ostatní vidět mají a musejí.

Jako mladá žena jsem podobným situacím čelila mnohokrát. Nezahaluji se, přesto jako Evropanka řeším, co bude, až mě partner uvidí ve spodním prádle, co bude, až mě všichni na koupališti uvidí v plavkách.

Můžeme nutit ženu, od puberty zvyklou nosit na vlasech šátek a nevystavovat dekolt na veřejnosti, do nošení plavek na natřískané pláži před očima ostatních lidí? Je to stejné, jako bych já musela přijít na koupaliště nahá.

Samotný fakt, do jaké míry je žena ochotná před zraky okolí své tělo odhalit, je vysoce intimní záležitostí. Především by to ale mělo být svobodným rozhodnutím každé ženy. V opačném případě může dojít k tomu, že žena nucená k odhalení z ostychu na pláž nepřijde vůbec.

Neexistuje nic jako „právo na zření ženského těla ve spodním prádle“. V případě zákazu burkin jsme proto svědci posledního kroku k úplnému patriarchálnímu ovládnutí ženského těla. Co je ale komu do toho, v jak titěrných plavkách ženy tráví chvíle na pláži, zůstává záhadou.

    Diskuse
    Jediná malilinká výhrada, zákaz obličejového zahalování bych neoznačil za "kontroverzní zákon" -- jestli jsou nějaké evropské hodnoty, tak to, že člověk vystupuje na veřejnosti pod svým pravým jménem a s tváří nezakrytou, je jedna z nich --, jinak naprostý souhlas.
    August 26, 2016 v 9.58
    Co takhle právo koupat se v muslimské zemi v bikinách?
    Nahoře bez? O tohle také autorka usiluje? Jestli ano, tak kde a jak?
    Pokud ne, tak ať si své, zjevně jednostranné vývody, nechá pro sebe.
    Muslimové nenosí své oděvy v Evropě ze stejného důvodu, jako v zemích svého původu. Tam je ochraňují před místním klimatem. Kdežto v Evropě jsou jen velice viditelným symbolem jejich víry.
    Muslimky přece mohou nosit celotělové plavky, pokud mají takovou obavu, aby je nikdo neokukoval. Jenže o tohle jim přece vůbec nejde. Víme to všichni, ví to i autorka.
    Které se rád omluvím, pokud prokáže svoji aktivitu v muslimských zemích, její boj o to, aby tam evropské návštěvnice mohly chodit tak jak se jim zachce. Aby tam nedocházelo k onomu "úplnému patriarchálnímu ovládnutí ženského těla". Pod kterýmžto pojmem já si, na rozdíl od autorky, představují ženy právě v burkinách a podobném oblečení. A jsem si jistý, že jsem blíže k pravdě.
    KA
    August 26, 2016 v 11.2
    Aleš Morbicer:
    Především trpíte představou o jakémsi homogenním arabském světě. Ten ve skutečnosti sestává jak z totalit, tak z demokratických států. Muslimská kultura tvoří jednu třetinu světa, v SA si žena nemůže nosit, co chce, jordánská královna chodí odhalená.

    Není mi jasné, z jakého důvodu poukazujete na diktutary a hlásáte svobodu našich žen se slovy "ale v této barbarské zemi by si taky nemohly dělat, co chtějí." Pokud tento patriarchální přístup skutečně odsuzujete, není mi jasné, proč bychom se zde měli uchylovat ke stejným praktikám
    MP
    August 26, 2016 v 11.50
    Alešovi Morbicierovi
    Pokud považujete evropskou hodnotu hodnou policejní ochrany to, že "člověk vystupuje na veřejnosti pod svým pravým jménem" -- nemělo by se začít u zákazu nicků v diskusích, novinářských zkratek a nepodepsaných článků, o tv reportážích nemluvě, navázat zákazem pseudonymů a anonymních akcií? Není to všechno mnohem drsnější porušování Vámi uvedené hodnoty?

    Osobně nevím, co by měly být evropské hodnoty, na jejichž základě bychom reglementovali svobodu jedince nakládat se svým tělem včetně tváře (nevystavovat ho či vystavovat podle uvážení), ale pokud by Váš názor platil, museli bychom z evropské literatury vyškrtnout např. Denise Diderota. A Milana Kunderu s jeho představou, že právo na soukromí a intimitu je jeden z nejdůležitějších výdobytků evropské civilizace vyhnat někam do pouště.

    Je v pořádku, když se zákonem určí veřejné sféry, kde to zahalení tváře není na místě -- škola, úřad, demonstrace, pasová fotografie. A dost.
    AM
    August 26, 2016 v 11.50
    p.Abbasi
    No, to asi bylo spíš na pana Ševčíka, než na mě, já s vaším článkem souhlasím.

    Nicméně s demokratickými muslimskými státy to žádná sláva není, ž těch které obklopují Evropu (Blízký východ a sev. Afrika) je jich kolik?
    Dva? Tři?
    Bohužel z Arabského jara i s přispěním Západu zbyly jen slzy a zmar. Fundamentalisté posilují všude, kam se člověk podívá.
    Byl bych moc rád, kdyby si to muslimové mírově vyřešili mezi sebou dřív, než to přivezou sem.
    AM
    August 26, 2016 v 12.6
    p.Profant
    Proboha jak jste zase přišel na to, že chci zrušit intimitu?
    Vždyť mluvím o veřejném prostoru -- ale ne jen škola a úřad a dost, jak to vidíte vy. Ve veřejném prostoru (tj. mimo domácnost), za sebe a své činy ručím svou odkrytou identitou. tak to vidím já.

    A ano -- pryč s pseudonymy, pryč s anonymními akciemi, jsem pro.
    ??
    August 26, 2016 v 12.36
    Sikovna manipulace muslimske pravnicky.
    "Neexistuje nic jako „právo na zření ženského těla ve spodním prádle“."
    "Právo civět na ženská těla"

    Nazev clanku i mnou uvedeny citat z neho, doklada jak sikovny manipulator (pravnik) muze prekroutit podstatu problemu. V zakazu nejde o pravo "civet" na zenska tela. V zakazu jde o pravo necivet na symbol, ktery vetsina Evropanu a Francouzu zvlaste spojuje s terorem a atentaty na symbol krvaveho politickeho islamu (a nediskutuji ted o tom , zda opravnene ci neopravnene).

    "Jaký signál vysílá společnost tentokrát? „Chceme Ti vidět až za hory, máme právo civět, ukaž nám, co skrýváš!“ "

    Autorka pochazejici patrne z velmi pruderniho prostredi (formovaneho islamem ?) ani neni schopna pouzit vyraz jako prsa , stehna ci klin, Misto toho hovori o "horach". Jestlize muslimove prochazeji svym "viktorianskym obdobim", muzeme to tolerovat, ale nesmeji po nas chtit abycho je brali jako sobe rovne ve vyvoji. Aspon ty burkinove nestastnice nikoliv.
    August 26, 2016 v 12.52
    V čem je problém?
    Když mohou existovat nuda pláže, kde je normální být úplně bez, proč by nemohly existovat burkini pláže, kde je normální být úplně v?

    Člověk není povinen chodit na pláž. Ale pokud už tam chodí rád, chce se tam cítit přirozeně. Pokud má odlišný názor na odhalování lidského těla, záleží už jen na míře tolerance. Pocity lidí nelze řešit zákonem.
    ??
    August 26, 2016 v 15.22
    Obavam se p. Vorel ze to neni pro autorku to prave orechove.
    Jiste jste si vsiml, ze navrhujete "burkini plaze" tedy separovane. Paklize vzniknou, nic proti nim. Zatim v ramci kompromisu navrhuji, aby vsude kde jsou povoleny burkiny, bylo povoleno i koupani bez plavek. Ma potreba rovnosti a demokracie bude uspokojena.
    MP
    August 26, 2016 v 16.2
    Pavlovi Kuchejdovi
    Obdivuji Vaše pojetí vnitřní a vnější svobody spočívající v tom, že když už nějaký zákaz vadí Vám, tak chcete, aby se postihl také jiné. Vskutku demokratické.
    + Další komentáře