Státní svátek 17. listopadu jsem strávil na cestě směrem k tureckému Kurdistánu. Domácí dění jsem tedy mohl pozorovat jen zprostředkovaně. Jak už to tak bývá, především jsem jej zastihl na sociálních sítích. Státní svátek, zvlášť 17. listopad, je pro mě především možnost zamyslet se, reflektovat a diskutovat.

To se na sociálních sítích dělá velice aktivně. Nadávalo se na Zemana, na Konvičku, na xenofobní a rasistickou veřejnost, na debilitu a omezenost vlastních rodin, kolegů a kolegyň v práci, politiků a političek, novinářů a novinářek a všech ostatních, kteří nám plíživě kradou 17. listopad. Společnost se zbláznila, zhloupla a stala se fašistickou. A to i přes naše dobře míněné a fakty podložené rady, ať to nedělá.

I když to jde proti názoru velké části mých sociálních kruhů, stále mám za to, že lidé v České republice nejsou ve své naprosté většině hloupí. Mám plno kamarádů, kteří se bojí imigrantů. Kteří si nejsou úplně jistí, k čemu nám je tolik studentů humanitních oborů. Kteří nemají úplně jasno, proč je dobré mít otevřené hranice nejen ven, ale i dovnitř, anebo k čemu nám je tolik novin, když se stejně v žádných pravdu nedočteme.

Šestadvacet let, které žijeme ve svobodné společnosti, je krátká doba, aby lidé tohle všechno sami od sebe pochopili. A nečekám, že každý bude trávit většinu volného času po práci nebo po škole dalším sebevzděláváním v tématech multikulturalismu, dekonstruované historie a lidských práv, na základě čehož pochopí vysoce sofistikované debaty těch několika, kteří to už chápou.

↗

Ujišťovat se ve své bublině, že máme pravdu, nestačí. Foto Saša Uhlová, DR

Ke svobodě jsme si v naší zemi nedošli koncentrovaným celospolečenským úsilím. Většině lidí svoboda prostě spadla do náruče - byli za ni rádi, ale nechápali, proč vypadá právě takhle a jak jsou její jednotlivé aspekty provázané.

Lidé v České republice nejsou hloupí, a právě proto jim nestačí přebírat nejasné fráze od těch, kteří studují exotické obory, pracují v občanských organizacích nebo se aspoň narodili v rodině, která už prostě věděla - třeba proto, že se její členové přechodu ke svobodě aktivně účastnili. Situaci víc než čtvrtstoletí po revoluci neberu jako selhání těch lidí, kteří mají jiný pohled na svět, než který bychom u nich rádi viděli my.

Když se nám svoboda v České republice či Evropě začne hroutit, budou si víc než jistí, že jejich chyba to nebyla. Stejně jako my jim, i oni nám budou v takovém případě tvrdit, že nám to říkali. Říkali nám, že patnáct stovek uprchlíků je prostě moc, že nemůžeme dávat peníze na výchovu dalších politologů a religionistů, že média měla až moc svobody. Vlastně ani nemají důvod myslet si něco jiného.

Zemanovi nestoupá popularita proto, že lidé v České republice hloupnou. Pro mnohé prostě dává pochopitelnější vysvětlení toho, co se doma i ve světě děje. A nemusí to být ani těžká váha, jako je Zeman.

Umírněnějších politiků a dalších veřejně vystupujících lidí, kteří jsou proti přijímání uprchlíků, pro omezení počtu studentů humanitních oborů nebo například pro vládu pevnější ruky, je plno. A velká část veřejnosti jim věří a jde za nimi. Mluví totiž pro mnohé srozumitelným jazykem.

Je pravda, že tito vypravěči jsou v jednodušší pozici. Mluví skrze příběhy o národě, o nepřátelích, o barbarech z východu, o zradě a o výjimečných osobnostech, které všechno zachrání. Naše společnost měla stovky let na to zvyknout si na takové příběhy. Za tu dobu se do ní hluboce zakořenily. Vedle toho měla velice málo času, aby je vyměnila za nějaké jiné, které více odpovídají dnešní realitě a současnému stupni poznání.

Lidé občas reagují, že jsme proti osobám šířícím strach, nenávist a uzavřenost v hodně složité pozici. Ano, jsme. Proto si myslím, že je dobré mít tisíce studentů humanitních oborů, kteří budou léta nejen studovat fakta, ale také hledat způsob, jak současný svět uchopit a srozumitelně vysvětlit. Nejsem si úplně jistý, zda se to dnes daří.

Celý problém nemůžeme zamést pod koberec s tvrzením, že proti nám stojí lidé, kteří prostě ignorují vědecká fakta a demokracii zneužívají jako systém, ve kterém je, jak říká Isaac Asimov, „jejich ignorance stejně hodnotná, jako vydřené vědomosti jiných“. Když jsme se jednou s kamarádem přidali ze zvědavosti k pochodu Islám v ČR nechceme, byli jsme naopak my obviňováni z toho, že ignorujeme fakta a celý problém nemáme dostatečně nastudovaný.

Stejně jako my i kolem nás pochudující lidé dávali přednost zdrojům, které považovali za věrohodné v rámci svého vidění světa. Snaha zjistit si hodně informací k tématu se jim rozhodně nedala upřít. Řeči o nízké inteligenci by také nebyly na místě. Vyčíst se dala především špatná schopnost analýzy zdrojů informací a jejich kritické zhodnocení — problém, který můžeme každodenně vidět na obou stranách stále více se polarizující debaty.

Existují psychologické experimenty dokazující, že více než osmdesát procent komunikace mezi lidmi se odehrává na vztahové úrovni. Jen něco málo přes deset procent se pak týká faktů. V případě, že mezi lidmi neexistuje důvěra, nemá smysl vůbec začínat s argumentací.

Je na místě si uvědomit, že když přicházíme s tím, že mezi Arabem a teroristou není rovnítko, islám neznamená řezání hlav, Řekové nejsou lenivější než Češi a sociologii nestudují lidé jen proto, aby si prodloužili bezstarostné mládí, jsme to my, komu se bude apriori nedůvěřovat. Jestli nám nejde jen o utvrzení se v tom, že náš intelekt je zářící perlou v české žumpě, měli bychom to brát v úvahu.

K více než čtvrt století po sametové revoluci je na místě především říct, že jsme se stále nenaučili mluvit o politických a společenských tématech jazykem pochopitelným mimo bublinu našich vysoce intelektuálních kruhů. Dnes vidíme důsledky této neschopnosti spojené s neochotou bavit se s lidmi, kteří nesdílejí naši pozici. Neochotou nejen přesvědčovat o své pravdě, ale také zjišťovat, z čeho vyvěrají názory druhých. Být schopní a ochotní chápat je a jejich strachy a přiměřeně na ně reagovat.

Dokud budeme považovat všechny, co mají jiný názor než my za nahnědlé xenofoby a blbečky, jen těžko se něco změní. Asi proto nejsem tak špatný z toho, co se 17. listopadu v České republice dělo. Byl snad nějaký důvod čekat, že to bude jinak?