Česká i zahraniční média se pohoršují nad návštěvníky úterního přátelského zápasu mezi Tureckem a Řeckem v Istanbulu. Ti vyplnili minutu ticha vyhlášenou za oběti teroristického útoku v Paříži popěvky, pískáním a projevy nevole. To vše je z videozáznamu patrné, ale skutečně bylo jejich cílem narušit pietu za zemřelé?

Bez znalosti kontextu může událost skutečně působit jako neuctivost a ignorance nebo v horším případě dokonce schvalování teroristického činu. Tomu nahrávají zejména články, které staví na emotivní rétorice a zdůrazňují, že fanoušci v inkriminovanou chvíli údajně skandovali „Alláhu Akbar“.

Ve skutečnosti zněla píseň „Şehitler ölmez, vatan bölünmez“, která ve volném překladu znamená „Mučedníci neumírají, národ přetrvá“ a opěvuje oběti zabité teroristy. Zpěv během minuty ticha není vnímán jako zneuctění památky, ale naopak její zdůraznění. Pochopitelně se nemusíme nutně ztotožňovat s islámskou představou mučedníků, jimž je přislíbeno nebe, ani s tureckým vlastenectvím a jeho svébytnými projevy.