Česká i zahraniční média se pohoršují nad návštěvníky úterního přátelského zápasu mezi Tureckem a Řeckem v Istanbulu. Ti vyplnili minutu ticha vyhlášenou za oběti teroristického útoku v Paříži popěvky, pískáním a projevy nevole. To vše je z videozáznamu patrné, ale skutečně bylo jejich cílem narušit pietu za zemřelé?

Bez znalosti kontextu může událost skutečně působit jako neuctivost a ignorance nebo v horším případě dokonce schvalování teroristického činu. Tomu nahrávají zejména články, které staví na emotivní rétorice a zdůrazňují, že fanoušci v inkriminovanou chvíli údajně skandovali „Alláhu Akbar“.

Ve skutečnosti zněla píseň „Şehitler ölmez, vatan bölünmez“, která ve volném překladu znamená „Mučedníci neumírají, národ přetrvá“ a opěvuje oběti zabité teroristy. Zpěv během minuty ticha není vnímán jako zneuctění památky, ale naopak její zdůraznění. Pochopitelně se nemusíme nutně ztotožňovat s islámskou představou mučedníků, jimž je přislíbeno nebe, ani s tureckým vlastenectvím a jeho svébytnými projevy.

Důležité v tomto případě je, že tato píseň zkrátka na fotbalových stadionech v těchto souvislostech zaznívá — a to právě v oné minutě ticha. Ozývala se mimo jiné i před pár týdny v Praze na zápase mezi Českou republikou a Tureckem, kde byla minuta ticha vyhlášena za oběti teroristického útoku islámského státu v Ankaře.

Cevat, jeden z tureckých účastníků tohoto pražského utkání, vysvětlil: „Není to znevažování, ale naopak pocta věnovaná zemřelým obětem útoku, které považujeme za mučedníky. Jde o rozdíl v kultuře a chování. Při oslavách státních svátků taky Turci projevují úctu raději klaksony a hlukem než tichem.“

K události na istanbulském zápase se vyjádřil trenér turecké fotbalové reprezentace Fatih Terim, který fanouškům jejich chování vytkl a upozornil, že bude těžké ho vysvětlit v zahraničí. Média mimo Turecko jeho vyjádření citovala, včetně jeho výzvy, aby se fotbaloví diváci projevovali trpělivěji a klidněji.

Širší souvislosti a informace o tom, že tentýž zpěv zazněl i na jiných zápasech, už ale jaksi zapadla. Ostatně jako řada dalších informací týkajících se tureckých obětí terorismu a pietního uctění jejich památky. Říjnový útok ISIL v Ankaře si vyžádal asi sto obětí a několikanásobek zraněných, nevyvolal však ani zlomek mediálního zájmu ve srovnání s pařížskými událostmi, což ostatně platí pro i pro dění v dalších zemích na Blízkém východě.