Po pátečních útocích v Paříži a Bejrútu se opět množí dotazy, do jaké míry jsou muslimové schopni koexistovat v evropské společnosti. Stran toho, že muslimové tvoří většinu obyvatelstva v Bosně a Hercegovině, Albánii, Kosovu a Turecku, se často zapomíná, že mezi samotnými muslimy existují velké rozdíly. Zapomeňme ale na dělení „hodný, liberální a sekularizovaný muslim“ versus „zlý, konzervativní a prodáišovský muslim“…

Mezi muslimy existuje skupina věřících, kterou pracovně nazývám asketickou. Té se média málokdy věnují, ačkoliv se domnívám, že v současném boji s Dáišem je jejich role klíčová.

Na tyto asketické muslimy jsem narazila poprvé v Londýně. Vypadají tak, že bez ohledu na gender nosí volné, dlouhé oblečení, na Facebooku mají olajkovány výlučně stránky a skupiny související s islámem, a pokud napíší nějaký status, je to akorát „hadís pro dnešní den“ nebo „verš z Koránu na dobrou noc“.

Televizi, rádio ani písničky na YouTube nesledují a svůj volný čas obvykle věnují vlastnímu vzdělávání. Nejspíš nepřekvapí, že na střední škole to bývali jedničkáři a na vysoké škole jsou prvními adepty na červený diplom. Ačkoliv jsem pár takovýchto lidí poznala osobně, musím se přiznat, že sympatičtí mi příliš nebyli, a to právě z toho důvodu, že když jsme se dali do řeči, nedalo se s nimi bavit o ničem jiném než o islámu.

Nebyli vůči nikomu nijak násilní a jejich největší nebezpečí dle mého názoru spočívalo v tom, že tiše rozsévali sexismus ve vlastních řadách, například neumožňovali ženám, aby vystupovaly v rámci Islámského spolku před muži, pokud k tomu nebyl dobrý důvod. Prý z náboženských důvodů. To byl pro několik mých muslimských spolužáků důvod k odchodu ze spolku, ačkoliv se jednalo o zbožné jedince, kteří si své náboženství samozřejmě poté uchovali, někteří dokonce založili alternativní muslimské spolky v rámci školy.

Část nezainteresovaných lidí je považuje za spojence Dáiše nebo za šaríatské jednotky sdružující se v Lutonu nebo Whitechapelu. To je však o omyl. I když obě skupiny vypadají vzhledově skoro stejně, rozdíl mezi askety a radikály spočívá v tom, že asketa nepůjde, právě z toho důvodu, že je asketa, někoho postřílet, na druhou stranu ho však ani nenajdete na protidáišovské demonstraci. Proč? Znamená to snad, že s Dáišem sympatizují?