O diskusi kolem uprchlíků a únosu empatie na Sibiř

František Kostlán

Vzájemné pochopení je dnes nedostatkovým zbožím. Naštěstí jsou tu i ti, kteří mají sice odlišné názory, ale jsou ochotni diskutovat a poměřovat se při tom tak, jak je mezi demokraty obvyklé.

Mám poměrně dost přátel a dobrých známých, s nimiž mohu debatovat na uprchlické téma bez větších emocí, přestože máme na lecco odlišné názory. Tyto diskuse jsou dobré ve dvou ohledech. Za prvé se lépe poznáváme, za druhé se tím mezi námi posiluje vzájemný respekt, protože si dokážeme naslouchat a reagovat na argumenty druhého těmi svými. Fauly nikdo nepíská, jelikož k žádným nedochází… tedy kromě ironických přípodoteků, které každou diskusi osvěžují.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Oproti nim mám jednu výhodu: migranty, uprchlíky a politikou i mediálním odérem kolem nich se zabývám už dvě desetiletí, takže mám větší přehled a přísun informací než oni. (Stejně nebo více znalostí než já mají samozřejmě lidé z občanských sdružení, která se touto problematikou zabývají, ale s těmi mám málokdy důvod se o něčem dohadovat. A když ano, tak o jednotlivostech, nikoli o principu.)

Jsem rád za tyto přátele a známé, hlavně proto, že vzájemné pochopení je dnes nedostatkovým zbožím, nejen v diskusích na ožehavá témata.

Hysterie a přímá demokracie

Jinak ovšem v naší společnosti převládá nepřátelské, hysterické vzepětí emocí. To ale nepřišlo samo od sebe. Dlouhé roky popisují různí publicisté včetně mé maličkosti neblahý posun ve společenské atmosféře. Co ještě před několika lety nebylo možné ve slušné společnosti vyslovit, je dnes podáváno na talíři zcela přirozeně, jako by šlo o chutnou krmi.

Tento trend výrazně urychlila přímá volba prezidenta. Teď budu citovat sám sebe, aby v tom táta tunelářů nebyl sám. Napsal jsem po těchto volbách mimo jiné: „Musím říci, že se již těším na příští přímé volby. Není nad to, když se demokraté začnou chovat jako předlistopadoví funkcionáři Národního výboru - pero satirikovo jásá nad tou žní.“

Společnost a leckdy i rodiny či přátele nesmiřitelně rozdělilo úsilí o podporu „toho správného kandidáta“. Nejvíc kol sebe agresivně klovaly osmanské hlavy schwarzenbergské, vše ovšem nakonec přetrumfl Ovčáčkův guru svou nepřekonatelnou nacionalistickou demagogií.

Ukázalo se, že na přímou demokracii nejsme připraveni, ba dokonce, že v dnešní mediokratické společnosti je přímá demokracie nástrojem protidemokratickým. Kdo řve nejhlasitěji, kdo má nejvíce drzosti, neomalenosti a prázdnoty v makovici, kdo buší na buben do pochodu na populistickou notu, kdo třímá v ruce obušek či kdo má nejvíce peněz na vyvolávání předvolební či předreferendové hysterie, ten vyhrává, nikoli ten, kdo má dobré úmysly a ví, jak zlepšit, co je třeba.

Abych podruhé citoval sám sebe a překonal tak отца чешский путь приватизации (napsal jsem to správně, báťuško?) co do počtu vlastních citací v jednom článku: „Přímá volba prezidenta nevratně změnila naši společnost k horšímu. Nic už nebude stejné jako před ní.“ A taky že jo…

Zlo musí vymýtit slušný člověk

Co je opakem empatie? Její ztráta či absence, nebo se to dá pojmenovat i přímo? Citová vyprahlost, cynismus, patologické bučení…? V módě jsou hluchota, válečný pokřik, zesměšňování, nenávistné chrlení urážek; internet, hospody, malostranské paláce a Strakovu akademii obchází zášť zahalená do královského pláště a přesvědčuje místní osazenstvo, že zlo v podobě novodobých nájezdníků se musí vymýtit: „Chopte se toho, slušní lidé.“

Přitančila Lenočka Okamurovna Konvičkovová, aby zvěstovala své poselství, založené na prastarém, principu, vyznávaném všemi Jakobíny, napříč historií: Kdo nejde s námi, jde proti nám.

I Chovanec Strakovy akademie lže, jako když kropí, zatímco hrstka křesťanů mezi sociálními demokraty marně volá po lidském zacházení s lidmi . „Právně sporné je i to, že stát pobyt v detenčních táborech ještě migrantům účtuje (částkou 242 korun za den), čímž je tak obírá o zbytky peněz, které jim po platbách pašerákům zůstaly.

Podmínky v detenčních táborech (zejména v Bělé-Jezové) jsou navíc velmi špatné. Zprávy očitých svědků mluví o rozdělování rodin, nedostatku léků, obírání uprchlíků o peníze a cennosti, absenci přístupu na toaletu. Kapacity zařízení jsou výrazně překročeny, zaměstnanci přetíženi, absentuje psychologická pomoc.

Považujeme za nezbytné, aby ČSSD, jako strana zodpovědná za řízení ministerstva vnitra, zjednala v této věci urychleně nápravu, a to zejména okamžité ukončení současné praxe uvězňování všech migrantů, kteří mají v souladu s takzvanými dublinskými pravidly odcestovat do jiného státu, a propuštění všech těchto cizinců, kteří jsou nyní v detenčních táborech,“ píší členové Křesťansko-sociální platformy ČSSD ve svém prohlášení k zacházení s uprchlíky v České republice.

Chovancovo jméno v něm nepadlo, ale vše je jasné. Platforma tím sice čest sociální demokracii nevrátila, to ani při sebelepší vůli nemohla, ale dala tak lidem, kterým nevyprahl mozek a srdce, nějakou naději do budoucna.

Únos empatie a diskuse s fašisty

Nevraživá hádavost, kterou umožňuje únos empatie kamsi na Sibiř, je jako droga, které nelze nepodlehnout. Občas si v této disciplíně sám zazávodím, na slabého muže je to přeci jen příliš. Štvou mě třeba někteří demokraté, již by se nejraději objímali i s těmi křiklouny, kteří by je po získání moci ihned vrazili do chládku. Nebo kteří naříkají sice krásně, ale na upířím hrobě.

Ukázalo se, že na přímou demokracii nejsme připraveni, ba dokonce, že v dnešní mediokratické společnosti je přímá demokracie nástrojem protidemokratickým. Foto Archiv redakce

Nesouhlasil bych třeba s Jakubem Jandou (analytikem Think-tanku Evropské hodnoty), který v jistě užitečné debatě týdeníku Respekt tvrdil, že tu vznikne silnější pravicově-extrémistické uskupení proto, že se málo debatuje o problémech migrace. Ano, toto uskupení tu nepochybně vznikne, příčiny jsou však jinde. Krajní pravice vzývá samu sebe, čeká nepřetržitě na okamžik, který jí pomůže k moci. Tím hybným momentem nejsou údajné či skutečné problémy s Romy či uprchlíky (ty jsou záminkou), ale rasismus a xenofobie extremistů, jejich touha po moci spojená s úmyslem zničit demokracii. A, jak již bylo řečeno, pronikání jejich názorů do mainstreamu, čehož jsme svědky již po několik let.

Ano, o problémech by se mělo diskutovat a řešit je, ale nemělo by to být záminkou k demagogii typu: „Buď se přizpůsobíme požadavkům těch druhých, nebo nás převálcují“.

Také se mi nelíbí jeho naivistické třeštění, že bychom měli s lidmi, kteří mají strach, diskutovat i v momentě, kdy říkají stejné věci jako fašisté. Ne! Neměli. Takovým lidem je třeba dávat jasně najevo, že se z nich ti fašisté stávají. Jiný lék na to neexistuje, protože nezpracovaný strach s sebou nese nenávist a neschopnost naslouchat rozumu. Strach se stává jakousi omluvou, která prý napomůže k nastartování diskuse ve společnosti. Jenže v to, že jde jen o strach, se věří velmi nesnadno.

Okamurovco-Konvičkovcům z očí nejde strach, ale nenávist a pohrdání druhými. I Bartoš a jeho antisemitská svita jsou jak vystřižení z druhé republiky. I „obyčejní lidé“, kteří opakují fašistická hesla po tribunových gigantech, jsou odpovědní za to, co dělají a říkají. Podléhají-li strachu natolik, že přicházejí o svou lidskost, pak je to znakem toho, že o věcech nepřemýšlejí a slepě kráčejí za svými vůdci. Jsou na to připraveni nejen svým strachem, ale i frustrací a záštiplností či rovnou potřebou pronásledovat druhé pro jejich odlišnost.

Můžeme je nazývat různě: davový člověk, člověk, který se pro pocit vlastní identity potřebuje ztotožnit s „masou“, nebo třeba homo sovieticus. Během komunistické éry se ukázalo, že sklony či umění přizpůsobit se kolektivizaci ducha má velké množství „slušných lidí“. A, nezapomeňme, je to Putin, nejvyšší homo sovieticus na východ od českého, etnicky čistého ráje, kdo podněcuje a komu se hodí jakákoli rozhádanost uvnitř Evropské unie. Pro jeho imperialistickou politiku je „uprchlická krize“ učiněným požehnáním.

Naštěstí jsou tu i ti přátelé, kteří mají sice odlišné názory na uprchlickou tématiku, ale jsou ochotni diskutovat a poměřovat se při tom tak, jak je mezi demokraty obvyklé. S těmi naopak je třeba diskutovat, pozorně jim naslouchat a snažit se s nimi dobrat rozumných kompromisů, prospěšných pro všechny.

    Diskuse
    ??
    October 21, 2015 v 14.40
    Soros a jiste i jini globalni lupici s tebe maji radost Kostlane.
    JN
    October 21, 2015 v 15.6
    Pane Kuchejdo,
    všiml jsem si, že na pana Kostlána občas dost útočíte. Ať už k tomu máte jakékoliv důvody, domnívám se, že je lepší zůstávat u vykání. Mějte se pěkně.
    October 21, 2015 v 17.22
    Už by se mělo přestat fabulovat o
    "české nepřipravenosti na demokracii". Je to důkaz vrcholné neúcty ke zdejším čtenářům! Pro autora jsme asi blbci, kteří si nedovedou přečíst jiné články, než zde publikované, takže nám zůstává skryt nárůst /a to mnohem větší než u nás/ populistických hnutí na Západě /stačí se podívat do Švýcarska, či Rakouska/, takže mu lehce skočíme na jeho tvrzení.
    Kritizovat stát za to, že neposkytuje migrantům větší komfort, než leckterým svým obyvatelům, je také mimo mísu.
    Zakončení Putinem není také určeno bystřejšímu duchu. Jednak to nebyl Putin, kdo rozdrbal Irák, Liybi a Syrii, jednak postup ruské armády /vůbec jako první armády, která si může připsat úspěch v boji s islámskými extremisty/ bude přínosem pro zastavení migrace, což potřebujeme. A pravda bude spíš taková, že migrační vlna nahrává více USA, než Rusku.
    JV
    October 21, 2015 v 17.58
    Pravdivý článek, ale s něčím bych si dovolil nesouhlasit
    Vážený pane Kostláne,
    Váš článek je velmi pravdivý vystihuje podstatu nedobrého stavu české společnosti.

    V jednom se však - domnívám se – mýlíte. Přímá volba prezidenta nikterak stav společnosti nezhoršila.

    S nenávistnými hesly vůči bezdomovcům se Věci veřejné dostaly hned napoprvé do parlamentu i do vlády už v roce 2010. Předvolební kampaň do krajských zastupitelstev v tomtéž roce (možná o rok později; nevím teď přesně) byla také plna fašistických hesel proti bezdomovcům (např. na Praze 5 – tam kandidoval Jiří Paroubek – jakož i na více místech v Severních Čechách). Různí poslanci zcela napříč politickým spektrem živili náladu proti bezdomovcům i proti Romům v této době rovněž. Při protiromských pogromech, což bylo v roce 2011, snad úplně všechna média převzala fašistickou rétoriku vůči Romům a mluvila o nich zcela bez skrupulí jako o „nepřizpůsobivých“. To vše bylo před podzimem 2012, kdy jsme teprve začali sbírat podpisy pro prezidentské kandidáty.

    Jen uvažte, pane Kostláne, jaký by dnes zněl hlas z Hradu na téma uprchlíků, kdyby úřad prezidenta zastávala Táňa Fischerová. Asi by sotva kdo viděl v přímé volbě prezidenta negativní vliv na to, co je společensky přijatelné. Bohužel, Táňu Fischerovou volila pouhá 4 procenta voličů.

    Vše dobré přeje Jiří Vyleťal
    JN
    October 22, 2015 v 1.3
    Vážený pane Kostláne,
    Vaše dělení lidí na ty, se kterými se diskutovat má, a na ty, se kterými se diskutovat nemá, toto dělení tedy předpokládá, že si každého potenciálního diskusního partnera nejprve do té které skupiny zařadíte. V tom případě by mě docela zajímalo, ve které skupině jsem se ocitnul já.
    Domnívám se ale, že to rozřazování je vlastně dosti zbytečná práce navíc, řekl bych, že ti zfanatizovaní lidé vlastně sami o žádnou diskusi ani nestojí.
    A jak se tedy vlastně pozná zfanatizovaný člověk? No, možná také i podle toho, že odmítá diskutovat s někým, kdo o tu diskusi stojí... Asi bychom si tedy měli dávat pozor i sami na sebe. Ono to zfanatizování někdy přijde, že si toho člověk sám ani nevšimne. A až nám to bude říkat okolí, tak už bude pozdě, protože pak už to od nikoho nepřijmeme.
    PM
    October 22, 2015 v 12.29
    Kdy trestat/bít a kdy diskutovat/být není vždy jednoduché rozhodnutí
    Zda přinutit své dítě ke studiu bitím nebo přesvědčivou argumentací je pro nedemokraticky založeného občana/otce, otázkou ve které si žádá nápomoci - kdo z nás by rád fyzicky týral svou milovanou šestnáctiletou dceru.
    Připravenost ke snaze o umírnění projevů despocie - bitím pacholátek počínaje a vztyčováním šibenic konče - vyžaduje podporu výřečnosti a neúnavnou tematizaci.
    Času strachu zvoní hrana....bych upozornil.

    JK
    October 22, 2015 v 22.3
    Ach, ta krása symetrie
    Na straně jedné pan Kostlán, píšící o tom, jak Konvičkovi jde z očí nenávist. A jak by se s takovými nemělo diskutovat.
    Na straně druhé pan Kuras, popisující levicové aktivisty jako lidi s jedním společným atributem - sebenenávistí.
    Opravdu věříte, že se od těch druhých lišíte? (Pravda, jisté rozdíly by se našly - např. Kurase jsem nikde neslyšel říci, že by se s někým nemělo diskutovat.)
    ??
    October 24, 2015 v 19.56
    To mate tak s tou ochotou diskutovat. p. Kovarik.
    Benjamin Kuras ac zid, nebere penize od zidovskych oligarchu jako je bere Kostlan.
    JP
    October 25, 2015 v 10.7
    Přímá demokracie kontra demokracie
    "Ukázalo se, že na přímou demokracii nejsme připraveni, ba dokonce, že v dnešní mediokratické společnosti je přímá demokracie nástrojem protidemokratickým" - tak to je věta jako hrom, a bylo zřejmě zapotřebí až kardinální migrační krize, aby se ji odvážil někdo s takovou jednoznačností vyslovit.

    Přitom, na první pohled se tato věta může zdát zcela nesmyslnou respektive protismyslnou: není tomu přece zcela naopak tak, že přímá demokracie je nejvlastnějším jádrem jakékoli opravdové demokracie? Vždyť je to tradičně právě levice, která stále volá po více přímé demokracie, aby se tím nabouraly, obešly zavedené mechanismy státní moci, které mnohdy demokratický charakter spíše už jenom předstírají, ale fakticky vykazují přinejmenším určité elementy moci autokratické?

    Jenže, ono to s tou demokracií (ať přímou či nepřímou) není vůbec tak zcela jednoduché. A ta "připravenost na demokracii" opravdu nepadá s nebe.

    Připomeňme si jenom vývoj posledních let v Egyptě. V rámci "arabského jara" byl svržen egyptský autokrat Mubarak, vládnoucí fakticky za pomoci policejního státu. A nastaly protentokrát opravdu svobodné volby.

    Výsledek? - Drtivé vítězství islamistického "Muslimského bratrstva", o jehož demokratičnosti si sotva kdo mohl dělat iluze. A které - jakmile se dostalo k moci - skutečně podniklo jen stěží skrývaný pokus společnost a stát totalitarizovat, ve jménu své islamistické ideologie.

    Nakonec byl tento obskurní režim svržen - prakticky vojenským pučem, tedy naprosto "nedemokraticky". A přece, protesty světových demokracií proti tomuto aktu byly jen neobyčejně vlažné - neboť i když výsledkem tohoto převratu byl opět nový autoritativní režim, přesto je možno s dobrými důvody soudit, že je stále ještě daleko méně nedemokratický, nežli jakou by byla islamistická teokracie. A to přesto, že tato teokracie by se instalovala formálně zcela "demokraticky", jakožto vítěz svobodných voleb.

    Takže, ukázalo se: egyptská populace se ve své naprosté většině ukázala opravdu být ještě nezralá pro skutečnou demokracii; a ten stávající autoritativní režim je zjevně ta jediná reálná varianta, jak v této zemi udržet alespoň určitý pořádek a řád věcí veřejných.

    A teď, otázka do pranice: je č e s k á populace opravdu tak naprosto a zásadně vyspělejší, nežli populace egyptská? Je česká populace opravdu o tolik méně náchylná, nechat se ovlivnit a strhnout populisty, demagogy, pouličními či mediálními křiklouny?

    Kdo může s neotřesitelnými důvody tvrdit, že tomu tak je?

    A jestliže tomu tak není - co pak? Co když opravdu v plné míře platí téze pana Kostlána, že "na přímou demokracii nejsme připraveni"? A že za daných okolností je přímá demokracie nakonec nástrojem antidemokratickým?

    Právě v souvislosti s těmi egyptskými událostmi byla připomenuta jedna anglická politická sentence: "Demokracie je víc než jenom svobodné volby."

    To znamená: demokracie (totiž p r a v á demokracie) může existovat a fungovat pouze tam, kde je pro ni ve společnosti úrodná půda. Kde se už do mentality tamější populace jako samozřejmost vtiskly takové hodnoty jako je racionalismus, uvážlivost, férovost, tolerance, solidnost v jednání.

    Kde oproti tomu v mentalitě národa stále ještě vládne slepá emocionalita, spojená s neotřesitelným přesvědčením o vlastní pravdě (a tedy o tom že náš odpůrce má vždycky nepravdu), tam prostě podmínky pro skutečnou demokracii ještě nejsou. A dokonce je nutno konstatovat, že čím více přímé demokracie, tím hůře. Stejně jako v současném Egyptě je ten vojensky-autoritativní režim stále ještě relativně nejlepší vládní formou, tak stejně tak u národů, které ještě skutečně nevyspěly a nedozrály ke schopnosti řídit si své věci samy, jsou i ty fakticky autokratické mechanismy formální demokracie stále ještě snesitelnější alternativou, nežli excesy demokracie přímé. Nedá se nic dělat, ale je tomu tak.
    JP
    October 25, 2015 v 10.24
    S kým diskutovat?
    S kým je či není možno diskutovat, to se dá většinou poznat velice rychle a snadno.

    Abychom se trochu osvobodili od politiky: mám dva známé (či snad přátele), kteří zastávají vyhraněně idealistický výklad světa. A mnohé z jejich představ a modelů, kterým oni pevně věří, já ze svého racionalisticko-materialistického pohledu pokládám za - mírně řečeno - velice slabě odůvodněné.

    Jenže: jsou to oba inteligentní, slušní a vstřícní lidé, a já vím, že s nimi na danou problematiku mohu kdykoli zavést diskusi, že oni budou naslouchat mým argumentům, vezmou je vážně, a budou o nich přemýšlet, alespoň do té míry, jak jim to umožní jejich vlastní hluboké přesvědčení.

    Zatímco jsou takoví (a to i na stránkách zdejšího média), u nichž jsem už dávno vzdal jakoukoli snahu o dialog - neboť už předem vím, že jakákoli argument, který jim nějakým způsobem narušuje jejich fixní ideový obraz tohoto světa, bez jakéhokoli uvažování či dokonce sebereflexe okamžitě odrazí s gestem nerudnosti až přímo nenávistnosti.
    + Další komentáře