Ruské angažmá v Sýrii posouvá konflikt do nové fáze, shodují se pozorovatelé
Petr JedličkaRusko ve středu rozšířilo skupinu zemí, které bombardují cíle na syrskému území. Chce prý bojovat proti džihádistům a teroristům, část pozorovatelů mu to však nevěří. Znalci se rozcházejí také v debatě nad důsledky ruského postupu.
Zachránit Asadův režim, uhájit svou zónu vlivu, přispět k porážce ISIS, odvést pozornost od Ukrajiny či dokázat světu, že Rusko je stále, respektive znovu, velmocí. Takové výklady se dnes objevují nejčastěji v souvislosti s aktuálním zapojením Ruska do konfliktu v Sýrii. I znalí pozorovatelé se v dané otázce rozcházejí, často i v rámci jednoho média. Všichni se ovšem shodují v obecném hodnocení: ruské angažmá v Sýrii posouvá konflikt do nové fáze.
„Ruský kontingent čítající přibližně dva tisíce lidí se opevnil na dvou základnách u města Latákíja na západě země (...) Jen málokdo tak dnes pracuje s možností, že by ISIS anebo některá z povstaleckých skupin mohly v dohledné době dobýt přilehlou pobřežní oblast, takzvaný alávitský pás,“ hlásil do čtvrtečního vysílání BBC Jonathan Marcus, odborný zpravodaj stanice, a pokračoval:
„Rusko vystupuje jako patron Asadova režimu, jenž jeho zapojením nesporně posílí. Ale především: na syrském bojišti je nově padesát bojových letounů a helikoptér, řada moderních zbraní i těžká technika.“
Ruští poslanci schválili intervenci ve středu na návrh Vladimira Putina, jenž tak odpověděl na údajnou žádost syrského Bašára Asada o pomoc. Zásah je tedy formálně v souladu s mezinárodním právem. Je koncipován jako primárně letecký a také útoky zatím skutečně provádějí výhradně letadla.
Není doposud vyjasněno, zda ruské stroje cílí nebo jak intenzivně budou cílit i na fanatiky z ISIS — takzvaného Islámského státu. Ve středu a ve čtvrtek bombardovaly především sklady a zázemí džihádistických i nedžihádistických skupin protiasadovské opozice a podle povstalců zabily i několik desítek civilistů.
„Ruské letouny se během náletů v Sýrii zaměřují na dobře známé teroristické organizace, přičemž své cíle určují v koordinaci se syrskými ozbrojenými silami,“ řekl ve čtvrtek novinářům Dmitrij Peskov, tiskový mluvčí ruského prezidenta Putina.
Kontext intervence
Ruská intervence přichází v trojím kontextu: jednak po čase dílčích bojových úspěchů povstaleckých skupin, které dobyly v průběhu léta na režimu města Idlib a Džisr aš-Šugúr, jednak poté, co začaly Spojené státy využívat letecké základny v Turecku s mandátem chránit i přímo povstalecké jednotky, a jednak v období, kdy se do konfliktu zapojují intenzivně také další státy.
Vojáky věrné Asadovu režimu podpořily v minulém měsíci nové síly libanonského Hizablláhu a tento týden i několik stovek bojovníků z Íránu. Na ISIS začaly útočit zase britské drony, zvláštní jednotky a letadla Francie. Po volbách 1. listopadu se čeká také větší zapojení Turecka.
Že se Rusové hodlají angažovat více, bylo zřejmé již od poloviny srpna, kdy se začala na snímcích syrského území z družic objevovat jejich těžká technika. Nebylo ale jasné, jako moc hodlají spolupracovat s koalicí pětašedesáti zemí vedené Spojenými státy, která se oficiálně zaměřuje především na boj s ISIS a jež zároveň odmítá počítat do budoucna s Asadovým klanem.
Nyní je zřejmé, že Rusko působí mimo koalici a svoje útoky hlásí jen s malým předstihem Američanům. Velení obou armád pracují v současnosti údajně na „užší koordinaci postupu“.
Cíle a čtyři předpovědi
Ruská strana chce podle svých představitelů docílit likvidace ISIS i ostatních džihádistických skupin, následně stabilizace země a konečně „svobodných voleb“, které by se měly konat do roka po obnovení pořádku. Americká strana má podobné cíle a dnes uznává už i nezbytnost spolupráce s Ruskem a Íránem, stále však odmítá, že by měl válku přežít v nějaké formě Asadův režim.
Část pozorovatelů se domnívá, že Rusko a USA se spojenci nakonec naleznou společnou řeč, fanatiky z ISIS dohromady porazí a při jednání o budoucnosti Sýrie dojdou ke kompromisu. Ruská intervence přitom zaručí politické přežití jen některým Asadovým lidem, ne nutně Bašáru Asadovi samotnému.
Jiná část pozorovatelů naopak předpovídá, že obě velmoci se v Sýrii střetnou, a tudíž je současná intervence počátkem nového daleko většího konfliktu.
Třetí skupina znalců očekává, že v Sýrii vznikne několik vlivových zón fungujících samostatně vedle sebe, z nichž jedna bude kontrolována právě Ruskem. Čtvrtá skupina pozorovatelů pak varuje před možností, že ISIS angažmá Ruska pobídne k užší spolupráci s džihádisty na Kavkaze či v asijské části ruského území.
Jednotlivé skupiny se příslušně liší i v názoru na to, zda je ruská intervence v konfliktu více pozitivní nebo negativní jev.
Shoda pozorovatelů panuje pouze na tom, že Rusko se nebude snažit dobývat, respektive kontrolovat, celou Sýrii jako Sovětský svaz v 80. letech Afghánistán, že Moskva intervencí sleduje také a především svoje zájmy (byť jejich hájení má mít dle jedné části pozorovatelů pozitivní, dle jiné negativní následky) a že ruské angažmá v Sýrii posouvá konflikt do zcela nové fáze, jak už vzpomenuto v úvodu.
Bilance konfliktu
Válka v Sýrii se vleče v současnosti už pátý rok. Zabito bylo přibližně 250 tisíc lidí, nejméně jedenáct milionů dalších přišlo o domov. Sedm milionů z těchto jedenácti uteklo do jiné části Sýrie a čtyři miliony do sousedních zemí. Pouze několik set tisíc Syřanů zatím zamířilo do Evropy.
Syrské lidskoprávní organizace upozorňují, že vojáci a spojenci Asadova režimu zabili řádově více civilistů než takzvaný Islámský stát — například za letošní jaro je poměr dle organizací SOHR a SNHR 7:1. Příslušné organizace však mají úzké vazby na protiasadovskou opozici, a tak je důvěryhodnost jejich tvrzení mnohými znalci zpochybňována.
Spojené státy, Saúdská Arábie, Katar, Jordánsko a další země z americké koalice vedou od září 2014 proti ISIS leteckou kampaň. Dosud podnikly více než sedm tisíc náletů. ISIS v jejich důsledku opustil asi třetinu dříve zabraného území, jiné oblasti ovšem zase dobyl.
Největším ziskem ISIS se v poslední době stala ropná pole Džazal u města Palmýra, kde fanatikové zničili zároveň starověké památky. Za největší úspěch koalice je naopak považováno osvobození města Tikrít v Iráku, do něhož se v posledních měsících vrátilo na 100 tisíc uprchlých obyvatel.
Snahy Američanů postavit v Sýrii vlastní povstaleckou armádu jinak skončily zatím blamáží. Původní cíl — 5400 mužů — se podařilo naplnit ani ne z dvacetiny. Na 60 vycvičených bojovníků navíc unesla záhy Fronta an-Núsrá fungující jako syrská odnož Al-Káidy.
Většina z unesených byla posléze propuštěna, odevzdali však káidistům veškerou munici a veřejně je prohlásili za své bratry. Spojené státy se tak v posledku rozhodly nábor do výcviku přerušit.
Nejbojeschopnějšími oddíly na syrském válčišti zůstávají dle pozorovatelské shody kurdské milice, jež brání území Rojavy u hranic s Tureckem. Relativně schopné jsou také některé povstalecké frakce, které Američané a arabské státy podporují. Část těchto povstalců se ovšem hlásí zároveň k islamistickým ideologiím.
Další informace:
Al-Džazíra Kremlin: Syria air strikes target 'a list' of groups
Al-Džazíra Reports: Iranian troops in Syria for joint offensive
BBC News Syria conflict: Russia launches fresh strikes
BBC News Syria: What can Russia's air force do?
BBC News How Putin blindsided the US over Syria
IRIN For Every Syrian That ISIS Kills, Bashar Assad Kills Seven More
CommonDreams.org War President Obama Authorizes Ongoing Airstrikes Against Syria
CommonDreams.org Despite Brutal Irony, US Accuses Russia of 'Pouring Gasoline on Fire' in Syria
The Guardian Putin wants to preserve Syria — this is not about Russia-US relations
The Guardian Syrian army photographer describes torture and murder in Assad’s prisons
The Guardian ‘They were torturing to kill’: inside Syria’s death machine
Reuters Syria's neighbors now host four million of its refugees, U.N. says
Z evropského pohledu se může zdát, že ISIS je to nejhorší, takže by byla na místě kolice všech proti němu. Ale jeví se to tak i lidem v Sýrii?
Podle jedno z linkovaných článků zabíjí Asádovy síly asi tak sedmkrát víc lidí než ISIS. Posílení Asada by tak mohlo vést i k tomu, že Asadovi odpůrci si budou jako lepší ze dvou zel v ještě větší míře než vybírat ISIS.
Předmětem mého zamyšlení jsou texty, které v DR i jinde vyjadřují názory spíše většiny levicových komentátorů. Tím, co je spojuje, je nechuť, ba odsudek vojenské intervence v zahraničí. Tyto hlasy zněly jaksi vždy: proti zásahu v Koreji, ve Vietnamu, v Jugoslávii, Afghánistánu, dvakrát proti Iráku či proti Libyi. Prezident USA, tedy mocnosti, o niž tu šlo vesměs v první řadě, se v případě Sýrie nechal od Ruska "umluvit" a spokojil se s likvidací chemických zbraní, jež syrský režim měl a použil. Když nyní Rusko samo intervenuje, je zřejmě podle mnoha českých odpůrců intervence vše v pořádku, ba na dobré cestě. Podobně smýšlela ohromná většina lidí např. v anketě na Novinkách. Co k tomu říci? Pokud takhle vyznívá postoj lidí na Západě, lze to ještě pochopit: Ať si každý hlídá "své pappenheimské". Jak je tomu ale v případě našem? Nechceme dodatečně dát za pravdu pěti aktérům tzv. zvacího dopisu?
Můj názor je nejednoznačný. Samozřejmě, že ozbrojená intervence bývá riskantní a letecké údery leckdy i morálně problematické. Někdy je po intervenci lépe a celkové ztráty zůstanou podstatně menší, jindy ne, příp. naopak.
Dnešní situace v Sýrii je podle mého názoru dokladem faktu, že vojenská intervence byla v zemi na místě. Četli bychom její časté odsudky, ale některých věci jsme mohli být, a hlavně Syřané, ušetřeni. Kromě tragédií a hrůz války, vedené zrůdnými politickými systémy, kromě exodu lidí a ničení památek také angažmá mocnosti, která má ze své vojenské síly trapně nepokrytou dětinskou radost. Mocnosti, jež provedla anexi a rozpoutala válku proti národu tak blízkému, že jej ani za národ nepovažuje. "Kdo chvíli stál, už stojí opodál", těší se naši rusofilové.
To, že někdo se bude zastávat Putinových válečných tažení, je nepochybné, ale odpůrce válečných tažení bych za tím nehledal.
Navíc ISIS neporazí bombardování. Je to stejně účinná taktika, jako vyhánění mravenců z kuchyně pomocí těžkého kulometu.
To, že Rusové svojí akcí hodlají chránit svůj "měkký podbříšek" - Kavkaz, nám rovněž žádné negativum nenese. Naopak. Vcelku se dá konstatovat, že jeho angažmá nepřinese zjevně tolik škody, kolik ho v Syrii nadělaly USA, Francie a VB.
A jestli bude o distribuci syrské ropy rozhodovat Rusko a ne USA, to nás, levičáky, trápit už vůbec nemusí. Aspoň nevím, co by nám to mělo negativního přinést.
V souvislosti se Syrií jsem včera četl někde nějaký článek, kde bylo psáno, že Syřané, bydlící v nějakém, pro ně mizerném uprchlickém táboře, už nehodlali nepohodlí tábora snášet a vrátili se do Syrie. Hned mě napadla souvislost s migrační vlnou. Jak by to vypadalo, kdyby nabídka v Německu nebyla tak lukrativní?
A jak by to vypadalo s našimi sociálně slabými, kdyby jim stát nenabízel kompletní servis v případě, když nebudou nic dělat? Nebo je rouhačstvím, když zde preferují naučit lidi postarat se o sebe? Vzít kvalitu života do vlastních rukou? Pokud by tohle dělaly neziskovky, budu je velebit do konce života a každý měsíc jim pošlu nemalé procento ze svého platu.