Ruské angažmá v Sýrii posouvá konflikt do nové fáze, shodují se pozorovatelé
Petr JedličkaRusko ve středu rozšířilo skupinu zemí, které bombardují cíle na syrskému území. Chce prý bojovat proti džihádistům a teroristům, část pozorovatelů mu to však nevěří. Znalci se rozcházejí také v debatě nad důsledky ruského postupu.
Zachránit Asadův režim, uhájit svou zónu vlivu, přispět k porážce ISIS, odvést pozornost od Ukrajiny či dokázat světu, že Rusko je stále, respektive znovu, velmocí. Takové výklady se dnes objevují nejčastěji v souvislosti s aktuálním zapojením Ruska do konfliktu v Sýrii. I znalí pozorovatelé se v dané otázce rozcházejí, často i v rámci jednoho média. Všichni se ovšem shodují v obecném hodnocení: ruské angažmá v Sýrii posouvá konflikt do nové fáze.
„Ruský kontingent čítající přibližně dva tisíce lidí se opevnil na dvou základnách u města Latákíja na západě země (...) Jen málokdo tak dnes pracuje s možností, že by ISIS anebo některá z povstaleckých skupin mohly v dohledné době dobýt přilehlou pobřežní oblast, takzvaný alávitský pás,“ hlásil do čtvrtečního vysílání BBC Jonathan Marcus, odborný zpravodaj stanice, a pokračoval:
„Rusko vystupuje jako patron Asadova režimu, jenž jeho zapojením nesporně posílí. Ale především: na syrském bojišti je nově padesát bojových letounů a helikoptér, řada moderních zbraní i těžká technika.“
Ruští poslanci schválili intervenci ve středu na návrh Vladimira Putina, jenž tak odpověděl na údajnou žádost syrského Bašára Asada o pomoc. Zásah je tedy formálně v souladu s mezinárodním právem. Je koncipován jako primárně letecký a také útoky zatím skutečně provádějí výhradně letadla.
Není doposud vyjasněno, zda ruské stroje cílí nebo jak intenzivně budou cílit i na fanatiky z ISIS — takzvaného Islámského státu. Ve středu a ve čtvrtek bombardovaly především sklady a zázemí džihádistických i nedžihádistických skupin protiasadovské opozice a podle povstalců zabily i několik desítek civilistů.
„Ruské letouny se během náletů v Sýrii zaměřují na dobře známé teroristické organizace, přičemž své cíle určují v koordinaci se syrskými ozbrojenými silami,“ řekl ve čtvrtek novinářům Dmitrij Peskov, tiskový mluvčí ruského prezidenta Putina.
Kontext intervence
Ruská intervence přichází v trojím kontextu: jednak po čase dílčích bojových úspěchů povstaleckých skupin, které dobyly v průběhu léta na režimu města Idlib a Džisr aš-Šugúr, jednak poté, co začaly Spojené státy využívat letecké základny v Turecku s mandátem chránit i přímo povstalecké jednotky, a jednak v období, kdy se do konfliktu zapojují intenzivně také další státy.
Vojáky věrné Asadovu režimu podpořily v minulém měsíci nové síly libanonského Hizablláhu a tento týden i několik stovek bojovníků z Íránu. Na ISIS začaly útočit zase britské drony, zvláštní jednotky a letadla Francie. Po volbách 1. listopadu se čeká také větší zapojení Turecka.
Že se Rusové hodlají angažovat více, bylo zřejmé již od poloviny srpna, kdy se začala na snímcích syrského území z družic objevovat jejich těžká technika. Nebylo ale jasné, jako moc hodlají spolupracovat s koalicí pětašedesáti zemí vedené Spojenými státy, která se oficiálně zaměřuje především na boj s ISIS a jež zároveň odmítá počítat do budoucna s Asadovým klanem.
Nyní je zřejmé, že Rusko působí mimo koalici a svoje útoky hlásí jen s malým předstihem Američanům. Velení obou armád pracují v současnosti údajně na „užší koordinaci postupu“.
Cíle a čtyři předpovědi
Z evropského pohledu se může zdát, že ISIS je to nejhorší, takže by byla na místě kolice všech proti němu. Ale jeví se to tak i lidem v Sýrii?
Podle jedno z linkovaných článků zabíjí Asádovy síly asi tak sedmkrát víc lidí než ISIS. Posílení Asada by tak mohlo vést i k tomu, že Asadovi odpůrci si budou jako lepší ze dvou zel v ještě větší míře než vybírat ISIS.
Předmětem mého zamyšlení jsou texty, které v DR i jinde vyjadřují názory spíše většiny levicových komentátorů. Tím, co je spojuje, je nechuť, ba odsudek vojenské intervence v zahraničí. Tyto hlasy zněly jaksi vždy: proti zásahu v Koreji, ve Vietnamu, v Jugoslávii, Afghánistánu, dvakrát proti Iráku či proti Libyi. Prezident USA, tedy mocnosti, o niž tu šlo vesměs v první řadě, se v případě Sýrie nechal od Ruska "umluvit" a spokojil se s likvidací chemických zbraní, jež syrský režim měl a použil. Když nyní Rusko samo intervenuje, je zřejmě podle mnoha českých odpůrců intervence vše v pořádku, ba na dobré cestě. Podobně smýšlela ohromná většina lidí např. v anketě na Novinkách. Co k tomu říci? Pokud takhle vyznívá postoj lidí na Západě, lze to ještě pochopit: Ať si každý hlídá "své pappenheimské". Jak je tomu ale v případě našem? Nechceme dodatečně dát za pravdu pěti aktérům tzv. zvacího dopisu?
Můj názor je nejednoznačný. Samozřejmě, že ozbrojená intervence bývá riskantní a letecké údery leckdy i morálně problematické. Někdy je po intervenci lépe a celkové ztráty zůstanou podstatně menší, jindy ne, příp. naopak.
Dnešní situace v Sýrii je podle mého názoru dokladem faktu, že vojenská intervence byla v zemi na místě. Četli bychom její časté odsudky, ale některých věci jsme mohli být, a hlavně Syřané, ušetřeni. Kromě tragédií a hrůz války, vedené zrůdnými politickými systémy, kromě exodu lidí a ničení památek také angažmá mocnosti, která má ze své vojenské síly trapně nepokrytou dětinskou radost. Mocnosti, jež provedla anexi a rozpoutala válku proti národu tak blízkému, že jej ani za národ nepovažuje. "Kdo chvíli stál, už stojí opodál", těší se naši rusofilové.
To, že někdo se bude zastávat Putinových válečných tažení, je nepochybné, ale odpůrce válečných tažení bych za tím nehledal.
Navíc ISIS neporazí bombardování. Je to stejně účinná taktika, jako vyhánění mravenců z kuchyně pomocí těžkého kulometu.
To, že Rusové svojí akcí hodlají chránit svůj "měkký podbříšek" - Kavkaz, nám rovněž žádné negativum nenese. Naopak. Vcelku se dá konstatovat, že jeho angažmá nepřinese zjevně tolik škody, kolik ho v Syrii nadělaly USA, Francie a VB.
A jestli bude o distribuci syrské ropy rozhodovat Rusko a ne USA, to nás, levičáky, trápit už vůbec nemusí. Aspoň nevím, co by nám to mělo negativního přinést.
V souvislosti se Syrií jsem včera četl někde nějaký článek, kde bylo psáno, že Syřané, bydlící v nějakém, pro ně mizerném uprchlickém táboře, už nehodlali nepohodlí tábora snášet a vrátili se do Syrie. Hned mě napadla souvislost s migrační vlnou. Jak by to vypadalo, kdyby nabídka v Německu nebyla tak lukrativní?
A jak by to vypadalo s našimi sociálně slabými, kdyby jim stát nenabízel kompletní servis v případě, když nebudou nic dělat? Nebo je rouhačstvím, když zde preferují naučit lidi postarat se o sebe? Vzít kvalitu života do vlastních rukou? Pokud by tohle dělaly neziskovky, budu je velebit do konce života a každý měsíc jim pošlu nemalé procento ze svého platu.