Dnes už je většině pozorovatelů i politiků jasné, že Asadův režim představuje v porovnání s IS menší zlo a že další v bojích zúčastněné frakce nemohou zřejmě v konfliktu sehrát rozhodující roli. Zároveň je však skutečností, že baasistická Sýrie se na začátku aktuálního konfliktu dopustila (ne poprvé) vážných zločinů na vlastním obyvatelstvu, tváří v tvář kterým nebylo tentokrát únosné zaujmout cynicky pozici mrtvého brouka. Po bitvě (či lépe proměně bitevní scény) je snadné být generálem. Vývoj událostí následujících v regionu po tzv. arabském jaru prostě ukázal, že může být špatně vojensky zasahovat, ale právě tak i nezasahovat. Každopádně je vhodné si uvědomit, že asadovský režim neztratil nikdy zcela svůj potenciál představovat ohrožení mezinárodního (resp. mezistátního) míru. Jsem proto toho mínění, že autorova kritika západní politiky je poněkud příkrá. Někdy solidní řešení k dispozici vůbec není, jindy se jej ani při dobré vůli nepodaří nalézt.