Již od počátku ozbrojeného konfliktu v Sýrii upozorňuji na to, že Západ vsadil na špatné koně. Proti Asadově vládě, které byla před necelým rokem ve volbách opět potvrzena legitimita rozhodnou většinou syrského obyvatelstva, se mělo hlavní silou podle tureckých představ stát Muslimské bratrstvo. Vedlejší silou potřebnou k odporu Asadova režimu se měli stát islamisté.

Neoosmanský favorit, Muslimské bratrstvo bylo v bojích zcela zničeno a islamisté, zejména pak tzv. Islámský stát cvičený mj. tureckými instruktory a zásobený zbraněmi ze Západu ovládl nejen ekonomicky nejvýznamnější části Iráku, ale také významné části syrského území včetně ropných polí.

V posledních dnech oddíly Islámského státu přepadly řadu křesťanských vesnic na severovýchodě Sýrie jejichž obyvatelstvo žije v oblasti po dlouhé generace a již od 3. či 4. století vyznává křesťanství v tzv. církvi Východu.

↗

Konec Asada, na němž tak usilovně pracovala významná část politických elit Západu, včetně Izraele, by znamenal humanitární katastrofu monumentálních rozměrů. Foto en.wikipedia.org

Za vlády baasistů včetně Bashara al-Assada byli křesťané v Sýrii vždy nejen plně tolerováni, ale ani jejich víra nebyla naprosto překážkou při uplatnění ve veřejném životě, státním aparátu nebo vysokých funkcích v armádě. Asadův režim se vždy vyznačoval velkou tolerancí vůči všem církvím a vyznáním.

Je bohužel odpovědností politiků Západu, že udělali všechno proto, aby legitimní Asadovu vládu oslabili, což umožnilo nejprve průnik, pak existenci, ale také přetrvávání Islámského státu na významné části území Sýrie.

Pokud by došlo k vojenské porážce Asadovy armády a proniknutí islamistů do Damašku a nejobydlenějších částí Sýrie na pobřeží Středozemního moře, znamenalo by to genocidu křesťanů a dalších náboženských skupin včetně významné části muslimů (alávité, šíité).

Nelze opomenout ani statisíce exponentů baasistického režimu, kteří by se stali předmětem krutých represálií. Konec Asada, na němž tak usilovně pracovala významná část politických elit Západu, včetně Izraele, by znamenal humanitární katastrofu monumentálních rozměrů. Miliony lidí by se daly na útěk ze Sýrie.

Jsem rád, že ČR a to i díky Schwarzenbergovu vedení ministerstva zahraničí si zachovala rozumný přístup k Sýrii a nepřerušila s ní diplomatické styky jako mnoho jiných zemí Západu.

Je třeba ocenit také současnou návštěvu několika poslanců francouzského Národního shromáždění v Sýrii.

Každému musí být jasné, že zločinný Islámský stát nelze zničit bez silné Asadovy pozemní armády. Významné mocnosti Západu, ale i země, jako je ČR, by si měly přiznat morální odpovědnost za tragickou situaci v Sýrii a učinit zásadní změnu své politiky.