K tržnímu konceptu socialismu
Jiří DolejšZákladním východiskem pro levicové a socialisticky orientované ekonomy se stalo poznání, že jedním z největších omylů bylo stavět proti sobě vyšší kvalitu společnosti a trh. Ten je podle Jiřího Dolejše klíčový pro formování motivace pracovníků.
Letitá polemika o úloze trhu za socialismu se dočkala před dvaceti pěti lety zásadního rozuzlení. Systém centrálně administrativního řízení ekonomiky po Listopadu 1989 padl a s ním skončilo byrokratické předstírání reálných ekonomických vztahů, které vedlo k zaostávání technického pokroku, neřešení ekologických problémů, absenci skutečně ekonomické motivace a dalším traumatizujícím disproporcím. Byl to m. j. i důsledek faktu, že do někdejší politické ekonomie socialismu pronikala teoreticky nezdůvodněná dogmata.
V negativním slova smyslu se tak v tomto historickém pokusu o sociálně spravedlivější společnost naplnila teze o potřebě vítězství v produktivitě práce nad kapitalismem. Přes různé pokusy o reformu a teritoriální specifika šlo v celém východním bloku o komplex tzv. sovětské soustavy řízení (u nás definitivně zavedený v roce 1952).
Základem byl stalinský rozchod s tržní ekonomikou. Bohužel až nedávná historická porážka ukončila celou jedno etapu socialistického hnutí a v jejím rámci i etapu ekonomického myšlení socialistů.
Koncept masivní industrializace, který byl použit při tomto historickém vykročení k socialismu v 20. století, byl v duchu světových trendů, ale jeho byrokratické a voluntaristické provedení počínaje tzv. socialistickou akumulací přes nezbytné přerozdělovací procesy zablokovalo další vývoj.
↗
Tržní mechanismus plní podle Jiřího Dolejše alokační úlohu i úlohu zpětné vazby, protože je zdrojem nenahraditelné informace. Foto Sistak, flickr.com
Sociální modernita se prostě neobejde bez modernity ekonomické a tou imitace výkonnosti vykazováním jakýchsi subjektivních plánovacích ukazatelů rozhodně nebyla. V 80. letech u nás dosahoval technologický gap vůči nejvyspělejším státům patnáct až dvacet let.
Základním východiskem pro levicové a socialisticky orientované ekonomy se stalo poznání, že jedním z největších omylů bylo stavět proti sobě vyšší kvalitu společnosti a trh. Zbožně peněžní ekonomika se bude vyvíjet i za rámec kapitalismu.
Jde o poznání, že dobře fungující tržní mechanismus je nezbytnou podmínkou rozvoje. Nejen zdegenerované společenské přivlastňování, ale i nevyužívání zákona hodnoty za socialismu, tedy neexistence skutečných cen a peníze neplnící úlohu všeobecného ekvivalentu strhávalo ekonomiku dolů.
Tržní mechanismus plní alokační úlohu i úlohu zpětné vazby, protože je zdrojem nenahraditelné informace. O hodnotové ekvivalentnosti založené na skutečných společenských vztahů nemohlo být v minulém režimu ani řeči. Tyto informace nejsou v oligopolním prostředí samozřejmě optimální, ale nelze je nahradit byrokracií. Navíc v otevřené ekonomice s vysokou mírou dělby práce lze dosahovat makroekonomické rovnováhy jedině na základě cenových relacích s naším náročným okolím.
Po dvaceti pěti letech už dnes dominuje kritika současného režimu. Někdy to ovšem v levičáckých kruzích začíná sklouzávat ke kritice trhu jako takového. Jako by se zapomnělo, jakou cenu jsme museli zaplatit za netržní scholastiky a přehlížení objektivních ekonomických zákonitostí.
Samozřejmě že uzavření vnitřního trhu před mezinárodní konkurencí stejně jako nedostatečná regulace monopolů deformuje trh. To ale neznamená, že lze rezignovat na objektivní tržní ceny, na směnitelnost měny, na využívání peněz v jejich funkci míry hodnoty, k regulaci ekonomiky atp.
Trhy zboží a práce jsou klíčové pro formování motivace pracovníků i celých výrobních kolektivů. Jejich fungování je samozřejmě podmíněno politikami strukturálními, úrokovými, daňovými aj. Mluvíme-li o vyšší formě zbožně peněžních vztahů, tak samozřejmě jde o kombinace klasických tržních principů s principy a prvky novými, zejm. v oblasti institucionální (především různé formy participace v jednotlivých fázích reprodukčního procesu).
Co se však nesmí opakovat, je demotivační napojení podniků, ať již s jakoukoliv vlastnickou formou, na veřejné peníze bez podnikatelského rizika. Znovu by tak vznikla trestuhodná manipulace vztahů k státnímu rozpočtu či úvěrové soustavě za účelem budování nekonkurenceschopných kapacit a profinancování neprodejných zásob. Společenskost práce, byť kalkulovaná ex ante, se může definitivně ověřit jedině na trhu. A proto jsou různé netržní utopie předem odsouzeny k nezdaru.
Diskuse
MP
Tož podle Dolejše učitelé, poměrně velká část zdravotníků, policisté, soudci, knihovníci a zemědělci nepracují, resp. jejich práce není společenská. Quo vadis KSČM?
MT
August 9, 2014 v 11.00
Dolejš hovoří o trhu nejen pěkně, ale i správně - trh byl před kapitalismem a bude i po něm ...
... to je asi ... určitě ... pravda ...
Na tom se shodne se svým protivníkem Pepíkem Hellerem ... jakože už asi na ničem dalším ...
Trh jako zdroj správné informační signalizace je jistě správná myšlenka - až na to, že veřejné rozpočty už ze soukromou sférou dávno srostly, a soukromá sféra je odměňovaná za plnění nejrůznějších kritérií, zaměstnanosti ...
Už existují první judikáty, které rozvalí klasický model veřejných zakázek - jestli se do produktu bude započítávat například zaměstnanost (jak je inzerováno) - celý obrovský segment veřejné poptávky se rozjede jiným směrem než dosud ...
... takže bude platit "držte se, jedeme z kopce" ...
Dolejš může bojovat spolu s ultraliberály za "návrat do bříška" původních svatých principů trhu ... ale vývoj půjde dál, přes něj a další zouifalé bojovníky za echtovní trh starých zásad,
... obrovským objemem veřejných, většinou dluhových peněz bude nutno zhodnocovat veřejné rozpočty, které vůbec nejsou nějakým naakumulovaným zásobníkem peněz (ani v tom Norsdku - tam jde o penzijní fond) ... veřejné rozpočty jsou mechanismem, kde se buď nakumulovaný dluh vůči společenskému produktu (např.HDP) propadá nebo vůči produktu roste ...
A podle toho se vše hodnotí - když roste, tak stačí čím dál menší úrokový pohyb na trhu dluhopisů - a stát může čekat katastrofa ...
A dobré podmínky, respektive kritéria pro zhodnocování veřejných rozpočtů mohou být nakonec silnějším faktorem než kritéria vzájemné výměny - a to, že se pak čím dál větší segment reálné ekonomiky stane agenturou veřejných rozpočtů při zhodnocování veřejných rozpočtů (a toto zhodnocování je nutné, aby byly další a další peníze z veřejného dluhu ... a ony jsou zapotřebí - pozdní tržní znalostní ekonomika se bez nich už neobejde ani v době konjunktury - která je beztak už umělá - natož jindy) ...
... a to je ta ještě tak lepší varianta vývoje ...
... protože zatím ve starém vyspělém světě nastupuje rostoucí role moderní renty, která neznamená plnění nějakých společenských kritérií, ale jen realizaci vyjednávacích pozic (viz Valenčík) ... a která nastupuje do dominující pozice a starý poctivý zisk z realizace slábne ... (Eva Klvačová) ....
MT
August 9, 2014 v 11.06
takže trh byl JENOM pomocníkem a nástrojem PŘED kapitalismem ...
... a bude - zase JENOM - pomocníkem a nástrojem PO kapitalismu ...
... a moc s tím nenadělají ani Dolejšové celé světa ...
... i kdyby se nakrásně - po vzoru kdysi proletářů - spojili ...
MT
August 9, 2014 v 11.10
Ostatně to schémátko odpovídá známé dialektické triádě (téze - antitéze - syntéze), kterou by správný marxista měl aplikovat ...
A to ještě nikdo nerozebral možnosti re-lokalizace reálné ekonomiky v případě dalšího rozvoje replikátorů - trojrozměrných kopírek ...
... a stoupající roli sdílených nerivalitních statků, které může sdílet více subjektů, takže jejich zcizování, koupě a prodej nejsou nutné a všechny copyrighty jsou vlasdtně umělá záležitost (nadstavby) ....
A to ještě nikdo nerozebral možnosti re-lokalizace reálné ekonomiky v případě dalšího rozvoje replikátorů - trojrozměrných kopírek ...
... a stoupající roli sdílených nerivalitních statků, které může sdílet více subjektů, takže jejich zcizování, koupě a prodej nejsou nutné a všechny copyrighty jsou vlasdtně umělá záležitost (nadstavby) ....
MP
Ty báječné funkce trhu zdevastovaly samy sebe -- nejmasivnější produkce je dnes v rozvinutých zemích vytváření a starostlivá kultivace represivních potřeb -- někde v archívu DR se najde odkaz na článek o tom, kolik stojí informace o jednom těhotenství; pokud si vzpomínám bylo to ve stovkách dolarů, ony jsou budoucí maminky mimořádně tvárný předmět cílené reklamy. Samozřejmě že i přesto přetrvává alokační a informační role trhu, jemné v té naivní dolejšovské podobě, která nakonec je tržně konformně legitimuje podfinancování veřejných funkcí státu ve prospěch přelévání veřejných zdrojů do soukromých zisků.
JP
Pane Dolejši, máte samozřejmě naprostou pravdu v tom ohledu, že žádným centrálním (či jinak strukturovaným) plánováním nelze nahradit ekonomickou funkci trhu - a že tedy dosavadní pokusy o socialismus ekonomicky ztroskotaly právě na tomto holém faktu.
Konstatujme tedy jako nesporný výchozí bod: tržní ekonomika (či přinejmenším její podstatné elementy) bude existovat i do budoucna (přinejmenším v dohledném časovém horizontu stávajícího typu existence lidstva; co bude za nějakých deset tisíc či milión let, o tom je dnes jen stěží možno spekulovat).
Na straně druhé, zásadní slabina Vašeho uvažování leží v tom, že trh pojímáte jako něco hodnotově a funkcionálně neutrálního. V podstatě podle hesla "když to tady bylo pořád a bude to tady pořád, tak to zřejmě bude zcela v pořádku".
Takto jednoduché ta záležitost s trhem ale bohužel doopravdy není.
Za prvé: uvědomme si konečně jednou definitivně, že v každém případě podle Marxe je trh principiálně n e s l u č i t e l n ý s komunismem. Jeho odůvodnění této neslučitelnosti je v podstatě zcela jednoduché: za existence trhu je vztah práce každého jednotlivce k práci ostatních (a tedy zároveň vztah člověka k ostatním lidem) z p r o s t ř e d k o v a n ý (právě tím trhem); zatímco zcela základním rysem komunismu je právě naopak b e z p r o s t ř e d n í vztah práce jednotlivce k práci všech ostatních.
Jestliže tedy i nadále setrváváme u přesvědčení, že trh bude existovat i nadále, pak to znamená jediné: komunismus je p r i n c i p i á l n ě n e m o ž n ý. A to podle samotného Marxe.
No dobrá; jestliže je nemožný komunismus jako čistá, absolutní forma, pak je třeba možný alespoň socialismus, jako jakýsi "umírněný komunismus"? - Podívejme se na tuto záležitost blíže.
Ten centrální problém s trhem je ten, že trh právě zdaleka není pouze nějakým hodnotově neutrálním garantem respektive motorem ekonomické efektivity; trh je zároveň právě oním médiem, kde probíhá nepřetržitý, všeobecný a nesmiřitelný b o j o n a d h o d n o t u.
Já tu teď tu otázku samotné nadhodnoty nebudu rozebírat blíže (to bych chtěl vyhradit pro samostatný text); ale faktem je, že trh je přesně onou džunglí, kde se nejen neustále znovu a znovu ukazuje životaschopnost (tj.: ekonomická efektivita) jednotlivých subjektů, ale zároveň zde probíhá i jejich neustálý boj o dominanci. O tom, kdo získá silnější postavení, kdo ovládne své konkurenty. (Z tohoto faktu ostatně vyplývá i naprostá iluzornost všech představ o družstevnictví: existence kolektivních forem vlastnictví nijakým způsobem nezamezí, že se na konkurenčním trhu prosadí družstva bohatší na úkor družstev chudých - čili jeden z hlavních kritických momentů kapitalismu, totiž rozštěpení společnosti na chudé a bohaté, se tu reprodukuje znovu. jenom v poněkud pozměněné podobě.)
V tomto tržním zápase o vlastní přežití se samozřejmě bojuje všemi prostředky, které jsou jenom po ruce; tam, kde se bojuje o holou existenci, tam není žádný prostor pro nějakou humanitu.
Takže, jestliže jsme si položili otázku, jestli když už není možný komunismus, jestli je alespoň možný socialismus, pak to i v tomto ohledu vypadá velmi nedobře: jak může jakýkoli socialismus (tedy společenský systém založený na humanitě a - alespoň relativní - sociální spravedlnosti) být slučitelný s touto divokou džunglí všeobecné konkurence za podmínek volného trhu?
Rozhodující je tady právě to poslední sousloví, přesněji jeho predikátový člen: v o l n ý trh.
Na základě dosavadních úvah se ukazuje být jednoznačným, že volný trh vždycky samovolně a nevyhnutelně vede ke kapitalismu; takže ta jediná zbývající možnost by ležela v tom, pokusit se o nějakou formu trhu nikoli volného, nýbrž s p o l e č e n s k y v á z a n é h o.
Tedy takového trhu, který si uchovává své pozitivní a ekonomicky nepostradatelné funkce jako je především měřítko hodnot a s tím spojená efektivita společenské produkce - ale který je zároveň zbaven své živelnosti, který funguje v intencích celospolečenských zájmů a sociální spravedlnosti.
Takto obecně formulováno, se na tomto cíli asi povětšině shodneme. Kámen úrazu je ale v tom, jak tohoto cíle dosáhnout.
Jak spoutat toho divokého tygra volného trhu a volné konkurence, abychom mu přitom nevylámali jeho zuby. To jest přesněji, abychom ho nezbavili jeho životní vitality, aby se z něj zase nestala ta nevinná, ale naprosto pasivní ovce ekonomiky státem plánované.
Pan Tejkl zde - plným právem - zmínil triádu dialektického vývoje. V dané souvislosti, na živelný trh kapitalismu dějinný vývoj reagoval antitézí - naprostým podřazením ekonomických vztahů pod kuratelu státu. Poté co tento model ekonomicky ztroskotal, z hlediska dialektického vývoje se opravdu nenabízí nic jiného nežli právě - dialektická syntéza obou těchto náprotivných momentů, tržní efektivity na straně jedné a celospolečenských zájmů na straně druhé.
Ovšem - právě takováto syntéza je opravdu tím vrcholným, a tedy ale zároveň nejobtížnějším krokem v celém tomto dialektickém procesu. Tento krok není v žádné případě proveden tím, že se jenom vezmou pozitivní elementy jak jedné, tak druhé strany, a prostě se všechny hodí do jednoho hrnce. To byl přesně ten způsob, jak kočička a pejsek vařili dort; a je známo, jak to dopadlo.
Dialektická syntéza, v plném smyslu tohoto pojmu, znamená to, že se obě náprotivné strany spojí tím, že se pro ně najde zcela n o v á půda pro jejich vzájemné spolupůsobení. Jenom a jedině za těchto okolností je možno hovořit o tom, že zde opravdu vzniká nějaká nová k v a l i t a. A je nutno se obávat, že takováto nová kvalita, takováto dialektická syntéza je stále ještě daleko spíše ukrytá v mlžných oparech našeho uvažování možných modelů budoucnosti, nežli aby nám stála aktuálně k dispozici.
Konstatujme tedy jako nesporný výchozí bod: tržní ekonomika (či přinejmenším její podstatné elementy) bude existovat i do budoucna (přinejmenším v dohledném časovém horizontu stávajícího typu existence lidstva; co bude za nějakých deset tisíc či milión let, o tom je dnes jen stěží možno spekulovat).
Na straně druhé, zásadní slabina Vašeho uvažování leží v tom, že trh pojímáte jako něco hodnotově a funkcionálně neutrálního. V podstatě podle hesla "když to tady bylo pořád a bude to tady pořád, tak to zřejmě bude zcela v pořádku".
Takto jednoduché ta záležitost s trhem ale bohužel doopravdy není.
Za prvé: uvědomme si konečně jednou definitivně, že v každém případě podle Marxe je trh principiálně n e s l u č i t e l n ý s komunismem. Jeho odůvodnění této neslučitelnosti je v podstatě zcela jednoduché: za existence trhu je vztah práce každého jednotlivce k práci ostatních (a tedy zároveň vztah člověka k ostatním lidem) z p r o s t ř e d k o v a n ý (právě tím trhem); zatímco zcela základním rysem komunismu je právě naopak b e z p r o s t ř e d n í vztah práce jednotlivce k práci všech ostatních.
Jestliže tedy i nadále setrváváme u přesvědčení, že trh bude existovat i nadále, pak to znamená jediné: komunismus je p r i n c i p i á l n ě n e m o ž n ý. A to podle samotného Marxe.
No dobrá; jestliže je nemožný komunismus jako čistá, absolutní forma, pak je třeba možný alespoň socialismus, jako jakýsi "umírněný komunismus"? - Podívejme se na tuto záležitost blíže.
Ten centrální problém s trhem je ten, že trh právě zdaleka není pouze nějakým hodnotově neutrálním garantem respektive motorem ekonomické efektivity; trh je zároveň právě oním médiem, kde probíhá nepřetržitý, všeobecný a nesmiřitelný b o j o n a d h o d n o t u.
Já tu teď tu otázku samotné nadhodnoty nebudu rozebírat blíže (to bych chtěl vyhradit pro samostatný text); ale faktem je, že trh je přesně onou džunglí, kde se nejen neustále znovu a znovu ukazuje životaschopnost (tj.: ekonomická efektivita) jednotlivých subjektů, ale zároveň zde probíhá i jejich neustálý boj o dominanci. O tom, kdo získá silnější postavení, kdo ovládne své konkurenty. (Z tohoto faktu ostatně vyplývá i naprostá iluzornost všech představ o družstevnictví: existence kolektivních forem vlastnictví nijakým způsobem nezamezí, že se na konkurenčním trhu prosadí družstva bohatší na úkor družstev chudých - čili jeden z hlavních kritických momentů kapitalismu, totiž rozštěpení společnosti na chudé a bohaté, se tu reprodukuje znovu. jenom v poněkud pozměněné podobě.)
V tomto tržním zápase o vlastní přežití se samozřejmě bojuje všemi prostředky, které jsou jenom po ruce; tam, kde se bojuje o holou existenci, tam není žádný prostor pro nějakou humanitu.
Takže, jestliže jsme si položili otázku, jestli když už není možný komunismus, jestli je alespoň možný socialismus, pak to i v tomto ohledu vypadá velmi nedobře: jak může jakýkoli socialismus (tedy společenský systém založený na humanitě a - alespoň relativní - sociální spravedlnosti) být slučitelný s touto divokou džunglí všeobecné konkurence za podmínek volného trhu?
Rozhodující je tady právě to poslední sousloví, přesněji jeho predikátový člen: v o l n ý trh.
Na základě dosavadních úvah se ukazuje být jednoznačným, že volný trh vždycky samovolně a nevyhnutelně vede ke kapitalismu; takže ta jediná zbývající možnost by ležela v tom, pokusit se o nějakou formu trhu nikoli volného, nýbrž s p o l e č e n s k y v á z a n é h o.
Tedy takového trhu, který si uchovává své pozitivní a ekonomicky nepostradatelné funkce jako je především měřítko hodnot a s tím spojená efektivita společenské produkce - ale který je zároveň zbaven své živelnosti, který funguje v intencích celospolečenských zájmů a sociální spravedlnosti.
Takto obecně formulováno, se na tomto cíli asi povětšině shodneme. Kámen úrazu je ale v tom, jak tohoto cíle dosáhnout.
Jak spoutat toho divokého tygra volného trhu a volné konkurence, abychom mu přitom nevylámali jeho zuby. To jest přesněji, abychom ho nezbavili jeho životní vitality, aby se z něj zase nestala ta nevinná, ale naprosto pasivní ovce ekonomiky státem plánované.
Pan Tejkl zde - plným právem - zmínil triádu dialektického vývoje. V dané souvislosti, na živelný trh kapitalismu dějinný vývoj reagoval antitézí - naprostým podřazením ekonomických vztahů pod kuratelu státu. Poté co tento model ekonomicky ztroskotal, z hlediska dialektického vývoje se opravdu nenabízí nic jiného nežli právě - dialektická syntéza obou těchto náprotivných momentů, tržní efektivity na straně jedné a celospolečenských zájmů na straně druhé.
Ovšem - právě takováto syntéza je opravdu tím vrcholným, a tedy ale zároveň nejobtížnějším krokem v celém tomto dialektickém procesu. Tento krok není v žádné případě proveden tím, že se jenom vezmou pozitivní elementy jak jedné, tak druhé strany, a prostě se všechny hodí do jednoho hrnce. To byl přesně ten způsob, jak kočička a pejsek vařili dort; a je známo, jak to dopadlo.
Dialektická syntéza, v plném smyslu tohoto pojmu, znamená to, že se obě náprotivné strany spojí tím, že se pro ně najde zcela n o v á půda pro jejich vzájemné spolupůsobení. Jenom a jedině za těchto okolností je možno hovořit o tom, že zde opravdu vzniká nějaká nová k v a l i t a. A je nutno se obávat, že takováto nová kvalita, takováto dialektická syntéza je stále ještě daleko spíše ukrytá v mlžných oparech našeho uvažování možných modelů budoucnosti, nežli aby nám stála aktuálně k dispozici.
VK
August 9, 2014 v 15.37
Hmmmm a kde berete tu ohromují jistotu, že nic kromě kapitalismu a pokusu o socialismus spočívajícím v manipulaci s vlastnictvím (zestátněním etc.) neexistuje? Že nic jiného není a tedy se musí přesně tyhle dva póly nějak syntetizovat?
JP
"Jistotu"?... Solipsismus nás učí, že ta jediná opravdu absolutně nezpochybnitelná jistota, kterou můžeme mít, je jistota čiré vlastní existence. Všechno ostatní může být naším omylem, klamem, přeludem.
Nicméně, přes tu nejistotu našeho poznání jsme nuceni žít v určitém světě, který považujeme za objektivní; a pro jeho poznání si vytváříme určité myšlenkové modely, kterými se snažíme pokud možno co nejvíce přiblížit jeho vlastní jsoucnosti.
Tolik všeobecně. Teď tedy k zde danému modelu "dialektické syntézy". Samozřejmě, i pojem "dialektika" sám je jenom určité abstraktum; a především jakmile se s ním začne zacházet příliš mechanicky, je možno velice snadno i s touto metodou zabloudit velmi daleko od objektivního charakteru věcí.
Nicméně bych připomněl, že za zakladatele dialektiky je považován Sokrates; a cílem a smyslem této metody bylo to, rozpoznávat věci 1. v jejich hlubší podstatě, a 2. ze v š e c h jejich stran.
Je totiž obecnou vlastností lidské mysli, že v procesu poznávání vnějšího světa tento vnímá 1. napřed jenom povrchně, tak jak se tato věc jeví svými vnějškovými projevy a vlastnostmi, a 2. jenom jednostranně, z jedné jediné perspektivy, z jednoho jediného úhlu pohledu.
K tomuto sokratovskému pojetí dialektiky je pak nutno připojit v každém případě ještě pojetí Hegelovo: že totiž jsou to věci s a m y, které mají principiálně dialektický charakter. Zkráceně řečeno, každá věc tohoto světa je jaksi "upnuta" do vztahu určitého vnitřního napětí mezi jejími základními, ale zároveň protikladnými určeními. Tento protiklad pak vytváří a určuje vývojovou dynamiku dané věci.
Takže tedy, ekonomicko-sociální řád respektive formace; napřed z hlediska čistě systémového.
Ten základní interní - dynamický - protiklad lidské společnosti je principiálně vztah mezi jednotlivcem a celkem. Buďto je možno vycházet z názoru, že základním činitelem je tu člověk-jednotlivec, a že je tedy nutno mu poskytnout co nejvyšší míru autonomie (svobody). Je to náhled bezpochyby legitimní; ale čím více je tento princip prosazován, tím více hrozí nebezpečí společenské anarchie.
Opačný názor vychází ze známého aristotelského principu, že "celek je více nežli suma jeho částí" - že tedy stát jakožto reprezentant celé společností vytváří novou, vyšší kvalitu společenské existence lidstva, a že tedy stát je tou prvotní entitou, a jeho zájmy (a jím stanovená pravidla chování) jsou prioritní. Negativním důsledkem přehnaného etatismu je ovšem sklon státní moci k přílišnému omezování spontánní iniciativy jednotlivce, ne-li přímo k diktatuře.
Co platí obecně pro stát, platí analogicky i pro systém ekonomiky; jak se například projevilo za časů poslední finanční krize ve vášnivých sporech o tom, jestli ji zapříčinila přílišná nespoutanost bank ženoucích se jenom za vlastním prospěchem, anebo naopak přílišné státní zásahy nutící banky k sociálně žádoucím, ale ekonomicky nesmyslným obchodům.
Oba tyto ekonomické modely - naprostá autonomie ekonomických subjektů kontra striktní reglementace státem - se tu střetávají v podobě dvou konkurenčních, navzájem neslučitelných ideologií. Nakonec se reálná ekonomika bude pohybovat zase někde kolem středového bodu mezi těmito dvěma protikladnými pojetími; bez toho ovšem, aby byl tento protiklad opravdu pozitivně vyřešen, v rámci jednotné, homogenní (meta)teorie. A hlavně praxe.
A ten obraz, jaký nám poskytuje čistě modelová analýza, nám naprosto přesně potvrzují i reálné dějiny. Jak už jsem zmínil minule, běh dějin byl takový, že na onen extrém zcela volného, liberálního, živelného kapitalismu následoval dějinný model zcela opačný, vycházející ze striktně státního řízení ekonomiky. Tento model napohled působil velmi přesvědčivě (spojíme všichni své síly, nikdo už nikoho nebude vykořisťovat, bude se produkovat jenom to co společnost opravdu potřebuje); ale faktický stav onoho systému je už dostatečně známý, živoucí ekonomické vztahy a aktivity se nikdy nedají adekvátně suplovat státem.
Takže, i čistě z hlediska reálných dějin tu máme ten samý stav jako v čistě modelové situaci: oba náprotivné modely či principy fungování jak ekonomiky tak celé společnosti se historicky vyčerpaly - a oba směřují samovolně někam "do středu", ke vzájemnému propojení, ke vzájemné syntéze.
V šedesátých létech minulého století byla dokonce jeden čas populární teorie "konvergence", s předpokladem, že oba protikladné bloky - kapitalismus a socialismus - postupem doby navzájem splynou, tím že navzájem převezmou pozitivní elementy svého protějšku.
Jak už jsem ale zmínil minule, dialektická syntéza opozičních principů vyžaduje něco daleko víc než jenom jakési pozvolné a bezkonfliktní "splývání v jedno"; tento protiklad tu existuje objektivně, a pro jeho řešení je nutno nalézt a vytvořit nějaký principiálně nový, funkční (meta)model.
Nicméně, přes tu nejistotu našeho poznání jsme nuceni žít v určitém světě, který považujeme za objektivní; a pro jeho poznání si vytváříme určité myšlenkové modely, kterými se snažíme pokud možno co nejvíce přiblížit jeho vlastní jsoucnosti.
Tolik všeobecně. Teď tedy k zde danému modelu "dialektické syntézy". Samozřejmě, i pojem "dialektika" sám je jenom určité abstraktum; a především jakmile se s ním začne zacházet příliš mechanicky, je možno velice snadno i s touto metodou zabloudit velmi daleko od objektivního charakteru věcí.
Nicméně bych připomněl, že za zakladatele dialektiky je považován Sokrates; a cílem a smyslem této metody bylo to, rozpoznávat věci 1. v jejich hlubší podstatě, a 2. ze v š e c h jejich stran.
Je totiž obecnou vlastností lidské mysli, že v procesu poznávání vnějšího světa tento vnímá 1. napřed jenom povrchně, tak jak se tato věc jeví svými vnějškovými projevy a vlastnostmi, a 2. jenom jednostranně, z jedné jediné perspektivy, z jednoho jediného úhlu pohledu.
K tomuto sokratovskému pojetí dialektiky je pak nutno připojit v každém případě ještě pojetí Hegelovo: že totiž jsou to věci s a m y, které mají principiálně dialektický charakter. Zkráceně řečeno, každá věc tohoto světa je jaksi "upnuta" do vztahu určitého vnitřního napětí mezi jejími základními, ale zároveň protikladnými určeními. Tento protiklad pak vytváří a určuje vývojovou dynamiku dané věci.
Takže tedy, ekonomicko-sociální řád respektive formace; napřed z hlediska čistě systémového.
Ten základní interní - dynamický - protiklad lidské společnosti je principiálně vztah mezi jednotlivcem a celkem. Buďto je možno vycházet z názoru, že základním činitelem je tu člověk-jednotlivec, a že je tedy nutno mu poskytnout co nejvyšší míru autonomie (svobody). Je to náhled bezpochyby legitimní; ale čím více je tento princip prosazován, tím více hrozí nebezpečí společenské anarchie.
Opačný názor vychází ze známého aristotelského principu, že "celek je více nežli suma jeho částí" - že tedy stát jakožto reprezentant celé společností vytváří novou, vyšší kvalitu společenské existence lidstva, a že tedy stát je tou prvotní entitou, a jeho zájmy (a jím stanovená pravidla chování) jsou prioritní. Negativním důsledkem přehnaného etatismu je ovšem sklon státní moci k přílišnému omezování spontánní iniciativy jednotlivce, ne-li přímo k diktatuře.
Co platí obecně pro stát, platí analogicky i pro systém ekonomiky; jak se například projevilo za časů poslední finanční krize ve vášnivých sporech o tom, jestli ji zapříčinila přílišná nespoutanost bank ženoucích se jenom za vlastním prospěchem, anebo naopak přílišné státní zásahy nutící banky k sociálně žádoucím, ale ekonomicky nesmyslným obchodům.
Oba tyto ekonomické modely - naprostá autonomie ekonomických subjektů kontra striktní reglementace státem - se tu střetávají v podobě dvou konkurenčních, navzájem neslučitelných ideologií. Nakonec se reálná ekonomika bude pohybovat zase někde kolem středového bodu mezi těmito dvěma protikladnými pojetími; bez toho ovšem, aby byl tento protiklad opravdu pozitivně vyřešen, v rámci jednotné, homogenní (meta)teorie. A hlavně praxe.
A ten obraz, jaký nám poskytuje čistě modelová analýza, nám naprosto přesně potvrzují i reálné dějiny. Jak už jsem zmínil minule, běh dějin byl takový, že na onen extrém zcela volného, liberálního, živelného kapitalismu následoval dějinný model zcela opačný, vycházející ze striktně státního řízení ekonomiky. Tento model napohled působil velmi přesvědčivě (spojíme všichni své síly, nikdo už nikoho nebude vykořisťovat, bude se produkovat jenom to co společnost opravdu potřebuje); ale faktický stav onoho systému je už dostatečně známý, živoucí ekonomické vztahy a aktivity se nikdy nedají adekvátně suplovat státem.
Takže, i čistě z hlediska reálných dějin tu máme ten samý stav jako v čistě modelové situaci: oba náprotivné modely či principy fungování jak ekonomiky tak celé společnosti se historicky vyčerpaly - a oba směřují samovolně někam "do středu", ke vzájemnému propojení, ke vzájemné syntéze.
V šedesátých létech minulého století byla dokonce jeden čas populární teorie "konvergence", s předpokladem, že oba protikladné bloky - kapitalismus a socialismus - postupem doby navzájem splynou, tím že navzájem převezmou pozitivní elementy svého protějšku.
Jak už jsem ale zmínil minule, dialektická syntéza opozičních principů vyžaduje něco daleko víc než jenom jakési pozvolné a bezkonfliktní "splývání v jedno"; tento protiklad tu existuje objektivně, a pro jeho řešení je nutno nalézt a vytvořit nějaký principiálně nový, funkční (meta)model.
FŠ
Vidím, že k obhajobě kapitalismu jako "nezbytné podmínky rozvoje" nepotřebujeme ODS ani TOP 09, KSČM to zvládne za ně.
Článek mě udivil zejména svým zjednodušujícím popisem ekonomických systémů, což je u Jiřího Dolejše zvláštní.Navázal bych na Vojtěcha Klusáčka, který se ptá - proč ta polarita?
Dolejš dle mého používá velmi rozšířený pravicový argument, že jediná alternativa k tržnímu systému je centrálně řízený byrokratický bordel, takže odpůrce trhu je automaticky onálepkován jako bolševický totalitář. A co třeba chavezovská Venezuela nebo Dubčekova ČSSR?
Já osobně bych určitě neignoroval ani model ekonomiky zdola založený na kolektivizaci a samosprávě pracujících. Ať už jde o Ukrajinu (1919 - 1921) či Španělsko (1936 - 1939). To je pro autora natolik nedůležitý koncept, že jej ani nezmínil?
Za největší omyl článku však považuji tvrzení, že trh je jednak motivací, jednak zpětnou vazbou. Nikoliv! Je jí kontrola lidí nad výsledky své práce, resp. kontrola nad svými životy.
Pokud pracuji pro jakéhosi anonymního kapitalistu, který po mě chce, abych si odmakal co mám a dál se nestaral, je jasné, že svou práci nebudu dělat rád, ani dobře. Naopak budu-li v samosprávném kolektivně vlastněném podniku, setře se dnes tolik zřetelná hranice mezi my (pracující) a oni (management, vedení atd).
Článek mě udivil zejména svým zjednodušujícím popisem ekonomických systémů, což je u Jiřího Dolejše zvláštní.Navázal bych na Vojtěcha Klusáčka, který se ptá - proč ta polarita?
Dolejš dle mého používá velmi rozšířený pravicový argument, že jediná alternativa k tržnímu systému je centrálně řízený byrokratický bordel, takže odpůrce trhu je automaticky onálepkován jako bolševický totalitář. A co třeba chavezovská Venezuela nebo Dubčekova ČSSR?
Já osobně bych určitě neignoroval ani model ekonomiky zdola založený na kolektivizaci a samosprávě pracujících. Ať už jde o Ukrajinu (1919 - 1921) či Španělsko (1936 - 1939). To je pro autora natolik nedůležitý koncept, že jej ani nezmínil?
Za největší omyl článku však považuji tvrzení, že trh je jednak motivací, jednak zpětnou vazbou. Nikoliv! Je jí kontrola lidí nad výsledky své práce, resp. kontrola nad svými životy.
Pokud pracuji pro jakéhosi anonymního kapitalistu, který po mě chce, abych si odmakal co mám a dál se nestaral, je jasné, že svou práci nebudu dělat rád, ani dobře. Naopak budu-li v samosprávném kolektivně vlastněném podniku, setře se dnes tolik zřetelná hranice mezi my (pracující) a oni (management, vedení atd).
August 10, 2014 v 11.51
Filip má pravdu v tom, že dělení na "my" a "oni" není nějaký neexistující rozpor, který si vymysleli radikálové, aby měli proti komu bojovat. To je naprosto reálně existující rozpor, který má kořeny v materiální sféře, především v ekonomice. A jinak než přes ekonomiku se patrně neodstraní.
JK
August 11, 2014 v 11.44
Pozoruhodné je, kterak "komunista" Dolejš líčí trh jako něco objektivně neutrálního a vzývá imperativ konkurence. Jako by devadesát procent poptávky a "přirozených potřeb" nebylo uměle vytvořeno...jako by trh nebyl přísně hierarchizovaný mocenský aparát s se špetkou privilegovaných v řídicích pozicích a podřízenou většinou pracujících.
Nu, je sice pravda, že trh zboží funguje jako motivace pracovníků. Ale podobně funguje třeba namířený kulomet (zemři, anebo makej) Otázkou zůstává, co má společného oslavování represivních mechanismů s emancipační ideou osvobození člověka...
Nu, je sice pravda, že trh zboží funguje jako motivace pracovníků. Ale podobně funguje třeba namířený kulomet (zemři, anebo makej) Otázkou zůstává, co má společného oslavování represivních mechanismů s emancipační ideou osvobození člověka...
August 11, 2014 v 17.46
Jsem pro to, abychom uvnitř té tržní společnosti, přes kterou podle pana Dolejše nejede vlak, vytvářeli jinou, vlastní společnost. Takovou, která bude na té první nezávislá, a hlavně nebude tržní.
PM
Zbývá jen pochopit kam cílí obhájce neprivilegované většiny sdělením ..... Co se však nesmí opakovat, je demotivační napojení podniků, ať již s jakoukoliv vlastnickou formou, na veřejné peníze bez podnikatelského rizika........ tedy prohlášením, že stát se musí řídit takovou podnikatelskou ideologií, která vyloučí "investice veřejných peněz bez podnikatelského rizika".
Že by šlo o lstivou strategii nápomoci neprivilegovaným stupňováním neoliberální nauky..... zeptal bych se.
Že by šlo o lstivou strategii nápomoci neprivilegovaným stupňováním neoliberální nauky..... zeptal bych se.
MT
August 12, 2014 v 13.08
Právě citovaná věta je jeden z největších Dolejšových omylů
Veřejné peníze budou protékat skrze podniky (ať už jakéhokoli vlastnictví) vzhledem k tomu, že budou muset stimulovat nejen sociálně žádoucí ale především makroekonomicky nezbytné aktivity podniků
PM
jsem potkal se sklenkou v ruce zaměstnance pana Duky, kteří oslavovali podpis vkladu miliard do nejmenované banky, na dnešní poměry s neslýchanou úrokovou sazbou.
Krajní pravice a levice se již vyzná ........bych řekl.
Krajní pravice a levice se již vyzná ........bych řekl.
JP
Pane Petrasku, bohužel právě tohle je ta část textu J. Dolejše, kde je autorovi nutno dál plně za pravdu.
Je ovšem nutno se poněkud pozorněji podívat (a hlavně vzít na vědomí), o co se autorovi vlastně jedná.
Snad opravdu není tak obtížné to pochopit: ekonomika jdoucí "přes stát" - tedy plně přes státní rozpočet a přes státní řízení, a tedy i přes státem stanovené v ý n o s y, bez vlastního "podnikatelského rizika" - tak takováto ekonomika nevyhnutelně ztrácí svůj původní produktivní charakter, stává se jenom pasivním parazitem na státním rozpočtu. Takováto ekonomika nemá žádnou motivaci vyrábět efektivně ani uspokojovat potřeby zákazníka; jejím jediným cílem je "podojit" co nejúspěšněji právě onen státní rozpočet.
Přesně tohle byl základní stav "socialistické" ekonomiky; a je nejenom pochopitelné, ale dokonce i svým způsobem hodné uznání, že právě komunista Dolejš je schopen se takto radikálním způsobem rozejít s jedním z centrálních staromarxistických dogmat.
Důvod, proč i já jsem Dolejšův koncept podrobil určité kritice, byl jenom a pouze ten, že jak se zdá, on se skutečně přiklání k tržní ekonomice n e k r i t i c k y, že ji akceptuje se vším všudy, jako by se jednalo o nějaký hodnotově zcela neutrální stav ekonomiky.
Skutečnost je taková: centralizované státní řízení je špatné; a ničím neregulovaný volný trh je také špatný.
Před časem bylo možno na stránkách DR sledovat v tomto ohledu velice zajímavý a velice fundovaný výklad o celých dějinách tzv. "společenských statků", od jejich vzniku v prvobytně pospolné společnosti, přes jejich právně-teoretické formulování v době antiky (především v římském právu), přes období středověku až po současný novověk.
V tomto ohledu se ukázal jeden zcela zásadní, veškeré dějiny lidstva profilující rys: v ž d y c k y zde byly nějakým způsobem přítomny o b a elementy: jak soukromovlastnicky orientovaná (a tedy i motivovaná) ekonomika na straně jedné, ale stejně tak i ona sféra "společenských statků" na straně druhé. (Pro mou osobu musím přiznat, že pro mě bylo především objevné líčené poměrů ve středověku; to co my stále ještě většinou pociťujeme jako "temný středověk", brutální a nemilosrdný, to byl ve skutečnosti až neobyčejně vyspělý "sociální stát" - ovšem provozovaný především církevními institucemi a řemeslnými cechy.)
Takže: ani do budoucna zřejmě nevymyslíme nic tak převratně nového, co by šlo mimo tuto odvěkou dvojkolejnost ekonomicky motivujícího soukromého zájmu na straně jedné, a institutu "společenských statků" prosazujícího společenské zájmy na straně druhé.
To, o co se jedná, je toto: jestli se nám přece jenom může podařit oba tyto proudy, které po celé dosavadní dějiny působily vedle sebe a proti sobě, přece jenom nějakým způsobem svést do jednoho společného řečiště. Tak, aby se navzájem nepotíraly a neomezovaly, ale aby oba působily společně, motivovány jedním společným zájmem.
Je ovšem nutno se poněkud pozorněji podívat (a hlavně vzít na vědomí), o co se autorovi vlastně jedná.
Snad opravdu není tak obtížné to pochopit: ekonomika jdoucí "přes stát" - tedy plně přes státní rozpočet a přes státní řízení, a tedy i přes státem stanovené v ý n o s y, bez vlastního "podnikatelského rizika" - tak takováto ekonomika nevyhnutelně ztrácí svůj původní produktivní charakter, stává se jenom pasivním parazitem na státním rozpočtu. Takováto ekonomika nemá žádnou motivaci vyrábět efektivně ani uspokojovat potřeby zákazníka; jejím jediným cílem je "podojit" co nejúspěšněji právě onen státní rozpočet.
Přesně tohle byl základní stav "socialistické" ekonomiky; a je nejenom pochopitelné, ale dokonce i svým způsobem hodné uznání, že právě komunista Dolejš je schopen se takto radikálním způsobem rozejít s jedním z centrálních staromarxistických dogmat.
Důvod, proč i já jsem Dolejšův koncept podrobil určité kritice, byl jenom a pouze ten, že jak se zdá, on se skutečně přiklání k tržní ekonomice n e k r i t i c k y, že ji akceptuje se vším všudy, jako by se jednalo o nějaký hodnotově zcela neutrální stav ekonomiky.
Skutečnost je taková: centralizované státní řízení je špatné; a ničím neregulovaný volný trh je také špatný.
Před časem bylo možno na stránkách DR sledovat v tomto ohledu velice zajímavý a velice fundovaný výklad o celých dějinách tzv. "společenských statků", od jejich vzniku v prvobytně pospolné společnosti, přes jejich právně-teoretické formulování v době antiky (především v římském právu), přes období středověku až po současný novověk.
V tomto ohledu se ukázal jeden zcela zásadní, veškeré dějiny lidstva profilující rys: v ž d y c k y zde byly nějakým způsobem přítomny o b a elementy: jak soukromovlastnicky orientovaná (a tedy i motivovaná) ekonomika na straně jedné, ale stejně tak i ona sféra "společenských statků" na straně druhé. (Pro mou osobu musím přiznat, že pro mě bylo především objevné líčené poměrů ve středověku; to co my stále ještě většinou pociťujeme jako "temný středověk", brutální a nemilosrdný, to byl ve skutečnosti až neobyčejně vyspělý "sociální stát" - ovšem provozovaný především církevními institucemi a řemeslnými cechy.)
Takže: ani do budoucna zřejmě nevymyslíme nic tak převratně nového, co by šlo mimo tuto odvěkou dvojkolejnost ekonomicky motivujícího soukromého zájmu na straně jedné, a institutu "společenských statků" prosazujícího společenské zájmy na straně druhé.
To, o co se jedná, je toto: jestli se nám přece jenom může podařit oba tyto proudy, které po celé dosavadní dějiny působily vedle sebe a proti sobě, přece jenom nějakým způsobem svést do jednoho společného řečiště. Tak, aby se navzájem nepotíraly a neomezovaly, ale aby oba působily společně, motivovány jedním společným zájmem.
PM
August 12, 2014 v 15.47
Ano pane Poláčku, jde o společenský či podnikatelský zájem o veřejné investice
jde o společenské riziko versus podnikatelské riziko.
Jde o investice státu do projektů, které neslouží krátkodobému profitu, kdy produktivní charakter investice (příkladně do kultury) neodpovídá nárokům trhu, ale humanisaci společnosti. A to nejen po vzoru období baroka, kdy mecenáš si hýčká svého umělce, ale po vzoru dokonce americké demokracie (ovšem vyjímečně) v post krizovém období třicátých let, kdy v rámci Nového údělu bylo ze státních peněz na sociální podporu kupříkladu zřízeno 250 orchestrů a 32 operních souborů a lístek do opery stál 83centů (A. Roos - Naslouchání dvacátému století str.258)
Podnikatelským rizikem omezený investor je ochoten investovat do jakékoliv pokleslé kultury - správce společenských statků ne tak snadno.....rád se domnívám.
Jde o investice státu do projektů, které neslouží krátkodobému profitu, kdy produktivní charakter investice (příkladně do kultury) neodpovídá nárokům trhu, ale humanisaci společnosti. A to nejen po vzoru období baroka, kdy mecenáš si hýčká svého umělce, ale po vzoru dokonce americké demokracie (ovšem vyjímečně) v post krizovém období třicátých let, kdy v rámci Nového údělu bylo ze státních peněz na sociální podporu kupříkladu zřízeno 250 orchestrů a 32 operních souborů a lístek do opery stál 83centů (A. Roos - Naslouchání dvacátému století str.258)
Podnikatelským rizikem omezený investor je ochoten investovat do jakékoliv pokleslé kultury - správce společenských statků ne tak snadno.....rád se domnívám.
MP
Ono jaksi z podstaty věci nemůže "ekonomika jdoucí přes stát" dlouhodobě parazitovat, pokud je monopolní. Reálně socialistické hospodářství bylo svého počátku neobyčejně bezohledné k těm reálný potřebám lidí, které se vyjadřovaly poptávkou, od válečného komunismu až k perestrojce. Neznamená to nutně, že bylo vždy nevýkonné. Bezohledná, na kostech lidí postavená industrializace Sovětského svazu v předválečném období představuje fantastický ekonomický výkon.
A právě v tom, co Dolejš minulému režimu vyčítá -- demotivační napojení podniků...na veřejné peníze bez podnikatelského rizika -- , si tento není ve skutečnosti nepodobný s neoliberálním modelem; od opakované státní sanace bank až po situaci, kdy stát vydržuje miliardáři Důl Paskov. Pětadvacet let poté bych od opozičního politika čekal spíše kritiku k současným poměrům než těm starožitným.
A právě v tom, co Dolejš minulému režimu vyčítá -- demotivační napojení podniků...na veřejné peníze bez podnikatelského rizika -- , si tento není ve skutečnosti nepodobný s neoliberálním modelem; od opakované státní sanace bank až po situaci, kdy stát vydržuje miliardáři Důl Paskov. Pětadvacet let poté bych od opozičního politika čekal spíše kritiku k současným poměrům než těm starožitným.
VK
August 12, 2014 v 21.26
Problém je v tom, že ani plně etatistická, ani plně tržní ekonomika nefunguje - nefunguje ani žádná jejich kompromisní kombinace. Neboť jak v jednom, tak v druhém pólu této osy, vůčihledně čím dál víc chybí zisková surovina (z marxistického nazírání), nebo v ekvivalentním keynesovském popisu je systém příliš kapitálově nasycen, takže je příliš nízká mezní efektivnost kapitálu. Problém je v obou pólech a na celé ose volnotržní- etatistický, leží mimo tuto osu, pohyb na této ose řešení nepřinese. Tak jak nepřinesl řešení krize 30. let ani New Deal, ani příkladně volnotržní ponechání osudu předrooseveltovských administrativ; tak jak nepřináší řešení současné krize jakékoli manévry ať k liberalizaci, nebo ke státním zásahům.
Řešení není ani volný trh, ani etatistická ekonomika, ani nic mezi tím - neboť problém neleží na této ose.
Naopak problém s tou záplavou textu poláčkovské produkce je, že si existenci fundamentálního omezení ležícího mimo osu volnotržní-etatistický buďto nepřipouští nebo nechce připustit a nic mimo tuto osu vidět není schopen.
Řešení není ani volný trh, ani etatistická ekonomika, ani nic mezi tím - neboť problém neleží na této ose.
Naopak problém s tou záplavou textu poláčkovské produkce je, že si existenci fundamentálního omezení ležícího mimo osu volnotržní-etatistický buďto nepřipouští nebo nechce připustit a nic mimo tuto osu vidět není schopen.
VK
August 12, 2014 v 21.30
Ještě trochu příměji. Problém volnotržní ekonomiky s minimem státních zásahů není to minimum regulace a státních zásahů; problém ekonomiky s rozsáhlou státní ingerencí není ta přehnaná státní ingerence.
JP
August 12, 2014 v 22.46
Chtělo by to ještě trochu příměji, pane Klusáčku. CO je tedy podle Vás základním problémem volnotržní ekonomiky s minimem státních zásahů, a CO je základním problémem ekonomiky s rozsáhlou státní ingerencí? A která je ta - podle Vás rozhodující - osa ekonomiky, která se pohybuje mimo tuto osu?
JP
Právě v tom je ale velice nemalý problém, pane Petrasku. Totiž v té Vaší poslední větě, ve které vyjadřujete d o u f á n í, že správce společenských statků "ne tak snadno" bude investovat do pokleslé kultury.
Ta víceméně jednoznačná funkce oněch "společenských statků" se projevuje v oblasti čistě sociální (je víceméně nesporným to, že je pozitivním počinem podporovat z veřejných prostředků chudé či jiným způsobem postižené spoluobčany). - I když, tak zcela nesporné ani to není; to je ten známý zásadní názorový střet o tom, že vyšší nežli minimální sociální podpora velice snadno svádí k pohodlnému žití bez práce za společenské prostředky.
Ale ve všech ostatních oblastech, a jmenovitě v oblasti umění - ano, ty "veřejné statky" snad nebudou cíleně podporovat vyloženě extrémně pokleslé formy umění, ale co se týče jejich schopnosti rozlišovat opravdu vysoké umění od pouhého průměru, tady je bohužel stav takový, že estetická inteligence státních institucí se ovšem nijak nevymyká z průměrné úrovně celé společnosti.
Byla to úvodní scéna z filmu tuším s názvem "Největší z Čechů", kde se malý filmový štáb snaží svou - bezpochyby progresivní - tvůrčí ideu nějakým způsobem zprostředkovat členům státní grantové komise. Jejich lhostejné, netečné, ne-li přímo tupě zírající obličeje nedávaly tušit nic dobrého; a podle toho to pak také skutečně dopadlo. (Mimochodem: tento film byl natočen na základě vlastních osobních zkušeností jeho autorů, a právě se státními grantovými komisemi.)
Ta víceméně jednoznačná funkce oněch "společenských statků" se projevuje v oblasti čistě sociální (je víceméně nesporným to, že je pozitivním počinem podporovat z veřejných prostředků chudé či jiným způsobem postižené spoluobčany). - I když, tak zcela nesporné ani to není; to je ten známý zásadní názorový střet o tom, že vyšší nežli minimální sociální podpora velice snadno svádí k pohodlnému žití bez práce za společenské prostředky.
Ale ve všech ostatních oblastech, a jmenovitě v oblasti umění - ano, ty "veřejné statky" snad nebudou cíleně podporovat vyloženě extrémně pokleslé formy umění, ale co se týče jejich schopnosti rozlišovat opravdu vysoké umění od pouhého průměru, tady je bohužel stav takový, že estetická inteligence státních institucí se ovšem nijak nevymyká z průměrné úrovně celé společnosti.
Byla to úvodní scéna z filmu tuším s názvem "Největší z Čechů", kde se malý filmový štáb snaží svou - bezpochyby progresivní - tvůrčí ideu nějakým způsobem zprostředkovat členům státní grantové komise. Jejich lhostejné, netečné, ne-li přímo tupě zírající obličeje nedávaly tušit nic dobrého; a podle toho to pak také skutečně dopadlo. (Mimochodem: tento film byl natočen na základě vlastních osobních zkušeností jeho autorů, a právě se státními grantovými komisemi.)
JP
No ano, pane Profante, socialistické hospodářství skutečně nebylo vždycky zcela nevýkonné, a skutečně dokázalo v určitých fázích docílit dokonce nemálo úctyhodných úspěchů; ale jeho zásadní problém byl v tom, že vždycky a zásadně bylo krajně n e e f e k t i v n í. Nebylo tu prostě nic - a to především právě žádný trh, a tedy žádná konkurence - co by ho nutilo k větší efektivitě.
Přesně naopak: kdo (tj. který podnik) za socialismu zvyšoval svou efektivitu, ten nakonec škodil sám sobě - protože mu v příštím plánovacím období byl odpovídajícím způsobem zvýšen plán. Aniž by on sám z těch zvýšených výkonů respektive zvýšené efektivity měl jakýkoli finanční prospěch.
Přesně naopak: kdo (tj. který podnik) za socialismu zvyšoval svou efektivitu, ten nakonec škodil sám sobě - protože mu v příštím plánovacím období byl odpovídajícím způsobem zvýšen plán. Aniž by on sám z těch zvýšených výkonů respektive zvýšené efektivity měl jakýkoli finanční prospěch.
VK
August 12, 2014 v 23.09
Jak jsem už psal. To co čím dál tím víc chybí, je míra ziskovosti, anebo ekvivalentně čím dál víc přebývající kapitálová saturace. Velikost dvorečku, na němž si aktéři ekonomiky hrají. Ať podle volnotržních pravidel, nebo se státní ingerencí.
MT
August 13, 2014 v 7.57
Problém skoro všech tady je, že skutečně hledají řešení na pomyslné úsečce, kde je na jedné straně co nejvolnější a co nejméně regulovaný trh - a na druhé straně opak, regulace, zásahy atd. ...
Tady ale řešení nenaleznete ... nikdy, protože tu netkví ten zásadní problém k řešení ...
Mohlo vám to dojít i v souvislosti s žalostnými výsledky New Dealu (cením si sociální servis, práva odborů, daně, federál na straně dělníků a další věci - ale k cíli se New Deal nepřiblížil, v roce 1937 se opět vrátila vysoká nezaměstnanost, ... takže volnotržníci-výtržníci mohou dokonce drze tvrdit, že kdyby New Deal vůbec nebyl, že by krize skončila dřív ... to samozřejmě také není pravda ...
Dnes existují vyspělé země, které se od regulace odvrátily ... tvrdě deregulovaly ... a nepřišla žádná katastrofa (Nový Zéland) ...
... a současně (Klaus měl štěstí, že o Rogerovi Douglasovi z NZ psal těsně po r. 1989) nepřišel žádný zázrak, žádné dlouhotrvající řešení ...
Myslím, že to ještě potrvá, než se vymaníte ze zajetí této osy ...
Zajímavé jak diskuse na levo někdy vypadá jako když pejsek s kočičkou pečou dort. Pro M. Profanta - tržní socialismus není starožitný problém, nýbrž problém budoucnosti - chci-li ještě někdy o socialismu mluvit.
A stejně jako respekt k trhu a k zákonu hondoty tak i jasno pokud jde o vlastnické vztahy jsou v této otázce dost podstatné.To pro pana Petrska, kerý jakoby ve všem co zavání trhem viděl neoliberální živelnost.
Což je zásadní omyl. Hlavně nebýt tržní (pí Hájková) je po zkušenostech 20. století absurdní utopie, kterou ani ten Marx vlastně nehlásal (až na pár nezralých poznámek v Grundrisse)
A stejně jako respekt k trhu a k zákonu hondoty tak i jasno pokud jde o vlastnické vztahy jsou v této otázce dost podstatné.To pro pana Petrska, kerý jakoby ve všem co zavání trhem viděl neoliberální živelnost.
Což je zásadní omyl. Hlavně nebýt tržní (pí Hájková) je po zkušenostech 20. století absurdní utopie, kterou ani ten Marx vlastně nehlásal (až na pár nezralých poznámek v Grundrisse)
August 16, 2014 v 9.11
Jenomže, pane Dolejši, já vůbec nechci rušit veškerý trh. Ani globální ani na území nějakého konkrétního státu. Vlastně na žádném určitém území.
Trh je mi celkem ukradený. Jde mi o vytváření netržních vztahů mezi lidmi, pokud tomu rozumíte.
Trh je mi celkem ukradený. Jde mi o vytváření netržních vztahů mezi lidmi, pokud tomu rozumíte.
MT
August 16, 2014 v 10.20
Mně trh nevadí.
A jeho regulace není - jak jsem spolu s Klusáčkem zdůraznil - řešením ničeho podstatného ...
Ale tady se odehrává opačný a brutální útok - Mezinárodní dohoda o investicích, která - třebaže formálně neschválená - v různých podobách a dílčích variantách visí jako Damoklův meč nad svobodou komunity zařídit si věci na svém území podle svého ...
... copak je normální, aby stát a vůbec veřejná moc byly rukojmím a ručily kapitálu, že mu neudělají bébíčko změnou zákona nebo aplikací práva a vůbec ničím, co se dřív považovalo za právo zvolených reprezentantů komunit-společností ...
Sílí oligarchie a drzost oligarchů ...
... to, co nás obklopuje, přestává být liberální a trh je jako mechanismus krásným zástupným terčem, do kterého se přitroublá levice strefuje ...
PM
coby všeobecně platný zákeřný následek individuální sociopolitické predestinace. Ale rozlišovat mezi živelností a vůní trhu neoliberálního a sociálního kapitalismu není zvláště pro levé seniory na obtíž........ bych se ohradil.
JP
Pane Dolejši, musím přiznat, že je mi opravdu záhadou, jak docházíte k závěru, že Marxovo principiální odmítnutí trhu spočívá jenom na základě "pár nezralých poznámek v Grundrissech".
Marxův postulát, že komunistická (nekapitalistická) společnost je absolutně podmíněna zrušením a překonáním tržní ekonomiky, tržních vztahů, je zcela jasný a zásadní, je to jeden ze základních stavebních kamenů celého jeho systému.
Zdá se, že je nutno připomenout si několik zcela základních momentů Marxovy ekonomické teorie:
Trh (pokud se tedy jedná o skutečný trh, tedy trh se zbožím) je právě a přesně to místo, kde se směňuje podle h o d n o t y zboží. Ne tedy snad podle u ž i t n é hodnoty, nýbrž podle abstraktní hodnoty tržní. Svou hodnotu má zde každé zboží, a tedy i lidská práce. Jediným cílem a účelem této zbožní cirkulace je dosažení nadhodnoty, tedy realizace zisku. Tohoto zisku (respektive nadhodnoty) dosahuje kapitál, tím že nakupuje na tomto trhu pracovní sílu a prodává ji - zkráceně řečeno - se ziskem.
To všechno dohromady není nic jiného, nežli nejvlastnější jádro kapitalismu. Jestliže tedy Marx chce překonat kapitalismus, pak prostě nemůže v rámci svého systému vůbec jinak, nežli vyslovit absolutní požadavek zrušení trhu.
(Mimochodem, paní Hájková, v tomto kontextu je Váš výrok opravdu kouzelný: "Nemám nic proti trhu, jde mi jen o vytváření netržních vztahů mezi lidmi!" - To je přesně totéž jako prohlásit: "Nemám nic proti kapitalismu, já chci jen nekapitalistickou společnost!")
Takže, máme tu tedy danou situaci: beztržní, trhu zbavená ekonomika se ukázala být ekonomickým nesmyslem; ale tržní ekonomika znamená automaticky kapitalismus.
Jak ven z této slepé uličky?
V zásadě jsou dvě možnosti: buďto vymyslet nějaký "trh bez hodnoty, trh bez zboží". Čistě teoreticky to myslitelné je; podle Marxe komunistická produkce musí sestávat výhradně ve výrobě právě oněch čistě u ž i t n ý c h hodnot, bez jejich zprostředkování přes onu hodnotu tržní. Takže, měli bychom tu čistě naturální směnu, asi tak v té podobě: "Vyměním dva metráky pšenice za jednu sadu průmyslových mikročipů." - Odhlédněme od faktu, že i za této zdánlivě pouze naturální směny samozřejmě obě strany - jak prodávající tak i kupující - hledí v prvé řadě právě na to, aby se při této směně neošidili, čili aby tato směna byla h o d n o t o v ě r o v n á; čili tu máme stejně zase tu hodnotu abstraktně-zbožní, které se Marx chtěl zbavit. Ale i když jak řečeno bychom od tohoto faktu odhlédli, snad každý nahlédne, že pro vyspělou ekonomiku by takováto naturální směna byl naprostý nonsens.
Takže, objektivně zbývá už jenom druhá alternativa: přiznat si konečně, že Marx měl sice pravdu ohledně negativních projevů tržní hodnoty zboží - ale že tato zbožní hodnota je principiálně neodstranitelná, a že tedy to jediné co my můžeme udělat je to, že se nějak naučíme s ní žít.
Jinak řečeno: komunismus podle Marxe (podmíněný zrušením trhu a zbožní hodnoty) je skutečně utopií; proto se však ještě nemusíme navěky smířit s - čirým - kapitalismem.
Už to myslím v minulých diskusích bylo řečeno: trh a zbožní hodnota je "dobrý sluha, ale zlý pán". Ten trh bude vždycky v pokušení zmocnit se nás a našich životů, podřídit je svým vlastním účelům a mechanismům; ale je na nás abychom z naší strany vytvořili natolik silné obranné mechanismy, abychom se té dominanci trhu (a tedy i kapitálu) mohli ubránit.
V podstatě je tady možno říci s Janem Werichem: my tento boj s trhem a kapitálem nikdy nemůžeme (definitivně) vyhrát. Ale nikdy tento boj nesmíme vzdát.
Marxův postulát, že komunistická (nekapitalistická) společnost je absolutně podmíněna zrušením a překonáním tržní ekonomiky, tržních vztahů, je zcela jasný a zásadní, je to jeden ze základních stavebních kamenů celého jeho systému.
Zdá se, že je nutno připomenout si několik zcela základních momentů Marxovy ekonomické teorie:
Trh (pokud se tedy jedná o skutečný trh, tedy trh se zbožím) je právě a přesně to místo, kde se směňuje podle h o d n o t y zboží. Ne tedy snad podle u ž i t n é hodnoty, nýbrž podle abstraktní hodnoty tržní. Svou hodnotu má zde každé zboží, a tedy i lidská práce. Jediným cílem a účelem této zbožní cirkulace je dosažení nadhodnoty, tedy realizace zisku. Tohoto zisku (respektive nadhodnoty) dosahuje kapitál, tím že nakupuje na tomto trhu pracovní sílu a prodává ji - zkráceně řečeno - se ziskem.
To všechno dohromady není nic jiného, nežli nejvlastnější jádro kapitalismu. Jestliže tedy Marx chce překonat kapitalismus, pak prostě nemůže v rámci svého systému vůbec jinak, nežli vyslovit absolutní požadavek zrušení trhu.
(Mimochodem, paní Hájková, v tomto kontextu je Váš výrok opravdu kouzelný: "Nemám nic proti trhu, jde mi jen o vytváření netržních vztahů mezi lidmi!" - To je přesně totéž jako prohlásit: "Nemám nic proti kapitalismu, já chci jen nekapitalistickou společnost!")
Takže, máme tu tedy danou situaci: beztržní, trhu zbavená ekonomika se ukázala být ekonomickým nesmyslem; ale tržní ekonomika znamená automaticky kapitalismus.
Jak ven z této slepé uličky?
V zásadě jsou dvě možnosti: buďto vymyslet nějaký "trh bez hodnoty, trh bez zboží". Čistě teoreticky to myslitelné je; podle Marxe komunistická produkce musí sestávat výhradně ve výrobě právě oněch čistě u ž i t n ý c h hodnot, bez jejich zprostředkování přes onu hodnotu tržní. Takže, měli bychom tu čistě naturální směnu, asi tak v té podobě: "Vyměním dva metráky pšenice za jednu sadu průmyslových mikročipů." - Odhlédněme od faktu, že i za této zdánlivě pouze naturální směny samozřejmě obě strany - jak prodávající tak i kupující - hledí v prvé řadě právě na to, aby se při této směně neošidili, čili aby tato směna byla h o d n o t o v ě r o v n á; čili tu máme stejně zase tu hodnotu abstraktně-zbožní, které se Marx chtěl zbavit. Ale i když jak řečeno bychom od tohoto faktu odhlédli, snad každý nahlédne, že pro vyspělou ekonomiku by takováto naturální směna byl naprostý nonsens.
Takže, objektivně zbývá už jenom druhá alternativa: přiznat si konečně, že Marx měl sice pravdu ohledně negativních projevů tržní hodnoty zboží - ale že tato zbožní hodnota je principiálně neodstranitelná, a že tedy to jediné co my můžeme udělat je to, že se nějak naučíme s ní žít.
Jinak řečeno: komunismus podle Marxe (podmíněný zrušením trhu a zbožní hodnoty) je skutečně utopií; proto se však ještě nemusíme navěky smířit s - čirým - kapitalismem.
Už to myslím v minulých diskusích bylo řečeno: trh a zbožní hodnota je "dobrý sluha, ale zlý pán". Ten trh bude vždycky v pokušení zmocnit se nás a našich životů, podřídit je svým vlastním účelům a mechanismům; ale je na nás abychom z naší strany vytvořili natolik silné obranné mechanismy, abychom se té dominanci trhu (a tedy i kapitálu) mohli ubránit.
V podstatě je tady možno říci s Janem Werichem: my tento boj s trhem a kapitálem nikdy nemůžeme (definitivně) vyhrát. Ale nikdy tento boj nesmíme vzdát.
August 16, 2014 v 13.15
Chcete snad tvrdit, pane Poláčku, že mezi lidmi neexistují žádné jiné vztahy než ty tržní? Takovou hloupost jsem ještě neslyšela.
A "nechci něco zrušit" VŮBEC NEZNAMENÁ TOTÉŽ jako "nemám nic proti".
A "nechci něco zrušit" VŮBEC NEZNAMENÁ TOTÉŽ jako "nemám nic proti".
MP
Nevím, s kým si mě pletete, ale já o starožitném tržní socialismu nemluvil. A nevím, s čím si pletete Rukopisy Grundrisse, ale ten výrok o nezralých poznámkách působí hodně trapně.
Ale abych Vám vyšel vstříc, nepovažuji sousloví "tržní socialismus" za starožitné, ale přímo za pitomé. Nejsem marxista, ale jestli nějaká Marxova téze neztratila nic na své působnosti od doby, kdy ji napsal, pak je to ta o konkrétní totalitě, ve které nabývají jednotlivé ekonomické kategorie svůj smysl -- zjednodušeno ad usum Dolejsi, trh má jiný význam v Athenách čtvrtého století př.n.l. , jiný v Benátkách 14. stol. a jiný v Anglii poloviny století devatenáctého. Ale jen v rozvinutém kapitalismu se zevšeobecňuje jako určující a převažující forma zprostředkování potřeb. Proto lze hovořit o kapitalistických společnostech jako tržních. V socialismu může být trh, ale pokud má slovo socialismus mít nějaký smysl, nemůže tam mít trh to určující postavení, které měl v klasickém kapitalismu. A které má podle kontrafaktického tvrzení neoliberálů a jejich levicových opisovačů dnes.
Ale abych Vám vyšel vstříc, nepovažuji sousloví "tržní socialismus" za starožitné, ale přímo za pitomé. Nejsem marxista, ale jestli nějaká Marxova téze neztratila nic na své působnosti od doby, kdy ji napsal, pak je to ta o konkrétní totalitě, ve které nabývají jednotlivé ekonomické kategorie svůj smysl -- zjednodušeno ad usum Dolejsi, trh má jiný význam v Athenách čtvrtého století př.n.l. , jiný v Benátkách 14. stol. a jiný v Anglii poloviny století devatenáctého. Ale jen v rozvinutém kapitalismu se zevšeobecňuje jako určující a převažující forma zprostředkování potřeb. Proto lze hovořit o kapitalistických společnostech jako tržních. V socialismu může být trh, ale pokud má slovo socialismus mít nějaký smysl, nemůže tam mít trh to určující postavení, které měl v klasickém kapitalismu. A které má podle kontrafaktického tvrzení neoliberálů a jejich levicových opisovačů dnes.
JP
Při tom pojmu "tržní socialismus" opravdu přímo naskakuje husí kůže.
Ale pokud obrátíme ten slovosled, k obratu "socialistický trh", pak nám tu vzniká přece jenom poněkud jiná situace.
Jak už opakovaně řečeno, reálná ekonomika (alespoň na daném stupni evoluce lidstva) je nemyslitelná bez zprostředkování trhem.
Jestli přesto má být nějakým způsobem zachována idea či projekt nějaké postkapitalistické společnosti (zůstaňme u tradičního názvu: "socialismus"), pak není jiné cesty, nežli do těch tržních vztahů implantovat prvky socialismu, a to sice ve smyslu
1. nadřazenosti celospolečenských zájmů nad zájmy partikulárně-egoistickými, a
2. nadřazenosti všeobecně humánních motivací a cílů nad motivacemi přízemně materiálními (včetně úzce ziskově orientovaného myšlení)
Ale pokud obrátíme ten slovosled, k obratu "socialistický trh", pak nám tu vzniká přece jenom poněkud jiná situace.
Jak už opakovaně řečeno, reálná ekonomika (alespoň na daném stupni evoluce lidstva) je nemyslitelná bez zprostředkování trhem.
Jestli přesto má být nějakým způsobem zachována idea či projekt nějaké postkapitalistické společnosti (zůstaňme u tradičního názvu: "socialismus"), pak není jiné cesty, nežli do těch tržních vztahů implantovat prvky socialismu, a to sice ve smyslu
1. nadřazenosti celospolečenských zájmů nad zájmy partikulárně-egoistickými, a
2. nadřazenosti všeobecně humánních motivací a cílů nad motivacemi přízemně materiálními (včetně úzce ziskově orientovaného myšlení)
VK
August 16, 2014 v 23.15
"Tohoto zisku (respektive nadhodnoty) dosahuje kapitál, tím že nakupuje na tomto trhu pracovní sílu a prodává ji - zkráceně řečeno - se ziskem.
To všechno dohromady není nic jiného, nežli nejvlastnější jádro kapitalismu."
To je, nezlobte se, blábol. Kapitalista přece žádnou pracovní sílu se ziskem neprodává. Jistě na nějakém pracovním trhu pracovní sílu najímá (arciť je pojem a teorie pracovního trhu dílo až pozdnějších, maginalistických přístupů a jako takové zpochybnitelné - prodává pracovník nějaká infinitezimální množství své práce?), prodává až produkty součinností těch najatých pracovníků, strojního vybavení a organizačních opatření, vzniklé. Za nějakou prodejeschopnou cenu. Rozdíl mezi tím a materiálními náklady potom dál rozdělí mezi svůj zisk a mzdy pracovníků. Toto je ve zkratce kapitálový mechanismus, zisk soukromníka - investora, zaměstnavatele, jakožto realizace přebytku v produkčním procesu.
Navíc zde, jak praví kritika neoricardovců, neexistuje mechanismus, který by určil paretovsky efektivní dělení hrubě vydělaných peněz, jaký díl na mzdy, jaký díl zbyde na zisk. Cenu práce trh nestanovuje "objektivně" ani v tom zúženém smyslu, v jakém o tržní efektivitě mluví ekonomie středního proudu.
Trh je kapitalismem zpravidla využíván od počátku a kapitalismus těží z jeho výhod,;od počátku je trh nějak regulován, nějak omezen, od počátku v nějakém společenském rámci. Zcela svobodný nebyl nikdy, ani v té třicetileté epizodce laissez-faire druhé pol. 19. století v Anglii, ne úplně zřídka zanikal zcela, ve všech těch případech monopolů, kartelů, ano, i státních regulací.. Pro kapitalismus není trh ani určující, ani nezbytný, tím méně, že by byla ekvivalence volný trh = kapitalismus. Kapitalismus ostatně ani nevznikl nějakým zavedením volného trhu, začal vznikat ohrazováním zemědělské půdy v Anglii a rozvojem manufaktur, který feudální způsob už nebyl schopen absorbovat.
To všechno dohromady není nic jiného, nežli nejvlastnější jádro kapitalismu."
To je, nezlobte se, blábol. Kapitalista přece žádnou pracovní sílu se ziskem neprodává. Jistě na nějakém pracovním trhu pracovní sílu najímá (arciť je pojem a teorie pracovního trhu dílo až pozdnějších, maginalistických přístupů a jako takové zpochybnitelné - prodává pracovník nějaká infinitezimální množství své práce?), prodává až produkty součinností těch najatých pracovníků, strojního vybavení a organizačních opatření, vzniklé. Za nějakou prodejeschopnou cenu. Rozdíl mezi tím a materiálními náklady potom dál rozdělí mezi svůj zisk a mzdy pracovníků. Toto je ve zkratce kapitálový mechanismus, zisk soukromníka - investora, zaměstnavatele, jakožto realizace přebytku v produkčním procesu.
Navíc zde, jak praví kritika neoricardovců, neexistuje mechanismus, který by určil paretovsky efektivní dělení hrubě vydělaných peněz, jaký díl na mzdy, jaký díl zbyde na zisk. Cenu práce trh nestanovuje "objektivně" ani v tom zúženém smyslu, v jakém o tržní efektivitě mluví ekonomie středního proudu.
Trh je kapitalismem zpravidla využíván od počátku a kapitalismus těží z jeho výhod,;od počátku je trh nějak regulován, nějak omezen, od počátku v nějakém společenském rámci. Zcela svobodný nebyl nikdy, ani v té třicetileté epizodce laissez-faire druhé pol. 19. století v Anglii, ne úplně zřídka zanikal zcela, ve všech těch případech monopolů, kartelů, ano, i státních regulací.. Pro kapitalismus není trh ani určující, ani nezbytný, tím méně, že by byla ekvivalence volný trh = kapitalismus. Kapitalismus ostatně ani nevznikl nějakým zavedením volného trhu, začal vznikat ohrazováním zemědělské půdy v Anglii a rozvojem manufaktur, který feudální způsob už nebyl schopen absorbovat.
MT
August 17, 2014 v 9.15
Jsem celkem zvědav, kam Hellera přivede jeho boj proti tzv.substančnímu pojetí pracovní teorie hodnoty ... podle mne by měl logicky skončit u neoricardiánského pojetí ...
JP
Pane Klusáčku, v danou chvíli jsem - v mé poznámce na které se vztahujete - vycházel čistě z m a r x i s t i c k é h o pojetí zbožní hodnoty, nadhodnoty a role námezdní práce.
Co se týká mých vlastních pochybností o udržitelnosti (respektive absolutní platnosti) klasické a marxistické teorie pracovní hodnoty, tomu se hodlám věnovat v už avizovaném samostatném textu někdy v dohledné budoucnosti.
V každém případě považuji za nadále - alespoň relativně - platný, přínosný a neopomenutelný Marxův model o nadhodnotě; tedy o schopnosti člověka prostřednictvím jeho práce vytvářet vyšší hodnotu, nežli je suma těch hodnot, která do výrobního procesu vstoupila.
Následně totiž vzniká - z celospolečenského hlediska - zcela zásadní otázka: c o se stane s touto nadhodnotou, komu připadne, kdo si ji smí přivlastnit, zda přivlastní si ji legitimně či neligitimně.
Dále pak: jaký je vlastně zásadní smysl, cíl, motivace společenské produkce: je jím produkce čistě této nadhodnoty (čili zisku) - anebo je jím uspokojování racionálních potřeb lidské bytosti? Má společenská produkce opravdu společenský charakter (probíhá tedy ve stavu identity se sebou samou) - anebo má společenská produkce s o u k r o m o v l a s t n i c k ý charakter, a nachází se tedy ve stavu vnitřního protikladu? A jestliže ano, jak tento protiklad vyřešit?
Pane Klusáčku, už jsem Vám to v minulosti sdělil, musím to na tomto místě opakovat: zásadní problém vězí v tom, že Vy stále na danou (marxisticky tematizovanou) problematiku hledíte výhradně pohledem ryzího ekonoma; zatímco marxistická teorie se celým tímto komplexem otázek zabývá z perspektivy p o l i t i c k é ekonomie.
Rozdíl je, velice zkráceně řečeno, tento: jestliže "obyčejná" ekonomie veškerý svůj zájem zužuje pouze na otázku, za jakých okolností bude ekonomika fungovat pokud možno efektivně (tj. s nejmenším množstvím nákladů bude produkovat co největší výkon), pak pro politickou ekonomii je zcela centrální ta otázka, co to všechno udělá se samotným č l o v ě k e m. S charakterem lidské společnosti. Z tohoto hlediska například může redukovaný ekonomický výkon (kupříkaldu zbavený objektivně zbytných výrobků, po kterých je poptávka vyvolána jenom uměle, sugestivní reklamou) - tak takto redukovaný ekonomický výkon může být zcela žádoucí, protože daleko více odpovídá skutečným potřebám lidské bytosti. S něčím takovým jako je "lidská bytost" běžná ekonomie ovšem nikterak nepočítá, to je pro ni příliš abstraktní respektive dokonce "básnický" pojem.
Běžná ekonomie počítá jenom s čirým ekonomickým subjektem, který se snaží v ekonomickém procesu maximalizovat své výnosy.
Takže, pane Klusáčku, pokud Vám mohu doporučit, nesnažte se výroky a téze z oblasti politické ekonomie převádět na kategorie ekonomie empiricko-pozitivistické, a naopak. Jedná se skutečně o dvě velmi rozdílné sféry, a pokud se budou směšovat, nevyhnutelně bude docházet k trvalým neporozuměním jedné strany pro druhou.
Nicméně, i tak bych se pozastavil nad Vaším výrokem, že "kapitalismus nepotřebuje trh". Pokud je mi - jakožto bezpochyby laikovi v daném oboru - známo, i pozitivní ekonomická věda definuje kapitalismus jako ekonomický systém, který je založen na tvorbě a akumulaci zisku. A já opravdu nevím, jakým způsobem by kapitálový vlastník mohl produkovat zisk a nadále akumulovat kapitál, nežli prostřednictvím trhu.
Co se týká mých vlastních pochybností o udržitelnosti (respektive absolutní platnosti) klasické a marxistické teorie pracovní hodnoty, tomu se hodlám věnovat v už avizovaném samostatném textu někdy v dohledné budoucnosti.
V každém případě považuji za nadále - alespoň relativně - platný, přínosný a neopomenutelný Marxův model o nadhodnotě; tedy o schopnosti člověka prostřednictvím jeho práce vytvářet vyšší hodnotu, nežli je suma těch hodnot, která do výrobního procesu vstoupila.
Následně totiž vzniká - z celospolečenského hlediska - zcela zásadní otázka: c o se stane s touto nadhodnotou, komu připadne, kdo si ji smí přivlastnit, zda přivlastní si ji legitimně či neligitimně.
Dále pak: jaký je vlastně zásadní smysl, cíl, motivace společenské produkce: je jím produkce čistě této nadhodnoty (čili zisku) - anebo je jím uspokojování racionálních potřeb lidské bytosti? Má společenská produkce opravdu společenský charakter (probíhá tedy ve stavu identity se sebou samou) - anebo má společenská produkce s o u k r o m o v l a s t n i c k ý charakter, a nachází se tedy ve stavu vnitřního protikladu? A jestliže ano, jak tento protiklad vyřešit?
Pane Klusáčku, už jsem Vám to v minulosti sdělil, musím to na tomto místě opakovat: zásadní problém vězí v tom, že Vy stále na danou (marxisticky tematizovanou) problematiku hledíte výhradně pohledem ryzího ekonoma; zatímco marxistická teorie se celým tímto komplexem otázek zabývá z perspektivy p o l i t i c k é ekonomie.
Rozdíl je, velice zkráceně řečeno, tento: jestliže "obyčejná" ekonomie veškerý svůj zájem zužuje pouze na otázku, za jakých okolností bude ekonomika fungovat pokud možno efektivně (tj. s nejmenším množstvím nákladů bude produkovat co největší výkon), pak pro politickou ekonomii je zcela centrální ta otázka, co to všechno udělá se samotným č l o v ě k e m. S charakterem lidské společnosti. Z tohoto hlediska například může redukovaný ekonomický výkon (kupříkaldu zbavený objektivně zbytných výrobků, po kterých je poptávka vyvolána jenom uměle, sugestivní reklamou) - tak takto redukovaný ekonomický výkon může být zcela žádoucí, protože daleko více odpovídá skutečným potřebám lidské bytosti. S něčím takovým jako je "lidská bytost" běžná ekonomie ovšem nikterak nepočítá, to je pro ni příliš abstraktní respektive dokonce "básnický" pojem.
Běžná ekonomie počítá jenom s čirým ekonomickým subjektem, který se snaží v ekonomickém procesu maximalizovat své výnosy.
Takže, pane Klusáčku, pokud Vám mohu doporučit, nesnažte se výroky a téze z oblasti politické ekonomie převádět na kategorie ekonomie empiricko-pozitivistické, a naopak. Jedná se skutečně o dvě velmi rozdílné sféry, a pokud se budou směšovat, nevyhnutelně bude docházet k trvalým neporozuměním jedné strany pro druhou.
Nicméně, i tak bych se pozastavil nad Vaším výrokem, že "kapitalismus nepotřebuje trh". Pokud je mi - jakožto bezpochyby laikovi v daném oboru - známo, i pozitivní ekonomická věda definuje kapitalismus jako ekonomický systém, který je založen na tvorbě a akumulaci zisku. A já opravdu nevím, jakým způsobem by kapitálový vlastník mohl produkovat zisk a nadále akumulovat kapitál, nežli prostřednictvím trhu.
VK
August 17, 2014 v 11.50
"Tohoto zisku (respektive nadhodnoty) dosahuje kapitál, tím že nakupuje na tomto trhu pracovní sílu a prodává ji - zkráceně řečeno - se ziskem."
...je prostě blábol, ať se na to díváme z hlediska ekonomie politické, empiricko-pozitivistické, nebo jakékoli jiné. Jednoduše to není pravda. Natož, aby to bylo "nejvlastnější jádro kapitalismu (cit.)"
Nevyjádřil jsem se - mea culpa - dostatečně. Kapitalismus nepotřebuje volný trh, v tom smyslu, že jím není definován, tím méně, že by musel vzniknout, jakmile tu vznikne trh. Trh, jakožto místo na prodej a nákup při nějak konstruované ceně. Trh je daleko obecnější entita, než kapitalismus a nějakým způsobem fungoval i ve všech nekapitalistických formacích.
Zisk se na trhu neprodukuje, ani kapitál se na něm neakumuluje. Na trhu vzniká jedině prodejeschopná cena a tržba. Z ní teprve kapitalista zisk udělá, oddělením svého dílu od zbytku, který dá na náklady a vyplatí zaměstnancům. Na trhu vzniká jedině surovina, substrát, který musí kapitalista na zisk a akumulaci teprv přeměnit.
...je prostě blábol, ať se na to díváme z hlediska ekonomie politické, empiricko-pozitivistické, nebo jakékoli jiné. Jednoduše to není pravda. Natož, aby to bylo "nejvlastnější jádro kapitalismu (cit.)"
Nevyjádřil jsem se - mea culpa - dostatečně. Kapitalismus nepotřebuje volný trh, v tom smyslu, že jím není definován, tím méně, že by musel vzniknout, jakmile tu vznikne trh. Trh, jakožto místo na prodej a nákup při nějak konstruované ceně. Trh je daleko obecnější entita, než kapitalismus a nějakým způsobem fungoval i ve všech nekapitalistických formacích.
Zisk se na trhu neprodukuje, ani kapitál se na něm neakumuluje. Na trhu vzniká jedině prodejeschopná cena a tržba. Z ní teprve kapitalista zisk udělá, oddělením svého dílu od zbytku, který dá na náklady a vyplatí zaměstnancům. Na trhu vzniká jedině surovina, substrát, který musí kapitalista na zisk a akumulaci teprv přeměnit.
díky za vysvětlení rozdílu mezi kapitalismem a trhem. Mohl byste ještě říci, jak, pokud jestli, a do jaké míry tu fungoval trh za tzv. reálného socialismu před devětaosmdesátým? Myslím, že by mi to pomohlo všechno líp pochopit.
VK
August 17, 2014 v 12.21
Fungoval do té míry, že bylo zboží někým prodáváno a někým kupováno, za peníze a ceny. Ceny, které povětšinou stanovovala plánovací komise, tedy představoval extrém ve škále trh volný - trh regulovaný.
MP
Ve většině reálně socialistických zemí fungoval různě velký segment trhu u malých řemeslníků a zemědělců -- v tomhle představovalo Československo extrém, u NDR se uvádělo asi jedenáct procent obratu, u nás počátkem osmdesátých let pod prahem vnímání. A pochopitelně tu byl trh zahraniční.
z článku pana Dolejše jsem získala dojem, že tu nebyl trh žádný, což se rozchází s mojí životní zkušeností. Jsem ráda, že se shodneme, že trh je tak základní lidská aktivita, že v náznaku je přítomen za každé politické formace. Domnívám se, že od pouhé směny zboží se liší tím, že existuje nějaké univerzální platidlo a že hodnota zboží se určuje v porovnání s hodnotou ostatních druhů směnitelného zboží. Otázka je, jak se to porovnání děje.
Pevné předlistopadové ceny svědčí o krajní regulaci tržní hodnoty zboží. Nicméně úplně pevné nebyly, měnily se v čase (inflace, zdražování), dále v závislosti na pracnosti výroby, na hodnotě výchozích surovin, na metodice naceňování - byli tu lidé, kteří měli v náplni práce tu cenu počítat. Vlastně i dnes se někdo musí v supermarketech a ve velkých podnicích zabývat tvorbou cen. Cena se většinou netvoří přímo při prodeji - na trhu.
Pane Profante, díky, naprosto souhlasím, drobné podnikání tu před listopadem zoufale chybělo. Nejen sehnat banány, ale sehnat kus provázku byl problém. Místo nakupování jsme "sháněli".
Pevné předlistopadové ceny svědčí o krajní regulaci tržní hodnoty zboží. Nicméně úplně pevné nebyly, měnily se v čase (inflace, zdražování), dále v závislosti na pracnosti výroby, na hodnotě výchozích surovin, na metodice naceňování - byli tu lidé, kteří měli v náplni práce tu cenu počítat. Vlastně i dnes se někdo musí v supermarketech a ve velkých podnicích zabývat tvorbou cen. Cena se většinou netvoří přímo při prodeji - na trhu.
Pane Profante, díky, naprosto souhlasím, drobné podnikání tu před listopadem zoufale chybělo. Nejen sehnat banány, ale sehnat kus provázku byl problém. Místo nakupování jsme "sháněli".
JP
Pane Klusáčku, to že trh existoval i před vznikem kapitalismu, toto vědění by pro účastníky diskuse vybavené alespoň poněkud vyšším vzděláním mohlo být předpokládáno jako samozřejmé. ;-)
To o co se v dané záležitosti jedná, je toto: vede existence trhu (totiž skutečného trhu, s momentem v zásadě volné konkurence) nutně a nevyhnutelně ke vzniku kapitalismu - anebo ne?
Tohle a právě tohle je ta zcela zásadní otázka, o kterou se tady jedná.
Protože jenom v závislosti na zodpovězení této otázky pak můžeme zaujmout stanovisko k tomu, jestli je myslitelný nějaký "socialistický", respektive nekapitalistický trh (nekapitalistický - míněno právě na současném stupni rozvoje ekonomiky) - anebo jestli něco takového principiálně možné není.
Pokud by to totiž možné nebylo - pak tím automaticky jako zcela nereálné, a dokonce vyloženě protismyslné odpadají všechny takové modely a teorie, jako že by bylo možno stávající kapitalismus překonat jenom nějakou kolektivizující modifikací ekonomiky, například družstevním vlastnictvím - ovšem za podmínek zachování trhu.
V takovém případě by bylo nutno se smířit s tím, že současný kapitalismus je nakonec možno právě jenom určitým způsobem m o d i f i k o v a t, ale nikoli principiálně zrušit. V každém případě, celý Marxův koncept komunismu by tím byl jednou provždy vyvrácen. (Za předpokladu ovšem, že samotný trh není možno zrušit.)
Takže, znovu: vede existence trhu nutně k existenci kapitalismu, anebo nikoli?
Marx sám se na toto téma vyjádřil jenom velmi sporadicky, ale - bez ohledu na veškerá opačně znějící tvrzení p. Hellera - naprosto jednoznačně: kapitalismus je n e v y h n u t e l n ý m důsledkem existence (rozvinutého) trhu.
Právě proto Marx už pro "socialismus" (tedy pro první, nižší fázi komunismu) zcela jednoznačně, nedvojsmyslně a nepopiratelně postuluje zánik trhu, tržní směny: podle Marxe už teď (tedy hned po provedené komunistické revoluci) "lidé už NEsměňují své produkty".
Jestliže by tedy za komunismu ještě snad mohlo existovat něco, co by mohlo mít nějakou vnější podobu trhu, pak by se muselo jednat už jenom o jakousi v podstatě jenom čistě naturální směnu; ale v žádném případě by se nesmělo jednat o z b o ž n í směnu, na základě tržní h o d n o t y zboží.
Existence těchto elementů je pro Marxe nevyhnutelně a konstitutivně spojena s existencí nadhodnoty, tedy vykořisťování a kapitalismu. Kde je zbožní směna, tam je nevyhnutelně i pracovní síla jenom zbožím.
--------------------------------
Z tohoto hlediska je pak nutno nahlížet i tu otázku, jestli za reálného socialismu existoval trh: v pravém smyslu nikoli. Neboť se zde nesměňovaly produkty za jejich r e á l n o u hodnotu - nýbrž pouze za ekvivalenty stanovené čistě administrativním aktem. Dalo by se tedy snad říci, že zde existovalo něco takového jako "administrativní trh".
To o co se v dané záležitosti jedná, je toto: vede existence trhu (totiž skutečného trhu, s momentem v zásadě volné konkurence) nutně a nevyhnutelně ke vzniku kapitalismu - anebo ne?
Tohle a právě tohle je ta zcela zásadní otázka, o kterou se tady jedná.
Protože jenom v závislosti na zodpovězení této otázky pak můžeme zaujmout stanovisko k tomu, jestli je myslitelný nějaký "socialistický", respektive nekapitalistický trh (nekapitalistický - míněno právě na současném stupni rozvoje ekonomiky) - anebo jestli něco takového principiálně možné není.
Pokud by to totiž možné nebylo - pak tím automaticky jako zcela nereálné, a dokonce vyloženě protismyslné odpadají všechny takové modely a teorie, jako že by bylo možno stávající kapitalismus překonat jenom nějakou kolektivizující modifikací ekonomiky, například družstevním vlastnictvím - ovšem za podmínek zachování trhu.
V takovém případě by bylo nutno se smířit s tím, že současný kapitalismus je nakonec možno právě jenom určitým způsobem m o d i f i k o v a t, ale nikoli principiálně zrušit. V každém případě, celý Marxův koncept komunismu by tím byl jednou provždy vyvrácen. (Za předpokladu ovšem, že samotný trh není možno zrušit.)
Takže, znovu: vede existence trhu nutně k existenci kapitalismu, anebo nikoli?
Marx sám se na toto téma vyjádřil jenom velmi sporadicky, ale - bez ohledu na veškerá opačně znějící tvrzení p. Hellera - naprosto jednoznačně: kapitalismus je n e v y h n u t e l n ý m důsledkem existence (rozvinutého) trhu.
Právě proto Marx už pro "socialismus" (tedy pro první, nižší fázi komunismu) zcela jednoznačně, nedvojsmyslně a nepopiratelně postuluje zánik trhu, tržní směny: podle Marxe už teď (tedy hned po provedené komunistické revoluci) "lidé už NEsměňují své produkty".
Jestliže by tedy za komunismu ještě snad mohlo existovat něco, co by mohlo mít nějakou vnější podobu trhu, pak by se muselo jednat už jenom o jakousi v podstatě jenom čistě naturální směnu; ale v žádném případě by se nesmělo jednat o z b o ž n í směnu, na základě tržní h o d n o t y zboží.
Existence těchto elementů je pro Marxe nevyhnutelně a konstitutivně spojena s existencí nadhodnoty, tedy vykořisťování a kapitalismu. Kde je zbožní směna, tam je nevyhnutelně i pracovní síla jenom zbožím.
--------------------------------
Z tohoto hlediska je pak nutno nahlížet i tu otázku, jestli za reálného socialismu existoval trh: v pravém smyslu nikoli. Neboť se zde nesměňovaly produkty za jejich r e á l n o u hodnotu - nýbrž pouze za ekvivalenty stanovené čistě administrativním aktem. Dalo by se tedy snad říci, že zde existovalo něco takového jako "administrativní trh".
VK
August 20, 2014 v 15.57
Pěkně jste popsal, co se domníváte (citace jste nedoložil), že Marx soudil o souvislosti trhu a kapitalismu, ev. co se domníval o trhu a vlastní nijak nekonkretizované představě socialismu. Nic víc.
Historicky kapitalismus nevznikl v důsledku vzniku volného konkurenčního trhu; posloupnost byla opačná, volný trh bez se začal tvořit až posléze. Dokonce ani v Marxově době nic takového jako volný trh bez regulací, cel a jiných státních zásahů, neexistovalo, laissez-faire byla izolovaná epizoda 30 let ke sklonku 19. století v Anglii, kde se státní zásahy uměle a cíleně odbouraly až na praktickou nulu - a i tam to nakonec nevydrželo.
Nadhodnota je pojem z marxovské analýzy. I tady vykořisťování vzniká až v následném procesu, kdy si ji z tržby kapitalista oddělí a ponechá pro sebe, nikoli na tom trhu samotném. Podstatný je kapitálový mechanismus zhodnocování, nikoli trh.
Na trhu nevzniká reální hodnota zboží. Na trhu vzniká tak leda tržní cena, která se v ideálním případě blíží paretovskému optimu. Tj. jakákoli její další změna by snížila užitek některého z účastníků trhu. To je jediný ohled, z kterého lze trhy považovat za efektivní - za jistých okolností mají sklon blížit se k paretovské efektivitě. Je spousta trhů - ať již regulovaných, nebo i přirozených s monopolem, ostrou informační nerovnováhou, nebo jiným tržním selháním, kde nenastává ani to.
"Kde je zbožní směna, tam je nevyhnutelně i pracovní síla jenom zbožím." - je blábol. Proč je to blábol, jsem psal výše. Prodávají se jednak až výsledky práce. Za druhé, pro cenu práce neexistuje proces, který by vedl k parestovskému optimu. Podrobněji u P. Sraffy a neoricardiánců.
Historicky kapitalismus nevznikl v důsledku vzniku volného konkurenčního trhu; posloupnost byla opačná, volný trh bez se začal tvořit až posléze. Dokonce ani v Marxově době nic takového jako volný trh bez regulací, cel a jiných státních zásahů, neexistovalo, laissez-faire byla izolovaná epizoda 30 let ke sklonku 19. století v Anglii, kde se státní zásahy uměle a cíleně odbouraly až na praktickou nulu - a i tam to nakonec nevydrželo.
Nadhodnota je pojem z marxovské analýzy. I tady vykořisťování vzniká až v následném procesu, kdy si ji z tržby kapitalista oddělí a ponechá pro sebe, nikoli na tom trhu samotném. Podstatný je kapitálový mechanismus zhodnocování, nikoli trh.
Na trhu nevzniká reální hodnota zboží. Na trhu vzniká tak leda tržní cena, která se v ideálním případě blíží paretovskému optimu. Tj. jakákoli její další změna by snížila užitek některého z účastníků trhu. To je jediný ohled, z kterého lze trhy považovat za efektivní - za jistých okolností mají sklon blížit se k paretovské efektivitě. Je spousta trhů - ať již regulovaných, nebo i přirozených s monopolem, ostrou informační nerovnováhou, nebo jiným tržním selháním, kde nenastává ani to.
"Kde je zbožní směna, tam je nevyhnutelně i pracovní síla jenom zbožím." - je blábol. Proč je to blábol, jsem psal výše. Prodávají se jednak až výsledky práce. Za druhé, pro cenu práce neexistuje proces, který by vedl k parestovskému optimu. Podrobněji u P. Sraffy a neoricardiánců.
JP
August 23, 2014 v 14.04
Pane Klusáčku, znovu a znovu musím konstatovat, že se Vaše polemika zcela míjí s linií mého vlastního výkladu. Začínám mít skutečné pochybnosti, zdali by další diskuse na dané téma mohla mít nějaký smysl.
To jestli je trh volný či nikoli, regulovaný či nikoli - to v dané souvislosti nehraje sebemenší roli. Stejně tak jsem nikdy netvrdil, že nadnodnota respektive zisk by byly r e a l i z o v á n y na trhu.
Ještě jednou: jedná se o to, jestli - historicky vzniklá - existence trhu nevyhnutelně vede ke kapitalismu, se všemi jeho projevy.
Marx se naprosto jednoznačně vyjádřil i v tomto ohledu. Bylo to v reakci na určité názory v teoretických diskusích v socialistických kruzích té doby, že kapitalismus je možno překonat návratem k "čistým" poměrům raného trhu, s víceméně naturální (tedy jako spravedlivou pociťovanou) směnou.
Marx oproti těmto názorům polemizuje: Chtít setrvávat na oněch raných formách nerozvinutého trhu je to samé jako žádat, aby se produkční síly společnosti dále n e r o z v í je l y!
Jinými slovy: podle Marxova přesvědčení už i ty rané formy trhu v sobě nesou veškeré elementy své plně rozvinuté formy, která pak přichází spolu s kapitalismem, a je s ním nerozlučně spjata.
Tyto citáty z Marxe jsem (minule ani dnes) nedoložil jejich konkrétní datací, mám k dispozici jenom německé zdroje, a nemám teď čas je vyhledávat respektive je převádět na zdroje české.
Ale všechny tyto citáty (včetně zdrojů) jsem už uvedl v diskusi pod textem "Co je špatného na kapitalismu?"; pokud si dobře vzpomínám, byl jste té diskuse také účasten.
To jestli je trh volný či nikoli, regulovaný či nikoli - to v dané souvislosti nehraje sebemenší roli. Stejně tak jsem nikdy netvrdil, že nadnodnota respektive zisk by byly r e a l i z o v á n y na trhu.
Ještě jednou: jedná se o to, jestli - historicky vzniklá - existence trhu nevyhnutelně vede ke kapitalismu, se všemi jeho projevy.
Marx se naprosto jednoznačně vyjádřil i v tomto ohledu. Bylo to v reakci na určité názory v teoretických diskusích v socialistických kruzích té doby, že kapitalismus je možno překonat návratem k "čistým" poměrům raného trhu, s víceméně naturální (tedy jako spravedlivou pociťovanou) směnou.
Marx oproti těmto názorům polemizuje: Chtít setrvávat na oněch raných formách nerozvinutého trhu je to samé jako žádat, aby se produkční síly společnosti dále n e r o z v í je l y!
Jinými slovy: podle Marxova přesvědčení už i ty rané formy trhu v sobě nesou veškeré elementy své plně rozvinuté formy, která pak přichází spolu s kapitalismem, a je s ním nerozlučně spjata.
Tyto citáty z Marxe jsem (minule ani dnes) nedoložil jejich konkrétní datací, mám k dispozici jenom německé zdroje, a nemám teď čas je vyhledávat respektive je převádět na zdroje české.
Ale všechny tyto citáty (včetně zdrojů) jsem už uvedl v diskusi pod textem "Co je špatného na kapitalismu?"; pokud si dobře vzpomínám, byl jste té diskuse také účasten.
+ Další komentáře