Přestanou být peníze penězi?
Jiří DolejšKolektivní, svépomocné peněžnictví opřené o různé formy vzájemnosti může mít ve finanční architektuře světa důležitou, ale přeci jen doplňkovou roli. Stejně jako různé formy lokálních a virtuálních měn.
Britský deník „Telegraph“ přinesl nedávno zanícený článek, který prorokuje rozklad ústředních institucí, jako jsou banky a vlády, s pomocí nových peněz, bitcoinů (srv. Matthew Sparkers, The coming digital anarchy).
Vlastně nic nového — lidská touha dostat se z područí peněz a těch, kteří o nich rozhodují, je dávná. Tady jen slouží jako argument nová technologie digitální měny. Povrzuje se tak ale i dlouhá historie nepochopení toho, co vlastně peníze jsou a jaké funkce mají.
Už u Tomáše Akvinského můžeme nalézt nazíravou představu peněz jen jako oběživa. Středověcí kanonisté moralizovali o spravedlivé ceně, přitom již tehdy v reálu vzkvétaly peněžní domy. Smysl obchodu a peněz ocenili až první merkantilisté na prahu nového věku.
Když Karel Marx v 19. století objevoval objektivní zákonitosti zbožně peněžní výroby, vedle něj vznikaly naivní utopie, které se pokoušeli omezit objektivní roli peněz jako specifického zboží (staré známé návrhy na dekomodifikaci peněz).
×
Diskuse
TT
To je těžké, když text nemá žádné odborné zázemí a to ani pro ani proti. Navíc vychází z úplně mylných premis. Takovéhle texty by měly být na blogu I-dnes a ne v komentářích DR...
Chce to si nejdříve o tom něco přečíst, třeba pro začátek knihu Adama Votruby Paradox úroků.
Chce to si nejdříve o tom něco přečíst, třeba pro začátek knihu Adama Votruby Paradox úroků.
MT
June 20, 2014 v 7.55
Terminologická připomínka:
"fiat money" (budiž-peníze - vzpomeň "fiat lux", čili "budiž světlo") jsou KONEČNÉ peníze s nuceným oběhem, které vystřídaly KONEČNÉ peníze kryté kovem a krátkodobými směnkami ... nebo spíš vystřídaly ten brettonwoodský zbytek za za-zlato-pro emisní banky-směnitelného dolaru ... který zanikl někdy v roce 1971 nebo 1972 ...
(jakési zbytky nad-fiatového krytí vyhasly úplně až r. 1999 ve Švýcarech)
Komerční banky produkují peníze out of air, endogenní peníze vznikající jako dluh - což je odvozená derivovaná vrstva peněz - aspoň zatím, protože podle švédského ekonoma Wicksella (konec 19. století) si lze představit i ekonomiku úplně bez konečných peněz (nepřesně bez hotovosti) ...
pane Tožička, je mi líto, ale to, že něco nesedí vašim sebenadšenějším představám proto se to nestává ještě neodborné. Já musím spíš chápat jako naivně neodborné neustále se snažit dokázat že peníze nemusí být zbožím.
Jenže to už by nebyly peníze jako všeobecný ekvivalent a měřítko hodnoty. my žijeme v tržní ekonomice - ta je založená na zbožně peněžních vztazích, což je umožněno tím, že peníze jsou zvláštním druhem zboří.
Chápu že se jednoltivci či malé skupinky mohou z trhu vyčlenit - popř. si vytvořit malý uzavřený trh s primitivními směnnými vztahy. To ale nezmění fakt že většina světa funguje jinak. Můžete se k faktům stavět zády, proto ale nepřestanou existovat.
Sny o bezúročné ekonomice jako základu (!) ekonomického systému světa jsou v tomto smyslu jen sny... kdo chce, může snít dál. Ale peníze tu budou dál, byly i před kapitalismem, ten jejich funkce nebývale rozvinul, ale budou i po něm - tedy pokud nějakou katastrofou nezgdegradujeme k nějaké primitivní společnosti. Ale postkatastrofické scénáře jsou už jiný žánr.
Jenže to už by nebyly peníze jako všeobecný ekvivalent a měřítko hodnoty. my žijeme v tržní ekonomice - ta je založená na zbožně peněžních vztazích, což je umožněno tím, že peníze jsou zvláštním druhem zboří.
Chápu že se jednoltivci či malé skupinky mohou z trhu vyčlenit - popř. si vytvořit malý uzavřený trh s primitivními směnnými vztahy. To ale nezmění fakt že většina světa funguje jinak. Můžete se k faktům stavět zády, proto ale nepřestanou existovat.
Sny o bezúročné ekonomice jako základu (!) ekonomického systému světa jsou v tomto smyslu jen sny... kdo chce, může snít dál. Ale peníze tu budou dál, byly i před kapitalismem, ten jejich funkce nebývale rozvinul, ale budou i po něm - tedy pokud nějakou katastrofou nezgdegradujeme k nějaké primitivní společnosti. Ale postkatastrofické scénáře jsou už jiný žánr.
TT
Nechtěl jsem to rozebírat, ale pan Tejkl už s tím začal. V textu jsou nejen závažné chyby, ale i banalizace a historické nesrovnalosti. Ale to by bylo na knihu. Většinu z nich je možno dohledat v útlé knížečce významného experta na komplementární měny ekonoma Richarda Douthwaita Ekológia peňazí, která je volně ke stažení na ulozto.cz.
Hojně diskutovaný a článek v Telegraphu odpovídá duchu tohoto média. Není to žádný odborný rozbor a je tam také spousta nesmyslů. Nicméně Bitcoiny jsou stejné peníze jako jiné fiat money, jen je nevydává centrální banka, ale přesně definovaná skupina lidí. Ale ani na tom není nic zvláštního, takových příkladů známe z historie i současnosti mnoho.
Prostě peníze mají takovou funkci, jakou jim nadefinujeme. Představa, že peníze se řídí nějakými shůry danými pravidly je nesmyslná, tedy pokud není součástí víry, pak je prostě jen součástí náboženského kánonu.
Základním sporem je, zda peníze mohou fungovat, aniž by samy byly komoditou. Historie i praktické příklady ukazují, že ano. Otázkou zůstává směna měn, ale řešení "spravedlivé" směny zavedl Bretonwoodský systém a to až do pádu amerického zlatého standardu.
Dalším sporem je funkčnost bezúročné ekonomiky. Opět nás historie i praktické příklady učí, že je to možné. Bezúročná ekonomika fungovala v Evropě až do nástupu zřejmě nejschopnějšího, nejúspěšnějšího a nejgeniálnějšího, zločince všech dob Jakuba Fuggera, který si na papežích vynutil uznání legitimního 5% úroku, de facto zavedl vlastní papírové peníze atd.Tzv. islámské bankovnictví ukazuje, že i dnes je možné globálně provozovat profitabilní banky bez použití úroků.
A další otázkou zůstává, zda to může fungovat v globalizovaném světě. Samozřejmě, že může, není důvod se domnívat, že ne. Ovšem v současném systému, který je ovládám úroky je to jen těžko prosaditelné. O tom není pochyb. Ale není důvod přijímat fatalisticky současný systém za jediný možný.
Hojně diskutovaný a článek v Telegraphu odpovídá duchu tohoto média. Není to žádný odborný rozbor a je tam také spousta nesmyslů. Nicméně Bitcoiny jsou stejné peníze jako jiné fiat money, jen je nevydává centrální banka, ale přesně definovaná skupina lidí. Ale ani na tom není nic zvláštního, takových příkladů známe z historie i současnosti mnoho.
Prostě peníze mají takovou funkci, jakou jim nadefinujeme. Představa, že peníze se řídí nějakými shůry danými pravidly je nesmyslná, tedy pokud není součástí víry, pak je prostě jen součástí náboženského kánonu.
Základním sporem je, zda peníze mohou fungovat, aniž by samy byly komoditou. Historie i praktické příklady ukazují, že ano. Otázkou zůstává směna měn, ale řešení "spravedlivé" směny zavedl Bretonwoodský systém a to až do pádu amerického zlatého standardu.
Dalším sporem je funkčnost bezúročné ekonomiky. Opět nás historie i praktické příklady učí, že je to možné. Bezúročná ekonomika fungovala v Evropě až do nástupu zřejmě nejschopnějšího, nejúspěšnějšího a nejgeniálnějšího, zločince všech dob Jakuba Fuggera, který si na papežích vynutil uznání legitimního 5% úroku, de facto zavedl vlastní papírové peníze atd.Tzv. islámské bankovnictví ukazuje, že i dnes je možné globálně provozovat profitabilní banky bez použití úroků.
A další otázkou zůstává, zda to může fungovat v globalizovaném světě. Samozřejmě, že může, není důvod se domnívat, že ne. Ovšem v současném systému, který je ovládám úroky je to jen těžko prosaditelné. O tom není pochyb. Ale není důvod přijímat fatalisticky současný systém za jediný možný.
jistěže to rozebírat můžete - od toho jsou diskuse. Pokud trvdím že bezúročná tržní ekonomika (tedy že peníze nejsou zbožím, nemají cenu) je houpost, tak to tvrzení stojí na pyramidě znalostí ekonomie jako vědeckého oboru.
Pokud si někdo chce hrát s něčím co má být něco jako poukázky v jakési promitivní směně (něco jako pytel erteplí za fůru dříví) - je to možné a zhustase tak děje, ale stane-li se z toho měna, tak to prochází trhem (lokálním, národním, globálním). penězům nemůžeme subjektivně adiktovat co chceme - jsou totiž objektivní.
To je naprostý základ - takže sen že peníze nejsou komoditoiu patří do dlouhé řady snů (od Akvinského přes Gesella až asi k vám), ale jsou nepotvrzeným snem jako byly sny že lze nějak ve vyspělé civizaci systémově obejít trh. I toislámské bankovnictví si své procenta vezme jinak než de iure úrokem.
Pokud si někdo chce hrát s něčím co má být něco jako poukázky v jakési promitivní směně (něco jako pytel erteplí za fůru dříví) - je to možné a zhustase tak děje, ale stane-li se z toho měna, tak to prochází trhem (lokálním, národním, globálním). penězům nemůžeme subjektivně adiktovat co chceme - jsou totiž objektivní.
To je naprostý základ - takže sen že peníze nejsou komoditoiu patří do dlouhé řady snů (od Akvinského přes Gesella až asi k vám), ale jsou nepotvrzeným snem jako byly sny že lze nějak ve vyspělé civizaci systémově obejít trh. I toislámské bankovnictví si své procenta vezme jinak než de iure úrokem.
Příkladem peněz, které nejsou komoditou a nenesou úrok jsou stravenky. Stravenky mají časově i místně omezenou platnost a dají (přesněji řečeno smějí) se za ně kupovat jen potraviny. V New Yorku nemají české stravenky cenu žádnou. Proč neexistuje trh se stravenkami? Řekl bych, že proto, že velmi málo lidí má víc stravenek než utratí za jídlo, takže není ta velká nabídka (příležitostně se za ně samozřejmě alkohol atp. kupuje nebo se za peníze vyměňují). Kdyby v nějaké velké zemi většina lidí dostávala většinu příjmu ve stravenkách, podmínky ke vzniku trhu se stravenkami by vznikly. Černému trhu by se dalo zabránit jen účinnou a tvrdou represí.
Nevím, co je to "my" ve výroku Tomáše Tožičky "peníze mají takovou funkci, jakou jim nadefinujeme". Pokud tím je myšleno pouze to, že peníze neexistují nezávisle na lidech, tak je to jistě pravda. O lidech, kteří, lpějí na penězích se říká, že jsou materialisti, ovšem peníze vlastně hmotné nejsou: je to soustava očekávání a závazků, která jim dává jejich cenu v míře jak těm očekáváním a závazkům věříme. Nezdá se mi ale, že z toho plyne, že nějaký jeden aktér může jednostranně určovat, jak peníze fungovat budou.
(Se stravenkami se ve velkém neobchoduje také proto, že není nic, co by se dalo koupit jen za stravenky, na to jsem zapomněl).
(Se stravenkami se ve velkém neobchoduje také proto, že není nic, co by se dalo koupit jen za stravenky, na to jsem zapomněl).
Možná by bylo zajímavé definovat si, jaké vlastnosti by "trh se stravenkami" měl mít. Obecně se ale domnívám, že existuje několik různých dodavatelů stravenek (Sodexho, Ticket restaurant, Tesco) kteří spolu na (poměrně regulovaném) trhu se stravenkami soupeří.
Píšu o tom také proto, že jsem občas řešil problém, se kterým dodavatelem stravenek uzavřít smlouvu a zda ji opakovat několik let.
Píšu o tom také proto, že jsem občas řešil problém, se kterým dodavatelem stravenek uzavřít smlouvu a zda ji opakovat několik let.
Můžete mi prosím sdělit, že se stažením "volně dostupné" knihy ze serveru Ulož.to nepodpořím porušování platné legislativy? Všiml jsem si totiž, že knihu lze i koupit...
Mluvil jsem o trhu se stravenkami jen ve smyslu přeprodávání již vydaných stravenek, ne trhu celého toho produktu. Stravenky znám jen jako papírky, které dostávám od zaměstnavatele.
Stravenky se asi v roli peněz nezabydlí, ale nepochybně kšeft se stravenkami v podobě jejich přeprodávání (tedy komodifikace této poukázky) je snadno představitelný a povtrzuje že mají nejen užitnou, ale i směnnou hodnotu..
Stačí že lze za ně nakupovat i jiné zboží a že jejich použití skrývá výhodu v rozsahu příspěvku k nominální ceně těhle papírků. také je pravda že existuje několi stravenkových firem a daňová úleva na tyhle papírky byla i předmětem politického střetu.
Podobně si lze představit obchod s poukázkami poskytovaných místo peněžního plnění sociálně vyloučeným, aby je nemohli nacpat do automatů.
Stačí že lze za ně nakupovat i jiné zboží a že jejich použití skrývá výhodu v rozsahu příspěvku k nominální ceně těhle papírků. také je pravda že existuje několi stravenkových firem a daňová úleva na tyhle papírky byla i předmětem politického střetu.
Podobně si lze představit obchod s poukázkami poskytovaných místo peněžního plnění sociálně vyloučeným, aby je nemohli nacpat do automatů.
JP
Pane Tožičko, nějak jste mi připomněl jeden zážitek z jednoho semináře (ještě za minulého režimu) o marxistické politické ekonomii. Jednalo se tam právě o otázku, co jsou peníze, jaká je jejich podstata. A nějak se celá věc zadrhla na tom, jestli československé (tedy "socialistické") bankovky jsou také skutečné peníze. V jednu chvíli vedoucí semináře - nemoha studentům úspěšně objasnit své stanovisko - vytáhl z kapsy několik těchto bankovek a zeptal se nejblíže sedícího studenta: "Jsou tohle peníze?" A tento student vzbudil ve třídě všeobecné veselí, když odpověděl: "No, m o h l y by bejt!"
A o přestávce pak vysvětloval: no, zkuste si za ty naše peníze něco koupit třeba v západním Německu - a uvidíte, že tam nemají vůbec žádnou hodnotu!
Zkrátka, pane Tožičko, ono to s těmi penězi opravdu není tak jednoduché, že my bychom prostě o něčem mohli říci: "Tohle jsou peníze!", a že tím už by celá věc byla vyřízená.
Jde především o to (a na to se zřejmě snaží poukázat pan Dolejš): peníze nejsou v žádném případě nějaká samostatná, autonomní entita respektive hodnota; peníze jsou vždycky jenom funkcí r e á l n é ekonomiky, jsou jejím odrazem, a proto se nemohou vyhnout žádným základním charakteristikám a funkcím té reálné ekonomiky.
Pokud my tedy - v určitém omezeném okruhu - zavedeme reálnou ekonomiku založené na p r o s t é směně jednotlivých komodit (tak jak tomu bylo ve víceméně předtržní ekonomice) - pak je skutečně možno k tomu účelu vytvořit i umělé peníze, které vyjadřují za všech okolností tu samou hodnotu. Jsou to tedy "solidární", "nekapitalistické" peníze.
Ale jakmile se dostaneme do reálné - tržní - ekonomiky, pak tady máme okamžitě zákon nabídky a poptávky a všechny ty modality tržních vztahů, kde jen máloco je skutečně konstantní a pevné.
A za těchto okolností se i u všech těch "bitcoinů" atd. zákonitě vynoří ona prostá otázka, i s příslušnou odpovědí: "Jsou tohle peníze?" - "No, mohly by bejt..."
P.S. Konkrétně třeba k těm stravenkám: ty mohou mít napohled fixní nominální hodnotu; jenže, co když se časem ukáže, že na ty jedny stravenky je možno dostat jídlo v lepší kvalitě, než za ty druhé (od jiného provozovatele)? - V tom okamžiku se rázem posune jejich reálná tržní (směnná) hodnota, odchýlí se od jejich fixně stanovené ceny oficiální. - Zkrátka, naprosto žádnou dohodou není možno natrvalo obejít reálné vztahy tržní ekonomiky, kde se jedná vždycky o vlastní materiální prospěch...
A o přestávce pak vysvětloval: no, zkuste si za ty naše peníze něco koupit třeba v západním Německu - a uvidíte, že tam nemají vůbec žádnou hodnotu!
Zkrátka, pane Tožičko, ono to s těmi penězi opravdu není tak jednoduché, že my bychom prostě o něčem mohli říci: "Tohle jsou peníze!", a že tím už by celá věc byla vyřízená.
Jde především o to (a na to se zřejmě snaží poukázat pan Dolejš): peníze nejsou v žádném případě nějaká samostatná, autonomní entita respektive hodnota; peníze jsou vždycky jenom funkcí r e á l n é ekonomiky, jsou jejím odrazem, a proto se nemohou vyhnout žádným základním charakteristikám a funkcím té reálné ekonomiky.
Pokud my tedy - v určitém omezeném okruhu - zavedeme reálnou ekonomiku založené na p r o s t é směně jednotlivých komodit (tak jak tomu bylo ve víceméně předtržní ekonomice) - pak je skutečně možno k tomu účelu vytvořit i umělé peníze, které vyjadřují za všech okolností tu samou hodnotu. Jsou to tedy "solidární", "nekapitalistické" peníze.
Ale jakmile se dostaneme do reálné - tržní - ekonomiky, pak tady máme okamžitě zákon nabídky a poptávky a všechny ty modality tržních vztahů, kde jen máloco je skutečně konstantní a pevné.
A za těchto okolností se i u všech těch "bitcoinů" atd. zákonitě vynoří ona prostá otázka, i s příslušnou odpovědí: "Jsou tohle peníze?" - "No, mohly by bejt..."
P.S. Konkrétně třeba k těm stravenkám: ty mohou mít napohled fixní nominální hodnotu; jenže, co když se časem ukáže, že na ty jedny stravenky je možno dostat jídlo v lepší kvalitě, než za ty druhé (od jiného provozovatele)? - V tom okamžiku se rázem posune jejich reálná tržní (směnná) hodnota, odchýlí se od jejich fixně stanovené ceny oficiální. - Zkrátka, naprosto žádnou dohodou není možno natrvalo obejít reálné vztahy tržní ekonomiky, kde se jedná vždycky o vlastní materiální prospěch...
+ Další komentáře