Od té doby, co vedení hlavního města Prahy vybudovalo na Střelecký ostrov výtah, aby dělnictvo nemuselo po schodech, vykácelo stromy („obnova zeleně“) a vybavilo jej kamerami, aby nejlépe dělnictvo vůbec na ostrov nemuselo a vystačilo si s pohodlím od zářících obrazovek, protože na ostrově je beztak všechno zakázáno, neuplynul ani rok.

Zato od státní vraždy mučedníků za osmihodinovou pracovní dobu a politická práva, uplynulo právě 127 let. A 124 let ode dne, kdy se v návaznosti na jejich odkaz sešli pracující právě na Střeleckém ostrově.

Anarchisté už tradičně vyhlašují, že letos pojmou manifestaci na svátek práce netradičně. „Lepší svět je možný“ se v neustálém regresu jeví jako dosahování světlých včerejšků. Naše imaginace si už nejen nevidí na špičku nosu, ale dívá se do země. Na ostrovy už nikdo nechodí.

Bylo to před pár lety, když jsem se s milovanou dívkou vydal na avizovanou prvomájovou „akci“. Sešli jsme se všehovšudy tři. Kromě nás dvou dorazil na místo srazu u Nové scény básník Ticho. Slavili jsme náležitě. Šli jsme na pivo. Tři není dav a kromě jiných věcí se ve třech nejlépe dělají básničky. I to je práce! Ostatně obsadit divadlo našeho velikého národa ve třech lidech by nebylo pokládáno za demokratické.

Když jsme pak v dobré náladě jeli tramvají k babičce, mohli jsme si představovat, pro co umírali naši prapradědové. A jak mezinárodní solidarita vyburcovaná chicagskými oběťmi vedla ke svobodám, jež jsou pro nás dnes samozřejmé. Jak se to seběhlo?

1.Máj...

Situace dělnictva byla všude neutěšená. Silné dělnické hnutí si v průběhu poslední čtvrti 19. století vymohlo v USA legislativní změny. Nakonec byl přijat federální zákon o osmihodinové pracovní době. Jeho obhájci argumentovali mj. následným zvýšením zaměstnanosti, odstraněním nadvýroby skrze nárůst spotřebitelů a nutnost jeho zavedení kvůli pokroku technologie.

Tehdejší odbory nebyly jen levou rukou kapitálu, jako je tomu dnes. Anarchisté v nich tvořily jednu z nejvýznamnějších sil. Když se přijaté zákony neodrazily v praxi, a k tomu čelily dělnické organizace permanentní represi, vstoupili dělníci na 1. máje 1886 do generální stávky s požadavky politických práv, lepších pracovních podmínek a především osmihodinové pracovní doby bez snížení platu.