Co je dnes politika?

Ondřej Lánský

Co znamená být aktivní ve veřejném prostoru v situaci opakovaně zklamávající zastupitelské demokracie? Co znamená vznášet politické požadavky v nestranickém poli politiky? To jsou otázky, které je třeba si klást v souvislosti se současnými protesty.

Česká společnost prožívá další sérii společných protestů odborů, občanských sdružení a iniciativ. Na konci dubna byla tato spolupráce započata největší polistopadovou demonstrací. Platforma odborů a občanských iniciativ — Stop vládě — zažila nebývalý úspěch v tom, že se jí podařilo zmobilizovat nejen členy odborů či sympatizanty iniciativ, ale zcela evidentně také lidi dosud politicky neorganizované. Oněch sto dvacet tisíc lidí na Václavském náměstí není ovšem pro organizátory pouze úspěchem, ale především představují určitý závazek a zároveň vyvolávají některé zásadní otázky. Ve svých sloupcích bych se rád po několik následujících týdnů zamýšlel nad otázkami, které před nás v tomto kontextu klade současný vývoj především atlantických společností.

V přímé návaznosti na onu demonstraci z 21. dubna se v mediálním prostoru objevila diskuse o tom, zda demonstrace byla politická či nikoliv. A pokud byla, tak zda je to správné, nebo nikoliv. Objevily se názory, že šlo o akci sociální či pouze nátlakově zájmovou (rozuměj lobbistickou). Bylo možné zaznamenat názory, že odbory a občanské iniciativy znásilnily demokracii, neboť přece představitelé politických stran zvolených do parlamentu mají nespornou legitimitu pro své následné kroky ve funkcích a úřadech. Je tomu však skutečně tak? Domnívám se, že nikoliv a pokusím se ukázat, že je potřeba přerýsovat pojmy, které dosud opanuje neoliberální dikce: je třeba si jasně říci, co demokracie, politika či lidská aktivita vůbec vlastně znamenají.

Otázka ne-političnosti a adekvátnosti této akce, resp. obecně politického aktivismu v nestranickém prostoru politiky, totiž otevírá prostor pro mnohem důležitější otázky: Co to znamená být aktivní ve veřejném prostoru v situaci opakovaně zklamávající zastupitelské demokracie? Co to znamená vznášet politické požadavky v nestranickém poli politiky? Jaký typ komunikace vede veřejnost se stranickou částí politiky prostřednictvím demonstrací? Nerozhořel se v české společnosti ve skutečnosti spor o hluboké pojetí politiky?

Sféra politického je specificky evropskou či atlantickou záležitostí, která se rozvíjí v rámci hlubokého celospolečenského procesu modernizace. Proměna společností tradičních ve společnosti moderní je konstitutivní pro naše současné společnosti také v globálním měřítku. Odhady sociologů a historiků o počátku tohoto procesu se liší, avšak je možné říci, že tato dosud patrně neuzavřená historická proměna společnosti byla v Evropě započata někdy mezi čtrnáctým a sedmnáctým stoletím. Právě do této doby byl sociální řád společnosti v zásadě udržován bez hlubšího ohledu na vůli většiny členů společnosti. Postupný vznik ohledu na tuto vůli členů společnosti je možné považovat právě za projev modernity. Tradiční společnosti udržovaly svá sociální uspořádání pomocí režimů vytváření pravdy, které se opíraly o tradici výkladu nějaké zakládající události pro společnost. Zkrátka suverenita a legitimita vlády byla odvozována z tradice.

Moderní režim pravdy o založení a udržování sociálního řádu má jiný základ. Podstatné se stává formování vůle společnosti prostřednictvím veřejnosti. Jürgen Habermas ve svém raném díle poukazuje na vznik určité specifické oblasti: veřejnosti. Ta nejdříve, v období rané modernity, nabývala podobu literárních salonů či nejrůznějších spolků. Parlament je potom institucionální extenzí tohoto formování obecné vůle. Původním cílem parlamentu nebyla pouhá obsluha zákonodárných mechanismů, ale spíše se jednalo o prostor pro diskuzi o závažných tématech a o prostor rozhodování. Masová politická hnutí (dělnické strany a odbory) byla pokusem širokých sociálních vrstev o proniknutí do tohoto prostoru a tedy o prosazení interpretace světa z pohledu sociálně a ekonomicky znevýhodněných. Cílem těchto hnutí ve stručnosti bylo bojovat proti utlačování, které bylo výsledkem působení zvěcňující racionality zisku a kalkulu bez jakýchkoliv omezení.

Ve své nahotě, která se s železnou pravidelností zjevuje v obdobích strukturálních krizí, je kapitalismus jako neosobní síla postaven na snaze o prosazení instrumentální logiky zisku a kalkulu ve všech sférách společnosti. Proces modernizace byl postaven na vynořování se nových prostorů z původně jednotného těla tradiční společnosti. Samostatná sféra ekonomické aktivity, sféra individualizované životní cesty, sféra veřejnosti — to jsou projevy tohoto vynořování. Modernizace tak ve svém nitru od počátku nesla a stále si sebou nese určitý ambivalentní odkaz. Na jedné straně se objevuje tendence k emancipaci člověka skrze postupně se zvětšující prostor inkluze a rovnosti v různých oblastech a na straně druhé jsme svědky prosazování instrumentální logiky, která se projevuje nejčastěji v podobě logiky zisku a kalkulu, a která pojímá člověka v podstatě jako zdroj. Politika vznikala mj. jako pokus o korektiv těchto sil.

Podstatou současné ekonomické krize je to, že se finanční kapitál ve svém fungování odštěpil od zbytku ekonomiky. V průběhu osmdesátých a devadesátých let jsme byli svědky narůstajícího významu finančního sektoru. Tento do značné míry virtuální svět finančních operací postupně ztratil kontakt s reálnou ekonomikou a zároveň vyrostl do obrovských rozměrů. Síla tohoto sektoru začala ovlivňovat fungování politických struktur. Reálná politická rozhodnutí jako by najednou začala vznikat mimo prostor politiky, neboť větší význam než politické strany získaly nevolené struktury nadnárodního kapitálu či ratingové agentury (samozřejmě prostřednictvím určité komunikace mezi těmito politickými stranami a těmito aktéry). Politika ve stranické podobě přestala do značné míry plnit svou roli. Navíc toto oddělení finančního kapitálu od společnosti a následná kolonizace celé společnosti jsou právě projevem síly instrumentální logiky zisku a kalkulu. Člověk se v této logice proměňuje v pouhý náklad či zdroj.

Existující subjekty stranické politiky jsou natolik silně historicky provázány s touto proměnou, že zároveň v součinnosti s formou stranické politiky (vyjádřenou zkráceně heslem: jednou za čtyři roky k volbám a potom mlčet) nejsou schopny vytvořit dostatečný štít proti této utlačující instrumentální logice. Již zmíněný význam, který je přikládán např. ratingovým agenturám, je projevem krize politiky ve smyslu vytváření překážek zvěcňujícím tendencím instrumentální logiky. Při letmém pohledu se tak může zdát, že politika jako celek je ne-funkční. Disfunkční je ale pouze současná kombinace formy a obsahu politiky. Dnes jsme svědky toho, že stranická politika je natolik prodchnuta instrumentální logikou, že zapomněla na své původní cíle. Ztratila svou prvotní autenticitu, což se týká jak obsahu (programy a politiky jednotlivých politických stran), tak formy (podoba demokratických mechanismů). Na jednu stranu je dnes jasné, že stranická politika není v zásadě schopná zavádět nové demokracii prohlubující mechanismy (např. prvky přímé demokracie). Na druhou stranu se např. sociální demokraté mnohdy jeví jako jemnější obdoby „pravých“ pravicových stran. Obvyklou reakcí na krizi politiky bývají návrhy směřující k nějaké formě depolitizace (vláda odborníků apod.). Skutečná odpověď, která by se pokoušela autenticky řešit nastálou situaci, nespočívá samozřejmě v depolitizaci, ale naopak v úsilí o novou formu politizace.

Chybějící aspekt politiky jako překážky pro výše popsanou zvěcňující instrumentální logiku může být doplněn z nestranického pole politiky, jehož institucionalizace je dosud neuzavřeným procesem, na kterém se mohou podílet všichni. Legitimita politických požadavků se zde rodí z veřejného prostoru ulic a náměstí a je neustále testována prostřednictvím dalších a dalších demonstrací či happeningů. Politické požadavky jsou adresovány stranickému poli politiky, které je nositelem suverenity a moci. V současnosti jsou to signály jasné: začněte na všech polích bojovat se silami, které se snaží o zvěcnění člověka a jeho proměnu ve zdroj. Pokud stranický prostor politiky nepochopí tento signál včas, může dojít k tomu, že společnost bude vskutku rozdělena na několik oddělených částí. V takové situaci bude ohrožena budoucnost všech.

Demonstrace a působení platformy Stop vládě je tudíž v nejhlubším smyslu slova politické a především je zcela legitimní, že je politické. Jedná se totiž vlastně o pokus o re-politizaci a zároveň o resuscitaci veřejného v širším smyslu slova. Jedná se o souvislý tlak na pole stranické politiky, který má za cíl ukázat, že současná cesta upřednostňování kapitálu na úkor práce není pro většinu společnosti přijatelná a hlavně dobrá. Vychýlení rovnováhy mezi těmito prvky, která do jisté míry panovala během dvaceti poválečných let, vedlo totiž k tomu, že společnost jako celek je postupně požírána zvěcňující silou logiky zisku a kalkulu proměňující člověka v nástroj. Pouze sebevědomá organizovanost a aktivismus širokých mas mohou vést k tomu, že instrumentální logika zisku a kalkulu bude oslabena natolik, že se zastaví kolonizace společnosti.

    Diskuse
    June 1, 2012 v 13.57
    Výborný článek
    Jen vyznívá pesimisticky:"sebevědomá organizovanost a aktivizace širokých mas" není tím, na co lze spoléhat a v co lze doufat. Je to koneckonců záležitost ducha (vědomí, sebevědomí) - a toho revolucionáři "neberou", aspoň myslím.
    Viděno ale z druhého konce: sama logika zisku a kalkulu by měšla vést ke změně smýšlení o záležitostech smyslu, života i politiky a velkých penězotoků.
    VH
    June 1, 2012 v 14.06
    Konečně hlubší zamyšlení nad tím, co je dnes politika!
    Od časů veřejného napadání masových protestů proti zvůli vládnoucích majetných vrstev a "obviňování" jejich organizátorů z "neoprávněnosti" politických požadavků těchto protestů, jak nám to předvádí náš pan premiér a jeho nejlepší ministr financí, objevil se konečně někdo, ve vývoji společenské struktury poučený a při tom statečný, aby se chopil rozboru problematiky privatizace veřejného politického prostoru v současnosti. Už tento první díl slibovaného naučného "seriálu" stojí za hluboké zamyšlení a co nejrozsáhlejší rozšiřování mezi aktivisty, angažujícími se v nejrůznějších alternativních hnutích. První důležitý závěr: nutnost rozšíření a prohloubení politické aktivity mimo politické strany, nikoliv apolitičnost masových hnutí, je východiskem k reáné emancipaci širokých sociálních vrstev, neprivilegovaných lidí, každého jedince. Bez tohoto předpokladu vede cesta do otroctví. Moc se těším už na další pokračování tohoto zamyšlení!
    June 1, 2012 v 18.01
    "Konec kapitalismu?"
    Půlhodinový rozhovor Ondřeje Lánského s Petrem Fischerem v České televizi je k vidění zde:
    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095690193-pred-pulnoci/212411058370530/
    June 1, 2012 v 18.12
    Zdeňku Vyšohlídovi
    Pane kolego, namísto "duchařiny" bych se přikláněl k tomu, zamyslet se nad tím, co to znamená, že ona "logika zisku a kalkulu" je ZVĚCŇUJÍCÍ, jak autor správně připomněl.

    A pak: copak není "sebevědomá organizace a aktivizace" mas (já bych raději řekl sociálních skupin a vrstev) TAKÉ formou "změny smýšlení"? Či KDO jiný než lidé má změnit smýšlení - má na ně odněkud vstoupit duch?
    PM
    June 2, 2012 v 22.16
    Vyžadovat změny v duchu prohlubování demokratického smýšlení,
    je ve zdejších poměrech snahou o výměnu/zvrat politické kultury. Schopnost společnosti účinně se chránit před usurpátory moci je možný za předpokladu, kdy většina sdílí pocit osobní spoluzodpovědnosti za demokratický režim.
    Identifikovat se s ním a obsahuje schopnost takové vzpoury, která vychází ze znalostí které demokracie nabízí.
    Začínáme dohánět zameškané....pomyslel jsem si.
    June 3, 2012 v 8.42
    Janu Kopeckému
    Logika zisku bude oslabena = prosadí se jiný způsob, jak budeme myslet/nazírat svět. Proto je to viděno z druhého, tedy ne pesimistického konce. Tomu tleskám. Řeči o sebevědomé organizaci mas netleskám, protože ten slovní obrat má své myslím nežádoucí konotace – ale co asutor říká, je pravda; já pouze, odsouhlasiv vše s nadšením a pochvalou, říkám, že to na mě působí smutně, a tak to vidím pesimisticky. Což hned odůvodním:
    Že levičáci odmítají „duchařinu“, je zřejmě pravda. Možná neodmítají „politickou práci“, organizování atp., ani politologické analýzy apod., ale např. úvahy o kontinuitě myšlení odmítají jako „duchařinu“. Ale ještě ne tak dávno to bylo slovo neposkvrněné, někteří filosofové, i pro dnešek, řekl bych: směrodatní, mluvili o duchu. Není důvodu k despektu ani vůči tehdejšímu, ani vůči dnešnímu užívání toho slova, protože se můžeme nejdřív zamýšlet nad duchovními dějinami (filosofií), tedy třeba přemýšlet o metafyzice – a buď heideggerovat o Platónovi nebo křesťanství jak odbyté metafyzice, nebo najít hlas proti a přestat heideggerovat a snažit se třeba i o to, abychom našli i v křesťanství něco použitelného pro dnešek, něco víc než „duchařinu“ vhodnou k tomu, abychom nad ní ohrnovali nos, a s ní nad vším „intelligibilním“; to je velmi ušlechtilé, vznešené, „dává nám moc myslet“, jak říkal Kant.
    June 3, 2012 v 9.12
    Panu Petráskovi
    Problém je v tom, pane Petrásku, že lidé si díky oficiální propagandě myslí, že demokracie je to, v čem právě žijeme. Čili slovo v jejich myslích pomalu dostává jiný obsah (podobně jako tomu bylo u slova komunismus). Představujete si to tak, že lidé mají nejprve poznat správný obsah pojmu, s ním se identifikovat, a pak to bude fungovat? Uznávám ovšem, že lidé by se měli identifikovat s něčím, co by je vedlo k větší společenské aktivitě, bez které skutečná demokracie nemůže fungovat. Bohužel, většina lidí (a Češi zejména) se prostě vždy jen přizpůsobuje stávajícím poměrům, pokud nejsou naprosto nesnesitelné. Patrně by je musel někdo pro nějakou konkrétní představu získat, což rozhodně nebude lehké. Mějme na paměti, že získávat lidi se ve zhoršujících společenských podmínkách budou pokoušet i nedemokraté.
    June 3, 2012 v 10.00
    poznámka ke "stávajícím poměrům"
    které zmiňuje paní Hájková:

    Přizpůsobování se poměrům je také jejich spoluutvářením. Jde tu tedy o dialektiku aktivity a pasivity. To je, domnívám se, jeden z problémů, ke kterým Ondřej Lánský směřuje:
    politika ne jako kampaň, ne jako aktivismus, ne jako výdělečná činnost (partaje) a pod., ale jako zásadní životní (ne pouze "mravní"!) postoj.

    Zdeněk Vyšohlíd už tu v DR napsal:

    „Poměry nejsou okolnosti,“

    napsal Karel Kosík. „Poměry jsou souhrn měr a vah, způsobů měření a vážení, rovnají se platným a uznávaným normám, určujícím směr, závažnost i způsoby zvažování a uvažování. Většinou srůstají lidé s poměry natolik, že jsou jejich neoddělitelnou součástí, nemohou se od nich odtrhnout a ztrácejí k nim odstup: zcela se ztotožnili s tím, co doba považuje za důležité a čemu dává přednost.“

    Má-li filosof Kosík pravdu, pak zrůdné poměry neovlivňují jen okolnosti, v nichž žijeme, ale deformují samo naše žití a bytí, myšlení a smýšlení – berou nám radost, životu poezii a člověku štěstí.
    /http://www.denikreferendum.cz/clanek/12411-nafta-v-ceskych-pomerech/

    Za sebe dodávám: tady máme jasně co do činění se "zvěcněním".
    June 3, 2012 v 10.36
    Já nepochybuji o tom, že přizpůsobovat se dobrým poměrům a tím je zároveň spoluvytvářet, je dobré. Jen uvažuji o tom, že přesvědčit lidi, aby se nepřizpůsobovali špatným poměrům a tím se nepodíleli na jejich spoluvytváření, bude asi těžké. Většinou lidé uvažují o tom, co je dobré pro ně samotné tady a teď.
    June 3, 2012 v 11.01
    Problém je v tom, co vlastně lidi považují za dobré. Poměry by měly být takové, aby je všichni vnímali jako dobré. Aspoň relativně, protože absolutně to nepůjde nikdy.
    PM
    June 3, 2012 v 11.08
    Lidé si myslí paní Hájková o demokracii všeliké
    jenom ne, že demokracie je množinou polopravd ze kterých je občan povinnen vypracovat na základě práva většinově přijatelný kompromis. Čeští lidé si NEJENOM díky oficiální propagandě myslí, že demokracie je to, v čem právě žijeme. Většina je neschopna základního předpokladu - konstruktivního ústupků ze své polopravdy (v sousedství společností občanů opačné schopnosti). Domnívám se ale, že do společenského dění se zapojuje generace již znalá lapidárních předpokladů demokracie.
    Připomeňmež jen jakým způsobem obhajuje své polopravdy pan Heller ale také, že i KSČM je nucena vyzvednout do vedení jiného - člověka znalého demokratického smýšlení.
    Blahodárný šok by mohl napomoci k tomu, o co jsme byli generace připravováni, včetně naší elity a její vlády ..................... pochválil a posteskl jsem si.
    SH
    June 3, 2012 v 12.04
    Zjednodušeně řečeno.
    Nespokojenost veřejnosti projevovaná jejími aktivitami od demonstrací po kupříkladu blokády úřadů je politikum, řekl bych dokonce, že aktem nejvyšší demokratické kvality.
    V současné fázi globalizace, kdy se ukazuje minimálně hegemonie financiérů, já dokonce tvrdím jejich totalitní nadvláda zprostředkovávána penězi, jsou velké, časté až neustálé protesty „lidu“ jedinou silou, o kterou by se mohli opřít první „hrdinové“ mezi zvolenými politiky, aby konečně přestali být loutkami finančníků a začali budovat právní řád posilující zájmy obrovské většiny proti zájmům malinkaté, leč nekonečně vlivnější minority. Pokud se nenajdou politici, kteří se, opřeni o lidové demonstrace, postaví financiérům, je vysoké riziko živelných revolt s nedohlednými konci.
    ??
    June 3, 2012 v 15.25
    Pane Petrásku, neměl jste vzývat mé jméno, už jsem tady!
    (jinak, když už mne vzpomínáte, tak máte neznalým připomenout jakým já to hrozným způsobem hlásám své pravdy - především vůbec to, že nějaká pravda je, což už samo o sobě je zločin, potom hovořím o ideologické zblbnutosti člověka (i vzdělaného) reakční ideologií, takže není s to vnímat realitu pravdivě, dále sem tam někoho označím, že tomu nerozumí, když nemluví k věci, atd.astd. Nu však ti neznalí ještě uvidí.
    Ale žerty stranou - chtěl jsem i tak zkazit Vaši pokojnou diskusi k článku, který není špatný a i když z pozic dle mého názoru nesprávné metodologie, tu realitu dost odráží - pochopitelně ne tak do hloubky, jak je toho schopný skutečný (nestalinský) marxismus.
    A ten se pokusím předvést:
    Marxismus jak známo vidí společnost vždy konkrétně historicky - v podobě určité společensko-ekonomické formace, propojeného systému, jehož složky se prostupují a dialekticky vzájemně ovlivňují, přičemž něco je vždy v té vazbě dlouhodobě a pro jednání a myšlení lidí v průmšru, v mase, v rámci celé třídy určující.
    Politika je něco, co tu nebylo v prvobytné společnosti, ale taky se to nezjevilo až v kapitalismu, je to v každé třídní společnosti - otrokářství, feudalismu, asijský výrobní způsob, kapitalismus, protosocialismus, dle marxismu bude i ve skutečném (dle mne samosprávném) socialismu a odumře až ve vyšší fázi komunistické formace - komunismu, kde nebudou třídy..
    To jen aby bylo jasno těm mladým, kteří o marxismu v životě neslyšeli a když tak kydy buržoasní ideologie, které v dobré víře , ale i v neznalosti, šíří i někteří levicoví učitelé vysokých škol - mohl bych jmenovat jeden obzvláště otřesný případ - ale nebudu - on se možná sám přihlásí (Tak co pane Petrásku - je to ten pravý hellerovský styl ??).
    Základní společenskou strukturou, základem života a determinantou jednání i vědomí lidí ve velkých skupinách i jako jednotlivců je ekonomika - konkrétně vlastnické poměry a z nich plynoucí zájmy - ty byly vždycky a budou vždycky, jen se mění. Z existence těchto poměrů se se vznikem třídní společnosti vytvořila další struktura lidského života a zároveň i sféra lidské aktivity, a to je politika. Bohužel i někteří marxisté nedovedou odlišit sféru politiky od sféry společenské moci, řízení, což je dle klasiků marxismu blbost. Politika není s řízením (které bylo vždy a bude vždy) totožná, je to autonomní sféra - proces dohadování se velkých skupin lidí o orientaci společenského řízení (a tím i o způsob usměrňování ekonomiky tímto řízením, působením celospolečenských institucí, především státu).Jinými sloivy - politika je ta stránka vztahu mezi lidmi, která se vztahuje k celospolečenské moci a správě, k nastavování jejích priorit - a teď pozor - z hlediska zájmů tříd a velkých skupin - v třídně vykořisťovatelské společnosti to znamená - je to proces prosazování zájmu třídy vlastníků jako dominantního subjektu společenské moci a správy a to pomocí státu, který je vždy státem určité třidy (někdy trochu balancuje - viz absolutistický stát na přechodu od feudalismu ke kapitalismu - např. habsburská monarchie, ale to není důležité).I protosocialismus byl svého druhu diktaturou zvláštní třídy řídícího aparátu, i když působila v jisté symbióze se zájmy jiných tříd a skupin. Náš dnešní stát je jasný - je to stát buržoasie a navíc (protože i v rámci jedné třídy probíhá rvačka)-buržoasie konec konců nadnárodní - jenomže v našich podmínkách v něm hraje roli druhotná, ale obzvlášt parazitní pseudonárodní buržoasie klausovského typu, která vykořisťuje lidi přes státní instituce.
    Nerad bych lezl autorovi článku do řemesla a neuměle používal jeho metodologie se vším tím vstupováním do veřejného prostoru apod. I tato hodně pokřivená metodologie vyjadřuje to hlavní - že jinak vypadá politika za otrokářství a jinak za kapitalismu, kdy přece jen vstupuje do hry svobodný očan, i když občan druhé kategorie, protože nevlastní nebo vlastní málo (drobný a střední podnikatel apod.). Navíc - v politice se už v industriálním kapitalismu stává protihráčem buržoasie dělnická třída - sice vykořisťovaná a ovládaná, ale na rozdíl od předchozích vykořisťovaných tříd je v takovém postavení, že má objektivní zájem překonat soukromé vlastnictví, starou dělbu práce i třídy, zrušit i sama sebe a osvobodit celou společnost. Teď tohle nechci rozvádět - klasikové si mysleli, že schopnost tohle uskutečnit má proletariát už ve své industriální podobě fyzické obsluhy stroje - to se nrepotvrdilo - bude to až na duchovním proletariátu - kognitariátu. Nicméně i ten industriální proletariát pod vedením řídícího aparátu dokázal kapitalismus svrhnout a vytvořit jakýsi náběh k něčemu jinému i trochu jinou politiku - ale pořád politiku. A ještě - jsou to ty procesy přrekonávání industrialismu zrození kognitariátu, které vtahují do "veřejného prostoru" daleko širší složky společnosti než kdykoli předtím. Ale bez teorie tříd a vlastnictví tomu neporozumíte
    Ta sebevědomá organizace mas - to je právě to zjevení se pracovníka, který sice nevlastní, ale jehož práce nabyla takového charakteru že ji už nelze spoutat tradičními formami (talent vědce), že se o ní může opřít v politice a že nakonec i v ekonomice donutí kapitalisty couvat od výlučního vlastnictví k samosprávnému zaměstnaneckému. Politika tomu samozřejmě může a musí pomoci, ale sama to nezvládne, když si nedokáže pod sebou zformovat samosprávný vlastnický sektor.
    Pane Vyšohlíd, kde jste vzal, že revolucionáři neberou "duchařinu"? Ten duch je přece odrazem materiální praxe a zprostředkuje i tu politickoui aktivitu. Pochopitelně můžete mít pravdu, máte-li na mysli např. fakt, že některá hnutí jsou prosycena pragmatismem, který si vidí jen na špičku nosu - např. celý vedoucí pragmatický proud v KSČM. Ideologie je velká síla - reakční brzdí, progresivní postrkuje dopředu.
    Tak pánové, dejte se do mne.
    June 3, 2012 v 18.13
    Duch nebo vědomí bude asi totéž,
    takže "duchařina" je možná i u marxistů, to má Pepík pravdu. Oni si lidi většinou myslí, že ideologie je něco nežádoucího a že nejlepší je obejít se bez ní. Jenže tam, kde je ideologické vakuum, tam se jednoduše nějaká ta ideologie "vecpe" sama, a dost často je to právě ideologie vyhovující vládnoucí třídě. Já myslím, že taková nežádoucí ideologie působí nejvíc právě tehdy, když si člověk ani neuvědomuje, že je pod jejím vlivem, čili myslí si, že je zcela bez ideologie. Z toho důvodu je pro lidi daleko lepší mít vlastní ideologii.
    PM
    June 3, 2012 v 21.03
    Vyjímečně postrádám pane Hellere,
    váš pohled na nutné dispozice občanské schopnosti demokratického smýšlení ve společnosti, jejiž etika a morálka je dána podmínkami tržní společnosti družstevních vlastníků.
    ??
    June 3, 2012 v 22.28
    Pane Petrásku - rád odpovídm, ale
    prosím Vás jako už vícekrát - řekni mi to co chcete srozumitelně, já Vám bohužel nerozumím - já jsem jen obyčejný Pepa z venkova.
    MT
    June 3, 2012 v 22.42

    Autor článku píše :

    "Podstatou současné ekonomické krize je to, že se finanční kapitál ve svém fungování odštěpil od zbytku ekonomiky ..."



    To si ale jenom namlouváme.

    Podstatou ekonomické krize není to, že se od něčeho, od výroby odštěpil nějaký finanční kapitál.

    Podstatou ekonomické krize je to, co se stalo, když nezbývalo než aby se ten finanční kapitál odštěpil.

    Doporučuji skutečně knihu Magdoffa a Fostera "Velká finační krize, Příčiny a následky" nakladatelství GRIMMUS, Všeň (Turnovsko) už 2009.

    Pak tu nebudou padat vysvětlení, ze kterých vyplývá, že kdyby se holt ten finanční kapitál jaksi neodštěpil - pak by mohlo být asi jinak, lépe ...

    To vše je dlouhá cesta Kapitálu, čaroděje, který prochází nejrůznějšími fázemi a metamorfózami ...

    ... je to pořád on, až na to, že je jisté fáze a doba, kdy by bez té "financializace" už být nemohl ...

    ... zatímco v jiné etapě nemusel ...


    Kapitál je vztah a koloběžný mechanismus (zhodnocování a prvotního rozdělování).

    To nejsou výrobní prostředky (ty se nazývají kapitálové či investiční statky).


    ON
    June 4, 2012 v 10.01
    Dobrý článek,
    jsem zvědav na pokračování. Především oceňuji následující: „Chybějící aspekt politiky jako překážky pro výše popsanou zvěcňující instrumentální logiku může být doplněn (! ! ! O.N.) z nestranického pole politiky….“ Už jsem se bál, že půjde o další frontální útok na stranictví, resp. nepřímou demokracii, kterou je třeba vystřídat subjekty nestranické politiky, tedy tzv. přímou demokracií.
    ??
    June 4, 2012 v 11.52
    A to by se Oto Vám partokratům setsakra nelíbilo,co?
    Ale klid, mně se to nelíbí taky a nadšením mne nenaplňuje ani to, co Ty chválíš - strasníci nebo nestraníci - to je tak nepodstatné - podstatnější je, je-li v subjektu partokracie a komu slouží - to znamená které třídě. Zájem třídy se realizuje i v té přímé demokracii, proto já do omrzení těmto hodným krasoduchům opakuji tu nepříjemnou pravdu - že chtějí-li perspektivně překonat politiku a v dohledné době ji posunout k zájmům neprivilegovaných vrstev, musí si vypěstovat třídu samosprávných vlastníků a o ni se opřít. Ale to i s Tebou dokáže zacloumat, co?
    PM
    June 4, 2012 v 16.37
    jakou odpovědět nabízíte vy mé tetě autorce přiloženého
    Ano, demokratické instituce jsou bez lidí-demokratů na pendrek. Myslívávala jsem, že důvodem pramála demokracie v hlavách obyvatel kotliny jsou desítky let prožité v komunistickém disneylandu a že se cobydup dočkáme pozvolné změny myšlení. Bohužel na ty divné roky souvisle navázal disneyland mafiánský a korupčně klausní. Je pravda, že mnoho mladých lidí už myslí jinak, ale také zarytě fungují svazácké organizace mladých ódéesáků, kteří od svých taťků odkoukali pouze co to znamená demokracie - svoboda trhu bez hranic a prvořadý zájem individua...
    A teď se pokuste pane Heller neopustit pozice Marxe (který chápal svůj socioekonomický jako polopravdu) a nabídněte mladým odesáků něco lákavější polopravdu než družstevnictví.
    ??
    June 4, 2012 v 19.13
    Vážená paní - teto pana Petráska
    Z Vašeho textu je vidět dopady toho, proti čemu jsem bojoval a kam tu diskusi nakonec odvedli Dolejš a paní Šprynarová (dodatečně se jí omlouvám za dlouhodobé křivení jména). Celá koncepce samosprávné socialistické společnosti jako jediného možného východiska byla zrdukována na to, zda zakládat družstva nebo ne.
    Ve skutečnosti samospráva nejsou zdaleka jen nějaká malá družstva někde na okraji ekonomiky. Je to univerzální princip uplatňování v dané vývojové etapě maximálně možné míry demokracie ve všech sférách a článcích života společnosti - v ekonomice, politice, kultuře, vědě, sociální správě, duchovní tvorbě, umění, dokonce i v policii a armádě.
    Jeho základem pochopitelně musí být samosprávné zaměstnanecké vlastnictví v ekonomice - ne jen někde na okraji, ale i v těch nejstrategičtějších odvětvích - financích, informatice, těžbě surovin, energetice astd. Zkrátka všude. Nic jiného nezbývá, protože forem vlastnictví není neomezené množství a historie už vlastně prověřila a odvrhla či odvrhuje kapitalistické soukromé vlastnictví, protosocialistické státní vlastnictví řídícího aparátu a pochopitelně i drobné vlastnictví - podtrhuji - jako hlavní a nosnou formu vlastnictví, která se nakonec všeobecně prosadí. Nic jiného než samosporávné vlastnictví už k vyzkoušení nezbývá Mnohonásobně podtrhuji že moje koncepce nevylučuje dlouhodobé přetrvávání těch ostatních forem vlastnictví (kapitalistického, státního, maloburžoasního) jako doplňkových sektorů, dokud to bude funkční a pro společnost únosné. Ani kapitalisty nebude nikdo násilím rušit, ale prostě zmizí v ekonomickém soutěžení s efektivnějším samosprávným vlastnictvím v plně demokratickém prostředí. Ještě déle bude existovat maloburžoasdní vlastnictví, protože v ekonomice bude řada úseků, kde výroba nebude tak objektivně zespolečenštěna jako např. v těžebním průmyslu či informatice - např. řemesla, drobný obchod, vědecké podnikání, umělecká činnost apod. No a státní vlastnictví spravované aparátem se se změnou státu z buržoasního na lidový, socialistický a s rozšiřováním forem účasti pracujících na řízení a zisku a prolínání státního a samosprávného sektoru postupně změní v samosprávné vlastnictví.
    Takže tolik k základu toho, co můžu nabídnout odeesákům - ekonomický, sociální i politický vývoj je prostě donutí k tomu, aby opustili obhajobu unverzality kapitalistického vlastnictví a smířili se s tím, že si nebudou moci přivlastňovat bez náhrady nadhodnotu vytvořenou pracujícími. Podle toho, co jsou dnes sociálně, budou moci buď popadnout rentu z výnosu prodeje svého podniku samosprávnému podniku a do konce si života si z této renty žít někde na Bahamách, nebo zavedou ve svém podniku samosprávné vlastnictví a budou spolu s ostatními jako rovnoprávní vlastníci s tímto podnikem podnikat, podle profese se mohu stát řediteli, vědci apod., případně se udělat pro sebe jako malovýrobci. Podle jejich schopností a zálib budou mít možnost výdělku dle práce i dle míry podílu na rozhodování o samosprávném vlastnictví sociálního zajištění, tvořivé práce, podílu na rozhodování o podniku i o všem jiném ve společnosti v nejrůznějších samosprávných orgánech (např. rada školy, kam chodí jejich děti, rada nemocnice, kde se léči, rada médií, sportovního klubu či divadla, kontrolní orgán policie, poradní sbor některého ministerstva, nemluvě už o komunální oblasti či v parlamentě atd.). Nabídnout jim mohu i zlepšení vztahů mrezi lidmi, ze kterých zmizí třídní boj, sociální základ patologických jevů a konfliktů, neustálé ohrožení základní existence apod.,ale i pocit manipulovanosti, že se rozhoduje o nás bez nás.
    K tomu samozřejmě nastavení pravidel ve společnosti tak, aby nebyla možná jakákoliv diskriminace, aby byla zaručena svoboda omezená jen svobodou těch ostatních, svoboda zastávat jakoukoliv společnost neohrožující víru či názor atd.
    Zkrátka plná svoboda, rozvoj, vysoký standard, tvořivá práce, jistota, odměna podle výkonu i celkové užitečnosti - smířit se budou muset jen s plnou faktickou vlastnickou i politickou rovností všech a ztrátou možnosti vykořisťovat - tak jako se buržoové museli smířit tím, že nemohou své zaměstnance zabíjet či držet v nevolnictví.
    Mohl snad někdy nějaký řád nabídnout člověku více?
    PM
    June 4, 2012 v 23.02
    Vaši představu červánků člověčenstva pane Hellere,
    mé tetě rád předložím.
    Z mého hlediska postrádám ale plausibilní opatření, které by vnutilo jak nejlstivějším z elit zbavit se vůle po moci, tak i odstranilo přirozený zájem usurpátorů moci o nejvyšší pozice v pyramidě společenské moci.
    Nezištní obhájci idee volnostrovnostbratrství se mohou bránit jenom většinovým poznáním, že jsou povinni vypracovat na základě násilí práva většinově přijatelný kompromis. A to mezi všemi etážemi společenské moci a bezmoci, a odstíny lidských charakterů.
    A pod zastřešením takto pojaté demokracie si teprv poté mohou více než okrajově zadružstevničit ..................pomyslel jsem si.
    ??
    June 5, 2012 v 9.40
    Pane Molnáre
    je to hezká kritická písnička o tom, jak jsme v prdeli a můžeme si za to sami a politické strany jsou mafiánský systému (to uvádím pro ty, kdo jsou líní si to otevřít) - ale na druhé straně je ts písnička vrchol ubohosti poznání neprivilegovaných vrstev a triumf ideologie vládnoujcích vrstev. Dojít po tolika jasných příkladech třídního boje a bezohledného třídního panství založeného na vlastnictví jen k tomu, že za to mohou morální chabí politici a politické strany - za takovéto zmanipulování vědomí lidí by se nemusel stydět ani Josef Goebbels. Nový příklad přiroizené ideologické převahy vládnoucí třídy - ale je to taky výkaz ubohosti intelektuálů a bídy levicové politiky a zejména politiky KSČM, která jediná nějak deklaruje svůj vztah k marxismu. Bylo mi z toho blivno.
    ??
    June 5, 2012 v 10.04
    Pane Petrásku, pozdravujte tetu, ale
    s lítostí musím znovu opakovat to omšelé "Bohužel jste pořád nic nepochopil" - máte to totiž pořád úplně obráceně. Ani samosprávný socialismus, ani komunismus přirozeně neodstraní některé morálně volní vlastnosti různých lidí, které plynou už z toho faktu, že žijí mezi jinými lidmi - např. snahu vyniknout, prosadit svůj názor proti jiným apod. - jestli tohle myslíte tou vůlí k moci, tak máte pravdu. Ale podstatný moment toho puzení některých jedinců dnes k výkonu mocenských funkcí není od přírody, ale zformoval se po staletích, vlastně tisíciletích vlastnicky nerovné společnosti, která sice měnila formy - otrokářství apod. - ale v řadě momentů se vlastně neměnila. Pořád tady pozice ve společenském řízení byla nějak spojená se zájmem vlastníků a vykořisťovatelů, pořád dávala možnost získání nedostatkových požitků pro sebe a své okolí,pořád z té nerovnosti vyrůstaly vážné deformace v jednání a myšlení těch vládců jdoucí až za hranice nejzákladnějších norem (Caligula,Nero, Hitler, Stalin). A taky pořád ekonomické poměry formovaly mentalitu těch dole, jejich strach se ozvat, neinformovanost (duševní práce byla spojena s vlastnictvím a mocí), ale také objektivní nevybavenost k odporu atd. Takže když uvažuji o tom, jak minimalizovat ty negativní jevy, včetně negativních morálních vlastností, tak jistě mohu i uvažovat o "násilí práva" a o nějakých vylepšeních ve společenských správních institucích, osvětě, morálce i tom právu apod., to musí být taky, ale je to až druhotné, mohu s tím časově začít, ale pod tím se musí měnit vlastnické poměry, mizet faktická vlastnická nerovnost, nerovnost v tom, kdo a jak mluví do disponování výrobními prostředky a lidskou pracovní silou - když tohle bude probíhat, tak se dostaví i změny v morálně volních vlastnostech, ti divocí jedinci si zvyknou, že něco nemohou, že je tu něco vocaď až pocaď, protože když by se pokusili vybočit, tak jim to ostatní prostě nedovolí, budou mít na to, aby je zarazili,omezili apod. Mohou zůstat inidividuální excesy, ale některé věci zmizí jako sociální masový jev a o to jde.
    Vy to ale máte úplně obrácené - nejste sice sám, protože buržoasní ideologie dokázala zpracovat masově vědomí lidí tak, že ignoruje to, co je nasnadě - měnit vlastnictví - a tvrdošíjně hledá všelijaké fígle jinde v nadstavbě - třeba morálizování nebo nahrazení politických stran nějakým hnutím,které bude mít všechny nectnosti těch politických stran atd. Ale to, že nejste sám, Vás bohužel neomlouvá, pořád je to ideologická hloupost - podtrhuji ideologická, není to věc Vaší individuální inteligence, prostě jste se nadýchal zhoubného plynu. Ale mne už otravuje Vám to pořád opakovat a pořád nevidět, že víte, o čem hovořím.
    June 6, 2012 v 16.41
    Pane Hellere, děkuji za pozdravy,
    které mi vyřídil pan Petrasek, moje milá zde diskutující přízeň.
    Lidský mozek je výsledkem evolučního procesu, který trvá bajvoko třiapůl miliardy let. Sociální a morální mozek se vyvíjí v průběhu civilizace posledních dejme tomu padesát tisíc let. Kolik let života ve Vámi představované vlastnicky rovné společnosti, bez vlastníků a vykořisťovatelů, bez možnosti získání nedostatkových požitků pro vyvolené...atd, tipujete, že bude třeba, aby byly odstraněny ony deformace lidského jednání, proti kterým se demokratická společnost brání násilím práva?
    ??
    June 8, 2012 v 8.50
    Paní Šiklové - pokud se ještě na diskusi podívá
    Vážená paní, omlouvám se, že jsem neodpověděl, ale článek zmizel z nejčtenějších i nejdiskutovanějších a tak jsem myslel, že už tu nikdo diskutovat nebude.
    K Vaší otázce- tohle jsem vždy nechával stranou, předpovědi zde jsou šarlatánstvím, ale rozhodně to nebude trvat tak dlouho, jak z Vaší otázky vyplývá, což potvrzuje i doba, za kterou se dokázal zdiskreditovat u lidí obnovený kapitalismus u nás. V poměrně brzké době čekám pohyby v rámci kapitalismu směrem k orientaci na investice do lidského kapitálu, které tu přeměnu odstartují. Podstatnější přeměny bych viděl v řádu několika desetiletí, souvisí to s dlouhou vlnou, kterou prognostici čekají někdy kolem 2040. Ale do tohohle se nepletu, já to neuvidím, tak co se vzrušovat. Jde jen o to založit tu správnou cestu. Vy jinak zřejmě sdílíte tu iluzi svého synovce o násilí práva jako hlavní cestě. Kdo bude tím násilím práva disponovat? Všichni bez rozdílu?
    Prosím - pokud byste chtěla dál diskutovat - pište na můj osobní mail heller47@seznam.cz. Člověk neuhlídá to množství článků na DR.
    + Další komentáře