Svoboda je vždycky levicová

Marek Adam

Existuje v českém prostředí cosi jako autentická levice? Kdo ji případně reprezentuje na tuzemské politické scéně? A v čem tkví ona podstata levicového světonázoru?

Téma lidské svobody je vskutku prastaré. Zabývali se jím již filosofové v antice. Soudobý český intelektuál Václav Bělohradský v nedávné době formuloval tři fundamentální společenské ideje:

1)Křesťansko-sociální

2)Sociálně-demokratická

3)Liberální

Položme si nyní otázku, zda toto vymezení není příliš schematické. Nutno podotknout, že sám Václav Bělohradský poté prohlásil, že liberalismus a levicovost jsou si nejblíže, respektive že „liberalismus je vždy levicový“.

V poslední době si stále častěji kladu otázku, zda v českém prostředí vlastně existuje cosi jako autentická levice. Kdo ji případně reprezentuje na tuzemské politické scéně? A v čem tkví ona podstata levicového světonázoru?

Osobně se domnívám, že „autentická levice“ symbolizuje jakýsi průsečík všech tří výše zmíněných idejí. Skutečná levice (dle mého názoru) nemusí být v rozporu se zásadními idejemi křesťanských hodnot a může se opírat o prostý fakt víry.

Dialog mezi marxismem a náboženstvím (záměrně jej neredukuji pouze na hodnoty křesťanské) byl v českém kulturním prostředí vždy tak trochu neprávem opomíjen. Připomeňme pokusy ze šedesátých let o dialog marxistické filosofie s teologickým viděním světa a náboženskými společnostmi, zmiňme rovněž „kult srdce“ prvorepublikové avantgardní umělecké tvorby.

Nejsem si jistý, zda KSČ před rokem 1989 představovala levicový politický subjekt. Hledání a nalézání „levicovosti“ u soudobé KSČM by vydalo na mnohastránkovou analýzu různých proudů uvnitř strany, byť navenek, v základních pilířích lidského společenského soužití (například otázka menšin) se strana alespoň navenek situuje do role levicově liberálního subjektu.

Nicméně není možné považovat KSČM za moderní levicovou stranu západního typu, neboť její praktická činnost na komunální úrovni připomíná spíše podnikatelsky-marketingovou stranu, ne náhodou podobnou SPOZ.

Ve Straně zelených jako dalším možném zdroji levicových idejí panuje zřejmě již trvalý ideový dualismus. Levicové křídlo (můžeme je pro praktické účely pojmenovat například světle zelené) je však v tomto politickém subjektu drženo v emancipační izolaci pravicově lobbyistickými strukturami, majícími mnohem blíže například k ODS.

Posledním subjektem české levicové orientace by mohla (a měla) být sociální demokracie. Tato strana se však vždy bude potýkat s vnitrostranickou neukázněností, která se promítá do jejího mediálního obrazu. Zjednodušeně řečeno, boj o křesla a funkce v této straně již dávno zvítězil nad ideovou hrdostí a svébytností. Spolčováním s nelevicovými subjekty bude v ČSSD docházet ke stále se prohlubující ideové erozi.

Vznikne tedy něco jako „nová levice“? Česká republika zásadně a neodkladně potřebuje autentický levicový subjekt, který by tzv. sjednotil levicové ostrůvky ve více politických stranách. Levicový potenciál je v naší historické a kulturní tradici nesmírně silný a cenný. Jeho problémem je však ona nesvornost a roztříštěnost.

Česká republika potřebuje stavět ideovou hráz vůči narůstající fašizaci a společenské bezcitnosti. Je třeba sdělit jasné a kategorické „ne“ tendencím posouvajícím náš stát mezi východní oligarchické systémy.

Kult srdce“ a levicová optika víry a naděje v člověka nás možná zase může vrátit zpět. Na západ. Ke kultuře autentické západní levice, k níž Česká republika již svým historickým právem (procesy reformace a emancipace) bezesporu patří.

    Diskuse (61 příspěvků)
    ??
    February 10, 2014 v 11.39
    Pane Adame, jste zřejmě můj člověk,až na nějaké drobné.
    To je u mladého člověka (soudě dle fotografie) obdivuhodné. Vaše analýza levice, zejména to že jste z ní nevyřadil marxismus, je perfektní. Pokud byste se chtěl víc seznámit s mými názory - viz diskuse pod článkem Poláčka Čtyři artikuly. Jsem stoupencem cesty, která je antikapitalistická i antistalinská a směřuje k rozhodující roli zaměstnaneckého vlastnictví dotaženého až na nejvyšší patra rozhodování a spojeného s širokou smaosprávnou demokracií v celé organizační struktuře společnosti - a - dovolte mi nekritičnost k vlastní koncepci - tohle je ta pravá ořechová cesta, kterou by měla nastoupit levice a z tohoto hlediska posuzuji levicovost či nelevicovost politických subjektů a ideologií. Jako perspektivní nosný sociákní subjekt tohoto procedu vidím (nejen já, mé druhé já je dr. František Neužil, kterému ovšem poměry neumožŇJÍ PRACOVAT V OBORU) TZV. KOGNITARIÁT, znalostní proletariát, který se postupně stane hlavní podobou námezdně zaměstnaného pracovníka - s trochou zjednodušení je to moderní profesní podoba dělnické třídy v Marxově pojetí, která teprve schoponá naplnit Marxem objevenou historickou roli dělnické třídy jako jediné třídy nucené a schopné osvobodit sama sebe tím že osvobodí celou společnost. Buch - a je to na stole.
    A teď pár připomínek k Vaší analýze. Jako dlouholetý člen KSČ a KSČM a pracovník - analytik jejího aparátu plně potvrzuji Vaši analýzu KSČM, je výborné, ževidíte ty proudy, já i mí přátelé k jednomu takovému -politicky zcela marginálnímu proudu patříme ale známe spoustu poctivých řadových komoušů, se kterými bychom se domluvili kdyby nám to vedení umožnilo. Jsou tam ale také stalinisté různě fanatičtí, většinou z těch některých složek minulého aparátu,kteří po dlouhá léta úspěšně blikují jakýkoli posun ve straně. Hlavní však je tom co jste postihl, totálně pragmatické vedení manipulující mainstreamem, které se z obav o rozpad strany (ale i o vlastní křesla) pečlivě vyhýbá diskusi o minulosti i budoucnosti, takže strana drží pohromadě hlavně na té tzv. denní politice (správné- v tom problém není) a jakémsi povědomí starých ideálů u starté generace, která celý život poctivě pracovala (bohužel často i nesmyslně v minulé logice) a má oporávněný pocit, že její práce byla zdevastována tou neoburžoasií a jejími ideologickými slouhy (přitom jádro té neoburžoasie tvoří příslušníci bývalé vládnoucí třídy řídícího aparátu - podívejte se na Babiše). Hlavním oroblémem KSČM ovšem je, ženemá záhemí v moderních neprivilegovaných vrstvách, právě toho kognitariátu. Ale přibývají ji noví členové a otázka z ní, kam se vydají a jestli je vedení nezkazí a stalinisté neotráví. Momentálně to vidím černě. Možná že vývoj půjde jinudy a stranu nechá v konzervativním nebo nejvýše zdegenerovaném soc.dem. zázemí.
    Možná jste příliš hodný na soic.dem. Ta se přece vždycky od opuštění revoluční linie vyznačovala zásafním rozporem mezi masou poctivě levicového členstva z neprivilegovaných vrstev a vedoucí garniturou propojenou s buržoasií a reprezentující v kapitalistickém systému "politický cukr" na rozdíl od "pravicovéh biče". V rozhodujících momentech vždycky selhala a dohodla se s buržoasií - viz poslední volby. Dnes je to ještě horší než před válkou, kdy to byla přece jen více strana středních vrstev - ale dnes je normálně propojená s lupoičskými lobby tzv. národního kapitálu jako pravicové strany a členstvo jen bezmocně přihlíží jaklo my v KSČM.
    No a u těch ostatních je to podobné, při nejlepším jsou to pro buržoasii neškodné výstřelky intelektuálů které jednou vyjedou a když zlobí, tak jsou njak umravněny. Zemanovština je klasický bonapartismus - lavírování politické skupiny mezi různými lobby a s mírnými ústupky neprivilegovaným - zase nic nového a v českých poměrech je to směšné.
    K dialogu s věřícími - nevím jestli víte, že členem KSČM mohou klidně být i věřící, jednoho takového jsme teď přijali do mé ZO a náramně se shodneme - známe své odlišné světové nizory, ale máme shodný postij ke kapitalistické realitě - říkáme si, je nám jedno, zda ty zákonitosti kapitalkismu vzniklky pohybem hmoty nebo z boží vůle - ale chceme samosprávný socialismus.
    KSČ v období 1948-1989: Postupně se měnila ze strany neprivilegovaných (ovšem ovlivněné jeidným spojencem - vládnoucí třídou řídícího aparátu SSSR) v stranu vládnoucího řídícího aparátu, stálke více koinzervativní a udržující při životě stále více nevyhovující systém - jakousi vedlejší a slepou větev protikapitalistického trendu - tzv. protosocialismus). Ne náhodou tato vládnoucí třída kapitulovala před kapitalismem a ve značném procentu se přeměnila v buržoasii. Ale alespoň neválčila a nestřílela (u nás).
    Západní kultura a západní levice - moc se mi nelíbí ten geografismus - i když dost odpovídá. Ano, je tu blízkost tradic, politických forem, idejí zvyklostí apod., ale mně se dnes západní levice zdá být velmi ubohá - a to i tam, kde dokáže do ulic vyvést masu lidí (Řecko,iTÁLIE,Francie). Pokud není jako v Řecku zblblá pozůlstatky stalinismu, tak je ve své ideologické a tím i strategické politické orientaci zblblá různými formami tzv. postmarxismu či neomarxismu a neplodnéhjo pseudodemokratického žvanění, což je poslední zákup do kterého se ideologicky uchýlila biuržoasie (NAPŘ. žIŽEKOVINA). a TO JE K NIČEMU.
    Tak - rukavici jsem zase jednou hodil - kdo ji zvedne?Pan Adam sám?
    Jiří Dolejš, poslanec
    February 10, 2014 v 14.46
    autentická víra myslím nestačí
    nic proti tomu když se s levicí spojuje i kult víry, ale nezapomínal bych na racionální dědictví osvícenectví. Bez toho je ta vaše "autentická levice" poněkud zchromlá, Od utopie k vědě bylo heslo vzestupu levice v 19. století. nepotřebujeme kánon ale nástroj.
    A v tom kotextu má i pragmatismus své opodstatnění. jako obrana reálnosti nadějí před útěšnými iluzemi. Pragmatismus není indolentní, jen mu nestačí idelogické snění, chce řešení, projekty, návody kterými může lépe uchopit změnu světa.
    ??
    February 10, 2014 v 17.54
    A jejeje už zase tady máme mého kamartáda Jirku
    místopředsedu ÚV KSČM, který jako vždy pohotově přichvátal aby znectil mou koncepci tím, že jí označí na nějakou slepou a nedokazatelnou víru (marxismus on sice slovy oceňujme, ale neuznává)a přitom obháji bezzásadový pragmatismus vedení KSČM, který odmítá uznat něco za pravdu a nepřipouští ve straně diskusi o strategických cílech. Ale Jirka sám za to nemůže, dlouhá léta dělal dobrou poráci proti stainismu.Leč, kdo chce s vlky žíti.....
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    February 10, 2014 v 18.31
    Především by bylo třeba (mladým) lidem ukázat,
    že pravice žádnou skutečnou svobodu lidem nenabízí, právě naopak.
    Rozbíjet neoliberalismus - to je hlavní úkol. A samozřejmě je třeba rozvíjet vlastní, levicový koncept svobody...
    ??
    February 10, 2014 v 21.2
    Pane Plevo - ten levicový koncept je až směšně jednoduchý
    nemůže být svoboda tam, kde není vlastnická rovnost (a tím nemyslím rovnost pouze právní). Jestliže malá menšina vlASTNÍ VÝROBNÍ PROSTŘEDKY a většina se bez připuštění k nim nemůže obejít a je tudíž závislá na té menšině a jestliže si naVÍC TATO MENŠINA MŮŽE KOUPIT I POLITIKY, IDEOLOGY, SDĚLOVADLA, VOJÁKJY A POLICISTY I KNĚZE VLASTNĚ SKORO KAŽDÉHO, tak o jaké svobodě mluvit?
    Prostě platí to Marxovo, že i v těch nejsvobodnějších volbách v buržoasní demokracii může většina potlačovaných jen rozhodnout o tom, kdo z té vládnoucí menši ny ji bude potlačovat. A jak vidíme z našich voleb, kdy voliči mohou dát hlasy určité straně, ale nakoinec tato strana nemusí vůbec vládnout a naopak na vládě se mohou podílet nikým nezvolené osobnosti a subjekty - tak o čem dále diskutovat? A protože jsme se po zkušenostech z minulého systému přesvědčili, že násilné zrušení vlastnictví až po znárodnění ševců nic neřeší, tak prostě zbývá co nejvíce tlačit na prosazení zaměstnaneckého vlastnictví kde se bude moci každý (/ze začátku samozřejmě v rámci limitů dělby práce) na realizaci vlastnictví podílet a tím získá demokracie a svoboda široký rámec a zároveň ztratí ten agresivní sobecký ráz, který je obsažen v liberalismu nekompromisně trvajícím na "svobodě soiukromého vlastnictví" (už nedodávají že nejde o vlastnictví domu nebo potravin, ale o vlastnictví výrobních prostředků, což lidi bohužel nedovedou odlišit). A je po ptákách a neplodných intelektuálských diskusích.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    February 10, 2014 v 23.16
    Liberalismus a levicovost
    Jen dvě krátké poznámky k těm tvrzením Bělohradského:

    1. klasický liberalismus nemá s nějakou "levicovostí" samozřejmě naprosto nic společného; vůdčím heslem liberalismu je stále ještě "dělej si co chceš", což je zároveň základním životním vyznáním skalní pravice;

    2. liberalismus nemá s pravdou lidskou svobodou nic společného, nýbrž je jejím pravým opakem. Klasický liberalismus opět končí u pouhého individua, to jest u pouhé osobní volnosti, autonomie principiálně osamělého, izolovaného individua. S pravou lidskou svobodou nemá tento liberalismus nic společného - právě proto že vůbec nemá člověka, ale jenom jeho prázdnou skořápku navenek autonomního individua.
    Jiří Dolejš, poslanec
    February 11, 2014 v 19.58
    bez šermování -ismy
    Nemyslím, že by někdo měl na svobodu stejně jako na pravdu patent. Prostě svobodu chápou napříč spektrem různě. Pravice si věc svobody po roce 1989 přetáhla k sobě a levice by se měla pokusit situaci změnit konkrétními kroky. Nic víc.
    Do debaty pragmatismus versus víra se raději nezapojím, Protože víra je věcí každého člověka ale povinnost předkládat praktické řešení (nejen ideologické koncepty) nám společně nikdo neodpáře a na tom nic bezzásadového není. Naopak..
    ??
    February 11, 2014 v 22.30
    Pání a dámy diskutéři, povšimněte si jak kamarád Jirka používá
    rafinovaných manipulačních triků, aby zastřel své skutečné cíle a slabiny. Snaží se vzbudit dojem, že se tu jaksi ABSTRAKTNĚ DEBATUJE O VÍŘE KONTRA PRAGMATISMU, KDE JÁ ZŘEJMĚ ZTĚLESŇUJI slepou, NEPORAKTICKOU víru a on ten racionálné pragmatismus. Ale o to přece nejde - já tu nahodil určitou koncepci, která není výsledKem mé víry,ale celoživotního poznávání, při kterém jsme dokonce s Jirkou spolupracovali a měli podobné názory, bez jeho ochrany bych v aparátu KSČM nepřežil. Jenže časy se mění a Jirka dnes (ne sám, to celé vedení KSČM) odmítá nejen reálnost a použitelnost koncepce samosprávné společnosti (nesčíslněkrát jsem se pokoušel vložit do materiálů KSČM velmi konkrétní návrhy na praktické politické kroky KSČM. ale bylo to - nejnověji i za Jirkovy aktivní účasti - vždy pohřbeno, aby to nedráždilo stalinisty), ale oni dnes NAPROSTO DOGMATICKY, odmítají vůbec marxistické pojetí pravdy,možnost že by vůbec nějaká pravda (/soulad subjektu s objektivní realitou) existovala a byla měřitelná - kdyby totiž pravdu uznali, měli by problémY, proč ji nezastávají a byly by politické problémy, křesla by se třásla. Povšimněte si Jirkova pojetí svobody - tak jako má každý svou pravdu a posoudit je nelze, tak má také každý své pojetí svobody - to je jIstě pravda - buržoa si hájí svobodu vykořisťovat a vYkořisťovaný zaměstnanec by zaase měl pochopit, že svoboda není divadélko při volbách zaplacených buržoasií, ale vyžaduje především vlastnickou rovnost, jinak není možná. A vedoucímu funkcionáři komunistické strany by snad mělo být jasné, na kterém pojetí svobody má stát a že není jedno jako druhé. Pragmatismus tedy nekritizujeme za to že na rozdíl od nás - dle něj věřících - dle nás jen dále vidících - předkládá nějaká racionální opatření, ale za to, že tato opatření jsou nedostatečná, že se sice celkem správně vyjadřují ke každodenní sociální politice, ale nikoli už k léčení kapitalistického viru, který je za všemi jevovými formami nemoci v naší společnosti. Zrušení poplatků u lékaře a další podobné momenty, které má KSČM ve volebním programu, jsou sice správné požadavky, je dobře, že je hlásá, ale - i kdyby se to povedlo- to moc na těžkém postavení vykořisťovaných, ničených krizí kapitalismu, nezmění. Ale když někdo chce hledat vedle dílčích úlev při nemoci i lék na podstatu nemoci - tak to je podle místopředsedy ÚV KSČM (a nejen jeho) jenom slepá víra. No jak by ne - kdyby se řeklo víc, nemusel by třeba předseda ÚV KSČM sedět v křesle místopředsedy Sněmovny, z čehož pro neprivilegované vrstvy sotva co dobrého vzejde. Je mi líto, že musím kálet do vlastního hnízda, protože KSČM je moje strana a vůkol nevidím lepší, ale tohle mně silně vadí a dlouho jsem to říkal na stranických forech, ale už to vzdávám.
    A pokud se někdo z diskutérů vyjádří tím častým argumentem - vyřizujte si stranické spory jinde - tak se ptám - to je opravdu jen vnitrostranický problém KSČM? Nedotýká se otázek léčení kapitalistické nemoci důležitých pro všechny neprivilegované? bOJUJI TU JEN ZA ZÁJEM JEDNÉ STRANICKÉ FRAKCE? .
    Filip Šimeček
    February 11, 2014 v 23.14
    pane Hellere
    Jak sleduju Vasi kritiku kscm, nerozumim tomu, co vas v te strane drzi. Myslite snad, ze po tech letech ty stalinisty presvedcite? Neni lepší zorganizovat proti stalinisticke mensine vnitrostranicky puc a zachránit tak stranu pred smrtí vymrenim jejich clenu? Anebo jinak - sdruzit se s jinymi autentickými levicaky do autonomniho subjektu a od "levicových" cssd a kscm se distancovat? Ale rozumim, ze vzdat se teplého mistecka na uv neni lehke :-)
    Honza Macháček, chemik
    February 11, 2014 v 23.23
    Převzatý článek
    Tento článek je převzatý z Britských listů: http://www.blisty.cz/art/72031.html

    Vyšla tam také jeho kritika od Uweho Ladwiga: http://www.blisty.cz/art/72046.html
    + Další komentáře