Deset otázek pro kandidáty na předsedu ČSSD

Redakce DR

Otevřený dopis čtrnácti osobností adresovaný oběma kandidátům na předsedu ČSSD zveřejňujeme v dohodě s jeho organizátory jako dokument. V Deníku Referendum samozřejmě zveřejníme i případné odpovědi všech kandidátů.

Česká strana sociálně demokratická se na sjezdu v březnu 2011 může pokusit o zásadní programovou i personální obrodu. Ve vedení strany dojde ke generační výměně, neboť do pozice předsedy bude téměř jistě zvolen mladší politik. To je příležitost, aby ČSSD vykročila novým směrem. I proto jsme se odhodlali zformulovat deset otázek, které předkládáme formou veřejného dokumentu kandidátům na předsedu ČSSD. Jejich odpovědi by jistě posloužily jak delegátům sjezdu, tak širší veřejnosti v pochopení pozic, které budoucí předseda ČSSD hodlá hájit.

1. Sociální demokracie, nejenom v České republice, se v době ekonomické krize ocitla v defenzivě. Proč tomu tak podle vás je a co musí sociální demokracie na evropské úrovni i u nás udělat, aby zatlačila do defenzivy pravicové strany, které vesměs nabízejí neoliberální agendu?

2. Sociálně demokratické strany v 80. letech minulého století pod heslem modernizace opustily reformismus jako postoj ke kapitalistickému systému a nahradily ho konformismem. Je návrat k reformismu možný, a pokud ano, jak? Má být součástí případných „reforem“ nabídnutých sociální demokracií přehodnocení sociálního státu? Pokud ano, v jakém směru?

3. Současná Evropská unie vychází ve svých řešeních ekonomické krize vstříc neoliberální logice. Jste pro „internacionalizaci“ sociální demokracie na evropské úrovni a hledání odpovědí na nápor globálního kapitalismu společně s ostatními levicovými stranami v Evropě? Jakými cestami přispěje česká sociální demokracie k prosazení sociálně demokratické agendy v EU?

4. Moderní společnosti mají jinou sociální strukturu než společnosti, z nichž sociální demokracie ideově vyrostla ve 20. století. Jak chce ČSSD reagovat na úbytek dělnické třídy, vznik nových profesí a nových forem práce, které v současnosti vedou k nejistotě práce a potenciálně k trvalé vyšší míře nezaměstnanosti? V čem by se měl ekonomický program ČSSD nejvýrazněji lišit od současné neoliberální politiky pravice?

5. Vedle sociální demokracie existuje v české společnosti segment levicových liberálů, jsou zde také směry křesťansko-sociální a zelené. Chce sociální demokracie oslovit tyto občany, a pokud ano, jak?

6. Někteří teoretici tvrdí, že jedním z problémů moderních sociálních demokracií je skutečnost, že se staly de facto součástí systému neoliberálního kapitalismu tím, že přijaly „růst Růstu“ (spojený s mantrou „konkurenceschopnosti), oddělenost politiky od občanské sféry, systémovou korupci působenou prorůstáním kapitálu s politikou, jakož i pojetí společenské solidarity coby pouhé technologie redistribuce. Je podle vás žádoucí návrat k prosazování hlavních hodnot sociální demokracie jako svébytných etických principů a jako hodnot, jež by se měly vrátit „do hry“ i v jazyku politickém, kulturním a sociologickém? Jak tomu může sociální demokracie napomoci?

7. Politické strany se v neoliberálním prostředí mění v komerční organizace obchodující s vlivem, státními zakázkami a pozicemi ve státní správě. Tento systém legitimizuje rozsáhlou korupci, přičemž korupce ve velkém rozsahu je vlastně plíživý státní převrat. Jak chce sociální demokracie zabránit pervertování liberálně demokratického systému v tento mafiánský kapitalismus?

8. Upadají tradiční hodnoty života středních vrstev. Příslušníci střední třídy jsou stále více využíváni jednorázově, nemají před sebou jasnou profesní perspektivu. Jaký je program sociální demokracie pro střední třídu?

9. Jak se chce ČSSD postavit k tendencím „rozeštvávat“ společnost jejím rozdělováním na „úspěšné“ a „pracovité“ na jedné straně a na lidi bez práce, sociálně slabé, cizince apod. na straně druhé? Jaký program má sociální demokracie pro ty, kdo se vymykají kategorii „většinové společnosti“?

10. Jak řešit praktické globální problémy — znečištění, změny klimatu, sociálně-ekonomické nerovnosti mezi různými částmi světa apod., když neexistuje řádný demokraticky založený globální mechanismus takového rozhodování? Neměla by právě sociální demokracie prosazovat co nejrychlejší vytvoření systému globálního vládnutí (global governance), který by dostal pod kontrolu z řetězu utrženou ekonomickou globalizaci?

Pavel Barša (politolog), Václav Bělohradský (filosof), Jan Beránek (ekolog), Michael Hauser (filosof), Václav Hořejší (biolog), Jan Keller (sociolog), Jakub Patočka (novinář), Jiří Pehe (politolog), Anna Šabatová (právnička), Pavel Šaradín (politolog), Ivan Štampach (religionista), Jan Štern (scenárista), Ilona Švihlíková (ekonomka), Milan Znoj (filosof)

    Diskuse
    January 26, 2011 v 2.45
    Dobrý a záslužný koncept. Mám ale jednu prosbu. Jako sociální demokrat jsem neuvěřitelně alergický na třídní vidění společnosti. Otázka, "co bude dělat ČSSD pro střední třídu" v mých očích znamená bohužel jediné, že autoři otázky v evropském rozměru podceňují sociální demokracii a manévrují jí přesně tam, kde jí sami nechtějí vidět. Žádné třídy neexistují a jestli ano, je to přesně to, čemu se sociální demokracie nikdy nebude přizpůsobovat, ale s čím bude naopak bojovat, jelikož mravnost, solidarita, svoboda, rovnost, ekologie života a duchovní rozměr našeho bytí nelze kastovat, třídit a škatulkovat do tříd. Sociální demokracie preferuje beztřídní společnost rovných šancí rovných, neohnutých, svobodných občanů a rozhodně nebude na občany nahlížet dle majetkového klíče.
    ON
    January 26, 2011 v 7.53
    Dobré otázky.
    Dobré otázky. Aby na ně ovšem kandidáti na předsedu ČSSD odpověděli, to aby si k tomu přizvali profesory z Harvardu, Cambridge nebo Oxfordu. Každopádně jde o vítanou výzvu pro sociální demokracii, aby se zamýšlela poněkud hlouběji nad svým smyslem. Tak do toho přítelkyně a přátelé!
    January 26, 2011 v 10.7
    dobré otázky, přidal bych otázku k demokracii a občanské společnosti
    Myslím, že u nás je patrný deficit demokracie, slabá občanská veřejnost a společnost, pozitivně bych to pojmenoval občanská emancipace a participace, tedy zeptal bych se, zda a jak to chtěji kandidáti na předsedu podporovat. Okrajově se téma objevuje v otázkách 5 a 8. Myslím, že slabá občanská společnost a liberálně ekonomicky pojatá demokracie je jedním z kořenů našeho neblahého vývoje, nejméně od roku 1992 - také je to jeden z kořenů toho, proč sociální demokracie hraje v polistopadovém vývoji vedle Klause a neoliberálů přinejlepším druhé housle.

    Nesouhlasil bych s kolegou Novotným: na odpovědi na otázky netřeba profesory z Harvardu, Cambridge a Oxfordu, stačí spolupráce s těmi, kdo otázky položili a s intelektuálním a občanským potenciálem naší demokratické levice
    ON
    January 26, 2011 v 11.8
    ad Šimsa
    Já to myslel, samozřejmě s nadsázkou, ale faktem je, že ani v oněch nejvyšších intelektuálních kruzích jasné odpovědi na některé tyto otázky neexistují. Každopádně je musíme hledat, protože jsou to většinou dobré otázky.
    Střední třída je přece běžný sociologický koncept, který je ideologicky poměrně neutrální. A hlavně, sociální demokracie sice může usilovat o beztřídní společnost, ať už ale bude usilovat o cokoliv, musí to dělat v reálné společnosti a brát v úvahu její reálnou podobu, reálné faktory. Mezi ně nepochybně patří něco jako třídní rozdíly. Politika nemůže viset jenom na hodnotách, musí se opírat i o hmotné zájmy lidí.

    Jinak si myslím, že v otázkách absentuje téma vztahu ke KSČM a jejím voličům, jejichž zájmy jsou izolací komunistů misreprezentovány a levice díky tomu nemá vlastní koaliční potenciál.
    ON
    January 26, 2011 v 12.31
    ad Škabraha
    Můžete Martine stručně načrtnout, jak by se podle Vás měla ČSSD ke KSČM chovat? A přitom brát v úvahu onu reálnou společnost, ve které se pohybujeme?
    January 26, 2011 v 15.48
    Já bych to zredukoval na dvě otázky : 1. Jaký budete prosazovat vztak k vládnoucí pravici - půjdete to přímého střetu, ve kterém budete prosazovat sociálně demokratickou politiku, bez ohledu na současnou vrtkavou přízeň voličů, nebo s pravicí budete lehce kolaborovat, vždyť budoucnost patří chytrým/bohatým/ a hlupáci ať trpí?
    2. Jakým způsobem vrátíte občanům důvěru v ČSSD, co uděláte pro to, aby 40 % nevoličů, kteří jistě nejsou pravicového smýšlení, uvěřilo tomu, že ČSSD je pro ně správná volba?

    Pokud jde o vztah sociální demokracie k této straně, myslím, že je načase přestat ji vnímat jako stranu jiného typu, než jsou ty ostatní. Otázka, zda s ní na politické úrovni spolupracovat, by se měla vázat čistě na programové shody a neshody. Je to strana, kterou lidé volí a která neporušuje Ústavu ČR.

    Je to asi i dost generační problém, já chápu resentiment, který tady existuje, ale mě osobně už ta otázka minulosti vůbec nezajímá a jsem přesvědčen, že ve skutečnosti nemá význam ani pro společnost, jenom se to uměle rétoricky rozdmýchává. Opravdového vyrovnávání se s minulostí se tohle netýká.

    Samozřejmě, že ta strana je až nemožně zatuhlá, částečně i díky té izolaci, do které byla zatlačena. Měla by se pokud možno změnit, např. co se týče vztahu k Evropě nebo k ekologii. Ale další izolace, myslím si, k této proměně nepřispěje, to už by k ní dávno přispěla.

    Taky je tu otázka širší teoretické platformy, na níž by se dalo spolupracovat i nezávisle na té platformě politické.

    Ideální to jistě není, ale musíme pracovat s tím, co máme...

    Obecně na mne celá ta kauza působí dojmem, že jsme si tady po Listopadu zvolili "sametovou" cestu vypořádání se s komanči - nebudeme jako oni, nebudeme je zakazovat (ostatně, ani nemohli, Havla zvolil prezidentem komunistický parlament, v přímé volbě by dost možná neuspěl), prostě je porazíme ve svobodné politické soutěži, přesvědčíme lid, aby už je nevolil. A když to časem nevedlo k úspěchu, tak se mají změnit pravidla hry během té hry, protože nevyhráváme?

    Klíčové je: bez KSČM není možné sestavit levicovou koalici, čili ČSSD musí při hledání partnerů jít do středu, což z dlouhodobého hlediska jen prohloubí její krizi identity.

    Zajímavá je otázka možnosti vzniku nové levicové strany. Nevím ale, z jakých zdrojů - kromě národovectvím šmrcnutého populismu - by se mohla rekrutovat a jaká by byla.
    January 26, 2011 v 16.48
    Pane Krausi, to je jedno velké nedorozumění. Nakolik znám signatáře, jsou to humanisté jako Vy a nikdo z nich si nepřeje třídní antagonismus a třídní boj.

    Výraz "střední třída", jak už tu někdo vysvětlil, nepatří ke klasické třídní teorii. Je to obecně přijímané sociologické zařazení. A pokud jde o klasické třídy, popírat jejich existenci a jejich antagonistický vztah, to by bylo jako kdyby lékař řekl těžce nemocnému pacietovi: "To je dobré, nic vám není, jděte domů, to přejde." Byl by humanista? Je dobré neříct pacientovi krutou pravdivou diagnózou protože ho rozpláče a připraví mu bezesné noci? Stačí utěšovat a není třeba diagnostikovat a léčit?

    Nikdo z nás asi nechce vést třídní boj. Ale čím jiným jsou zákonná opatření zaváděná jedno po druhém na omezení lidí práce, co znamená státní podpora lichvy, co znamená stále posilované asociální uspořádání. Čím jiným je zdánlivě celonárodní boj proti dlužníkům? To jsou možná poněkud zamaskované formy třídního konfliktu. A nám, domnívám se, že Vám i mně a sognatářům otáztek jde o to demokratizací ekonomicko-sociálních vztahů překonat třídní antagonismus a dopřát všem nejen deklarovanou, nýbrž reálnou rovnost šancí.

    Vy to možná v norském socialistickém království tak nevnímáte, ale to, co se děje tady musí být jasně diagnostikováno a je nutná radikální (což neznamená násilná) terapie.
    January 26, 2011 v 22.11
    Přátelé Ivane, Martine a další, souhlasím a díváme se na to stejně. Co můžeme ale udělat již dnes, jako angažovaní občané, nepoužívat jazyk, který rozděluje společnost na kasty. Jistě, třídy existují, přinejmenším ve střední Evropě mají velmi ostré hrany a mantinely. Tady to tak patrné není. Rétorikou bych tedy začal. Dělnickou třídu bych směle vyměnil za segmenty zaměstnanců, střední třídu za středové segmenty a hned se tím trochu uvolní opratě vykolíkované normalizace. Jazyk nás nic nestojí, proto si dovolím v dalším článku nejen odpovědět na ty otázky, ale věnovat se i "třídní" rétorice na levici. Já se obávám, že takto formulované některé otázky bych asi nepodepsal.
    S přátelským pozdravem
    Lukáš Kraus
    + Další komentáře