Minimální důstojná mzda dosahuje přes 45 tisíc korun hrubého
Kateřina SmejkalováMinimální důstojná mzda za rok 2023 činí tolik, že se o ní může dvěma třetinám pracujících v ČR — v případě žen až třem čtvrtinám — jen zdát. Je to důkaz toho, jak moc se kvůli inflaci vzdálily ceny již předtím nedostačujícím výdělkům.
Minimální důstojná mzda je indikátor počítající na základě aktuálních cen, jakou výši by musela mít odměna za práci za běžnou pracovní dobu, aby pracujícím a jejich domácnostem poskytla dostatek finančních prostředků k životu, který je většinou společnosti vnímaný jako určitý standard. Mají se z ní dát pokrýt přiměřené náklady na stravu, bydlení, ošacení, dopravu, zdravotní péči, vzdělání a volný čas a další důležité výdaje, včetně vytváření úspor pro případ neočekávaných okolností nebo si odkládat na důchod.
Minimální důstojná mzda tak počítá nejen s náklady na holé přežití, ale i možností zavítat za kulturou či vyrazit na tuzemskou dovolenou, tedy něčím, co by si lidé pracující na plný úvazek v poměrně bohaté společnosti opravdu neměli být nucení z finančních důvodů odříkat.
Se svým zaměřením na potřebné výdaje a jejich výši je minimální důstojná mzda mimořádně dobrým nástrojem pro uchopení chronických i akutních krizí kupní síly, které Českou republiku sužují v obzvlášť vysoké míře. Za jejím vývojem i každoroční aktualizací propočtu stojí nezávislá a neformální interdisciplinární expertní platforma, která se inspirovala konceptem používaným v zahraničí pod označením „living wage", tedy volně přeloženo „mzda vystačující k životu“.
Koncepce reaguje na fakt, že už nejen ve strukturálně chudých zemích globálního jihu, ale i u nás na takzvaném globálním severu, se dá z běžného výdělku normální živobytí pokrýt čím dál hůře. U periferních a závislých ekonomik, jakou je Česká republika, to platí o to víc — a nedávná inflace tažená zisky, které v mnoha odvětvích úroveň inflace na rozdíl od mezd překonávaly, to jen dál zviditelnila.
Chudoba navzdory práci
Podle letos v dubnu zveřejněné aktualizace dosahovala výše minimální důstojné mzdy za uplynulý rok 45 573 korun hrubého, pro Prahu dokonce 47 718 korun. Počet zaměstnaných, kteří takovou mzdu pokrývající běžné výdaje nedostávají, dosahuje alarmujících 67 procent, což znamená meziroční propad skoro 200 tisíc lidí pod její hranici.
Už o rok dříve byl přitom zaznamenán nárůst počtu špatně vydělávajících o celou polovinu. I tak se dají vyjádřit dopady tehdejší inflace, pokud se do popředí dá poměr vyšponovaných cen za běžné výdaje vůči mzdám. Není náhodou, že například nárůst počtu klientů a klientek potravinových bank se za rok 2023 zvýšil o třetinu.
V největším kontrastu s výší minimální důstojné mzdy je výše zákonné minimální mzdy, která aktuálně nedosahuje ani poloviny potřebné částky. Ani v nejmenším tak neplní ochrannou funkci a ti, co ji pobírají, ale i další s příjmy jen o něco vyššími, jsou vystaveni chudobě navzdory tomu, že mají práci.
Svým postojem roztáčíte inflační spirálu. Prostě všem přidáme, aby měli důstojnou mzdu. A všechny ceny opět poletí nahoru. Takže si vůbec nepomůžeme. A sorry, že by se zaměstnanci státu (nemyslím úplně všechny, tipuji tak 80%) za své peníze předřeli? Nesmysl, právě naopak.
Zaměstnání, situace a potřeby lidí jsou velmi rozdílné. Mnozí bydlí ve vlastním, mají i svůj víkendový domek a příp. nemovitost ještě pronajímají. Jejich domácnost je přitom vybavena vším potřebným a mnohým dalším. Někteří nemají navíc nikoho, kdo by byl bez příjmu (nebo i srovnatelně, či lépe zabezpečeného postavení).
Naproti tomu je mnoho lidí, kteří platí nájem, teprve se vybavují, starají se o děti atp.
Výraz "důstojná mzda" mám pro uvedené rozdíly za málo adekvátní až matoucí a především za marketink. Jedná se o efektní a přitom jednoduchý prostředek, jak povzbuzovat tlak na zvyšování mezd (a, ano, inflace). Jde o zaměstnaneckou obdobu podnikatelského "dne daňové svobody".
Kromě toho výraz implikuje, že žít skromně (ne-li tak, jak jsme žili dříve) je vlastně ponižující. A že rychlý růst mezd je nejnaléhavějším úkolem humanisticky orientované společnosti.
Ono je to s podivem, ale přenášení nákladů inflace na příjmově nižší vrstvy jako všeléku nebo alespoň nezbytnosti pro ukončení inflace,měli sice špatní, a tudíž komerčně úspěšní ekonomové vždycky plnou hubu, ale nikdy to nefungovalo.