Dny hněvu
George MonbiotŘekněme si otevřeně, že dosavadní strategie největších a nejznámějších ekologických organizací selhala. K cíli nevede salámová metoda postupných krůčků, ale radikální vize systémové změny a zápas za její prosazení.
Je tedy dnes už konečně možné prolomit mlčení a hovořit otevřeně o tom, čemu se většina médií a politiků tak dlouho vyhýbala? O jediném problému, na kterém vposledku záleží — o uchování života na Zemi?
I těm, kteří se otázce úzkostlivě vyhýbají, je v hloubi duše jasné, že všechno ostatní, čemu se věnují přední stránky novin a k čemu se vyjadřuje kdejaký odborník, je proti tomu nicotné. O problému vědí dokonce i redaktoři Timesů, kteří přesto dodnes píší sloupky popírající vědecký konsenzus o změně klimatu.
Vědí to i kandidáti na předsedu konzervativců, i když to navenek stále bagatelizují. Jejich mlčení ještě nikdy nebylo tak ohlušující.
Není to ale pouhé lhostejné mlčení, ba naopak: je to aktivní zakrývání skutečnosti, jemuž je vlastní snaha jakkoli odpoutat pozornost od skutečných problémů k podružnostem bez ohledu na existenční krizi, jíž čelíme. Je to prázdnota zarputile vyplňovaná trivialitami a zábavou, bulvárem a spektáklem — tlachání o všem možném, jen ne o skutečně závažných problémech.
Zatímco se však lidé ovládající sdělovací prostředky snaží ústřednímu tématu naší doby ze všech sil vyhnout, planeta křičí a její řev je nepřeslechnutelný. Dny jejího hněvu s teplotními šoky a požáry, jež jsou imunní vůči našemu nepodstatnému brebentění, bez cavyků rázně vpadly do našich životů.
V Británii jsme dosud nic takového neznali. Nebezpečná vedra sužující Anglii jsou ale v jižní Evropě už běžná. V některých částech Blízkého východu, Afriky a jižní Asie se stala setrvalým ohrožením života.
Teploty, které zažíváme nyní v Anglii, by tam patřily k chladnějším dnům horkých období. Pokud nebudou okamžitě přijata komplexní opatření, nebude trvat dlouho a takovéto planetární dny hněvu se stanou součástí naší každodennosti; a to i v našem — svého času mírném — klimatickém pásmu.
"Zatímco jsme si namlouvali, že o změnu systému lidé nestojí" - nenamlouvá si ale teď náš dobrý George Monbiot naopak, že lidé o změnu systému stojí?...
Daleko spíše pravdě bude asi jiný jeho výrok: "Mnozí z nás vědí, čeho chtějí dosáhnout: osobního dostatku a veřejného blahobytu". A především onen "osobní dostatek" stojí v pořadí priorit na s odstupem nejvyšším místě.
Ano, lidé by si - snad - přáli (ekologickou) systémovou změnu; ale jenom tehdy když je to nic nebude stát. Když přitom zůstane zachován jejich osobní blahobyt. Monbiot - jako klasický levičák - všechnu vinu za klimatickou krizi odsouvá jenom na koncerny a na bohaté; ale o vině docela obyčejného "člověka dole" nechce nic slyšet.
Monbiot má pravdu v tom, že řešení nespočívá v (pouze) recyklování víček od láhví. Jenže jsou to právě ty velké masy konzumentů, kteří nechtějí dělat nic víc, nežli jenom pár víceméně symbolických gest pro uklidnění vlastního svědomí. Aby pak mohli rok co rok takto uklidněni létat letadlem na dovolenou na Mallorcu nebo do Egypta. Když jeden jediný takový let zanechává řádově zřejmě tisícinásobnou, možná desetitisícinásobnou ekologickou respektive uhlíkovou stopu, nežli oněch pár ušetřených uzávěrů od láhve.
Změnit tuto mentalitu těchto velkých mas je ovšem daleko obtížnější, nežli vyhlašovat "revoluční boj" velkým koncernům. Které tak jako tak nikdo nemá v lásce. Takto je možno velice snadno budit dojem radikálního činu, víceméně nic to jednoho nestojí.
----------------------------
Nechci tím nijak snižovat či bagatelizovat (spolu)vinu kapitalismu na devastaci životního prostředí. Je dozajista legitimní na to poukazovat. Ale - je to jenom jedna stránka celé věci, je to jenom jedna příčina, a podle všeho dokonce ani ne ta hlavní. Koncerny mohou vydělávat i na ekologické produkci, principiálně to pro ně není problém. Prostě by jenom zvýšily ceny. Je to ale koncový spotřebitel respektive konzument, který tyto vyšší ceny nechce platit; respektive který se nechce vzdát pohodlností které mu nabízí konzumní způsob existence.
Takže když nepomůže ani salámová metoda, ani celosvětová enviromentální revoluce, zbývá už jen jediná možnost -- bitva Titánů. Kapitál proti Kapitálu. Moc proti Moci.
Nicméně spoléhat na to, že svět zachrání uvědomělí kapitalisté, kteří v bitvě na krev zničí své fosilní třídní bratry při zachování sociální stability ve třídě vykořisťovaných ........... ech.
-------------------------
Smůla je, že tomu, co přichází, nedokážeme zabránit. A nedokážeme tomu zabránit proto, že budoucnost nepramení z tohoto okamžiku, ale z celého stopadesáti letého rozvoje ekonomiky postavené na fosilních palivech. Reálný odhad říká, že v roce 2030 bude svět produkovat zase o 14% více skleníkových plynů než teď...
A to, že v okamžiku, kdy se globální klimatická změna začne viditelně projevovat, už bude na její odvrácení pozdě, věděli v Exxonu už v roce 1978!!!
A dnes už se projevovat začíná. Zprvu to bude asi hlavně o extrémním počasí, ale třeba zprávy o dění v oceánech a mořích začínají být vyloženě děsivé. Rozvrat a zkáza celých obrovských ekosystémů se blíží a brzy příjde, stejně jako přišlo extrémní počasí. Důsledky si vůbec nedokážeme představit...
--------------------------------------
"Jsem nevyhnutelný", říká titán Thanos v příbězích superhrdinů Avengers. A svá slova dokáže. Poražení Avengers ho nakonec přelstili díky cestování časem ........... ale to my fakt nemáme.
P.S. Vlastně zbývá už jen věřit, že má Bůh dobrý timming u doby ledové.