Jedním z nejznámějších ekologických právníků po roce 1990, který se uměl pohybovat nejen v advokacii či na akademické půdě, ale také mezi politiky a občanskými aktivisty, byl levicový demokrat Petr Kužvart. Zpráva o tom, že 15. května 2022 ve věku šedesáti šesti let zemřel, byla pro všechny překvapením.

Petr patřil mezi ty osobnosti, které měly veřejnou angažovanost v krvi. Krajně mu totiž vadilo, pokud se státní moc někde dopouštěla nějakého bezpráví. Jeho levicovost se tak snadno přetavila i v prosazování a obhajobu ekologických práv veřejnosti v její účasti při rozhodování státu.

Před rokem 1990 byl Petr jedním ze zakladatelů ekologické iniciativy Ekologická společnost, která byla ustavena v dubnu a v červnu 1987 na diskusních fórech Charty 77. Mezi dalšími zakladateli sdružení byli jeho bratr Miloš (ministr životního prostředí v letech 1998-2002), Ivan Dejmal (ministr životního prostředí v období 1991-1992), Aleš Šulc (náměstek ministra životního prostředí mezi roky 1990 a 1997) či Vladimír Kodeš.

Před rokem 1990 se Petr, který pracoval i jako podnikový právník, mj. angažoval proti plánu na výstavbu přehrady na Křivoklátsku, která se kupodivu nakonec nikdy nepostavila. Psal i do samizdatu Ekologický bulletin, který v počtu devatenácti čísel od září 1987 do prosince 1989 po asi sto kusech vydal Ivan Dejmal, kterému se pak do května 1991 podařilo dát dohromady ještě další čtyři čísla.

Svoboda angažování

Petr se po revoluci 1989 pustil do angažované práce při ochraně životního prostředí. Šlo to snadno, neboť měl kontakty v politickém i v občanském prostředí zároveň.

Jako právník nejprve pomáhal s činností Federálního výboru životního prostředí, a to až do jeho zrušení v roce 1992. Stal se také členem Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ), která vznikla v září 1992, a v níž byl asi deset let členem předsednictva. V rámci její činnosti vedl v Podolí ekologickou právní poradu pro veřejnost. Od roku 1994 se pak stal samostatným ekologickým právníkem.

Naplno pomáhal i novým radikálním ekologickým sdružením, jako byly Děti Země, Hnutí Duha nebo Greenpeace. V roce 1999 dokonce založil „vlastní“ občanské sdružení Ateliér pro životní prostředí.

Šíře jeho právní a občanské činnosti a pomoci obcím a sdružením tak začala strmě vzrůstat. Šlo přitom mnohdy o mnohaleté a těžké případy na území celého státu. Nejvíce případů ovšem řešil s kolegy v Praze, kde se mu i řadu právních sporů podařilo vyhrát. Kolem roku 2011 se mu například podařilo zrušit dvě dílčí územní rozhodnutí pro mrakodrapy na Pankráci s právním názorem soudu, že je nutné v území hodnotit i jeho únosnost.