Právnička z Frank Bold: Dohoda o Turówu je v rozporu s českým i evropským právem

Adam Rektor-Polánek

Česká republika si na příštích pět a půl let zmrazila právní možnosti, jak ochránit své občany před ztrátou pitné vody. Uzavřená dohoda s Polskem je ještě slabší než návrh minulé vlády. Obsah dokumentu v rozhovoru komentuje Petra Urbanová.

Polská těžba, která působí škody na českém území, je stále nelegální. Uzavřená dohoda na tom nic nemění. Vláda jí pouze de facto tvrdí, že se škodami souhlasí. Podle českého i evropského práva přitom nesmí přistoupit na to, že na území České republiky bude docházet ke škodám na životním prostředí. Foto Greenpeace ČR

Vláda Petra Fialy (ODS) ve čtvrtek uzavřela s Polskem dohodu o pokračování těžby v hnědouhelném dole Turów na dalších třiadvacet let. Kompletní znění dokumentu zveřejnilo Ministerstvo životního prostředí až v pondělí po nátlaku občanské společnosti. Co z dohody vyplývá?

Vyjádření politiků vzbuzují ve veřejnosti pocit, že nová dohoda skutečně řeší problém ohrožení ztráty pitné vody. Média píšou o podzemní bariéře, která má vodu chránit — a nebude-li fungovat, Polsko má přerušit či zastavit těžbu.

Jednoduché zkratky vytváří dojem, že dohoda je snad nějakým vítězstvím nebo alespoň kompromisem. Avšak ďábel je skryt v detailu. Výsledná dohoda totiž nikdy neměla ambici chránit zdroje vody. Ano, dokument obsahuje ustanovení o vodě a uvádí mechanismy, které teoreticky mohou dopad těžby zmírnit. Ale v žádném případě nejde o mechanismy, které ochrání před dalším klesáním hladin zdrojů pitné vody. A to je zásadní rozdíl.

Můžete být konkrétnější? Co tedy ona ustanovení o vodě přesně říkají?

Z dohody vyplývá ochrana pouze jedné ze čtyř podzemních vrstev — a navíc v oblasti, která je od zdrojů pitné vody přibližně tři kilometry daleko. Ochranou samotného zdroje, ze kterého se pitná voda čerpá, se smlouva vůbec nezabývá. Politiky zmiňované mechanismy jsou ve smlouvě navázané na jinou podzemní vrstvu, která neslouží k zásobování pitnou vodou, ani jí neodtéká největší množství vody.

Dokument pojednává o podzemní bariéře v takzvaném středním odtoku. Jak ale vyplývá z nejnovějších dat, k poklesům hladiny vody dochází v posledních letech hlavně v odtoku spodním. Za poslední rok ve středním odtoku, kde stojí bariéra, klesla hladina podzemní vody o 1,6 metrů. Ve spodním odtoku to ale bylo 10,3 metrů.

Voda k dolu odtéká přímo z vrstvy, odkud se čerpá právě pitná voda. Veškeré povinnosti Polska se ale týkají pouze střední vrstvy, kudy voda odtékala ve velkém naposledy před řadou let. Mechanismy a povinnosti v dohodě tak neodpovídají realitě. Podzemní bariéra bude možná na papíře označena za funkční, hladiny ale budou ve vodním zdroji klesat dále.

Podzemní bariéra neřeší hlavní zdroj odtoku vodu na českém území. Mapa Milan Starec

Sama ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) navíc v pondělním rozhovoru poprvé otevřeně přiznala, že se záchranou vodního zdroje se vlastně ani nepočítalo. Její povinností je údajně primárně vyjednat kompenzace, aby k lidem v pohraničí vedla vůbec nějaká voda — a mělo co téct z kohoutků.

Polské peníze tak doputují na výstavbu vodovodu, voda ale bude z území dále odtékat a hladiny budou dále klesat. Vodovod je pouze krizová infrastruktura pro obyvatele. Nejde o opatření, které by reálně mírnilo již vzniklé dopady těžby na životní prostředí, anebo zabránilo vzniku dalších škod. Takový přístup je v rozporu se zákonem.

Dá se tedy říci, že dohoda je protiprávní? V čem přesně?

Polsko je zavázáno nepáchat škody na území jiného státu. Ale stejné povinnosti jsou i národní. Česká republika má — jako jakýkoli jiný stát Evropské unie — takzvanou prevenční povinnost. Hrozí-li vznik škody na českém území, musí být bezodkladně přijata veškerá opatření, aby škoda vůbec nenastala.

Další povinnost je nápravná. Ve chvíli, kdy se vznik škod zjistí až zpětně, musí se bezodkladně zamezit jejich dalšímu prohlubování, a zároveň se pokusit vrátit škodný stav co nejblíže stavu výchozímu. Dohoda však neobsahuje ani prevenční ani nápravná opatření.

Hladiny vlivem desítek let těžby klesly historicky o více než šedesát metrů. Nikdo od ministryně neočekává, že bude vyžadovat opatření, která obnoví počáteční stav. Není ale možné říct, že s ohledem na historické škody nad územím a lidmi, kteří v něm žijí, lámeme hůl a nechat do Polska odtéct i tu vodu, která tam ještě zůstala.

Polská těžba, která nadále působí škody na českém území — navíc několikanásobně větší, než se v řízeních vůbec předpokládalo — je stále nelegální. Vláda dohodou de facto s dalšími škodami způsobenými těžbou souhlasí. Přitom podle českého i evropského práva nesmí přistoupit na to, že na území České republiky bude i nadále docházet ke škodám na životním prostředí.

Petra Urbanová

Petra Urbanová je právnička expertní organizace Frank Bold, která se případu Turów věnuje dlouhodobě. Urbanová se zaměřuje mimo jiné na správní právo, územní plánování a právo životního prostředí. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, během studia absolvovala studijní pobyt na Právnické fakultě v Toulouse.

Je podivuhodné, že to musíme vysvětlovat právě ministryni pro životní prostředí, která navíc ochranu vody označila za jednu ze svých priorit. Vládní koalice SPOLU dokonce chtěla v rámci předvolební kampaně zakotvit ochranu vody do ústavy. Povinnost chránit životní prostředí ale již v ústavě zakotvena je. Je tedy primárně potřeba dodržovat zákony, které tu již máme. A to se neděje.

Nejedná se však pouze o protizákonnost jednání, ale i o ostudu v celoevropském měřítku. Ve stejný den, kdy evropský generální advokát potvrdil, že důl Turów porušuje evropské směrnice, česká vláda uzavřela dohodu a tváří se, že celý případ tím pro ni končí. Na stranu České republiky se přitom postavila i Evropská komise a riziko nevratných škod na lidském zdraví a životním prostředí konstatoval také Soudní dvůr EU.

V den podpisu dohody Frank Bold zveřejnil klíčový dokument: sama polská těžařská společnost PGE v něm přiznává, že podzemní bariéra, se kterou dohoda počítá jako s hlavním opatřením, nefunguje. Načasování vašeho odhalení je pozoruhodné — šlo o náhodu?

Dokument PGE získali naši polští kolegové, kteří zastupují některé strany v probíhajících polských řízeních. Do spisu nahlédli den před podpisem dohody. Že dohodu vláda schválila a má být podepsaná, nevěděl kvůli utajenému režimu nikdo. Když se kolegové dozvěděli, co se děje v České republice, tak nás o svých zjištěních ihned informovali.

Z dokumentu je zřejmé, že si polská strana uvědomuje, že bariéra neplní ani ten účel, jaký by plnit měla. Prosakuje, je potřeba ji zahustit a zvětšit. Znovu ale zdůrazňuji, že i kdyby fungovala, na ochranu vodních zdrojů lidí v pohraničí nebude mít vliv.

Polsko podle svých slov hydroizolační bariéru dokončilo, čímž už údajně splnilo své závazky. Přitom podle ministryně Hubáčkové měla být stavba dokončena až v polovině roku. Jak si to vysvětlujete?

Zajímavé je načasování. Paní ministryně Hubáčková opakovaně říká, že bariéra ještě není hotová a že její dokončení předpokládá až v červnu. Prý bude trvat ještě rok a půl, než bude jasné, zdali je funkční. Přitom Polsko najednou oznámilo, že je hotovo — sotva týden po uzavření dohody.

I kdyby však bariéra skutečně hotová byla, Polsko tím veškeré podmínky dohody určitě nesplňuje. Podle dohody má být přibližování těžby k českému území přerušeno do doby, než bude postaven například také nadzemní val, který ještě nestojí. O něm se ovšem čeští politici příhodně nezmiňují. Ověřoval vůbec někdo plnění této podmínky před stažením žalob? Nebo alespoň nyní, po uzavření dohody?

Je znát rozdíl v přístupu stávající a minulé vlády? Jak výrazně se liší dokument, který podepsal Petr Fiala, od návrhu dohody, který vznikl za vlády Andreje Babiše?

Fialova vláda dohodu de facto zdědila. Z drtivé většiny byla vyjednaná v době, kdy byl ministrem ještě Richard Brabec (ANO). Jeho návrhu chybělo už jen vyjasnit výši kompenzací a délku trvání smlouvy.

V rámci platformy Společně pro vodu jsme se snažili nové vládě vysvětlit, že Brabcova verze nechrání zdroje vody. Ministryně Hubáčková však konstatovala, že není prostor otevírat již dojednaná ustanovení. Prioritou nové vlády bylo spor co nejrychleji ukončit. Zejména politici z řad ODS ještě před volbami avizovali, že pro ně ukončení kauzy Turów bude jednou z priorit. Nesmíme zapomínat, že ODS a polská vládní strana Právo a Spravedlnost jsou členy jedné politické rodiny a součástí stejné frakce v Evropském parlamentu.

Z hlediska obsahu se dá říct, že konečný dokument je dokonce slabší než jeho předchůdce. Nejenže nepřináší nová řešení, v některých bodech Polsku dokonce ještě více ustupuje. Ústupky jsou znát především v otázce těžby: rypadla nyní mohou do hloubky třiceti metrů pod úroveň moře dříve, než Polsko splní podmínky v dohodě, Brabcův návrh přitom počítal s dvanácti metry.

Co měla dle vašeho názoru česká vláda po Polsku v dohodě požadovat?

V dohodě kromě peněz na nové vodovody není nic, co by lidem postiženého regionu před odtokem pitné vody pomohlo. Dohoda měla konkretizovat realizaci povinností, které Polsko z evropských směrnic má. Místo toho se řada klíčových povinností v dohodě vůbec nevyskytuje. Že v dohodě nejsou obsaženy ale neznamená, že pro Polsko dále neplatí. Česká vláda jen říká, že je po dobu trvání dohody nebude po Polsku vymáhat. I po jejím podpisu stále mluvíme o nelegální těžbě.

Ve chvíli, kdy se českým politikům nepodařilo vyjednat nezbytná opatření, neměla vláda dohodu s Polskem vůbec podepisovat. Měla hledat jiné způsoby, jak povinnosti na Polsku vynutit. Konkrétně mohlo ministerstvo zahájit řízení o škodách u Evropské komise. Nikdy to neudělalo.

Vláda prezentuje výsledný dokument jako to vůbec nejlepší, co mohla vyjednat. Jiná cesta prý nebyla. Taková argumentace však nemá oporu v realitě.

Může Česká republika od smlouvy odstoupit? Případně žalovat Polsko znovu?

Smlouva má minimální platnost pět a půl let. Po tuto dobu Česká republika nemůže po polské straně vymáhat další požadavky, ani podat žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie. Dalo by se říct, že si český stát na příštích pět a půl let zmrazil veškeré právní možnosti.

Přitom právě nejbližší roky budou kritické. Na české straně zbývá pět až šest metrů vodní hladiny, než voda klesne na úroveň, ze které nepůjde čerpat. Hladina však vlivem těžby průměrně klesá o metr ročně. Takže v době, kdy lhůta smlouvy uplyne, už zasažený region dost možná o pitnou vodu stejně přijde. I vybudování ochranných opatření nějakou dobu trvá.

Znění dohody ovšem samo o sobě porušuje právní principy Evropské unie. Není možné, aby se dva státy „dohodly mezi sebou“, a nebraly přitom zřetel na povinnosti, které jim stanovuje unijní právo.

Jak tedy na porušení evropského práva upozornit?

Obecně platí, že zaslat Evropské komisi stížnost o porušování evropského práva může kdokoli. V kauze Turów tak vůbec poprvé učinil Liberecký kraj, později se přidaly i zainteresované strany ze Saska, včetně města Žitava.

Pokud stížnost nepodá přímo členský stát Unie, celý proces vyhodnocování trvá průměrně dva roky. I přesto však už ekologická organizace Greenpeace avizovala, že stížnost na Komisi podá.

Mají kromě stížnosti na Komisi občanská společnost, a především sami lidé v zasaženém pohraničí, ještě jiné právní nástroje?

Proces vyjednávání dohody byl neveřejný a její schválení utajené. Veřejnost, ani poslanci tak nemohli dostatečnost dohody přezkoumat. Vláda se přitom zodpovídá právě Poslanecké sněmovně. To je poměrně zásadní vychýlení pojistek demokracie.

Nyní navíc vidíme, že příběh, který nám Fialova vláda předkládá, neodpovídá realitě. Občanská společnost tedy může samozřejmě dělat to, co kdykoli jindy: jít do ulic, psát ministrům, psát unijním institucím.

Pokud jde o konkrétní právní kroky: ještě před schválením dohody jsme opakovaně upozorňovali, že bude-li vláda postupovat v rozporu se zákonem, tak za vzniklé škody nesou ministři osobní odpovědnost. Lidé z postižené oblasti tak nebudou žalovat Polsko, nebo těžaře, ale právě českou vládu za to, že je neochránila a nepostupovala dle zákona.

Chystá v tomto ohledu nějaké kroky Frank Bold?

Zatím mohu jen slíbit, že se celé kauze budeme i nadále věnovat. Víc nyní nemohu komentovat.

advertisment